Seznam vítězů mužské čtyřhry na Australian Open
Vítězové mužské čtyřhry na Australian Open | |
---|---|
ausopen.com | |
Grand Slam | Australian Open |
Místo | Melbourne, Austrálie |
Areál | Melbourne Park |
Organizátor | Tennis Australia / ITF |
Povrch | tráva / venku (1905–1987) tvrdý / venku (1988–) |
Odměna | 810 000 AUD / pár (2025) |
Nejvyšší počet titulů | |
amatérské éry | 10 – Adrian Quist |
mezi amatéry v řadě | 5 – Adrian Quist |
otevřené éry | 6 – Bob Bryan Mike Bryan |
otevřené éry v řadě | 3 – Bob Bryan Mike Bryan |
Současní vítězové | |
Harri Heliövaara (FIN) Henry Patten (GBR) (první titul) | |
předávající trofeje: Paul McNamee |
Seznam vítězů mužské čtyřhry na Australian Open uvádí přehled šampionů mužské deblové soutěže na tenisovém turnaji Australian Open.[1]
Australian Open je úvodní tenisový Grand Slam sezóny, každoročně hraný ve druhé polovině ledna. Do roku 1987 probíhal na trávě. S přesunem z Kooyong Lawn Tennis Clubu do Melbourne Parku se začal odehrávat na tvrdém povrchu. Premiérový ročník mužské čtyřhry se uskutečnil při založení grandslamu roku 1905.
Historie
Australian Open se profesionálům otevřel jako poslední z grandslamů a první ročník v open éře byl odehrán roku 1969. Během druhé světové války (1941–1945) a v roce 1986 turnaj neproběhl. V sezóně 1977 se konaly dva ročníky v důsledku přeložení na závěr roku, první během ledna a druhý v prosinci.[2]
Absolutní rekord v počtu 10 titulů drží Australan Adrian Quist, který je vyhrál mezi lety 1936–1950. V otevřené éře dosáhli nejvyššího počtu 6 trofejí mezi lety 2006–2013 americká dvojčata Bob a Mike Bryanovi.
Nejmladším šampionem se roku 1953 v 18 letech a 2 měsících stal Australan Lew Hoad. Naopak nejstarším držitelem trofeje byl ve 46 letech a 2 měsících jeho krajan Norman Brookes při zisku poháru roku 1924. Stal se tak najstarším vítězem mužské grandslamové čtyřhry vůbec.[3] V rámci otevřené éry trofej jako nejstarší vyhrál v roce 2024 Ind Rohan Bopanna, jemuž bylo 43 let a 10 měsíců.[4]
Přehled finále
Amatérská éra (1905–1968) | |||
---|---|---|---|
Rok | vítězové | poražení finalisté | výsledek |
1905 | Randolph Lycett Tom Tachell | Edgar T. Barnard Basil Spence | 11–9, 8–6, 1–6, 4–6, 6–1 |
1906 | Rodney Heath Anthony Wilding | Harry Parker Cecil Cleve Cox | 6–2, 6–4, 6–2 |
1907 | William Gregg Harry Parker | Horace Rice George Wright | 6–2, 3–6, 6–2, 6–2 |
1908 | Fred Alexander Alfred Dunlop | Granville G. Sharp Anthony Wilding | 6–3, 6–2, 6–1 |
1909 | J. P. Keane Ernie Parker | Tom Crooks Anthony Wilding | 1–6, 6–1, 6–1, 9–7 |
1910 | Ashley Campbell Horace Rice | Rodney Heath John L. Odea | 6–3, 6–3, 6–2 |
1911 | Rodney Heath Randolph Lycett | John Addison Norman Brookes | 6–2, 7–5, 6–0 |
1912 | James Cecil Parke Charles Dixon | Alfred Beamish Gordon Lowe | 6–4, 6–4, 6–2 |
1913 | Alf Hedeman Ernie Parker | Harry Parker Roy Taylor | 8–6, 4–6, 6–4, 6–4 |
1914 | Ashley Campbell Gerald Patterson | Rodney Heath Arthur O'Hara Wood | 7–5, 3–6, 6–3, 6–3 |
1915 | Horace Rice Clarence V. Todd | Gordon Lowe Bert St. John | 8–6, 6–4, 7–9, 6–3 |
1916 | nehráno[p 1] | ||
1917 | |||
1918 | |||
1919 | Pat O'Hara Wood Ron Thomas | James Anderson Arthur Lowe | 7–5, 6–1, 7–9, 3–6, 6–3 |
1920 | Pat O'Hara Wood Ron Thomas | Horace Rice Roy Taylor | 6–1, 6–0, 7–5 |
1921 | Stanley H. Eaton Rice Gemmell | N. Brearley Edward Stokes | 7–5, 6–3, 6–3 |
1922 | Jack Hawkes Gerald Patterson | James Anderson Norman Peach | 8–10, 6–0, 6–0, 7–5 |
1923 | Pat O'Hara Wood Bert St. John | Dudley Bullough Horace Rice | 6–4, 6–3, 3–6, 6–0 |
1924 | James Anderson Norman Brookes | Pat O'Hara Wood Gerald Patterson | 6–2, 6–4, 6–3 |
1925 | Pat O'Hara Wood Gerald Patterson | James Anderson Fred Kalms | 6–4, 8–6, 7–5 |
1926 | John Hawkes Gerald Patterson | James Anderson Pat O'Hara Wood | 6–1, 6–4, 6–2 |
1927 | John Hawkes Gerald Patterson | Pat O'Hara Wood Ian McInnes | 8–6, 6–1, 6–2 |
1928 | Jean Borotra Jacques Brugnon | James Willard Edgar Moon | 6–2, 4–6, 6–4, 6–4 |
1929 | Jack Crawford Harry Hopman | Jack Cummings Edgar Moon | 6–1, 6–8, 4–6, 6–1, 6–3 |
1930 | Jack Crawford Harry Hopman | John Hawkes Tim Fitchett | 8–6, 6–1, 2–6, 6–3 |
1931 | Charles Donohoe Ray Dunlop | Jack Crawford Harry Hopman | 8–6, 6–2, 5–7, 7–9, 6–4 |
1932 | Jack Crawford Edgar Moon | Harry Hopman Gerald Patterson | 4–6, 6–4, 12–10, 6–3 |
1933 | Keith Gledhill Ellsworth Vines | Jack Crawford Edgar Moon | 6–4, 10–8, 6–2 |
1934 | Pat Hughes Fred Perry | Adrian Quist Don Turnbull | 6–8, 6–3, 6–4, 3–6, 6–3 |
1935 | Jack Crawford Vivian McGrath | Pat Hughes Fred Perry | 6–4, 8–6, 6–2 |
1936 | Adrian Quist Don Turnbull | Jack Crawford Vivian McGrath | 6–8, 6–2, 6–1, 3–6, 6–2 |
1937 | Adrian Quist Don Turnbull | John Bromwich Jack Harper | 6–2, 9–7, 1–6, 6–8, 6–4 |
1938 | John Bromwich Adrian Quist | Gottfried von Cramm Henner Henkel | 7–5, 6–4, 6–0 |
1939 | John Bromwich Adrian Quist | Colin Long Don Turnbull | 6–4, 7–5, 6–2 |
1940 | John Bromwich Adrian Quist | Jack Crawford Vivian McGrath | 6–3, 7–5, 6–1 |
1941 | nehráno[p 2] | ||
1942 | |||
1943 | |||
1944 | |||
1945 | |||
1946 | John Bromwich Adrian Quist | Max Newcombe Leonard Schwartz | 6–3, 6–1, 9–7 |
1947 | John Bromwich Adrian Quist | Frank Sedgman George Worthington | 6–1, 6–3, 6–1 |
1948 | John Bromwich Adrian Quist | Frank Sedgman Colin Long | 1–6, 6–8, 9–7, 6–3, 8–6 |
1949 | John Bromwich Adrian Quist | Geoffrey Brown Bill Sidwell | 1–6, 7–5, 6–2, 6–3 |
1950 | John Bromwich Adrian Quist | Jaroslav Drobný Eric Sturgess | 6–3, 5–7, 4–6, 6–3, 8–6 |
1951 | Frank Sedgman Ken McGregor | John Bromwich Adrian Quist | 11–9, 2–6, 6–3, 4–6, 6–3 |
1952 | Frank Sedgman Ken McGregor | Don Candy Mervyn Rose | 6–4, 7–5, 6–3 |
1953 | Lew Hoad Ken Rosewall | Don Candy Mervyn Rose | 9–11, 6–4, 10–8, 6–4 |
1954 | Mervyn Rose Rex Hartwig | Neale Fraser Clive Wilderspin | 6–3, 6–4, 6–2 |
1955 | Vic Seixas Tony Trabert | Lew Hoad Ken Rosewall | 6–3, 6–2, 2–6, 3–6, 6–1 |
1956 | Lewis Hoad Ken Rosewall | Don Candy Mervyn Rose | 10–8, 13–11, 6–4 |
1957 | Neale Fraser Lew Hoad | Malcolm Anderson Ashley Cooper | 6–3, 8–6, 6–4 |
1958 | Ashley Cooper Neale Fraser | Roy Emerson Bob Mark | 7–5, 6–8, 3–6, 6–3, 7–5 |
1959 | Rod Laver Bob Mark | Don Candy Robert Howe | 9–7, 6–4, 6–2 |
1960 | Rod Laver Bob Mark | Roy Emerson Neale Fraser | 1–6, 6–2, 6–4, 6–4 |
1961 | Rod Laver Bob Mark | Roy Emerson Martin Mulligan | 6–3, 7–5, 3–6, 9–11, 6–2 |
1962 | Roy Emerson Neale Fraser | Bob Hewitt Fred Stolle | 4–6, 4–6, 6–1, 6–4, 11–9 |
1963 | Bob Hewitt Fred Stolle | Ken Fletcher John Newcombe | 6–2, 3–6, 6–3, 3–6, 6–3 |
1964 | Bob Hewitt Fred Stolle | Roy Emerson Ken Fletcher | 6–4, 7–5, 3–6, 4–6, 14–12 |
1965 | John Newcombe Tony Roche | Roy Emerson Fred Stolle | 3–6, 4–6, 13–11, 6–3, 6–4 |
1966 | Roy Emerson Fred Stolle | John Newcombe Tony Roche | 7–9, 6–3, 6–8, 14–12, 12–10 |
1967 | John Newcombe Tony Roche | Bill Bowrey Owen Davidson | 3–6, 6–3, 7–5, 6–8, 8–6 |
1968 | Dick Crealy Allan Stone | Terry Addison Ray Keldie | 10–8, 6–4, 6–3 |
Otevřená éra (od 1969)[p 3] | |||
Rok | vítězové | poražení finalisté | výsledek |
1969 | Rod Laver Roy Emerson | Ken Rosewall Fred Stolle | 6–4, 6–4 |
1970 | Bob Lutz Stan Smith | John Alexander Phil Dent | 8–6, 6–3, 6–4 |
1971 | John Newcombe Tony Roche | Tom Okker Marty Riessen | 6–2, 7–6 |
1972 | Ken Rosewall Owen Davidson | Ross Case Geoff Masters | 3–6, 7–6, 6–2 |
1973 | John Newcombe Malcolm Anderson | John Alexander Phil Dent | 6–3, 6–4, 7–6 |
1974 | Ross Case Geoff Masters | Syd Ball Bob Giltinan | 6–7, 6–3, 6–4 |
1975 | John Alexander Phil Dent | Bob Carmichael Allan Stone | 6–3, 7–6 |
1976 | John Newcombe Tony Roche | Ross Case Geoff Masters | 7–6, 6–4 |
1977(I)[p 4] | Arthur Ashe Tony Roche | Charlie Pasarell Erik van Dillen | 6–4, 6–4 |
1977(XII)[p 4] | Ray Ruffels Allan Stone | John Alexander Phil Dent | 7–6, 7–6 |
1978 | Wojciech Fibak Kim Warwick | Paul Kronk Cliff Letcher | 7–6, 7–5 |
1979 | Peter McNamara Paul McNamee | Paul Kronk Cliff Letcher | 7–6, 6–2 |
1980 | Mark Edmondson Kim Warwick | Peter McNamara Paul McNamee | 7–5, 6–4 |
1981 | Mark Edmondson Kim Warwick | Hank Pfister John Sadri | 6–3, 6–7, 6–3 |
1982 | John Alexander John Fitzgerald | Andy Andrews John Sadri | 6–4, 7–6 |
1983 | Mark Edmondson Paul McNamee | Steve Denton Sherwood Stewart | 6–3, 7–6 |
1984 | Mark Edmondson Sherwood Stewart | Joakim Nyström Mats Wilander | 6–2, 6–2, 7–5 |
1985 | Paul Annacone Christo van Rensburg | Mark Edmondson Kim Warwick | 3–6, 7–6, 6–4, 6–4 |
1986 | nehráno[p 5] | ||
1987 | Stefan Edberg Anders Järryd | Peter Doohan Laurie Warder | 6–4, 6–4, 7–6 |
1988 | Rick Leach Jim Pugh | Jeremy Bates Peter Lundgren | 6–3, 6–2, 6–3 |
1989 | Rick Leach Jim Pugh | Darren Cahill Mark Kratzmann | 6–4, 6–4, 6–4 |
1990 | Pieter Aldrich Danie Visser | Grant Connell Glenn Michibata | 6–4, 4–6, 6–1, 6–4 |
1991 | Scott Davis David Pate | Patrick McEnroe David Wheaton | 6–7, 7–6, 6–3, 7–5 |
1992 | Todd Woodbridge Mark Woodforde | Kelly Jones Rick Leach | 6–4, 6–3, 6–4 |
1993 | Danie Visser Laurie Warder | John Fitzgerald Anders Järryd | 6–4, 6–3, 6–4 |
1994 | Jacco Eltingh Paul Haarhuis | Byron Black Jonathan Stark | 6–7, 6–3, 6–4, 6–3 |
1995 | Jared Palmer Richey Reneberg | Mark Knowles Daniel Nestor | 6–3, 3–6, 6–3, 6–2 |
1996 | Stefan Edberg Petr Korda | Sébastien Lareau Alex O'Brien | 7–5, 7–5, 4–6, 6–1 |
1997 | Todd Woodbridge Mark Woodforde | Sébastien Lareau Alex O'Brien | 4–6, 7–5, 7–5, 6–3 |
1998 | Jonas Björkman Jacco Eltingh | Todd Woodbridge Mark Woodforde | 6–2, 5–7, 2–6, 6–4, 6–3 |
1999 | Jonas Björkman Patrick Rafter | Leander Paes Maheš Bhúpatí | 6–3, 4–6, 6–4, 6–7(10–12), 6–4 |
2000 | Ellis Ferreira Rick Leach | Wayne Black Andrew Kratzmann | 6–4, 3–6, 6–3, 3–6, 18–16 |
2001 | Jonas Björkman Todd Woodbridge | Byron Black David Prinosil | 6–1, 5–7, 6–4, 6–4 |
2002 | Mark Knowles Daniel Nestor | Fabrice Santoro Michaël Llodra | 7–6(7–4), 6–3 |
2003 | Fabrice Santoro Michaël Llodra | Mark Knowles Daniel Nestor | 6–4, 3–6, 6–3 |
2004 | Fabrice Santoro Michaël Llodra | Mike Bryan Bob Bryan | 7–6(7–4), 6–3 |
2005 | Wayne Black Kevin Ullyett | Mike Bryan Bob Bryan | 6–4, 6–4 |
2006 | Mike Bryan Bob Bryan | Martin Damm Leander Paes | 4–6, 6–3, 6–4 |
2007 | Mike Bryan Bob Bryan | Max Mirnyj Jonas Björkman | 7–5, 7–5 |
2008 | Jonatan Erlich Andy Ram | Arnaud Clément Michaël Llodra | 7–5, 7–6(7–4) |
2009 | Mike Bryan Bob Bryan | Maheš Bhúpatí Mark Knowles | 2–6, 7–5, 6–0 |
2010 | Mike Bryan Bob Bryan | Daniel Nestor Nenad Zimonjić | 6–3, 6–7(5–7), 6–3 |
2011 | Mike Bryan Bob Bryan | Maheš Bhúpatí Leander Paes | 6–3, 6–4 |
2012 | Leander Paes Radek Štěpánek | Mike Bryan Bob Bryan | 7–6(7–1), 6–2 |
2013 | Mike Bryan Bob Bryan | Robin Haase Igor Sijsling | 6–3, 6–4 |
2014 | Łukasz Kubot Robert Lindstedt | Eric Butorac Raven Klaasen | 6–3, 6–3 |
2015 | Simone Bolelli Fabio Fognini | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | 6–4, 6–4 |
2016 | Jamie Murray Bruno Soares | Daniel Nestor Radek Štěpánek | 2–6, 6–4, 7–5 |
2017 | Henri Kontinen John Peers | Bob Bryan Mike Bryan | 7–5, 7–5 |
2018 | Oliver Marach Mate Pavić | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 6–4, 6–4 |
2019 | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | Henri Kontinen John Peers | 6–4, 7–6(7–1) |
2020 | Rajeev Ram Joe Salisbury | Max Purcell Luke Saville | 6–4, 6–2 |
2021 | Ivan Dodig Filip Polášek | Joe Salisbury Rajeev Ram | 6–3, 6–4 |
2022 | Nick Kyrgios Thanasi Kokkinakis | Matthew Ebden Max Purcell | 7–5, 6–4 |
2023 | Rinky Hijikata Jason Kubler | Hugo Nys Jan Zieliński | 6–4, 7–6(7–4) |
2024 | Rohan Bopanna Matthew Ebden | Simone Bolelli Andrea Vavassori | 7–6(7–0), 7–5 |
2025 | Harri Heliövaara Henry Patten | Simone Bolelli Andrea Vavassori | 6–7(16–18), 7–6(7–5), 6–3 |
Odkazy
Poznámky
- ↑ Nehráno pro první světovou válku.
- ↑ Nehráno pro druhou světovou válku.[5]
- ↑ Turnaj otevřen profesionálním tenistům.
- ↑ a b V roce 1977 proběhly dva ročníky Australian Open v důsledku termínové změny v kalendáři okruhu. Poprvé se grandslam konal v lednu a podruhé v prosinci 1977.[2]
- ↑ Nehráno pro přeložení grandslamu z prosince na leden. Odehrán tak byl Australian Open 1985 na přelomu listopadu a prosince a následně až lednový Australian Open 1987.[6][7]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of Australian Open men's doubles champions na anglické Wikipedii.
- ↑ COLLINS, Bud. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. [New York]: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 372–374.
- ↑ a b 1977 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10.
- ↑ Associated Press. Agassi did his part — Graf's turn next [online]. MELBOURNE, Australia: Deseret News, 2003-01-27 [cit. 2020-02-09]. Dostupné online.
- ↑ Rohan Bopanna becomes oldest man to win major title at Australian Open. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-01-27 [cit. 2024-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Grand Slam Tournaments – Australian Open [online]. United States Tennis Association [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20.
- ↑ 1986 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10.
- ↑ Australian Open – History – Year-by-year [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-03.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Seznam vítězů mužské čtyřhry na Australian Open na Wikimedia Commons
- Vítězové mužské čtyřhry na Australian Open na oficiálním webu
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Finská vlajka
US Flag with 46 stars. In use 4 July 1908–3 July 1912. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain.
Other version: Image:US 46 Star Flag.svgUS Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
flag of the Kingdom of Egypt (1922–1953) and the Republic of Egypt (1953–1958).
US Flag with 46 stars. In use 4 July 1908–3 July 1912. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain.
Other version: Image:US 46 Star Flag.svg