Seznam vítězů smíšené čtyřhry na Australian Open
Vítězové smíšené čtyřhry na Australian Open | |
---|---|
ausopen.com | |
Grand Slam | Australian Open |
Místo | Melbourne, Austrálie |
Areál | Melbourne Park |
Organizátor | Tennis Australia / ITF |
Povrch | tráva / venku (1922–1987) tvrdý / venku (1988–) |
Odměna | 165 000 AUD / pár (2024) |
Nejvyšší počet titulů | |
amatérské éry | 4 – Daphne Akhurst Cozensová Nancye Wynne Boltonová Harry Hopman Nell Hall Hopmanová Colin Long Thelma Coyne Longová |
otevřené éry | 3 – Jim Pugh Leander Paes Daniel Nestor |
Současní vítězové | |
Sie Šu-wej (TPE) Jan Zieliński (POL) (první titul) | |
předávající trofeje: Judy Tegartová-Daltonová |
Seznam vítězů smíšené čtyřhry na Australian Open uvádí přehled šampionů smíšené soutěže na tenisovém turnaji Australian Open.
Australian Open je úvodní tenisový Grand Slam sezóny, každoročně hraný ve druhé polovině ledna. Do roku 1987 probíhal na trávě. S přesunem dějiště do Melbourne Parku se začal odehrávat na tvrdém povrchu. Premiérový ročník smíšené čtyřhry se uskutečnil po první světové válce v roce 1922. Během druhé světové války (1941–1945) a v období 1970–1986 mix neprobíhal. Na program se vrátil v sezóně 1987 rok před přesunem turnaje z Kooyong Lawn Tennis Clubu.
Historie
Australian Open se profesionálům otevřel jako poslední z grandslamů a první ročník v open éře byl odehrán roku 1969, kdy se zároveň uskutečnil poslední ročník juniorské smíšené soutěže.[1]
V letech 1965 a 1965 finále neproběhla a finálové páry sdílely titul.[1] Poprvé se tak stalo pro nepříznivé počasí a podruhé v důsledku časové tísně, kdy byla v brisbaneském areálu Milton Courts již tma. V roce 1969 si tak obě dvojice rozdělily prémii 1 792 dolarů.[2]
Nejstarším mužským vítězem se v roce 1923 stal 52letý Australan Horace Rice.[3] Mezi ženami drží věkový primát Martina Navrátilová, která v roce 2003 soutěž jedinkrát vyhrála ve 46 letech a 3 měsících, čímž po Hartové a Courtové zkompletovala jako třetí tenista historie tituly ze všech soutěží všech čtyř grandslamů.[4]
Vícenásobnými šampiony v otevřené éře se stali Američan Jim Pugh, Ind Leander Paes, Kanaďan Daniel Nestor a Češka Barbora Krejčíková se třemi tituly a Jana Novotná, Rick Leach, Mark Woodforde, Larisa Savčenková Neilandová, Maheš Bhúpatí, Rajeev Ram a Martina Hingisová s dvěma trofejemi.
Přehled finále
Amatérská éra (1922–1968) | |||
---|---|---|---|
Rok | vítězové | poražení finalisté | výsledek |
1922 | Esna Boyd Robertsonová John Hawkes | Gwen Utzová Harold Utz | 6–1, 6–1 |
1923 | Sylvia Lance Harperová Horace Rice | Margaret Molesworthová Bert St. John | 2–6, 6–4, 6–4 |
1924 | Daphne Akhurst Cozensová Jim Willard | Esna Boyd Robertsonová Garton Hone | 6–3, 6–4 |
1925 | Daphne Akhurst Cozensová Jim Willard | Sylvia Lance Harperová Richard Schlesinger | 6–4, 6–4 |
1926 | Esna Boyd Robertsonová John Hawkes | Daphne Akhurst Cozensová Jim Willard | 6–2, 6–4 |
1927 | Esna Boyd Robertsonová John Hawkes | Youtha Anthonyová Jim Willard | 6–1, 6–3 |
1928 | Daphne Akhurst Cozensová Jean Borotra | Esna Boyd Robertsonová John Hawkes | bez boje |
1929 | Daphne Akhurst Cozensová Edgar Moon | Marjorie Cox Crawfordová Jack Crawford | 6–0, 7–5 |
1930 | Nell Hall Hopmanová Harry Hopman | Marjorie Cox Crawfordová Jack Crawford | 11–9, 3–6, 6–3 |
1931 | Marjorie Cox Crawfordová Jack Crawford | Emily Hood Westacottová Aubrey Willardová | 7–5, 6–4 |
1932 | Marjorie Cox Crawfordová Jack Crawford | Meryl O'Hara Woodová Džiro Satóová | 6–8, 8–6, 6–3 |
1933 | Marjorie Cox Crawfordová Jack Crawford | Marjorie Gladman Van Rynová Ellsworth Vines | 3–6, 7–5, 13–11 |
1934 | Joan Hartigan Bathurstová Edgar Moon | Emily Hood Westacottová Ray Dunlop | 6–3, 6–4 |
1935 | Louise Bickertonová Christian Boussus | Birdie Bondová Vernon Kirby | 1–6, 6–3, 6–3 |
1936 | Nell Hall Hopmanová Harry Hopman | May Blicková Abe Kay | 6–2, 6–0 |
1937 | Nell Hall Hopmanová Harry Hopman | Dorothy Stevensonová Don Turnbull | 3–6, 6–3, 6–2 |
1938 | Margaret Wilsonová John Bromwich | Nancye Wynne Boltonová Colin Long | 6–3, 6–2 |
1939 | Nell Hall Hopmanová Harry Hopman | Margaret Wilsonová John Bromwich | 6–8, 6–2, 6–3 |
1940 | Nancye Wynne Boltonová Colin Long | Nell Hall Hopmanová Harry Hopman | 7–5, 2–6, 6–4 |
1941 | nehráno[p 1] | ||
1942 | |||
1943 | |||
1944 | |||
1945 | |||
1946 | Nancye Wynne Boltonová Colin Long | Joyce Fitchová John Bromwich | 6–0, 6–4 |
1947 | Nancye Wynne Boltonová Colin Long | Joyce Fitchová John Bromwich | 6–3, 6–3 |
1948 | Nancye Wynne Boltonová Colin Long | Thelma Coyne Longová Bill Sidwell | 7–5, 4–6, 8–6 |
1949 | Doris Hartová Frank Sedgman | Joyce Fitchová John Bromwich | 6–1, 5–7, 12–10 |
1950 | Doris Hartová Frank Sedgman | Joyce Fitchová Eric Sturgess | 8–6, 6–4 |
1951 | Thelma Coyne Longová George Worthington | Clare Proctorová Jack May | 6–4, 3–6, 6–2 |
1952 | Thelma Coyne Longová George Worthington | Gwen Thieleová Tom Warhurst | 9–7, 7–5 |
1953 | Julia Sampson Haywardová Rex Hartwig | Maureen Connollyová Ham Richardson | 6–4, 6–3 |
1954 | Thelma Coyne Longová Rex Hartwig | Beryl Penroseová John Bromwich | 4–6, 6–1, 6–2 |
1955 | Thelma Coyne Longová George Worthington | Jenny Staley Lew Hoad | 6–2, 6–1 |
1956 | Beryl Penroseová Neale Fraser | Mary Bevis Hawtonová Roy Emerson | 6–2, 6–4 |
1957 | Fay Mullerová Malcolm Anderson | Jill Langleyová Billy Knight | 7–5, 3–6, 6–1 |
1958 | Mary Bevis Hawtonová Robert Howe | Angela Mortimer Barrettová Peter Newman | 9–11, 6–1, 6–2 |
1959 | Sandra Reynoldsová Bob Mark | Renée Schuurmanová Rod Laver | 4–6, 13–11, 6–1 |
1960 | Jan Lehane O'Neillová Trevor Fancutt | Christine Trumanová Martin Mulligan | 6–2, 7–5 |
1961 | Jan Lehane O'Neillová Bob Hewitt | Mary Carter Reitanová John Pearce | 9–7, 6–2 |
1962 | Lesley Turner Bowreyová Fred Stolle | Darlene Hardová Roger Taylor | 6–3, 9–7 |
1963 | Margaret Smith Courtová Ken Fletcher | Lesley Turner Bowreyová Fred Stolle | 7–5, 5–7, 6–4 |
1964 | Margaret Smith Courtová Ken Fletcher | Jan Lehane O'Neillová Mike Sangster | 6–3, 6–2 |
1965 | Robyn Ebbernová Owen Davidson a Margaret Smith Courtová John Newcombe | finále nehráno, sdílený titul | |
1966 | Judy Tegart Daltonová Tony Roche | Robyn Ebbernová Bill Bowrey | 6–1, 6–3 |
1967 | Lesley Turner Bowreyová Owen Davidson | Judy Tegart Daltonová Tony Roche | 9–7, 6–4 |
1968 | Billie Jean Kingová Dick Crealy | Margaret Smith Courtová Allan Stone | bez boje |
Otevřená éra (od 1969)[p 2] | |||
Rok | vítězové | poražení finalisté | výsledek |
1969 | Margaret Smith Courtová Marty Riessen a Ann Haydonová-Jonesová Fred Stolle | finále nehráno, sdílený titul | |
1970 | nehráno | ||
1971 | |||
1972 | |||
1973 | |||
1974 | |||
1975 | |||
1976 | |||
1977 | |||
1978 | |||
1979 | |||
1980 | |||
1981 | |||
1982 | |||
1983 | |||
1984 | |||
1985 | |||
1986 | |||
1987 | Zina Garrisonová Sherwood Stewart | Anne Hobbsová Andrew Castle | 3–6, 7–6(7–5), 6–3 |
1988 | Jana Novotná Jim Pugh | Martina Navrátilová Tim Gullikson | 5–7, 6–2, 6–4 |
1989 | Jana Novotná Jim Pugh | Zina Garrisonová Sherwood Stewart | 6–3, 6–4 |
1990 | Nataša Zverevová Jim Pugh | Zina Garrisonová Rick Leach | 4–6, 6–2, 6–3 |
1991 | Jo Durieová Jeremy Bates | Robin Whiteová Scott Davis | 2–6, 6–4, 6–4 |
1992 | Nicole Provisová Mark Woodforde | Arantxa Sánchez Vicariová Todd Woodbridge | 6–3, 4–6, 11–9 |
1993 | Arantxa Sánchez Vicariová Todd Woodbridge | Zina Garrison Jacksonová Rick Leach | 7–5, 6–4 |
1994 | Larisa Savčenko Neilandová Andrej Olchovskij | Helena Suková Todd Woodbridge | 7–5, 6–7(7–9), 6–2 |
1995 | Nataša Zverevová Rick Leach | Gigi Fernándezová Cyril Suk | 7–6(7–4), 6–7(3–7), 6–4 |
1996 | Larisa Savčenko Neilandová Mark Woodforde | Nicole Arendtová Luke Jensen | 4–6, 7–5, 6–0 |
1997 | Manon Bollegrafová Rick Leach | Larisa Savčenko Neilandová John-Laffnie de Jager | 6–3, 6–7(5–7), 7–5 |
1998 | Venus Williamsová Justin Gimelstob | Helena Suková Cyril Suk | 6–2, 6–1 |
1999 | Mariaan de Swardtová David Adams | Serena Williamsová Max Mirnyj | 6–4, 4–6, 7–6(7–5) |
2000 | Rennae Stubbsová Jared Palmer | Arantxa Sánchez Vicariová Todd Woodbridge | 7–5, 7–6(7–3) |
2001 | Corina Morariuová Ellis Ferreira | Barbara Schettová Joshua Eagle | 6–1, 6–3 |
2002 | Daniela Hantuchová Kevin Ullyett | Paola Suárezová Gastón Etlis | 6–3, 6–2 |
2003 | Martina Navrátilová Leander Paes | Eleni Daniilidou Todd Woodbridge | 6–4, 7–5 |
2004 | Jelena Bovinová Nenad Zimonjić | Martina Navrátilová Leander Paes | 6–1, 7–6(7–3) |
2005 | Samantha Stosurová Scott Draper | Liezel Huberová Kevin Ullyett | 6–2, 2–6, 7–6(8–6) |
2006 | Martina Hingisová Maheš Bhúpatí | Jelena Lichovcevová Daniel Nestor | 6–3, 6–3 |
2007 | Jelena Lichovcevová Daniel Nestor | Viktoria Azarenková Max Mirnyj | 6–4, 6–4 |
2008 | Sun Tchien-tchien Nenad Zimonjić | Sania Mirzaová Maheš Bhúpatí | 7–6(7–4), 6–4 |
2009 | Sania Mirzaová Maheš Bhúpatí | Nathalie Dechyová Andy Ram | 6–3, 6–1 |
2010 | Cara Blacková Leander Paes | Jekatěrina Makarovová Jaroslav Levinský | 7–5, 6–3 |
2011 | Katarina Srebotniková Daniel Nestor | Čan Jung-žan Paul Hanley | 6–3, 3–6, [10–7] |
2012 | Bethanie Mattek-Sandsová Horia Tecău | Jelena Vesninová Leander Paes | 6–3, 5–7, [10–3] |
2013 | Jarmila Gajdošová Matthew Ebden | Lucie Hradecká František Čermák | 6–3, 7–5 |
2014 | Kristina Mladenovicová Daniel Nestor | Sania Mirzaová Horia Tecău | 6–3, 6–2 |
2015 | Martina Hingisová Leander Paes | Kristina Mladenovicová Daniel Nestor | 6–4, 6–3 |
2016 | Jelena Vesninová Bruno Soares | Coco Vandewegheová Horia Tecău | 6–4, 4–6, [10–5] |
2017 | Abigail Spearsová Juan Sebastián Cabal | Sania Mirzaová Ivan Dodig | 6–2, 6–4 |
2018 | Gabriela Dabrowská Mate Pavić | Tímea Babosová Rohan Bopanna | 2–6, 6–4, [11–9] |
2019 | Barbora Krejčíková Rajeev Ram | Astra Sharmaová John-Patrick Smith | 7–6(7–3), 6–1 |
2020 | Barbora Krejčíková Nikola Mektić | Bethanie Mattek-Sandsová Jamie Murray | 5–7, 6–4, [10–1] |
2021 | Barbora Krejčíková Rajeev Ram | Samantha Stosurová Matthew Ebden | 6–1, 6–4 |
2022 | Kristina Mladenovicová Ivan Dodig | Jaimee Fourlisová Jason Kubler | 6–3, 6–4 |
2023 | Luisa Stefaniová Rafael Matos | Sania Mirzaová Rohan Bopanna | 7–6(7–2), 6–2 |
2024 | Sie Šu-wej Jan Zieliński | Desirae Krawczyková Neal Skupski | 6–7(5–7), 6–4, [11–9] |
Odkazy
Poznámky
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of Australian Open mixed doubles champions na anglické Wikipedii.
- ↑ a b 1969 Mixed Doubles [online]. web.archive.org [ausopen.com] [cit. 2020-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-05-12. (anglicky)
- ↑ Careles Laver Wins At Brisbane. The Morning Record. 28-01-1969, s. 9. Dostupné online.
- ↑ CIOTTI, LORENZO. Australian Open: Of history, curiosities and records. Tennis World [online]. 2019-021-14 [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ THAKUR, Pradeep. TENNIS: All Time Career Money Leaders [online]. Pradeep Thakur & Sons, 2010 [cit. 2020-02-06]. S. 362. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Grand Slam Tournaments – Australian Open [online]. United States Tennis Association [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Seznam vítězů smíšené čtyřhry na Australian Open na Wikimedia Commons
- Vítězové smíšené čtyřhry na Australian Open na oficiálním webu
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Variant version of a flag of Japan, used between January 27, 1870 and August 13, 1999 (aspect ratio 7:10).