Seznam vítězů mužské dvouhry na Australian Open
| Vítězové mužské dvouhry na Australian Open | |
|---|---|
.svg) Norman Brookes Challenge Cup | |
| ausopen.com | |
| Grand Slam | Australian Open |
| Místo | Melbourne,  Austrálie |
| Areál | Melbourne Park |
| Organizátor | Tennis Australia / ITF |
| Povrch | tráva / venku (1905–1987) tvrdý / venku (1988–) |
| Odměna | 3 150 000 AU$ (2024) |
| Trofej | Norman Brookes Challenge Cup |
| Nejvyšší počet titulů | |
| amatérské éry | 6 – Roy Emerson |
| mezi amatéry v řadě | 5 – Roy Emerson |
| otevřené éry | 10 – Novak Djoković |
| otevřené éry v řadě | 3 – Novak Djoković |
| Současný vítěz | |
 Jannik Sinner (ITA)(první titul) | |
| předávající trofeje: Jim Courier | |
Seznam vítězů mužské dvouhry na Australian Open uvádí přehled šampionů mužské singlové soutěže na tenisovém turnaji Australian Open.[1]
Australian Open je tenisový Grand Slam, každoročně hraný ve druhé polovině ledna jako úvodní část čtyřdílné grandslamové kategorie. V letech 1905–1987 probíhal na trávě. S přesunem z Kooyong Lawn Tennis Clubu do Melbourne Parku se začal odehrávat na tvrdém povrchu. Profesionálům se otevřel jako poslední z grandslamů roku 1969. Během první (1916–1918) a druhé světové války (1941–1945) a v roce 1986 turnaj neproběhl.[2][3] V sezóně 1977 se konaly dva ročníky v důsledku přeložení termínu na závěr roku, první během ledna a druhý v prosinci.[4]
Nejvyšší počet deseti titulů vybojoval Srb Novak Djoković, když všechna svá semifinále i finále vyhrál. Australan Ken Rosewall se v 18 letech stal nejmladším a v 37 letech také nejstarším vítězem, což z něj učinilo nejstaršího šampiona grandslamové dvouhry v celé open éře. Jeho devatenáctileté období mezi prvním (1953) a posledním (1972) titulem představuje rovněž grandslamový rekord.[5]
Historie
Australian Open se v minulosti odehrával napříč australským kontinentem, když se dějišty staly Perth, Brisbane, Adelaide, Sydney a Melbourne. Místa konání se velmi často střídala, než v roce 1972 grandslam trvale zakotvil v melbournském Kooyong Lawn Tennis Clubu. Odtud se roku 1988 přestěhoval do nově postaveného Flinders Parku, později přejmenovaného na Melbourne Park.[2]
Opakovaně se měnilo také datum konání turnaje. Z lednového termínu byl v roce 1971 přesunut na březen pro vyhovění požadavkům vlastníků okruhu World Championship Tennis (WCT) a americké tenisové ligy (National Tennis League), kteří před březnem neumožnili smluvně vázaným hráčům startovat v Austrálii.[6] Již od následujícího ročníku 1972 však turnaj začínal opět v prosinci předcházejícího roku, aby se vyhnul zákazu Mezinárodní tenisové federace (ILTF) ke startu hráčů z okruhu WCT na turnajích ILTF v první polovině roku. Spor dvou okruhů byl zažehnán a od sezóny 1973 připadla turnajům ILTF v kalendáři druhá polovina roku. Snaha přimět k účasti více předních tenistů a tím zvýšit atraktivitu vedla po lednu 1977 k posunuti konání o několik dní dříve, aby turnaj končil již v prosinci a rozhodovalo se na něm o kalendářním grandslamu. Proto byly roku 1977 odehrány dva ročníky. Již v roce 1978 se však termín vrátil na přelom Nového roku i v důsledku neochoty tenistů hrát přímo během Vánoc.[4] V roce 1985 padlo rozhodnutí k trvalému přesunu do druhé poloviny ledna, což způsobilo, že se ročník plánovaný na prosinec 1986 již neodehrál a turnaj následoval v novém lednovém termínu 1987.[7][8]
Od počátku mužské dvouhry v roce 1905 měla soutěž charakter vyřazovacího formátu a zápasy probíhaly na tři vítězné sety. Výjimkou se staly ročníky 1970, 1973 a 1974, kdy se úvodní kola hrála na dvě vítězné sady. V roce 1982 se pak na dva vítězné sety konaly pouze třetí a čtvrté kolo.
V roce 1971 byl do čtyř úvodních setů zaveden 7bodový tiebreak. V závěrečné páté sadě o vítězi dále rozhodoval rozdíl dvou gemů. Výjimkou se stalo období 1980–1982, v němž byla zkrácená hra uplatněna i v pátém dějství.[9] V sezóně 2019 byl do závěrečné sady zaveden 10bodový supertiebreak.[10]
V letech 1905–1987 se hrálo na trávě. Přesun do Flinders Parku v roce 1988 znamenal přechod na tvrdý povrch.[2][11][12] Švéd Mats Wilander vyhrál jako jediný soutěž na trávě i tvrdém povrchu. Švýcar Roger Federer pak triumfoval na dvou typech tvrdého povrchu, původním Rebound Ace a poté na Plexicushionu, jenž byl v areálu položen mezi lety 2008–2019. V roce 2020 byl instalován povrch GreenSet.[13] Tři ročníky na něm ovládl Novak Djoković, jenž sedmkrát předtím zvítězil na Plexicushionu.
Vítěz získává Norman Brookes Challenge Cup (Putovní pohár Normana Brookese), pojmenovaný po Normanu Brookesovi, australském šampionu z roku 1911 a prezidentu australského tenisového svazu. Tenista do vlastnictví obdrží zmenšenou repliku z pozlaceného stříbra.[15] Odměna šampiona v roce 2010 činila 2 100 tisíc australských dolarů,[16] roku 2020 dosáhla již částky 4 120 tisíc australských dolarů.[17]
V úvodní fázi, kdy grandslam probíhal pod názvem Australasian Championships, získal nejvyšší počet tří titulů Australan James Anderson (1922, 1924–1925). V následném období Australian Championships, až do konce amatérské éry v roce 1968, vybojoval rekordních šest trofejí jeho krajan Roy Emerson (1961, 1963–1967) včetně pěti bez přerušení.[3] Po otevření se profesionálům v sezóně 1969 vytvořil Srb Novak Djoković absolutní rekord ziskem deseti titulů (2008, 2011–2013, 2015–2016, 2019–2021, 2023) včetně tří výher v řadě.[3] Trofeje bez ztráty setu v otevřené éře vybojovali Ken Rosewall v roce 1971 a Roger Federer roku 2007.
Nejmladším šampionem se roku 1953 v 18 letech a 2 měsících stal Australan Ken Rosewall,[5] který drží i věkový rekord nejstaršího vítěze. Při zisku trofeje v roce 1972 mu bylo 37 let, 2 měsíce a 1 den, což z něj učinilo nejstaršího vítěze grandslamové dvouhry v celé open éře. Rovněž 19leté období mezi prvním a posledním titulem je grandslamovým rekordem.[5]
Jedinkrát nebylo finále dohráno, když v roce 1990 Stefan Edberg skrečoval v závěru třetí sady Ivanu Lendlovi pro poranění břišního svalu.[18]
Přehled finále
| Amatérská éra (1905–1968) | |||
|---|---|---|---|
| Rok | vítěz | poražený finalista | výsledek |
| 1905 | Rodney Heath (AUS) | Albert Curtis (AUS) | 4–6, 6–3, 6–4, 6–4 |
| 1906 |  Anthony Wilding (NZL) | Francis Fisher (NZL) | 6–0, 6–4, 6–4 |
| 1907 | Horace Rice (AUS) | Harry Parker (NZL) | 6–3, 6–4, 6–4 |
| 1908 |  Fred Alexander (USA) | Alfred Dunlop (AUS) | 3–6, 3–6, 6–0, 6–2, 6–3 |
| 1909 | Anthony Wilding (NZL) | Ernie Parker (AUS) | 6–1, 7–5, 6–2 |
| 1910 | Rodney Heath (AUS) | Horace Rice (AUS) | 6–4, 6–3, 6–2 |
| 1911 | Norman Brookes (AUS) | Horace Rice (AUS) | 6–1, 6–2, 6–3 |
| 1912 |  James Cecil Parke (BRI)[p 1] | Alfred Beamish (BRI) | 3–6, 6–3, 1–6, 6–1, 7–5 |
| 1913 | Ernie Parker (AUS) | Harry Parker (NZL) | 2–6, 6–1, 6–3, 6–2 |
| 1914 | Arthur O'Hara Wood (AUS) | Gerald Patterson (AUS) | 6–4, 6–3, 5–7, 6–1 |
| 1915 | Gordon Lowe (BRI) | Horace Rice (AUS) | 4–6, 6–1, 6–1, 6–4 |
| 1916 | nehráno[p 2] | ||
| 1917 | |||
| 1918 | |||
| 1919 | Algernon Kingscote (BRI) | Eric Pockley (AUS) | 6–4, 6–0, 6–3 |
| 1920 | Pat O'Hara Wood (AUS) | Ronald Thomas (AUS) | 6–3, 4–6, 6–8, 6–1, 6–3 |
| 1921 | Rhys Gemmell (AUS) | Alf Hedeman (AUS) | 7–5, 6–1, 6–4 |
| 1922 | James Anderson (AUS) | Gerald Patterson (AUS) | 6–0, 3–6, 3–6, 6–3, 6–2 |
| 1923 | Pat O'Hara Wood (AUS) | Bert St. John (AUS) | 6–1, 6–1, 6–3 |
| 1924 | James Anderson (AUS) | Richard Schlesinger (AUS) | 6–3, 6–4, 3–6, 5–7, 6–3 |
| 1925 | James Anderson (AUS) | Gerald Patterson (AUS) | 11–9, 2–6, 6–2, 6–3 |
| 1926 | John Hawkes (AUS) | James Willard (AUS) | 6–1, 6–3, 6–1 |
| 1927 | Gerald Patterson (AUS) | John Hawkes (AUS) | 3–6, 6–4, 3–6, 18–16, 6–3 |
| 1928 |  Jean Borotra (FRA) | Jack Cummings (AUS) | 6–4, 6–1, 4–6, 5–7, 6–3 |
| 1929 |  John Colin Gregory (GBR) | Richard Schlesinger (AUS) | 6–2, 6–2, 5–7, 7–5 |
| 1930 | Edgar Moon (AUS) | Harry Hopman (AUS) | 6–3, 6–1, 6–3 |
| 1931 | Jack Crawford (AUS) | Harry Hopman (AUS) | 6–4, 6–2, 2–6, 6–1 |
| 1932 | Jack Crawford (AUS) | Harry Hopman (AUS) | 4–6, 6–3, 3–6, 6–3, 6–1 |
| 1933 | Jack Crawford (AUS) | Keith Gledhill (USA) | 2–6, 7–5, 6–3, 6–2 |
| 1934 | Fred Perry (GBR) | Jack Crawford (AUS) | 6–3, 7–5, 6–1 |
| 1935 | Jack Crawford (AUS) | Fred Perry (GBR) | 2–6, 6–4, 6–4, 6–4 |
| 1936 | Adrian Quist (AUS) | Jack Crawford (AUS) | 6–2, 6–3, 4–6, 3–6, 9–7 |
| 1937 | Vivian McGrath (AUS) | John Bromwich (AUS) | 6–3, 1–6, 6–0, 2–6, 6–1 |
| 1938 | Don Budge (USA) | John Bromwich (AUS) | 6–4, 6–2, 6–1 |
| 1939 | John Bromwich (AUS) | Adrian Quist (AUS) | 6–4, 6–1, 6–3 |
| 1940 | Adrian Quist (AUS) | Jack Crawford (AUS) | 6–3, 6–1, 6–2 |
| 1941 | nehráno[p 3] | ||
| 1942 | |||
| 1943 | |||
| 1944 | |||
| 1945 | |||
| 1946 | John Bromwich (AUS) | Dinny Pails (AUS) | 5–7, 6–3, 7–5, 3–6, 6–2 |
| 1947 | Dinny Pails (AUS) | John Bromwich (AUS) | 4–6, 6–4, 3–6, 7–5, 8–6 |
| 1948 | Adrian Quist (AUS) | John Bromwich (AUS) | 6–4, 3–6, 6–3, 2–6, 6–3 |
| 1949 | Frank Sedgman (AUS) | John Bromwich (AUS) | 6–3, 6–2, 6–2 |
| 1950 | Frank Sedgman (AUS) | Ken McGregor (AUS) | 6–3, 6–4, 4–6, 6–1 |
| 1951 | Dick Savitt (USA) | Ken McGregor (AUS) | 6–3, 2–6, 6–3, 6–1 |
| 1952 | Ken McGregor (AUS) | Frank Sedgman (AUS) | 7–5, 12–10, 2–6, 6–2 |
| 1953 | Ken Rosewall (AUS) | Mervyn Rose (AUS) | 6–0, 6–3, 6–4 |
| 1954 | Mervyn Rose (AUS) | Rex Hartwig (AUS) | 6–2, 0–6, 6–4, 6–2 |
| 1955 | Ken Rosewall (AUS) | Lew Hoad (AUS) | 9–7, 6–4, 6–4 |
| 1956 | Lew Hoad (AUS) | Ken Rosewall (AUS) | 6–4, 3–6, 6–4, 7–5 |
| 1957 | Ashley Cooper (AUS) | Neale Fraser (AUS) | 6–3, 9–11, 6–4, 6–2 |
| 1958 | Ashley Cooper (AUS) | Malcolm Anderson (AUS) | 7–5, 6–3, 6–4 |
| 1959 | Alex Olmedo (USA) | Neale Fraser (AUS) | 6–1, 6–2, 3–6, 6–3 |
| 1960 | Rod Laver (AUS) | Neale Fraser (AUS) | 5–7, 3–6, 6–3, 8–6, 8–6 |
| 1961 | Roy Emerson (AUS) | Rod Laver (AUS) | 1–6, 6–3, 7–5, 6–4 |
| 1962 | Rod Laver (AUS) | Roy Emerson (AUS) | 8–6, 0–6, 6–4, 6–4 |
| 1963 | Roy Emerson (AUS) | Ken Fletcher (AUS) | 6–3, 6–3, 6–1 |
| 1964 | Roy Emerson (AUS) | Fred Stolle (AUS) | 6–3, 6–4, 6–2 |
| 1965 | Roy Emerson (AUS) | Fred Stolle (AUS) | 7–9, 2–6, 6–4, 7–5, 6–1 |
| 1966 | Roy Emerson (AUS) | Arthur Ashe (USA) | 6–4, 6–8, 6–2, 6–3 |
| 1967 | Roy Emerson (AUS) | Arthur Ashe (USA) | 6–4, 6–1, 6–4 |
| 1968 | William Bowrey (AUS) |  Juan Gisbert (ESP) | 7–5, 2–6, 9–7, 6–4 |
| Otevřená éra (od 1969)[p 4] | |||
| Rok | vítěz | poražený finalista | výsledek |
| 1969 | Rod Laver (AUS) | Andrés Gimeno (ESP) | 6–3, 6–4, 7–5 |
| 1970 | Arthur Ashe (USA) | Dick Crealy (AUS) | 6–4, 9–7, 6–2 |
| 1971 | Ken Rosewall (AUS) | Arthur Ashe (USA) | 6–1, 7–5, 6–3 |
| 1972 | Ken Rosewall (AUS) | Malcolm Anderson (AUS) | 7–6(7–2), 6–3, 7–5 |
| 1973 | John Newcombe (AUS) | Onny Parun (NZL) | 6–3, 6–7, 7–5, 6–1 |
| 1974 | Jimmy Connors (USA) | Phil Dent (AUS) | 7–6(9–7), 6–4, 4–6, 6–3 |
| 1975 | John Newcombe (AUS) | Jimmy Connors (USA) | 7–5, 3–6, 6–4, 7–6(9–7) |
| 1976 | Mark Edmondson (AUS) | John Newcombe (AUS) | 6–7, 6–3, 7–6, 6–1 |
| 1977(I)[p 5] | Roscoe Tanner (USA) |  Guillermo Vilas (ARG) | 6–3, 6–3, 6–3 |
| 1977(XII)[p 5] | Vitas Gerulaitis (USA) | John Lloyd (GBR) | 6–3, 7–6(7–1), 5–7, 3–6, 6–2 |
| 1978 | Guillermo Vilas (ARG) | John Marks (AUS) | 6–4, 6–4, 3–6, 6–3 |
| 1979 | Guillermo Vilas (ARG) | John Sadri (USA) | 7–6(7–4), 6–3, 6–2 |
| 1980 | Brian Teacher (USA) | Kim Warwick (AUS) | 7–5, 7–6(7–4), 6–3 |
| 1981 |  Johan Kriek (JAR) | Steve Denton (USA) | 6–2, 7–6(7–1), 6–7(1–7), 6–4 |
| 1982 | Johan Kriek (USA)[p 6] | Steve Denton (USA) | 6–3, 6–3, 6–2 |
| 1983 |  Mats Wilander (SWE) |  Ivan Lendl (TCH) | 6–1, 6–4, 6–4 |
| 1984 | Mats Wilander (SWE) | Kevin Curren (JAR) | 6–7(5–7), 6–4, 7–6(7–3), 6–2 |
| 1985 | Stefan Edberg (SWE) | Mats Wilander (SWE) | 6–4, 6–3, 6–3 |
| 1986 | nehráno[p 7] | ||
| 1987 | Stefan Edberg (SWE) | Pat Cash (AUS) | 6–3, 6–4, 3–6, 5–7, 6–3 |
| 1988 | Mats Wilander (SWE) | Pat Cash (AUS) | 6–3, 6–7(3–7), 3–6, 6–1, 8–6 |
| 1989 | Ivan Lendl (TCH) | Miloslav Mečíř (TCH) | 6–2, 6–2, 6–2 |
| 1990 | Ivan Lendl (TCH) | Stefan Edberg (SWE) | 4–6, 7–6(7–3), 5–2skreč |
| 1991 |  Boris Becker (GER) | Ivan Lendl (TCH) | 1–6, 6–4, 6–4, 6–4 |
| 1992 | Jim Courier (USA) | Stefan Edberg (SWE) | 6–3, 3–6, 6–4, 6–2 |
| 1993 | Jim Courier (USA) | Stefan Edberg (SWE) | 6–2, 6–1, 2–6, 7–5 |
| 1994 | Pete Sampras (USA) | Todd Martin (USA) | 7–6(7–4), 6–4, 6–4 |
| 1995 | Andre Agassi (USA) | Pete Sampras (USA) | 4–6, 6–1, 7–6(8–6), 6–4 |
| 1996 | Boris Becker (GER) | Michael Chang (USA) | 6–2, 6–4, 2–6, 6–2 |
| 1997 | Pete Sampras (USA) | Carlos Moyà (ESP) | 6–2, 6–3, 6–3 |
| 1998 | Petr Korda (CZE) |  Marcelo Ríos (CHI) | 6–2, 6–2, 6–2 |
| 1999 |  Jevgenij Kafelnikov (RUS) | Thomas Enqvist (SWE) | 4–6, 6–0, 6–3, 7–6(7–1) |
| 2000 | Andre Agassi (USA) | Jevgenij Kafelnikov (RUS) | 3–6, 6–3, 6–2, 6–4 |
| 2001 | Andre Agassi (USA) | Arnaud Clément (FRA) | 6–4, 6–2, 6–2 |
| 2002 | Thomas Johansson (SWE) | Marat Safin (RUS) | 3–6, 6–4, 6–4, 7–6(7–4) |
| 2003 | Andre Agassi (USA) | Rainer Schüttler (GER) | 6–2, 6–2, 6–1 |
| 2004 |  Roger Federer (SUI) | Marat Safin (RUS) | 7–6(7–3), 6–4, 6–2 |
| 2005 | Marat Safin (RUS) | Lleyton Hewitt (AUS) | 1–6, 6–3, 6–4, 6–4 |
| 2006 | Roger Federer (SUI) |  Marcos Baghdatis (CYP) | 5–7, 7–5, 6–0, 6–2 |
| 2007 | Roger Federer (SUI) | Fernando González (CHI) | 7–6(7–2), 6–4, 6–4 |
| 2008 |  Novak Djoković (SRB) | Jo-Wilfried Tsonga (FRA) | 4–6, 6–4, 6–3, 7–6(7–2) |
| 2009 | Rafael Nadal (ESP) | Roger Federer (SUI) | 7–5, 3–6, 7–6(7–3), 3–6, 6–2 |
| 2010 | Roger Federer (SUI) | Andy Murray (GBR) | 6–3, 6–4, 7–6(13–11) |
| 2011 | Novak Djoković (SRB) | Andy Murray (GBR) | 6–4, 6–2, 6–3 |
| 2012 | Novak Djoković (SRB) | Rafael Nadal (ESP) | 5–7, 6–4, 6–2, 6–7(5–7), 7–5 |
| 2013 | Novak Djoković (SRB) | Andy Murray (GBR) | 6–7(2–7), 7–6(7–3), 6–3, 6–2 |
| 2014 | Stan Wawrinka (SUI) | Rafael Nadal (ESP) | 6–3, 6–2, 3–6, 6–3 |
| 2015 | Novak Djoković (SRB) | Andy Murray (GBR) | 7–6(7–5), 6–7(4–7), 6–3, 6–0 |
| 2016 | Novak Djoković (SRB) | Andy Murray (GBR) | 6–1, 7–5, 7–6(7–3) |
| 2017 | Roger Federer (SUI) | Rafael Nadal (ESP) | 6–4, 3–6, 6–1, 3–6, 6–3 |
| 2018 | Roger Federer (SUI) |  Marin Čilić (CRO) | 6–2, 6–7(5–7), 6–3, 3–6, 6–1 |
| 2019 | Novak Djoković (SRB) | Rafael Nadal (ESP) | 6–3, 6–2, 6–3 |
| 2020 | Novak Djoković (SRB) |  Dominic Thiem (AUT) | 6–4, 4–6, 2–6, 6–3, 6–4 |
| 2021 | Novak Djoković (SRB) | Daniil Medveděv (RUS) | 7–5, 6–2, 6–2 |
| 2022 | Rafael Nadal (ESP) | Daniil Medveděv (RUS) | 2–6, 6–7(5–7), 6–4, 6–4, 7–5 |
| 2023 | Novak Djoković (SRB) |  Stefanos Tsitsipas (GRE) | 6–3, 7–6(7–4), 7–6(7–5) |
| 2024 | Jannik Sinner (ITA) | Daniil Medveděv | 3–6, 3–6, 6–4, 6–4, 6–3 |
Statistiky
Vícenásobní vítězové
| Tenista | éra | tituly | ||
|---|---|---|---|---|
| amatérská | open | celkem | ||
| Novak Djoković (SRB) | 0 | 10 | 10 | 2008, 2011, 2012, 2013, 2015, 2016, 2019, 2020, 2021, 2023 |
| Roy Emerson (AUS) | 6 | 0 | 6 | 1961, 1963, 1964, 1965, 1966, 1967 |
| Roger Federer (SUI) | 0 | 6 | 6 | 2004, 2006, 2007, 2010, 2017, 2018 |
| Jack Crawford (AUS) | 4 | 0 | 4 | 1931, 1932, 1933, 1935 |
| Ken Rosewall (AUS) | 2 | 2 | 4 | 1953, 1955, 1971, 1972 |
| Andre Agassi (USA) | 0 | 4 | 4 | 1995, 2000, 2001, 2003 |
| James Anderson (AUS) | 3 | 0 | 3 | 1922, 1924, 1925 |
| Adrian Quist (AUS) | 3 | 0 | 3 | 1936, 1940, 1948 |
| Rod Laver (AUS) | 2 | 1 | 3 | 1960, 1962, 1969 |
| Mats Wilander (SWE) | 0 | 3 | 3 | 1983, 1984, 1988 |
| Boris Becker (GER) | 0 | 2 | 2 | 1991, 1996 |
| John Bromwich (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1939, 1946 |
| Ashley Cooper (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1957, 1958 |
| Jim Courier (USA) | 0 | 2 | 2 | 1992, 1993 |
| Stefan Edberg (SWE) | 0 | 2 | 2 | 1985, 1987 |
| Rodney Heath (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1905, 1910 |
| / Johan Kriek (JAR/USA)[p 6] | 0 | 2 | 2 | 1981, 1982 |
| Ivan Lendl (TCH) | 0 | 2 | 2 | 1989, 1990 |
| Rafael Nadal (ESP) | 0 | 2 | 2 | 2009, 2022 |
| John Newcombe (AUS) | 0 | 2 | 2 | 1973, 1975 |
| Pete Sampras (USA) | 0 | 2 | 2 | 1994, 1997 |
| Frank Sedgman (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1949, 1950 |
| Guillermo Vilas (ARG) | 0 | 2 | 2 | 1978, 1979 |
| Anthony Wilding (NZL) | 2 | 0 | 2 | 1906, 1909 |
| Pat O'Hara Wood (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1920, 1923 |
Vítězové podle státu
| Stát | éra | titul | |||
|---|---|---|---|---|---|
| amatérská | open | celkem | první | poslední | |
| Austrálie | 44 | 6 | 50 | 1905 | 1976 |
| Spojené státy americké | 4 | 14 | 18 | 1908 | 2003 |
| Srbsko | 0 | 10 | 10 | 2008 | 2023 |
| Švýcarsko | 0 | 7 | 7 | 2004 | 2018 |
| Švédsko | 0 | 6 | 6 | 1983 | 2002 |
| Spojené království[p 1] | 5 | 0 | 5 | 1912 | 1934 |
| Argentina | 0 | 2 | 2 | 1978 | 1979 |
| Československo[p 8][p 9] | 0 | 2 | 2 | 1989 | 1990 |
| Německo | 0 | 2 | 2 | 1991 | 1996 |
| Nový Zéland | 2 | 0 | 2 | 1906 | 1909 |
| Rusko | 0 | 2 | 2 | 1999 | 2005 |
| Španělsko | 0 | 2 | 2 | 2009 | 2022 |
 Jižní Afrika | 0 | 1 | 1 | 1981 | 1981 |
| Česko[p 10] | 0 | 1 | 1 | 1998 | 1998 |
| Francie | 1 | 0 | 1 | 1928 | 1928 |
| Itálie | 1 | 0 | 1 | 2024 | 2024 |
Odkazy
Poznámky
- ↑ a b „British Isles“ (BRI), Britské ostrovy – zkratka použitá u tenistů reprezentujících Spojené království Velké Británie a Irska (1801–1922); od roku 1922 je použita zkratka „Great Britain“ (GBR) pro Spojené království Velké Británie a Severního Irska.
- ↑ Nehráno pro první světovou válku.
- ↑ Nehráno pro druhou světovou válku.[3]
- ↑ Turnaj otevřen profesionálním tenistům.
- ↑ a b V roce 1977 proběhly dva ročníky Australian Open v důsledku termínové změny v kalendáři okruhu. Poprvé se grandslam konal v lednu a podruhé v prosinci 1977.[4]
- ↑ a b Johan Kriek vyhrál první trofej v roce 1981 jako Jihoafričan. V srpnu 1982 získal americké občanství v procesu naturalizace a po tomto datu reprezentoval Spojené státy.
- ↑ Nehráno pro přeložení grandslamu z prosince na leden. Odehrán tak byl Australian Open 1985 na přelomu listopadu a prosince a následně až lednový Australian Open 1987.[7][19]
- ↑ šedě zvýrazněn zaniklý stát.
- ↑ Tituly připsané tenistům z Československa, tj. z období 1918–1992.
- ↑ Tituly připsané tenistům z České republiky, tj. od roku 1993.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of Australian Open men's singles champions na anglické Wikipedii.
- ↑ COLLINS, Bud. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. [New York]: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 372–374. (anglicky)
- ↑ a b c FOENANDER, Tristan. History of the Australian Open – the Grand Slam of Asia/Pacific [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-25. (anglicky)
- ↑ a b c d Grand Slam Tournaments – Australian Open [online]. United States Tennis Association [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky)
- ↑ a b c 1977 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10. (anglicky)
- ↑ a b c Ken Rosewall – International Tennis Hall of Fame [online]. International Tennis Hall of Fame [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ National Library of Australia. Dunlop offers $125,000 for tennis open.. The Canberra Times. 7-04-1970, s. 20. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b 1986 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10. (anglicky)
- ↑ Australian Open – History – Year-by-year [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-03. (anglicky)
- ↑ Roddick survives 83-game epic [online]. 2003-01-22 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Australian Open: Final-set tie-breaks to be used in 2019 [online]. 21-12-2018. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SCHLINK, Leo. Plexicushion replaces Rebound Ace at Australian Open [online]. 2008-01-14 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BEVAN, Chris. On-court blues for Aussie tennis? [online]. BBC Sport, 2008-01-11 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ILANBEY, Sumeyya. New courts rolled out ahead of major tennis tournaments [online]. The Age, 2019-07-26 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ZABLOUDIL,, Luboš. 10 finále, 10 trofejí. Král Djokovič 22. grandslamovým triumfem vyrovnal Nadalův rekord. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-29 [cit. 2023-01-30]. Dostupné online.
- ↑ JONES, Cathy. Daphne Akhurst Australian Tennis Champion [online]. Strathfield Scene, March 2006 [cit. 2010-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-05. (anglicky)
- ↑ Australian Open – Prize Money [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-29. (anglicky)
- ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Preview: Australian Open ženy. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-17 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online.
- ↑ Stefan Edberg Biography [online]. Gossip Gist, 2019-10-17 [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Australian Open – History – Year-by-year [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-03. (anglicky)
Externí odkazy
- Vítězové mužské dvouhry na Australian Open na oficiálním webu
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
.svg)
.svg)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
.svg)
.svg)
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
| zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
| žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
| červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
| modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
| bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
| černá | rendered as RGB 0 0 0 |
.svg)
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Autor: Tourism Victoria from Australia, Licence: CC BY 2.0
Reigning 2014 champion Stan Wawrinka holds Norman Brookes Challenge Cup at the Australian Open 2015
Autor: Christopher Johnson (globalite), Licence: CC BY-SA 2.0
Novak Djokovic at the 2011 Au stralian Open
Autor: Leovilok, Licence: CC BY-SA 4.0
The Norman Brookes Challenge Cup, the trophy awarded to the winner of the Men's Singles competition at the Australian Open.