Seznam vítězů mužské dvouhry ve Wimbledonu
Vítězové mužské dvouhry ve Wimbledonu | |
---|---|
Gentlemen's Singles Trophy | |
www.wimbledon.com | |
Grand Slam | Wimbledon |
Místo | Londýn, Spojené království |
Areál | AELTC |
Organizátor | AELTC / LTA |
První ročník | 1877 |
Povrch | tráva / venku (1877–) |
Odměna | 2 700 000 £ (2024) |
Trofej | Gentlemen's Singles Trophy |
Nejvyšší počet titulů | |
amatérské éry | 7 – William Renshaw (vyzývací finále) 3 – Fred Perry (bez vyzývacího finále) |
mezi amatéry v řadě | 6 – William Renshaw (vyzývací finále) 3 – Fred Perry (bez vyzývacího finále) |
otevřené éry | 8 – Roger Federer |
otevřené éry v řadě | 5 – Pete Sampras Roger Federer |
Současný vítěz | |
Carlos Alcaraz (ESP) (druhý titul) | |
předávající trofeje: Catherine, princezna z Walesu |
Seznam vítězů mužské dvouhry ve Wimbledonu uvádí přehled šampionů mužské singlové soutěže ve Wimbledonu, nejstaršího tenisového turnaje na světě.
Wimbledon představuje tenisový Grand Slam, každoročně hraný na přelomu června a července. Premiérový ročník se odehrál v roce 1877. Ženská dvouhra se na něm poprvé konala roku 1884. Turnaj probíhá na otevřených travnatých dvorcích areálu All England Lawn Tennis and Croquet Club v londýnské části Wimbledon.[1]
Kvalifikace mužské dvouhry se účastní sto dvacet osm tenistů. Šestnáct z nich postupuje řádně do hlavní soutěže, která se hraje vyřazovacím systémem na tři vítězné sety. V pavouku je sto dvacet osm hráčů, od roku 2001 s třiceti dvěma nasazenými. V roce 1971 byl zaveden tiebreak, jenž se od sezóny 2019 začal hrát i v páté rozhodující sadě. Od roku 2022 má charakter supertiebreaku do 10 bodů.
Historie
Wimbledon je jedním ze čtyř Grand Slamů tenisové sezóny, probíhající poslední červnový a první červencový týden. Od roku 1987 je opět třetím majorem sezóny a od roku 1988 jediným, který se koná na travnatých dvorcích.[2] Mezi lety 1915–1918 a 1940–1945 se nekonal v důsledku dvou světových válek. V roce 2020 byl jako jediný z grandslamů zrušen kvůli pandemii covidu-19.[3]
Herní formát
Od premiérového ročníku 1877 prošla wimbledonská pravidla mužské dvouhry několika změnami. V letech 1877–1921 byl uplatněn systém kvalifikačního turnaje – tzv. All Comers' Singles, do nějž nastupovali všichni tenisté vyjma obhájce titulu.[4] Ten pak sehrál s vítězem kvalifikace tzv. vyzývací finále (challenge round), kdy v celém turnaji odehrál jediný zápas.[4] V případě absence obhájce se vyzývací finále nehrálo a trofej připadla vítězi kvalifikační soutěže. Tato varianta nastala šestkrát v letech 1879, 1887, 1891, 1895, 1907 a 1908. Systém vyzývacího finále organizátoři opustili v roce 1921 a od následujícího ročníku se z obhájců titulu stali řadoví účastnící nastupující do prvního kola.[5] Nasazování bylo zavedeno v roce 1927.
Od prvního ročníku se utkání hrají na tři vítězné sety. Mezi lety 1877–1883 připadly sety za stavu gamů 5–5 vítězi následující hry, vyjma finále kvalifikačního turnaje a vyzývacího finále, kde pro výhru bylo třeba dosáhnout dvougamového rozdílu. Mezi roky 1884–1970 byl ve všech sadách praktikován formát nutnosti zisku rozdílu dvou her. V sezóně 1971 byl zaveden standardní tiebreak, v němž hráč musel získat alespoň sedm míčů při minimálním dvoubodovém rozdílu. V sezónách 1971–1978 byla zkrácená hra uplatňována až za stavu 8–8 na gamy. Od roku 1979 se konala při poměru her 6–6. Do roku 2019 nebyl tiebreak hrán v rozhodujícím setu.[5][6][7] Kvůli nadměrné délce zápasů však byl do páté sady zařazen za stavu her 12–12.[8] Se sjednocením ukončení rozhodujících setů na všech grandslamech ze strany ITF byla v roce 2022 za stavu 6–6 na gamy implementována zkrácená hra do 10 bodů s dvoubodovým rozdílem.[9][10]
Pohár pro vítěze
Vítěz získává putovní pohár „Gentlemen's Singles Trophy“ udělovaný od roku 1887, jenž nahradil předchozí poháry „Field Cup“ (1877–1883) a „Challenge Cup“ (1884–1886). Vyryta jsou na něm jména všech šampionů. Od roku 1949 si vítěz odváží ¾ repliku z pozlaceného stříbra.[11]
Rekordy
V rané fázi amatérské éry, se systémem vyzývacího finále, vytvořil rekord sedmi tituly Brit William Renshaw (1881–1886, 1889). Z toho však pouze dvakrát prošel celou soutěží od prvního kola. Jako jediný dokázal ovládnout šest ročníků v řadě. Po zrušení vyzývacího finále si stále v amatérském období (1922–1967) odvezl nejvyšší počet tří trofejí Brit Fred Perry (1934–1936), a to bez přerušení.
Po otevření grandslamu profesionálům v roce 1968 získal rekordní počet osmi titulů Švýcar Roger Federer (2003–2007, 2009, 2012, 2017), který se Švédem Björnem Borgem (1976–1980) sdílí rekordní zápis v počtu pěti triumfů v řadě. V letech 2003–2009 se Federer probojoval do sedmi finále za sebou, čímž překonal šest účastí Borga z ročníků 1976–1981. Švýcar se také objevil v nejvyšším počtu dvanácti finále. Švéd drží rekordní šňůru 41 zápasové neporazitelnosti.[12] Bez ztráty setu turnajem v otevřené éře prošli pouze Borg (1976) a Federer (2017).[13]
Nejmladším šampionem se v roce 1985 stal Němec Boris Becker, když zvítězil ve věku 17 let a 7 měsíců.[2] Jako nejstarší se do statistik zapsal Brit Arthur Gore, který ovládl ročník 1909 ve věku 41 let a 6 měsíců. Druhým v pořadí je 37letý Bill Tilden, jenž triumfoval v roce 1930.[14] V open éře se nejstarším šampionem stal v ročníku 2017 Roger Federer, jemuž bylo 35 let a 342 dní. Nejstarším finalistou v tomto období je Australan Ken Rosewall. O titul si zahrál ve Wimbledonu 1974, kdy mu bylo 39 let a 246 dní.[15][14] Jedinými nenasazenými šampiony, od počátku nasazování v roce 1927, jsou Boris Becker (1985) s Chorvatem Goranem Ivaniševićem, který v roce 2001 jako jediný ovládl grandslamovou dvouhru z pozice hráče na divokou kartu i jako nejníže postavený, 125. tenista žebříčku ATP.[16]
Nejkratší fínále se konalo v roce 1881. William Renshaw v něm za 36 minut ztratil pouze dva gamy s Johnem Hartleym.[4][17] Naopak nejdelší se stala pětisetová bitva v roce 2019, v níž Srb Novak Djoković zdolal Federera po odvrácení dvou mečbolů až v tiebreaku páté sady hrané za stavu gamů 12–12. Celková délka 4 hodiny a 57 minut o devět minut překonala předchozí rekord mezi Federerem a Nadalem z roku 2008.[18][19] V amatérské éře, do roku 1967, připadl primát nejdelšího finále duelu mezi Drobným a Rosewallem z roku 1954, s délkou 2 hodin a 35 minut.[4]
Levorukými šampiony se stali Norman Brookes, Jaroslav Drobný, Neale Fraser, Rod Laver, Jimmy Connors,[4] John McEnroe, Goran Ivanišević a Rafael Nadal.[20] Všechny tři soutěže (dvouhru, čtyřhru a mix) v jediném ročníku vyhráli Američané Don Budge (1937, 1938) a Bobby Riggs (1939) a Australan Frank Sedgman (1952).[4]
Dominantní tenisté bez titulu
Za nejlepší tenisty světa v průběhu dvacátého století, kteří ve Wimbledonu nikdy nezvítězili byli považování trojnásobný finalista Gottfried von Cramm ve 30. letech,[4] čtyřnásobný finalista Ken Rosewall v 50.–60. letech[4] a dvojnásobný finalista Ivan Lendl v 80. letech.[21][22]
Přehled finále
Legenda éry vyzývacího finále (1878–1921) |
---|
vítěz kvalifikačního turnaje a vítěz vyzývacího finále |
obhájce trofeje a vítěz vyzývacího finále |
vítěz kvalifikačního turnaje, vyzývací finále nehráno |
Amatérská éra
Amatérská éra (1877–1967) | |||
---|---|---|---|
Rok | vítěz | poražený finalista | výsledek |
1877 | Spencer Gore (BRI)[p 1] | William Marshall (BRI) | 6–1, 6–2, 6–4 |
1878 | Frank Hadow (BRI) | Spencer Gore (BRI) | 7–5, 6–1, 9–7 |
1879 | John Hartley (BRI) | Vere St. Leger Goold (BRI) | 6–2, 6–4, 6–2 |
1880 | John Hartley (BRI) | Herbert Lawford (BRI) | 6–3, 6–2, 2–6, 6–3 |
1881 | William Renshaw (BRI) | John Hartley (BRI) | 6–0, 6–1, 6–1 |
1882 | William Renshaw (BRI) | Ernest Renshaw (BRI) | 6–1, 2–6, 4–6, 6–2, 6–2 |
1883 | William Renshaw (BRI) | Ernest Renshaw (BRI) | 2–6, 6–3, 6–3, 4–6, 6–3 |
1884 | William Renshaw (BRI) | Herbert Lawford (BRI) | 6–0, 6–4, 9–7 |
1885 | William Renshaw (BRI) | Herbert Lawford (BRI) | 7–5, 6–2, 4–6, 7–5 |
1886 | William Renshaw (BRI) | Herbert Lawford (BRI) | 6–0, 5–7, 6–3, 6–4 |
1887 | Herbert Lawford (BRI) | Ernest Renshaw (BRI) | 1–6, 6–3, 3–6, 6–4, 6–4 |
1888 | Ernest Renshaw (BRI) | Herbert Lawford (BRI) | 6–3, 7–5, 6–0 |
1889 | William Renshaw (BRI) | Ernest Renshaw (BRI) | 6–4, 6–1, 3–6, 6–0 |
1890 | Willoughby Hamilton (BRI) | William Renshaw (BRI) | 6–8, 6–2, 3–6, 6–1, 6–1 |
1891 | Wilfred Baddeley (BRI) | Joshua Pim (BRI) | 6–4, 1–6, 7–5, 6–0 |
1892 | Wilfred Baddeley (BRI) | Joshua Pim (BRI) | 4–6, 6–3, 6–3, 6–2 |
1893 | Joshua Pim (BRI) | Wilfred Baddeley (BRI) | 3–6, 6–1, 6–3, 6–2 |
1894 | Joshua Pim (BRI) | Wilfred Baddeley (BRI) | 10–8, 6–2, 8–6 |
1895 | Wilfred Baddeley (BRI) | Wilberforce Eaves (BRI) | 4–6, 2–6, 8–6, 6–2, 6–3 |
1896 | Harold Mahony (BRI) | Wilfred Baddeley (BRI) | 6–2, 6–8, 5–7, 8–6, 6–3 |
1897 | Reginald Doherty (BRI) | Harold Mahony (BRI) | 6–4, 6–4, 6–3 |
1898 | Reginald Doherty (BRI) | Laurence Doherty (BRI) | 6–3, 6–3, 2–6, 5–7, 6–1 |
1899 | Reginald Doherty (BRI) | Arthur Gore (BRI) | 1–6, 4–6, 6–3, 6–3, 6–3 |
1900 | Reginald Doherty (BRI) | Sydney Smith (BRI) | 6–8, 6–3, 6–1, 6–2 |
1901 | Arthur Gore (BRI) | Reginald Doherty (BRI) | 4–6, 7–5, 6–4, 6–4 |
1902 | Laurence Doherty (BRI) | Arthur Gore (BRI) | 6–4, 6–3, 3–6, 6–0 |
1903 | Laurence Doherty (BRI) | Frank Riseley (BRI) | 7–5, 6–3, 6–0 |
1904 | Laurence Doherty (BRI) | Frank Riseley (BRI) | 6–1, 7–5, 8–6 |
1905 | Laurence Doherty (BRI) | Norman Brookes (AUS) | 8–6, 6–2, 6–4 |
1906 | Laurence Doherty (BRI) | Frank Riseley (BRI) | 6–4, 4–6, 6–2, 6–3 |
1907 | Norman Brookes (AUS) | Arthur Gore (BRI) | 6–4, 6–2, 6–2 |
1908 | Arthur Gore (BRI) | Herbert Roper Barrett (BRI) | 6–3, 6–2, 4–6, 3–6, 6–4 |
1909 | Arthur Gore (BRI) | Major Ritchie (BRI) | 6–8, 1–6, 6–2, 6–2, 6–2 |
1910 | Anthony Wilding (NZL) | Arthur Gore (BRI) | 6–4, 7–5, 4–6, 6–2 |
1911 | Anthony Wilding (NZL) | Herbert Roper Barrett (BRI) | 6–4, 4–6, 2–6, 6–2skreč[p 2] |
1912 | Anthony Wilding (NZL) | Arthur Gore (BRI) | 6–4, 6–4, 4–6, 6–4 |
1913 | Anthony Wilding (NZL) | Maurice McLoughlin (USA) | 8–6, 6–3, 10–8 |
1914 | Norman Brookes (AUS) | Anthony Wilding (NZL) | 6–4, 6–4, 7–5 |
1915 | nehráno[p 3] | ||
1916 | |||
1917 | |||
1918 | |||
1919 | Gerald Patterson (AUS) | Norman Brookes (AUS) | 6–3, 7–5, 6–2 |
1920 | Bill Tilden (USA) | Gerald Patterson (AUS) | 2–6, 6–3, 6–2, 6–4 |
1921 | Bill Tilden (USA) | Brian Norton (JAU) | 4–6, 2–6, 6–1, 6–0, 7–5 |
1922 | Gerald Patterson (AUS) | Randolph Lycett (GBR) | 6–3, 6–4, 6–2 |
1923 | Bill Johnston (USA) | Francis Hunter (USA) | 6–0, 6–3, 6–1 |
1924 | Jean Borotra (FRA) | René Lacoste (FRA) | 6–1, 3–6, 6–1, 3–6, 6–4 |
1925 | René Lacoste (FRA) | Jean Borotra (FRA) | 6–3, 6–3, 4–6, 8–6 |
1926 | Jean Borotra (FRA) | Howard Kinsey (USA) | 8–6, 6–1, 6–3 |
1927 | Henri Cochet (FRA) | Jean Borotra (FRA) | 4–6, 4–6, 6–3, 6–4, 7–5 |
1928 | René Lacoste (FRA) | Henri Cochet (FRA) | 6–1, 4–6, 6–4, 6–2 |
1929 | Henri Cochet (FRA) | Jean Borotra (FRA) | 6–4, 6–3, 6–4 |
1930 | Bill Tilden (USA) | Wilmer Allison (USA) | 6–3, 9–7, 6–4 |
1931 | Sidney Wood (USA) | Frank Shields (USA) | bez boje[p 4] |
1932 | Ellsworth Vines (USA) | Bunny Austin (GBR) | 6–4, 6–2, 6–0 |
1933 | Jack Crawford (AUS) | Ellsworth Vines (USA) | 4–6, 11–9, 6–2, 2–6, 6–4 |
1934 | Fred Perry (GBR) | Jack Crawford (AUS) | 6–3, 6–0, 7–5 |
1935 | Fred Perry (GBR) | Gottfried von Cramm (GER) | 6–2, 6–4, 6–4 |
1936 | Fred Perry (GBR) | Gottfried von Cramm (GER) | 6–1, 6–1, 6–0 |
1937 | Don Budge (USA) | Gottfried von Cramm (GER) | 6–3, 6–4, 6–2 |
1938 | Don Budge (USA) | Bunny Austin (GBR) | 6–1, 6–0, 6–3 |
1939 | Bobby Riggs (USA) | Elwood Cooke (USA) | 2–6, 8–6, 3–6, 6–3, 6–2 |
1940 | nehráno[p 5] | ||
1941 | |||
1942 | |||
1943 | |||
1944 | |||
1945 | |||
1946 | Yvon Petra (FRA) | Geoff Brown (AUS) | 6–2, 6–4, 7–9, 5–7, 6–4 |
1947 | Jack Kramer (USA) | Tom Brown (USA) | 6–1, 6–3, 6–2 |
1948 | Bob Falkenburg (USA) | John Bromwich (AUS) | 7–5, 0–6, 6–2, 3–6, 7–5 |
1949 | Ted Schroeder (USA) | Jaroslav Drobný (TCH) | 3–6, 6–0, 6–3, 4–6, 6–4 |
1950 | Budge Patty (USA) | Frank Sedgman (AUS) | 6–1, 8–10, 6–2, 6–3 |
1951 | Dick Savitt (USA) | Ken McGregor (AUS) | 6–4, 6–4, 6–4 |
1952 | Frank Sedgman (AUS) | Jaroslav Drobný (EGY) | 4–6, 6–2, 6–3, 6–2 |
1953 | Vic Seixas (USA) | Kurt Nielsen (DEN) | 9–7, 6–3, 6–4 |
1954 | Jaroslav Drobný (EGY) | Ken Rosewall (AUS) | 13–11, 4–6, 6–2, 9–7 |
1955 | Tony Trabert (USA) | Kurt Nielsen (DEN) | 6–3, 7–5, 6–1 |
1956 | Lew Hoad (AUS) | Ken Rosewall (AUS) | 6–2, 4–6, 7–5, 6–4 |
1957 | Lew Hoad (AUS) | Ashley Cooper (AUS) | 6–2, 6–1, 6–2 |
1958 | Ashley Cooper (AUS) | Neale Fraser (AUS) | 3–6, 6–3, 6–4, 13–11 |
1959 | Alex Olmedo (USA) | Rod Laver (AUS) | 6–4, 6–3, 6–4 |
1960 | Neale Fraser (AUS) | Rod Laver (AUS) | 6–4, 3–6, 9–7, 7–5 |
1961 | Rod Laver (AUS) | Chuck McKinley (USA) | 6–3, 6–1, 6–4 |
1962 | Rod Laver (AUS) | Martin Mulligan (AUS) | 6–2, 6–2, 6–1 |
1963 | Chuck McKinley (USA) | Fred Stolle (AUS) | 9–7, 6–1, 6–4 |
1964 | Roy Emerson (AUS) | Fred Stolle (AUS) | 6–4, 12–10, 4–6, 6–3 |
1965 | Roy Emerson (AUS) | Fred Stolle (AUS) | 6–2, 6–4, 6–4 |
1966 | Manuel Santana (ESP) | Dennis Ralston (USA) | 6–4, 11–9, 6–4 |
1967 | John Newcombe (AUS) | Wilhelm Bungert (FRG) | 6–3, 6–1, 6–1 |
Otevřená éra
Otevřená éra (od 1968)[p 6] | |||
---|---|---|---|
Rok | vítěz | poražený finalista | výsledek |
1968 | Rod Laver (AUS) | Tony Roche (AUS) | 6–3, 6–4, 6–2 |
1969 | Rod Laver (AUS) | John Newcombe (AUS) | 6–4, 5–7, 6–4, 6–4 |
1970 | John Newcombe (AUS) | Ken Rosewall (AUS) | 5–7, 6–3, 6–2, 3–6, 6–1 |
1971 | John Newcombe (AUS) | Stan Smith (USA) | 6–3, 5–7, 2–6, 6–4, 6–4 |
1972 | Stan Smith (USA) | Ilie Năstase (ROU) | 4–6, 6–3, 6–3, 4–6, 7–5 |
1973 | Jan Kodeš (TCH) | Alex Metreveli (URS) | 6–1, 9–8(7–5), 6–3 |
1974 | Jimmy Connors (USA) | Ken Rosewall (AUS) | 6–1, 6–1, 6–4 |
1975 | Arthur Ashe (USA) | Jimmy Connors (USA) | 6–1, 6–1, 5–7, 6–4 |
1976 | Björn Borg (SWE) | Ilie Năstase (ROU) | 6–4, 6–2, 9–7 |
1977 | Björn Borg (SWE) | Jimmy Connors (USA) | 3–6, 6–2, 6–1, 5–7, 6–4 |
1978 | Björn Borg (SWE) | Jimmy Connors (USA) | 6–2, 6–2, 6–3 |
1979 | Björn Borg (SWE) | Roscoe Tanner (USA) | 6–7(4–7), 6–1, 3–6, 6–3, 6–4 |
1980 | Björn Borg (SWE) | John McEnroe (USA) | 1–6, 7–5, 6–3, 6–7(16–18), 8–6 |
1981 | John McEnroe (USA) | Björn Borg (SWE) | 4–6, 7–6(7–1), 7–6(7–4), 6–4 |
1982 | Jimmy Connors (USA) | John McEnroe (USA) | 3–6, 6–3, 6–7(2–7), 7–6(7–5), 6–4 |
1983 | John McEnroe (USA) | Chris Lewis (NZL) | 6–2, 6–2, 6–2 |
1984 | John McEnroe (USA) | Jimmy Connors (USA) | 6–1, 6–1, 6–2 |
1985 | Boris Becker (FRG)[p 7] | Kevin Curren (USA) | 6–3, 6–7(4–7), 7–6(7–3), 6–4 |
1986 | Boris Becker (FRG)[p 7] | Ivan Lendl (TCH) | 6–4, 6–3, 7–5 |
1987 | Pat Cash (AUS) | Ivan Lendl (TCH) | 7–6(7–5), 6–2, 7–5 |
1988 | Stefan Edberg (SWE) | Boris Becker (FRG) | 4–6, 7–6(7–2), 6–4, 6–2 |
1989 | Boris Becker (FRG)[p 7] | Stefan Edberg (SWE) | 6–0, 7–6(7–1), 6–4 |
1990 | Stefan Edberg (SWE) | Boris Becker (FRG) | 6–2, 6–2, 3–6, 3–6, 6–4 |
1991 | Michael Stich (GER) | Boris Becker (GER) | 6–4, 7–6(7–4), 6–4 |
1992 | Andre Agassi (USA) | Goran Ivanišević (CRO) | 6–7(8–10), 6–4, 6–4, 1–6, 6–4 |
1993 | Pete Sampras (USA) | Jim Courier (USA) | 7–6(7–3), 7–6(8–6), 3–6, 6–3 |
1994 | Pete Sampras (USA) | Goran Ivanišević (CRO) | 7–6(7–2), 7–6(7–5), 6–0 |
1995 | Pete Sampras (USA) | Boris Becker (GER) | 6–7(5–7), 6–2, 6–4, 6–2 |
1996 | Richard Krajicek (NED) | MaliVai Washington (USA) | 6–3, 6–4, 6–3 |
1997 | Pete Sampras (USA) | Cédric Pioline (FRA) | 6–4, 6–2, 6–4 |
1998 | Pete Sampras (USA) | Goran Ivanišević (CRO) | 6–7(2–7), 7–6(11–9), 6–4, 3–6, 6–2 |
1999 | Pete Sampras (USA) | Andre Agassi (USA) | 6–3, 6–4, 7–5 |
2000 | Pete Sampras (USA) | Patrick Rafter (AUS) | 6–7(10–12), 7–6(7–5), 6–4, 6–2 |
2001 | Goran Ivanišević (CRO) | Patrick Rafter (AUS) | 6–3, 3–6, 6–3, 2–6, 9–7 |
2002 | Lleyton Hewitt (AUS) | David Nalbandian (ARG) | 6–1, 6–3, 6–2 |
2003 | Roger Federer (SUI) | Mark Philippoussis (AUS) | 7–6(7–5), 6–2, 7–6(7–3) |
2004 | Roger Federer (SUI) | Andy Roddick (USA) | 4–6, 7–5, 7–6(7–3), 6–4 |
2005 | Roger Federer (SUI) | Andy Roddick (USA) | 6–2, 7–6(7–2), 6–4 |
2006 | Roger Federer (SUI) | Rafael Nadal (ESP) | 6–0, 7–6(7–5), 6–7(2–7), 6–3 |
2007 | Roger Federer (SUI) | Rafael Nadal (ESP) | 7–6(9–7), 4–6, 7–6(7–3), 2–6, 6–2 |
2008 | Rafael Nadal (ESP) | Roger Federer (SUI) | 6–4, 6–4, 6–7(5–7), 6–7(8–10), 9–7 |
2009 | Roger Federer (SUI) | Andy Roddick (USA) | 5–7, 7–6(8–6), 7–6(7–5), 3–6, 16–14 |
2010 | Rafael Nadal (ESP) | Tomáš Berdych (CZE) | 6–3, 7–5, 6–4 |
2011 | Novak Djoković (SRB) | Rafael Nadal (ESP) | 6–4, 6–1, 1–6, 6–3 |
2012 | Roger Federer (SUI) | Andy Murray (GBR) | 4–6, 7–5, 6–3, 6–4 |
2013 | Andy Murray (GBR) | Novak Djoković (SRB) | 6–4, 7–5, 6–4 |
2014 | Novak Djoković (SRB) | Roger Federer (SUI) | 6–7(7–9), 6–4, 7–6(7–4), 5–7, 6–4 |
2015 | Novak Djoković (SRB) | Roger Federer (SUI) | 7–6(7–1), 6–7(10–12), 6–4, 6–3 |
2016 | Andy Murray (GBR) | Milos Raonic (CAN) | 6–4, 7–6(7–3), 7–6(7–2) |
2017 | Roger Federer (SUI) | Marin Čilić (CRO) | 6–3, 6–1, 6–4 |
2018 | Novak Djoković (SRB) | Kevin Anderson (RSA) | 6–2, 6–2, 7–6(7–3) |
2019 | Novak Djoković (SRB) | Roger Federer (SUI) | 7–6(7–5), 1–6, 7–6(7–4), 4–6, 13–12(7–3) |
2020 | nehráno kvůli pandemii koronaviru | ||
2021 | Novak Djoković (SRB) | Matteo Berrettini (ITA) | 6–7(4–7), 6–4, 6–4, 6–3 |
2022 | Novak Djoković (SRB) | Nick Kyrgios (AUS) | 4–6, 6–3, 6–4, 7–5(7–3) |
2023 | Carlos Alcaraz (ESP) | Novak Djoković (SRB) | 1–6, 7–6(8–6), 6–1, 3–6, 6–4 |
2024 | Carlos Alcaraz (ESP) | Novak Djoković (SRB) | 6–2, 6–2, 7–6(7–4) |
Statistiky
Vícenásobní vítězové
Tenista | éra | roky vítězství[p 8] | ||
---|---|---|---|---|
amatérská | open | celkově | ||
Roger Federer (SUI) | 0 | 8 | 8 | 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2009, 2012, 2017 |
William Renshaw (BRI) | 7 | 0 | 7 | 1881, 1882, 1883, 1884, 1885, 1886, 1889 |
Pete Sampras (USA) | 0 | 7 | 7 | 1993, 1994, 1995, 1997, 1998, 1999, 2000 |
Novak Djoković (SRB) | 0 | 7 | 7 | 2011, 2014, 2015, 2018, 2019, 2021, 2022 |
Laurence Doherty (BRI) | 5 | 0 | 5 | 1902, 1903, 1904, 1905, 1906 |
Björn Borg (SWE) | 0 | 5 | 5 | 1976, 1977, 1978, 1979, 1980 |
Reginald Doherty (BRI) | 4 | 0 | 4 | 1897, 1898, 1899, 1900 |
Anthony Wilding (NZL) | 4 | 0 | 4 | 1910, 1911, 1912, 1913 |
Rod Laver (AUS) | 2 | 2 | 4 | 1961, 1962, 1968, 1969 |
Wilfred Baddeley (BRI) | 3 | 0 | 3 | 1891, 1892, 1895 |
Arthur Gore (BRI) | 3 | 0 | 3 | 1901, 1908, 1909 |
Bill Tilden (USA) | 3 | 0 | 3 | 1920, 1921, 1930 |
Fred Perry (GBR) | 3 | 0 | 3 | 1934, 1935, 1936 |
John Newcombe (AUS) | 1 | 2 | 3 | 1967, 1970, 1971 |
John McEnroe (USA) | 0 | 3 | 3 | 1981, 1983, 1984 |
Boris Becker (GER) | 0 | 3 | 3 | 1985, 1986, 1989 |
John Hartley (BRI) | 2 | 0 | 2 | 1879, 1880 |
Joshua Pim (BRI) | 2 | 0 | 2 | 1893, 1894 |
Norman Brookes (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1907, 1914 |
Gerald Patterson (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1919, 1922 |
Jean Borotra (FRA) | 2 | 0 | 2 | 1924, 1926 |
René Lacoste (FRA) | 2 | 0 | 2 | 1925, 1928 |
Henri Cochet (FRA) | 2 | 0 | 2 | 1927, 1929 |
Don Budge (USA) | 2 | 0 | 2 | 1937, 1938 |
Lew Hoad (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1956, 1957 |
Roy Emerson (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1964, 1965 |
Jimmy Connors (USA) | 0 | 2 | 2 | 1974, 1982 |
Stefan Edberg (SWE) | 0 | 2 | 2 | 1988, 1990 |
Rafael Nadal (ESP) | 0 | 2 | 2 | 2008, 2010 |
Andy Murray (GBR) | 0 | 2 | 2 | 2013, 2016 |
Carlos Alcaraz (ESP) | 0 | 2 | 2 | 2023, 2024 |
Vítězové podle státu
Stát | éra | titul | |||
---|---|---|---|---|---|
amatérská | open | celkově | první | poslední | |
Spojené království | 35 | 2 | 37 | 1877 | 2016 |
Spojené státy americké | 18 | 15 | 33 | 1920 | 2000 |
Austrálie | 15 | 6 | 21 | 1907 | 2002 |
Švýcarsko | 0 | 8 | 8 | 2003 | 2017 |
Francie | 7 | 0 | 7 | 1924 | 1946 |
Švédsko | 0 | 7 | 7 | 1976 | 1990 |
Srbsko | 0 | 7 | 7 | 2011 | 2022 |
Španělsko | 1 | 4 | 5 | 1966 | 2024 |
Německo[p 7] | 0 | 4 | 4 | 1985 | 1991 |
Nový Zéland | 4 | 0 | 4 | 1910 | 1913 |
Chorvatsko | 0 | 1 | 1 | 2001 | 2001 |
Československo[p 9] | 0 | 1 | 1 | 1973 | 1973 |
Egypt | 1 | 0 | 1 | 1954 | 1954 |
Nizozemsko | 0 | 1 | 1 | 1996 | 1996 |
Odkazy
Poznámky
- ↑ „British Isles“ (BRI), Britské ostrovy – zkratka použitá u tenistů reprezentujících Spojené království Velké Británie a Irska (1801–1922); od roku 1922 je použita zkratka „Great Britain“ (GBR) pro Spojené království Velké Británie a Severního Irska.[23][24]
- ↑ Anthony Wilding vyhrál vyzývací finále po skreči vyčerpaného Herberta Ropera Barretta před rozhodujícím pátým setem.[25]
- ↑ Nehráno pro první světovou válku.[23]
- ↑ Sidney Wood vyhrál finále bez boje, když do něj Frank Shields nenastoupil pro poraněné koleno ze semifinálového duelu. Američtí funkcionáři mu doporučili nehrát, aby stihl o dva týdny později mezipásmové finále Davis Cupu v Paříži proti Velké Británii, v němž nastoupil do obou dvouher.[26][4]
- ↑ Nehráno pro druhou světovou válku.[23]
- ↑ Turnaj otevřen profesionálním tenistkům.
- ↑ a b c d Boris Becker vyhrál tři tituly jako reprezentant Spolkové republiky Německo (FRG, 1949–1990) před znovusjednocením Německa (GER) v říjnu 1990.
- ↑ Rok psaný kurzivou znamená, že vítěz získal titul jako obhájce ve vyzývacím finále; na turnaji odehrál jediný zápas.
- ↑ šedě zvýrazněn zaniklý stát.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of Wimbledon gentlemen's singles champions na anglické Wikipedii.
- ↑ History. www.wimbledon.com [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Becker becomes youngest player to win Wimbledon. Tennis Majors [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Slavný Wimbledon letos nebude. Pořadatelé ho zrušili kvůli koronaviru. Deník.cz [online]. 2020-04-01 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. Kapitola Wimbledon, s. 331–341.
- ↑ a b BARRETT, John. 100 Wimbledon Championships: A Celebration. [s.l.]: Collins Willow, 1986. ISBN 978-0-00-218220-1.
- ↑ ROBERTS, John. Tennis: Fast, fan friendly - but full of faults [online]. The Independent, 1998-08-05 [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.
- ↑ Breaking with tradition [online]. The Age Company Ltd, 2004-01-25 [cit. 2009-07-27]. Dostupné online.
- ↑ iDNES.cz, ČTK. Ve Wimbledonu skončí tenisové maratony. Za stavu 12:12 přijde tie-break. iDNES.cz [online]. 2018-10-19 [cit. 2022-07-07]. Dostupné online.
- ↑ SHITOLE, Sarthak. Massive rule change to Grand Slams as 10-point tiebreaker to be played at all majors starting from 2022 French Open. FirstSportz [online]. 2022-03-16 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Grandslamové turnaje otestují jednotný tie break do deseti bodů v pátém setu. Sport.cz [online]. 2022-03-16 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online.
- ↑ Trophies. www.wimbledon.com [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MAJUMDAR, Subhashish. Where does Novak Djokovic's current unbeaten run at Wimbledon rank in the tournament's history?. Sportskeeda.com [online]. 2022-07-04 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Federer Claims Historic Eighth Wimbledon Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2017-07-16 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b 5 Oldest Wimbledon Singles Champions. Sportskeeda.com [online]. 2018-10-03 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wimbledon final 2017: Roger Federer vs Marin Cilic, records at Swiss master’s mercy in decider. Fox Sports [online]. 2017-07-14 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRENNAN, Feargal. Who is Ryan Peniston? Full list of British wild cards at Wimbledon 2022. www.sportingnews.com [online]. 2022-06-28 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MANUEL, Dave. What Was The Shortest Tennis Match Ever?. www.sports-king.com [online]. 2022-05-09 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil. Djokovič ve finále Wimbledonu opět udolal Federera, 16. titul z grandslamu má po přežití mečbolů [online]. TenisPortal.cz, 2019-07-14 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online.
- ↑ Wimbledon: Novak Djokovic beats Federer after longest-ever final. CBBC Newsround [online]. 2019-07-15 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Why are left-handers more likely to win Wimbledon?. BBC Teach [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JAIN, Rajat. Ivan Lendl: Greatest Grass-Court Player Never to Win Wimbledon. Bleacherreport [online]. 2009-04-25 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CAMBERS, Simon. Wimbledon the one crown to elude Lendl. www.wimbledon.com [online]. 2012-06-15 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Gentlemen's Singles. www.wimbledon.com [online]. IBM, All England Lawn Tennis and Croquet Club [cit. 2022-07-07]. Dostupné online.
- ↑ History - Rolls of Honour: Country abbreviations. www.wimbledon.com [online]. IBM, All England Lawn Tennis and Croquet Club [cit. 2022-07-07]. Dostupné online.
- ↑ MYERS, Arthur Wallis. Captain Anthony Wilding. [s.l.]: Hodder & Stoughton, 1916. Dostupné online. ISBN 978-0-548-88688-5.
- ↑ History - 1930s. www.wimbledon.com [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Seznam vítězů mužské dvouhry ve Wimbledonu na oficiální stránce (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Autor: Fornax, Licence: CC BY-SA 3.0
South African Red Ensign from 1912 until 1951.
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
flag of the Kingdom of Egypt (1922–1953) and the Republic of Egypt (1953–1958).
flag of the Kingdom of Egypt (1922–1953) and the Republic of Egypt (1953–1958).
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Autor: DanielJCooper, Licence: CC BY 3.0
Andy Murray wins Wimbledon 2016
Joshua Pim (20 May 1869 – 15 April 1942) – former tennis player.
Title: Dr. Joshua Pim, Champion of England, 1893-4
Page IX, page 23
Autor: Robbie Dale, Licence: CC BY-SA 2.0
Roger Federer, Winner, Centre Court, Wimbledon 2012. (08/07/2012)
Autor: Daniel Cooper, Licence: CC BY-SA 2.0
Carlos Alcaraz holds the Gentlemen's Singles Trophy at the 2023 Wimbledon.
Autor: Peter Menzel, edited by Petar Milošević, Licence: CC BY-SA 2.0
Novak Djoković holds Gentlemen's Singles Trophy at the 2019 Wimbledon.
Autor: Fornax, Licence: CC BY-SA 3.0
South African Red Ensign from 1912 until 1951.
Autor: Jacky, Licence: CC BY-SA 2.0
List of the Gentlemen's Singles champions at the Wimbledon Lawn Tennis Museum of the All England Lawn Tennis and Croquet Club
Autor: Flappiefh, Licence: CC BY-SA 3.0
Trophy awarded to the winner of the Men's singles tennis competition at Wimbledon.