Seznam vítězů mužské čtyřhry na US Open
Vítězové mužské čtyřhry na US Open | |
---|---|
www.usopen.org | |
Grand Slam | US Open |
Místo | Queens, New York, USA |
Areál | Národní tenisové centrum Billie Jean Kingové |
Organizátor | United States Tennis Association Mezinárodní tenisová federace |
Povrch | tráva / venku (1881–1974) antuka / venku (1975–1977) tvrdý / venku (1978–) |
Odměna | 700 000 USD / pár (2023) |
Trofej | US Open Trophy |
Nejvyšší počet titulů | |
amatérské éry | 6 – Richard Sears Holcombe Ward |
mezi amatéry v řadě | 6 – Richard Sears |
otevřené éry | 6 – Mike Bryan |
otevřené éry v řadě | 3 – Rajeev Ram Joe Salisbury |
Současní vítězové | |
Rajeev Ram (USA) Joe Salisbury (GBR) (třetí titul) |
Seznam vítězů mužské čtyřhry na US Open uvádí přehled šampionů mužské deblové soutěže na tenisovém turnaji US Open.
US Open je tenisový Grand Slam, každoročně hraný na přelomu srpna a září jako závěrečná část čtyřdílné grandslamové kategorie. Do roku 1974 probíhal na trávě, v letech 1975 až 1977 na antuce Har-Tru a od roku 1978, kdy byl přesunut do areálu Národního tenisového centra Billie Jean Kingové ve Flushing Meadows newyorského Queensu, se odehrává na tvrdém povrchu. Americký major byl založen v roce 1881 v Newportu a po Wimbledonu je tak druhým nejstarším grandslamem. Předchozími dějišti byly Newport (1881–1914), Forest Hills (1915–1920, 1924–1977) a Filadelfie (1921–1923).[1][2]
Nejvyšší počet šesti titulů v amatérské éře vyhráli Američané Richard Sears (1882–1887) a Holcombe Ward (1899–1901 a 1904–1906). Nejvyšší počet šesti trofejí v otevřené éře vybojoval Američan Mike Bryan (2005, 2008, 2010, 2012, 2014 a 2018). Spolu s dvojčetem Bobem Bryanem vytvořili rekord pěti párových titulů. Již v rané fázi turnaje, 80. letech devatenáctého století, získala stejný počet triumfů dvojice Richard Sears a James Dwight.[3]
Rekordních deset finále odehrál Američan Fred Alexander v prvních dvou desetiletích dvacátého století, z toho pětkrát vítězně. V otevřené éře sdílejí sedmi finálovými účastmi rekord Mike Bryan s Indem Leandrem Paesem.[4]
Historie
Mužská čtyřhra měla premiéru v sezóně 1881 stejně jako mužská dvouhra, šest let před prvním ročníkem žen. Původní název grandslamu zněl „U.S. National Singles Championships for Men“.[5]
Formát
Od prvního ročníku se hrálo ve formátu standardního pavouka zakončeného finálem. Účast v prvních třech letech však byla omezena na tenisty hrající v amerických klubech.[6] V období 1881–1885 se všechny zápasy konaly na dvě vítězné sady, vyjma finále na tři vítězné sety. Od roku 1886 pak muži změnili formát utkání a k výhře v každém zápase bylo potřeba získat tři sady. Později se vrátil formát dvou vítězných sad.[6] Mezi roky 1890–1906 se konaly oddělené turnaje čtyřher v místních klubech na východním a západním pobřeží, z nichž vzešly dva nejlepší deblové páry, které sehrály barážový zápas v Newportu. Jeho vítězové se pak střetli ve vyzývacím finále s obhájci trofeje o titul.[7]
Tiebreak byl jako ukončení všech sad zaveden v roce 1970. Do sezóny 1974 byl uplatňován systém náhlé smrti po devátém bodu zkrácené hry (za stavu 8:8). Od roku 1975 je praktikován standardní formát minimálního rozdílu dvou bodů po odehrání dvanácti míčů.[6] Do sezóny 2019 US Open představoval jediný grandslamový turnaj, jenž využíval tiebreak i v rozhodujících setech zápasů. V roce 2022 byl na grandslamech zaveden jednotný formát ukončení rozhodujících setů utkání. Za stavu her 6–6 v rozhodující sadě tak následuje supertiebreak do 10 bodů, s minimálně dvoubodovým rozdílem.[8][9]
Povrch
V letech 1887–1974 grandslam probíhal na trávě a mezi roky 1975 až 1977 na zelené antuce „Har-Tru“ ve Forest Hills. Od roku 1978 se odehrává v areálu Billie Jean Kingové ve Flushing Meadows na tvrdém povrchu, kterým byl až do roku 2019 DecoTurf. Minimálně pro sezóny jej nahradil 2020–2025 středně pomalý povrch Laykold.[10]
Věkové rekordy
Jako nejstarší si titul v otevřené éře odvezl Američan Mike Bryan, když v roce 2018 vyhrál ve věku 40 let a 4 měsíců.[11] Nejstarším deblovým finalistou open éry napříč grandslamy se v roce 2023 stal Ind Rohan Bopanna ve 43 letech a 6 měsících.[11][12]
Pohár pro vítěze
Vítězové získávají repliky stříbrného poháru „US Open Trophy“ ve stejné velikosti, jejichž výrobu v roce 1987 převzala klenotnická firma Tiffany & Co.[13][14]
Přehled finále
United States National Championships
Rok | vítězové | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1881 | Clarence Clark Frederick Winslow Taylor | Alexander Van Rensselaer Arthur E. Newbold | 6–5, 6–4, 6–5 |
1882 | Richard Sears James Dwight | Crawford Nightingale G. M. Smith | 6–2, 6–4, 6–4 |
1883 | Richard Sears James Dwight | Alexander Van Rensselaer Arthur E. Newbold | 6–0, 6–2, 6–2 |
1884 | Richard Sears James Dwight | Alexander Van Rensselaer Walter Van Rensselaer Berry | 6–4, 6–1, 8–10, 6–4 |
1885 | Richard Sears Joseph Clark | Henry Slocum Wallace P. Knapp | 6–3, 6–0, 6–2 |
1886 | Richard Sears James Dwight | Howard Taylor Godfrey Brinley | 7–5, 6–8, 7–5, 6–4 |
1887 | Richard Sears James Dwight | Howard Taylor Henry Slocum | 6–4, 3–6, 2–6, 6–3, 6–3 |
1888 | Oliver Campbell Valentine Hall | Clarence Hobart Edward MacMullen | 6–4, 6–2, 6–2 |
1889 | Henry Slocum Howard Taylor | Valentine Hall Oliver Campbell | 6–1, 6–3, 6–2 |
1890 | Valentine Hall Clarence Hobart | Charles Carver John Ryerson | 6–3, 4–6, 6–2, 2–6, 6–3 |
1891 | Oliver Campbell Bob Huntington | Valentine Hall Clarence Hobart | 6–3, 6–4, 8–6 |
1892 | Oliver Campbell Bob Huntington | Valentine Hall Edward L. Hall | 6–4, 6–2, 4–6, 6–3 |
1893 | Clarence Hobart Fred Hovey | Oliver Campbell Bob Huntington | 6–3, 6–4, 4–6, 6–2 |
1894 | Clarence Hobart Fred Hovey | Carr Neel Sam Neel | 6–3, 8–6, 6–1 |
1895 | Malcolm Chace Robert Wrenn | Clarence Hobart Fred Hovey | 7–5, 6–1, 8–6 |
1896 | Carr Neel Sam Neel | Robert Wrenn Malcolm Chace | 6–3, 1–6, 6–1, 3–6, 6–1 |
1897 | Leo Ware George Sheldon | Harold Mahony Harold Nisbet | 11–13, 6–2, 9–7, 1–6, 6–1 |
1898 | Leo Ware George Sheldon | Holcombe Ward Dwight F. Davis | 1–6, 7–5, 6–4, 4–6, 7–5 |
1899 | Holcombe Ward Dwight F. Davis | Leo Ware George Sheldon | 6–4, 6–4, 6–3 |
1900 | Holcombe Ward Dwight F. Davis | Fred Alexander Raymond Little | 6–4, 9–7, 12–10 |
1901 | Holcombe Ward Dwight F. Davis | Leo Ware Beals Wright | 6–3, 9–7, 6–1 |
1902 | Reginald Doherty Lawrence Doherty | Holcombe Ward Dwight F. Davis | 11–9, 12–10, 6–4 |
1903 | Reginald Doherty Lawrence Doherty | Kreigh Collins L. Harry Waidner | 7–5, 6–3, 6–3 |
1904 | Holcombe Ward Beals Wright | Kreigh Collins Raymond Little | 1–6, 6–2, 3–6, 6–4, 6–1 |
1905 | Holcombe Ward Beals Wright | Fred Alexander Harold Hackett | 6–4, 6–4, 6–1 |
1906 | Holcombe Ward Beals Wright | Fred Alexander Harold Hackett | 6–3, 3–6, 6–3, 6–3 |
1907 | Fred Alexander Harold Hackett | Nat Thornton Bryan M. Grant | 6–2, 6–1, 6–1 |
1908 | Fred Alexander Harold Hackett | Raymond Little Beals Wright | 6–1, 7–5, 6–2 |
1909 | Fred Alexander Harold Hackett | Maurice McLoughlin George Janes | 6–4, 6–4, 6–0 |
1910 | Fred Alexander Harold Hackett | Tom Bundy Trowbridge Hendrick | 6–1, 8–6, 6–3 |
1911 | Raymond Little Gus Touchard | Fred Alexander Harold Hackett | 7–5, 13–15, 6–2, 6–4 |
1912 | Maurice McLoughlin Tom Bundy | Raymond Little Gus Touchard | 3–6, 6–2, 6–1, 7–5 |
1913 | Maurice McLoughlin Tom Bundy | John Strachan Clarence Griffin | 6–4, 7–5, 6–1 |
1914 | Maurice McLoughlin Tom Bundy | George Church Dean Mathey | 6–4, 6–2, 6–4 |
1915 | Clarence Griffin Bill Johnston | Maurice McLoughlin Tom Bundy | 2–6, 6–3, 6–4, 3–6, 6–3 |
1916 | Clarence Griffin Bill Johnston | Maurice McLoughlin Ward Dawson | 6–4, 6–3, 5–7, 6–3 |
1917 | Fred Alexander Harold Throckmorton | Harry Johnson Irving Wright | 11–9, 6–4, 6–4 |
1918 | Vincent Richards Bill Tilden | Fred Alexander Beals Wright | 6–3, 6–4, 3–6, 2–6, 6–2 |
1919 | Norman Brookes Gerald Patterson | Vincent Richards Bill Tilden | 8–6, 6–3, 4–6, 4–6, 6–2 |
1920 | Clarence Griffin Bill Johnston | Willis E. Davis Roland Roberts | 6–2, 6–2, 6–3 |
1921 | Vincent Richards Bill Tilden | Watson Washburn Richard Norris Williams | 13–11, 12–10, 6–1 |
1922 | Vincent Richards Bill Tilden | Pat O'Hara Wood Gerald Patterson | 4–6, 6–1, 6–3, 6–4 |
1923 | Brian Norton Bill Tilden | Watson Washburn Richard Norris Williams | 3–6, 6–2, 6–3, 5–7, 6–2 |
1924 | Howard Kinsey Robert Kinsey | Pat O'Hara Wood Gerald Patterson | 7–5, 5–7, 7–9, 6–3, 6–4 |
1925 | Vincent Richards Richard Norris Williams | John Hawkes Gerald Patterson | 6–2, 8–10, 6–4, 11–9 |
1926 | Vincent Richards Richard Norris Williams | Alfred Chapin Bill Tilden | 6–4, 6–8, 11–9, 6–3 |
1927 | Frank Hunter Bill Tilden | Bill Johnston Richard Norris Williams | 10–8, 6–3, 6–3 |
1928 | George Lott John F. Hennessey | Gerald Patterson John Hawkes | 6–2, 6–1, 6–2 |
1929 | George Lott John Doeg | Berkeley Bell Lewis White | 10–8, 1–6, 6–4, 6–1 |
1930 | George Lott John Doeg | Wilmer Allison John Van Ryn | 8–6, 6–3, 3–6, 13–15, 6–4 |
1931 | Wilmer Allison John Van Ryn | Gregory Mangin Berkeley Bell | 6–4, 6–3, 6–2 |
1932 | Ellsworth Vines Keith Gledhill | Wilmer Allison John Van Ryn | 6–4, 6–3, 6–2 |
1933 | George Lott Lester Stoefen | Frank Shields Frank Parker | 11–13, 9–7, 9–7, 6–3 |
1934 | George Lott Lester Stoefen | Wilmer Allison John Van Ryn | 6–4, 9–7, 3–6, 6–4 |
1935 | Wilmer Allison John Van Ryn | Don Budge Gene Mako | 6–2, 6–3, 2–6, 3–6, 6–1 |
1936 | Don Budge Gene Mako | Wilmer Allison John Van Ryn | 6–4, 6–2, 6–4 |
1937 | Gottfried von Cramm Henner Henkel | Don Budge Gene Mako | 6–4, 7–5, 6–4 |
1938 | Don Budge Gene Mako | John Bromwich Adrian Quist | 6–3, 6–2, 6–1 |
1939 | John Bromwich Adrian Quist | John Crawford Harry Hopman | 8–6, 6–1, 6–4 |
1940 | Jack Kramer Ted Schroeder | Gardnar Mulloy Henry Prusoff | 6–4, 8–6, 9–7 |
1941 | Jack Kramer Ted Schroeder | Gardnar Mulloy Wayne Sabin | 9–7, 6–4, 6–2 |
1942 | Gardnar Mulloy Bill Talbert | Ted Schroeder Sidney Wood | 9–7, 7–5, 6–1 |
1943 | Jack Kramer Frank Parker | David Freeman Bill Talbert | 6–2, 6–4, 6–4 |
1944 | Bob Falkenburg Don McNeill | Francisco Segura Bill Talbert | 7–5, 6–4, 3–6, 6–1 |
1945 | Gardnar Mulloy Bill Talbert | Robert Falkenburg Jack Tuero | 12–10, 8–10, 12–10, 6–2 |
1946 | Gardnar Mulloy Bill Talbert | Don McNeill Frank Guernsey | 3–6, 6–4, 2–6, 6–3, 20–18 |
1947 | Jack Kramer Ted Schroeder | William Talbert Bill Sidwell | 6–4, 7–5, 6–3 |
1948 | Gardnar Mulloy Bill Talbert | Frank Parker Ted Schroeder | 1–6, 9–7, 6–3, 3–6, 9–7 |
1949 | John Bromwich Bill Sidwell | Frank Sedgman George Worthington | 6–4, 6–0, 6–1 |
1950 | John Bromwich Frank Sedgman | Gardnar Mulloy Bill Talbert | 7–5, 8–6, 3–6, 6–1 |
1951 | Ken McGregor Frank Sedgman | Don Candy Mervyn Rose | 10–8, 6–4, 4–6, 7–5 |
1952 | Mervyn Rose Vic Seixas | Ken McGregor Frank Sedgman | 3–6, 10–8, 10–8, 6–8, 8–6 |
1953 | Rex Hartwig Mervyn Rose | Gardnar Mulloy Bill Talbert | 6–4, 4–6, 6–2, 6–4 |
1954 | Vic Seixas Tony Trabert | Lew Hoad Ken Rosewall | 3–6, 6–4, 8–6, 6–3 |
1955 | Kosei Kamó Acuši Mijagi | Gerald Moss Bill Quillian | 6–3, 6–3, 3–6, 1–6, 6–4 |
1956 | Lew Hoad Ken Rosewall | Ham Richardson Vic Seixas | 6–2, 6–2, 3–6, 6–4 |
1957 | Ashley Cooper Neale Fraser | Gardnar Mulloy Budge Patty | 4–6, 6–3, 9–7, 6–3 |
1958 | Alex Olmedo Ham Richardson | Sam Giammalva Barry MacKay | 3–6, 6–3, 6–4, 6–4 |
1959 | Roy Emerson Neale Fraser | Alex Olmedo Earl Buchholz | 3–6, 6–3, 5–7, 6–4, 7–5 |
1960 | Roy Emerson Neale Fraser | Rod Laver Bob Mark | 9–7, 6–2, 6–4 |
1961 | Chuck McKinley Dennis Ralston | Rafael Osuna Antonio Palafox | 6–3, 6–4, 2–6, 13–11 |
1962 | Rafael Osuna Antonio Palafox | Chuck McKinley Dennis Ralston | 6–4, 10–12, 1–6, 9–7, 6–3 |
1963 | Chuck McKinley Dennis Ralston | Rafael Osuna Antonio Palafox | 9–7, 4–6, 5–7, 6–3, 11–9 |
1964 | Chuck McKinley Dennis Ralston | Mike Sangster Graham Stilwell | 6–3, 6–2, 6–4 |
1965 | Roy Emerson Fred Stolle | Frank Froehling Charles Pasarell | 6–4, 10–12, 7–5, 7–3 |
1966 | Roy Emerson Fred Stolle | Clark Graebner Dennis Ralston | 6–4, 6–4, 6–4 |
1967 | John Newcombe Tony Roche | Bill Bowrey Owen Davidson | 6–8, 9–7, 6–3, 6–3 |
US Open
Statistiky
Vícenásobní vítězové
Tenista | éra | roky vítězství | ||
---|---|---|---|---|
amatérská | open | celkově | ||
Richard Sears (USA) | 6 | 0 | 6 | 1882, 1883, 1884, 1885, 1886, 1887 |
Holcombe Ward (USA) | 6 | 0 | 6 | 1899, 1900, 1901, 1904, 1905, 1906 |
Mike Bryan (USA) | 0 | 6 | 6 | 2005, 2008, 2010, 2012, 2014, 2018 |
James Dwight (USA) | 5 | 0 | 5 | 1882, 1883, 1884, 1886, 1887 |
Fred Alexander (USA) | 5 | 0 | 5 | 1907, 1908, 1909, 1910, 1917 |
Bill Tilden (USA) | 5 | 0 | 5 | 1918, 1921, 1922, 1923, 1927 |
Vincent Richards (USA) | 5 | 0 | 5 | 1918, 1921, 1922, 1925, 1926 |
George Lott (USA) | 5 | 0 | 5 | 1928, 1929, 1930, 1933, 1934 |
Bob Bryan (USA) | 0 | 5 | 5 | 2005, 2008, 2010, 2012, 2014 |
Harold Hackett (USA) | 4 | 0 | 4 | 1907, 1908, 1909, 1910 |
Jack Kramer (USA) | 4 | 0 | 4 | 1940, 1941, 1943, 1947 |
Gardnar Mulloy (USA) | 4 | 0 | 4 | 1942, 1945, 1946, 1948 |
Bill Talbert (USA) | 4 | 0 | 4 | 1942, 1945, 1946, 1948 |
Roy Emerson (AUS) | 4 | 0 | 4 | 1959, 1960 1965, 1966 |
Bob Lutz (USA) | 0 | 4 | 4 | 1968, 1974, 1978, 1980 |
Stan Smith (USA) | 0 | 4 | 4 | 1968, 1974, 1978, 1980 |
John McEnroe (USA) | 0 | 4 | 4 | 1979, 1981, 1983, 1989 |
Oliver Campbell (USA) | 3 | 0 | 3 | 1888, 1891, 1892 |
Clarence Hobart (USA) | 3 | 0 | 3 | 1890, 1893, 1894 |
Beals Wright (USA) | 3 | 0 | 3 | 1904, 1905, 1906 |
Maurice McLoughlin (USA) | 3 | 0 | 3 | 1912, 1913, 1914 |
Tom Bundy (USA) | 3 | 0 | 3 | 1912, 1913, 1914 |
Clarence Griffin (USA) | 3 | 0 | 3 | 1915, 1916, 1920 |
Ted Schroeder (USA) | 3 | 0 | 3 | 1940, 1941, 1947 |
Neale Fraser (AUS) | 3 | 0 | 3 | 1957, 1959, 1960 |
Chuck McKinley (USA) | 3 | 0 | 3 | 1961, 1963, 1964 |
Dennis Ralston (USA) | 3 | 0 | 3 | 1961, 1963, 1964 |
Fred Stolle (AUS) | 2 | 1 | 3 | 1965, 1966, 1968 |
John Newcombe (AUS) | 1 | 2 | 3 | 1967, 1971, 1973 |
Peter Fleming (USA) | 0 | 3 | 3 | 1979, 1981, 1983 |
Mark Woodforde (AUS) | 0 | 3 | 3 | 1989, 1995, 1996 |
Todd Woodbridge (AUS) | 0 | 3 | 3 | 1995, 1996, 2003 |
Leander Paes (IND) | 0 | 3 | 3 | 2006, 2009, 2013 |
Rajeev Ram (USA) | 0 | 3 | 3 | 2021, 2022, 2023 |
Joe Salisbury (GBR) | 0 | 3 | 3 | 2021, 2022, 2023 |
Odkazy
Reference
- ↑ HUBBARD, Lauren. How the U.S. Open Changed the History of Tennis Forever. Town & Country [online]. 2022-08-29 [cit. 2023-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-20. (anglicky)
- ↑ WALKER, Randy. When Philadelphia Tried To Take US Open Tennis Away From New York. World Tennis Magazine [online]. 2015-09-01 [cit. 2023-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-07-23. (anglicky)
- ↑ Most Championship Titles. www.usopen.org [online]. US Open / USTA, 2023 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Doubles Records. www.usopen.org [online]. US Open / USTA, 2023 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online.
- ↑ KENT, Anne T. Early Lawn Tennis in Marin for Women… and Men. Anne T. Kent California Room Newsletter [online]. 2022-05-06 [cit. 2023-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-06. (anglicky)
- ↑ a b c TALBERT, William F.; AXTHELM, Pete. Tennis observed; the USLTA men's singles champions, 1881-1966. Boston: Barre Publishers, Barre, Mass., 1967. (anglicky)
- ↑ SHANNON, Bill. United States Tennis Association Official Encyclopedia of Tennis (Centennial edition) [online]. New York: Harper & Row, 1981 [cit. 2011-01-23]. S. 237–249, 558. Dostupné online. ISBN 0-06-014896-9.
- ↑ SHITOLE, Sarthak. Massive rule change to Grand Slams as 10-point tiebreaker to be played at all majors starting from 2022 French Open. FirstSportz [online]. 2022-03-16 [cit. 2022-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-16. (anglicky)
- ↑ Grandslamové turnaje otestují jednotný tie break do deseti bodů v pátém setu. Sport.cz [online]. 2022-03-16 [cit. 2022-05-18]. Dostupné online.
- ↑ Sport Group's Laykold selected as new US Open court surface [online]. USTA, 2020-03-23 [cit. 2020-08-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Who are the oldest men's doubles Grand Slam champions in tennis?. Sporting News [online]. 2023-09-08 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ US Open: Rohan Bopanna becomes oldest Grand Slam finalist of Open era. The Times of India [online]. 2023-09-08 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. ISSN 0971-8257. (anglicky)
- ↑ US Open and Tiffany & Co. sign multi-year partnership renewal. www.usopen.org [online]. US Open / USTA, 2023-08-15 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KLEIN, Lukas. Discover the US Open Tennis Trophy. Sportinglad [online]. 2023-08-22 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Seznam vítězů mužské čtyřhry na US Open na Wikimedia Commons
- Vítězové mužské čtyřhry US Open na oficiální stránce (anglicky)
Média použitá na této stránce
US Flag with 44 stars. In use 4 July 1891–3 July 1896. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain.
US Flag with 45 stars. In use 4 July 1896–3 July 1908. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain. This flag was used during the Spanish-American War.
US Flag with 46 stars. In use 4 July 1908–3 July 1912. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain.
Other version: Image:US 46 Star Flag.svgUS Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Autor: Fornax, Licence: CC BY-SA 3.0
South African Red Ensign from 1912 until 1951.
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
US Flag with 38 stars. In use 4 July 1877–3 July 1890. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain.
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
US Flag with 46 stars. In use 4 July 1908–3 July 1912. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain.
Other version: Image:US 46 Star Flag.svgThe 49-star Flag of the United States, used from July 4, 1959 to July 3, 1960 after Alaska became the 49th state. It was defined in Executive Order 10798.
Autor: Fornax, Licence: CC BY-SA 3.0
South African Red Ensign from 1912 until 1951.
Flag of Mexico (1934-1968)