Seznam vítězů mužské čtyřhry na French Open
Vítězové mužské čtyřhry French Open | |
---|---|
www.rolandgarros.com | |
Grand Slam | French Open |
Místo | Paříž, Francie |
Areál | Stade Roland-Garros |
Organizátor | Francouzská tenisová federace |
První ročník | 1891 |
Povrch | štěrk či antuka / venku (1891–1907) antuka / venku (od 1908) |
Odměna | 590 000 EUR / pár (2023) |
Trofej | Pohár Jacquese Brugnona |
Nejvyšší počet titulů | |
amatérské éry | 13 – Max Decugis (jen pro členy francouzských klubů) 6 – Roy Emerson (bez omezení členství) |
otevřené éry | 4 – Daniel Nestor Max Mirnyj |
otevřené éry v řadě | 3 – Daniel Nestor |
Současní vítězové | |
Ivan Dodig (CRO) (druhý titul) Austin Krajicek (USA) (první titul) |
Seznam vítězů mužské čtyřhry na French Open uvádí přehled šampionů mužské deblové soutěže French Open, turnaje známého také pod názvem Roland Garros, oficiálně francouzsky Les Internationaux de France de Roland Garros.
French Open je tenisový Grand Slam, každoročně hraný na přelomu května a června. Premiérový ročník mužské čtyřhry se odehrál v roce 1891, ale až od roku 1925 bylo mistrovství zpřístupněno pouze tenistům registrovaným ve francouzských klubech. Chronologicky představuje druhý major sezóny zařazený mezi Australian Open a Wimbledon. Od roku 1928 probíhá na otevřených antukových dvorcích areálu Stade Roland-Garros v Paříži. V roce 1968 se jako první z grandslamů otevřel profesionálům.
Do soutěže nastupuje šedesát čtyři párů se šestnácti nasazenými. Od roku 1973 se hraje sedmibodový tiebreak, (do roku 2021) s výjimkou rozhodující sady. V ročníku 2022 byla zkrácená hra zavedena i do rozhodujícího setu za stavu her 6–6 jako 10bodový supertiebreak.
Historie
French Open organizované Francouzskou tenisovou federací je druhým ze čtyř Grand Slamů sezóny. Probíhá na přelomu května a června. Turnaj byl založen v roce 1891. Před rokem 1925 na něm mohli startovat pouze tenisté registrovaní ve francouzských klubech. V tomto období získal rekordní počet třinácti titulů Francouz Max Decugis.[1][2]
Mezi lety 1915–1919 se šampionát nekonal v důsledku první světové války. V období 1941–1945 probíhal ve vichistickém režimu Tournoi de France uzavřený pro Francouze. Jeho výsledky nebyly francouzským svazem započítány do oficiálních statistik ani do historie grandslamu. Do počátku otevřené éry v roce 1968 se turnaj konal pod názvem French Championships. Prvními vítězi, po zpřístupnění hráčům mimo francouzské kluby v roce 1925, se stali francouzští mušketýři Jean Borotra a René Lacoste. V tomto období vyhrál nejvyšší počet šesti trofejí Australan Roy Emerson.[1] V rámci otevřené éry pak rekordní zápis čtyř titulů vytvořili Kanaďan Daniel Nestor a Bělorus Max Mirnyj včetně dvou společných triumfů z let 2011 a 2012. Nejstarším šampionem open éry se v roce 2022 stal 40letý Nizozemec Jean-Julien Rojer. Jeho spoluhráč, Salvadorec Marcelo Arévalo, byl vůbec prvním vítězem grandslamové čtyřhry ze Střední Ameriky.[3][4]
V letech 1925–1971 všechna utkání probíhala na tři vítězné sety. Od sezóny 1972 byl tento formát ponechán pouze pro finále. Předchozí kola přešla na systém zápasů do dvou vítězných setů, rovněž tak i nakonec finále v roce 1990.
Vítězové získávají od roku 1989 zdobný stříbrný pohár „Coupe Jacques Brugnon“, pojmenovaný na počest jednoho ze čtyř mušketýrů Jacquese Brugnona.[5]
Přehled finále
French Championships
Rok | vítězové | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
Championnat de France amateurs international (1891–1924)[p 1] | |||
1891 | B. Desjoyau T. Legrand | Cucheval-Clarigny Boulanger | |
1892 | J. Havet D. Albertini | Cucheval-Clarigny Carlos de Candamo | |
1893 | Jean Schopfer J. Goldsmith | G. Hetley Ortmans | 6–4, 4–6, 6–2 |
1894 | Gérard Brosselin J. Lesage | G. Hetley Robinson | 6–4, 2–6, 6–2 |
1895 | André Vacherot Christian Winzer | Paul Lebreton Paul Lecaron | 6–2, 6–1 |
1896 | F. Warden Wynes | André Vacherot Marcel Vacherot | 6–4, 8–6 |
1897 | Paul Aymé Paul Lebreton | Francky Wardan Longchamps | 6–3, 6–0 |
1898 | Marcel Vacherot Xenophon Kasdaglis | ||
1899 | Paul Aymé Paul Lebreton | ||
1900 | Paul Aymé Paul Lebreton | ||
1901 | André Vacherot Marcel Vacherot | ||
1902 | Max Decugis J. Worth | ||
1903 | Max Decugis J. Worth | André Vacherot Marcel Vacherot | 8–6, 6–4skreč |
1904 | Max Decugis Maurice Germot | ||
1905 | Max Decugis J. Worth | ||
1906 | Max Decugis Maurice Germot | ||
1907 | Max Decugis Maurice Germot | G. Siry Robert Wallet | 6–4, 6–2, 6–1 |
1908 | Max Decugis Maurice Germot | ||
1909 | Max Decugis Maurice Germot | ||
1910 | Marcel Dupont Maurice Germot | ||
1911 | Max Decugis Maurice Germot | André Gobert William Laurentz | 6–3, 6–4, 7–5 |
1912 | Max Decugis Maurice Germot | ||
1913 | Max Decugis Maurice Germot | ||
1914 | Max Decugis Maurice Germot | William Laurentz Ludwig von Salm | 6–4, 6–4, 4–6, 4–6, 6–4 |
1915 | nehráno[p 2] | ||
1916 | |||
1917 | |||
1918 | |||
1919 | |||
1920 | Max Decugis Maurice Germot | ||
1921 | André Gobert William Laurentz | ||
1922 | Jacques Brugnon Marcel Dupont | ||
1923 | François Blanchy Jean Samazeuilh | ||
1924 | |||
Internationaux de France amateurs (1925–1967)[p 3] | |||
1925 | Jean Borotra René Lacoste | Henri Cochet Jacques Brugnon | 7–5, 4–6, 6–3, 2–6, 6–3 |
1926 | Vincent Richards Howard Kinsey | Henri Cochet Jacques Brugnon | 6–4, 6–1, 4–6, 6–4 |
1927 | Henri Cochet Jacques Brugnon | Jean Borotra René Lacoste | 2–6, 6–2, 6–0, 1–6, 6–4 |
1928 | Jean Borotra Jacques Brugnon | Henri Cochet René de Buzelet | 6–4, 3–6, 6–2, 3–6, 6–4 |
1929 | René Lacoste Jean Borotra | Henri Cochet Jacques Brugnon | 6–3, 3–6, 6–3, 3–6, 8–6 |
1930 | Henri Cochet Jacques Brugnon | Harry Hopman Jim Willard | 6–3, 9–7, 6–3 |
1931 | George Lott John Van Ryn | Vernon Kirby Norman Farquharson | 6–4, 6–3, 6–4 |
1932 | Henri Cochet Jacques Brugnon | Christian Boussus Marcel Bernard | 6–4, 3–6, 7–5, 6–3 |
1933 | Pat Hughes Fred Perry | Vivian McGrath Adrian Quist | 6–2, 6–4, 2–6, 7–5 |
1934 | Jean Borotra Jacques Brugnon | Jack Crawford Vivian McGrath | 11–9, 6–3, 2–6, 4–6, 9–7 |
1935 | Jack Crawford Adrian Quist | Vivian McGrath Don Turnbull | 6–1, 6–4, 6–2 |
1936 | Jean Borotra Marcel Bernard | Pat Hughes Raymond Tuckey | 6–2, 3–6, 9–7, 6–1 |
1937 | Gottfried von Cramm Henner Henkel | Norman Farquharson Vernon Kirby | 6–4, 7–5, 3–6, 6–1 |
1938 | Bernard Destremau Yvon Petra | Don Budge Gene Mako | 3–6, 6–3, 9–7, 6–1 |
1939 | Don McNeill Charles Harris | Jean Borotra Jacques Brugnon | 4–6, 6–4, 6–0, 2–6, 10–8 |
1940 | nehráno[p 4] | ||
1941 | |||
1942 | |||
1943 | |||
1944 | |||
1945 | |||
1946 | Marcel Bernard Yvon Petra | Enrique Morea Pancho Segura | 7–5, 6–3, 0–6, 1–6, 10–8 |
1947 | Eustace Fannin Eric Sturgess | Tom Brown Bill Sidwell | 6–4, 4–6, 6–4, 6–3 |
1948 | Lennart Bergelin Jaroslav Drobný | Harry Hopman Frank Sedgman | 8–6, 6–1, 12–10 |
1949 | Pancho Gonzales Frank Parker | Eustace Fannin Eric Sturgess | 6–3, 8–6, 5–7, 6–3 |
1950 | Bill Talbert Tony Trabert | Jaroslav Drobný Eric Sturgess | 6–2, 1–6, 10–8, 6–2 |
1951 | Ken McGregor Frank Sedgman | Gardnar Mulloy Dick Savitt | 6–2, 2–6, 9–7, 7–5 |
1952 | Ken McGregor Frank Sedgman | Gardnar Mulloy Dick Savitt | 6–3, 6–4, 6–4 |
1953 | Lew Hoad Ken Rosewall | Mervyn Rose Clive Wilderspin | 6–2, 6–1, 6–1 |
1954 | Vic Seixas Tony Trabert | Lew Hoad Ken Rosewall | 6–4, 6–2, 6–1 |
1955 | Vic Seixas Tony Trabert | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | 6–1, 4–6, 6–2, 6–4 |
1956 | Don Candy Bob Perry | Ashley Cooper Lew Hoad | 7–5, 6–3, 6–3 |
1957 | Mal Anderson Ashley Cooper | Don Candy Mervyn Rose | 6–3, 6–0, 6–3 |
1958 | Ashley Cooper Neale Fraser | Robert Howe Abe Segal | 3–6, 8–6, 6–3, 7–5 |
1959 | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | Roy Emerson Neale Fraser | 6–3, 6–2, 14–12 |
1960 | Roy Emerson Neale Fraser | José Luis Arilla Andrés Gimeno | 6–2, 8–10, 7–5, 6–4 |
1961 | Roy Emerson Rod Laver | Robert Howe Bob Mark | 3–6, 6–1, 6–1, 6–4 |
1962 | Roy Emerson Neale Fraser | Wilhelm Bungert Christian Kuhnke | 6–3, 6–4, 7–5 |
1963 | Roy Emerson Manuel Santana | Gordon Forbes Abe Segal | 6–2, 6–4, 6–4 |
1964 | Roy Emerson Ken Fletcher | John Newcombe Tony Roche | 7–5, 6–3, 3–6, 7–5 |
1965 | Roy Emerson Fred Stolle | Ken Fletcher Bob Hewitt | 6–8, 6–3, 8–6, 6–2 |
1966 | Clark Graebner Dennis Ralston | Ilie Năstase Ion Țiriac | 6–3, 6–3, 6–0 |
1967 | John Newcombe Tony Roche | Roy Emerson Ken Fletcher | 6–3, 9–7, 12–10 |
French Open
Statistiky
Vícenásobní vítězové od 1925
Tenista | éra | roky vítězství | ||
---|---|---|---|---|
amatérská | open | celkově | ||
Roy Emerson (AUS) | 6 | 0 | 6 | 1960, 1961, 1962, 1963, 1964, 1965 |
Jean Borotra (FRA) | 5 | 0 | 5 | 1925, 1928, 1929, 1934, 1936 |
Jacques Brugnon (FRA) | 5 | 0 | 5 | 1927, 1928, 1930, 1932, 1934 |
Max Mirnyj (BLR) | 0 | 4 | 4 | 2005, 2006, 2011, 2012 |
Daniel Nestor (CAN) | 0 | 4 | 4 | 2007, 2010, 2011, 2012 |
Tony Trabert (USA) | 3 | 0 | 3 | 1950, 1954, 1955 |
Neale Fraser (AUS) | 3 | 0 | 3 | 1958, 1960, 1962 |
John Newcombe (AUS) | 1 | 2 | 3 | 1967, 1969, 1973 |
Anders Järryd (SWE) | 0 | 3 | 3 | 1983, 1987, 1991 |
Paul Haarhuis (NED) | 0 | 3 | 3 | 1995, 1998, 2002 |
Jevgenij Kafelnikov (RUS) | 0 | 3 | 3 | 1996, 1997, 2002 |
Leander Paes (IND) | 0 | 3 | 3 | 1999, 2001, 2009 |
René Lacoste (FRA) | 2 | 0 | 2 | 1925, 1929 |
Henri Cochet (FRA) | 2 | 0 | 2 | 1930, 1932 |
Marcel Bernard (FRA) | 2 | 0 | 2 | 1936, 1946 |
Yvon Petra (FRA) | 2 | 0 | 2 | 1938, 1946 |
Ken McGregor (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1951, 1952 |
Frank Sedgman (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1951, 1952 |
Ken Rosewall (AUS) | 1 | 1 | 2 | 1953, 1968 |
Vic Seixas (USA) | 2 | 0 | 2 | 1954, 1955 |
Ashley Cooper (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1957, 1958 |
Fred Stolle (AUS) | 1 | 1 | 2 | 1965, 1968 |
Tony Roche (AUS) | 1 | 1 | 2 | 1967, 1969 |
Raúl Ramírez (MEX) | 0 | 2 | 2 | 1975, 1977 |
Brian Gottfried (USA) | 0 | 2 | 2 | 1975, 1977 |
Sherwood Stewart (USA) | 0 | 2 | 2 | 1976, 1982 |
Gene Mayer (USA) | 0 | 2 | 2 | 1978, 1979 |
Hank Pfister (USA) | 0 | 2 | 2 | 1978, 1980 |
John Fitzgerald (AUS) | 0 | 2 | 2 | 1986, 1991 |
Jacco Eltingh (NED) | 0 | 2 | 2 | 1995, 1998 |
Daniel Vacek (CZE) | 0 | 2 | 2 | 1996, 1997 |
Maheš Bhúpatí (IND) | 0 | 2 | 2 | 1999, 2001 |
Jonas Björkman (SWE) | 0 | 2 | 2 | 2005, 2006 |
Bob Bryan (USA) | 0 | 2 | 2 | 2003, 2013 |
Mike Bryan (USA) | 0 | 2 | 2 | 2003, 2013 |
Kevin Krawietz (GER) | 0 | 2 | 2 | 2019, 2020 |
Andreas Mies (GER) | 0 | 2 | 2 | 2019, 2020 |
Nicolas Mahut (FRA) | 0 | 2 | 2 | 2018, 2021 |
Pierre-Hugues Herbert (FRA) | 0 | 2 | 2 | 2018, 2021 |
Ivan Dodig (CRO) | 0 | 2 | 2 | 2015, 2023 |
Vítězové podle státu od 1925
Stát | éra | titul[p 6] | |||
---|---|---|---|---|---|
amatérská | open | celkově | první | poslední | |
Spojené státy americké | 17 | 26 | 43 | 1926 | 2023 |
Austrálie | 26 | 13 | 39 | 1935 | 2000 |
Francie | 20 | 7 | 27 | 1925 | 2021 |
Švédsko | 1 | 6 | 7 | 1948 | 2006 |
Německo | 2 | 4 | 6 | 1937 | 2020 |
Španělsko | 1 | 5 | 6 | 1963 | 2016 |
Nizozemsko | 0 | 6 | 6 | 1973 | 2002 |
Indie | 0 | 5 | 5 | 1999 | 2009 |
Jižní Afrika | 2 | 2 | 4 | 1947 | 1972 |
Bělorusko | 0 | 4 | 4 | 2005 | 2012 |
Kanada | 0 | 4 | 4 | 2007 | 2012 |
Švýcarsko | 0 | 3 | 3 | 1981 | 1992 |
Rusko | 0 | 3 | 3 | 1996 | 2002 |
Česko | 0 | 3 | 3 | 1996 | 2009 |
Spojené království | 2 | 0 | 2 | 1933 | 1933 |
Československo[p 7] | 1 | 1 | 2 | 1948 | 1986 |
Itálie | 2 | 0 | 2 | 1959 | 1959 |
Rumunsko | 0 | 2 | 2 | 1970 | 1970 |
Mexiko | 0 | 2 | 2 | 1975 | 1977 |
Belgie | 0 | 2 | 2 | 2004 | 2004 |
Nový Zéland | 0 | 2 | 2 | 1974 | 2017 |
Chorvatsko | 0 | 2 | 2 | 2015 | 2023 |
Maďarsko | 0 | 1 | 1 | 1981 | 1981 |
Ekvádor | 0 | 1 | 1 | 1988 | 1988 |
Zimbabwe | 0 | 1 | 1 | 1994 | 1994 |
Bahamy | 0 | 1 | 1 | 2007 | 2007 |
Peru | 0 | 1 | 1 | 2008 | 2008 |
Uruguay | 0 | 1 | 1 | 2008 | 2008 |
Srbsko | 0 | 1 | 1 | 2010 | 2010 |
Brazílie | 0 | 1 | 1 | 2015 | 2015 |
Odkazy
Poznámky
- ↑ Turnaj uzavřen pouze pro tenisty registrované ve francouzských tenisových klubech.[2]
- ↑ Nehráno pro první světovou válku.
- ↑ Turnaj zpřístupněn tenistům, kteří nebyli členy francouzských klubů. Až do roku 1967 na něm hráli pouze amatérští hráči.
- ↑ Nehráno pro druhou světovou válku.
- ↑ Turnaj otevřen profesionálním tenistům.
- ↑ Pokud jsou oba členové vítězného páru z jednoho státu, přičítají se státu +2 tituly, v opačném případě +1 titul každému státu dle vítězů
- ↑ šedě zvýrazněn zaniklý stát.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of French Open men's doubles champions na anglické Wikipedii.
- ↑ a b RECORD NUMBERS OF TITLES. Roland Garros [online]. [cit. 2022-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-20. (anglicky)
- ↑ a b LEWIS, Gabrielle. French Open history. BBC Sport. 2002-05-23. Dostupné online [cit. 2009-07-01]. (anglicky)
- ↑ Arevalo/Rojer Save 3 Championship Points, Capture Roland Garros Crown. ATP Tour [online]. 2022-06-04 [cit. 2022-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-04. (anglicky)
- ↑ El Salvador's Arevalo first central American player to win Grand Slam title in Paris. Reuters [online]. 2022-06-04 [cit. 2022-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The trophies - Roland-Garros. Roland-Garros Tournament [online]. [cit. 2022-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-06. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of the Germans(1866-1871)
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Made by author of Xramp, first uploaded by Denelson83 as Flag of Ecuador.svg, modifications by Husunqu.
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of the Kingdom of Greece (1863-1924; 1935-1973).
flag of the Kingdom of Egypt (1922–1953) and the Republic of Egypt (1953–1958).