Seznam vítězů smíšené čtyřhry na French Open
Vítězové smíšené čtyřhry French Open | |
---|---|
Coupe Marcel Bernard | |
www.rolandgarros.com | |
Grand Slam | French Open |
Místo | Paříž, Francie |
Areál | Stade Roland-Garros |
Organizátor | Francouzská tenisová federace |
První ročník | 1902 |
Povrch | antuka / venku |
Odměna | 122 000 EUR / pár (2024) |
Trofej | Pohár Marcela Bernarda |
Nejvyšší počet titulů | |
amatérské éry | 7 – Max Decugis Suzanne Lenglenová (1902–1967) |
otevřené éry | 3 – Jean-Claude Barclay Françoise Dürrová |
Současní vítězové | |
Laura Siegemundová (GER) (první titul) Édouard Roger-Vasselin (FRA) (první titul) |
Seznam vítězů smíšené čtyřhry na French Open uvádí přehled šampionů smíšené soutěže French Open, turnaje známého také pod názvem Roland Garros, oficiálně francouzsky Les Internationaux de France de Roland Garros.
French Open je tenisový Grand Slam založený v roce 1891, jenž se každoročně hraje na přelomu května a června. Premiérový ročník smíšené čtyřhry se uskutečnil v roce 1902. Mix byl do programu zařazen jako předposlední z pěti soutěží dospělých. Do roku 1925 bylo mistrovství zpřístupněno pouze tenistům registrovaným ve francouzských klubech. Chronologicky představuje druhý major sezóny zařazený mezi Australian Open a Wimbledon. Od roku 1928 probíhá na otevřených antukových dvorcích areálu Stade Roland-Garros v Paříži. V roce 1968 se jako první z grandslamů otevřel profesionálům.
Do soutěže nastupuje třicet dva párů s osmi nasazenými. Od roku 1973 se hraje sedmibodový tiebreak, s výjimkou rozhodující sady, v níž bylo do roku 2006 k výhře potřeba dosáhnout rozdílu dvou her. Od ročníku 2007 získala třetí, rozhodující sada formát supertiebreaku do 10 bodů. V gamech se nehrají výhody, ale po shodě následuje přímý bod uzavírající hru.[1]
Historie
French Open organizované Francouzskou tenisovou federací je druhým ze čtyř Grand Slamů sezóny. Probíhá na přelomu května a června. Turnaj byl založen v roce 1891. Smíšená čtyřhřa se začala hrát v roce 1902 ve formátu utkání na dva vítězné sety. Před rokem 1925 na turnaji mohli startovat pouze tenisté registrovaní ve francouzských klubech. V tomto období získal rekordní počet sedmi titulů Francouz Max Decugis a mezi ženami jeho krajanka Suzanne Lenglenová, s pěti trofejemi. Lenglenová přidala další dvě vítězství v letech 1925 a 1926.[2]
Mezi lety 1915–1919 se šampionát nekonal v důsledku první světové války. V období 1941–1945 probíhal ve vichistickém režimu Tournoi de France uzavřený pro členy francouzských klubů v okupované části země. Jeho výsledky nebyly francouzským svazem započítány do oficiálních statistik ani do historie grandslamu. Do počátku otevřené éry v roce 1968 se turnaj konal pod názvem French Championships. V tomto období, po zpřístupnění hráčům mimo francouzské kluby v roce 1925, nejvyšší počet tří trofejí v řadě vyhrála Američanka Doris Hartová v 50. letech. Rovněž třikrát za sebou ovládl mix i australský pár Ken Fletcher a Margaret Courtová během 60. let.[2] V rámci otevřené éry pak na jejím počátku vytvořila rekordní zápis tří titulů francouzská dvojice Jean-Claude Barclay a Françoise Dürrová.[2] Gabriela Dabrowská se triumfem v roce 2017 stala první kanaďskou ženou v historii, která zvítězila v jakékoli grandslamové soutěži dospělých.[3]
Vítězové získávají od roku 1990 stříbrný pohár „Coupe Marcel Bernard“, pojmenovaný na počest dvojnásobného šampiona mixu a prezidenta francouzské tenisové federace Marcela Bernarda.[4]
Přehled finále
French Championships
Rok | vítězové | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
Championnat de Francie amateurs international (1902–1924)[p 1] | |||
1902 | Helene Prevostová Réginald Forbes | Adine Massonová W. Masson | |
1903 | Helene Prevostová Réginald Forbes | ||
1904 | Kate Gillouová Max Decugis | ||
1905 | Yvonne de Pfeffelová Max Decugis | ||
1906 | Yvonne de Pfeffelová Max Decugis | ||
1907 | A. Peanová Robert Wallet | ||
1908 | Kate Gillouová Max Decugis | ||
1909 | Jeanne Mattheyová Max Decugis | ||
1910 | Marguerite Ményová Édouard Mény de Marangue | ||
1911 | Marguerite Broquedisová André Gobert | Marguerite Ményová Édouard Mény de Marangue | 6–4, 6–3 |
1912 | Daisy Speranzová William Laurentz | ||
1913 | Daisy Speranzová William Laurentz | ||
1914 | Suzanne Lenglenová Max Decugis | ||
1915 | nehráno[p 2] | ||
1916 | |||
1917 | |||
1918 | |||
1919 | |||
1920 | Suzanne Lenglenová Max Decugis | Marie Conquetová Marcel Dupont | 6–0, 6–3 |
1921 | Suzanne Lenglenová Jacques Brugnon | Marguerite Billoutová Max Decugis | 6–4, 6–1 |
1922 | Suzanne Lenglenová Jacques Brugnon | Germaine Goldingová Jean Borotra | 6–0, 6–0 |
1923 | Suzanne Lenglenová Jacques Brugnon | Yvonne Bourgeoisová Henri Cochet | 6–1, 7–5 |
1924 | Marguerite Broquedisová Jean Borotra | ||
Internationaux de France amateurs (1925–1967)[p 3] | |||
1925 | Suzanne Lenglenová Jacques Brugnon | Didi Vlastová Henri Cochet | 6–2, 6–2 |
1926 | Suzanne Lenglenová Jacques Brugnon | Suzanne LeBesneraisová Jean Borotra | 6–4, 6–3 |
1927 | Marguerite Broquedis Bordesová Jean Borotra | Lilí Álvarezová Bill Tilden | 6–4, 2–6, 6–2 |
1928 | Eileen Bennett Whittingstallová Henri Cochet | Helen Wills Moodyová Frank Hunter | 3–6, 6–3, 6–3 |
1929 | Eileen Bennett Whittingstallová Henri Cochet | Helen Wills Moodyová Frank Hunter | 6–3, 6–2 |
1930 | Cilly Aussemová Bill Tilden | Eileen Bennett Whittingstallová Henri Cochet | 6–4, 6–4 |
1931 | Betty Nuthall Shoemakerová Pat Spence | Dorothy Shepherd Barronová Bunny Austin | 6–3, 5–7, 6–3 |
1932 | Betty Nuthall Shoemakerová Fred Perry | Helen Wills Moodyová Sidney Wood | 6–4, 6–2 |
1933 | Margaret Scriven-Vivianová Jack Crawford | Betty Nuthall Shoemakerová Fred Perry | 6–2, 6–3 |
1934 | Colette Rosambertová Jean Borotra | Elizabeth Ryanová Adrian Quist | 6–2, 6–4 |
1935 | Lolette Payotová Marcel Bernard | Sylvie Jung Henrotinová Martin Legeay | 4–6, 6–2, 6–4 |
1936 | Billie Yorkeová Marcel Bernard | Sylvie Jung Henrotinová Martin Legeay | 7–5, 6–8, 6–3 |
1937 | Simonne Mathieuová Yvon Petra | Marie Luise Hornová Roland Journu | 7–5, 7–5 |
1938 | Simonne Mathieuová Dragutin Mitić | Nancye Wynne Boltonová Christian Boussus | 2–6, 6–3, 6–4 |
1939 | Sarah Palfreyová Elwood Cooke | Simonne Mathieuová Franjo Kukuljević | 4–6, 6–1, 7–5 |
1940 | nehráno[p 4] | ||
1941 | |||
1942 | |||
1943 | |||
1944 | |||
1945 | |||
1946 | Pauline Betzová Budge Patty | Dorothy Bundy Cheneyová Tom Brown | 7–5, 9–7 |
1947 | Sheila Piercey Summersová Eric Sturgess | Jadwiga Jędrzejowská Christian Caralulis | 6–0, 6–0 |
1948 | Patricia Canningová Toddová Jaroslav Drobný | Doris Hartová Frank Sedgman | 6–3, 3–6, 6–3 |
1949 | Sheila Piercey Summersová Eric Sturgess | Jean Quertierová Gerry Oakley | 6–1, 6–1 |
1950 | Barbara Scofieldová Enrique Morea | Patricia Canningová Toddová Bill Talbert | bez boje |
1951 | Doris Hartová Frank Sedgman | Thelma Coyne Longová Mervyn Rose | 7–5, 6–2 |
1952 | Doris Hartová Frank Sedgman | Shirley Fryová Eric Sturgess | 6–8, 6–3, 6–3 |
1953 | Doris Hartová Vic Seixas | Maureen Connolly Brinkerová Mervyn Rose | 4–6, 6–4, 6–0 |
1954 | Maureen Connollyová Lew Hoad | Jacqueline Patorniová Rex Hartwig | 6–4, 6–3 |
1955 | Darlene Hardová Gordon Forbes | Jenny Staleyová Luis Ayala | 5–7, 6–1, 6–2 |
1956 | Thelma Coyne Longová Luis Ayala | Doris Hartová Robert Howe | 4–6, 6–4, 6–1 |
1957 | Věra Suková Jiří Javorský | Edda Budingová Luis Ayala | 6–3, 6–4 |
1958 | Shirley Bloomer Brasherová Nicola Pietrangeli | Lorraine Coghlan Robinsonová Robert Howe | 8–6, 6–2 |
1959 | Yola Ramirez Ochoaová William Knight | Renee Schuurman Haygarthová Rod Laver | 6–4, 6–4 |
1960 | Maria Buenová Robert Howe | Ann Haydon-Jonesová Roy Emerson | 1–6, 6–1, 6–2 |
1961 | Darlene Hardová Rod Laver | Věra Suková Jiří Javorský | 6–0, 2–6, 6–3 |
1962 | Renee Schuurman Haygarthová Robert Howe | Lesley Turner Bowreyová Fred Stolle | 3–6, 6–4, 6–4 |
1963 | Margaret Courtová Ken Fletcher | Lesley Turner Bowreyová Fred Stolle | 6–1, 6–2 |
1964 | Margaret Courtová Ken Fletcher | Lesley Turner Bowreyová Fred Stolle | 6–3, 4–6, 8–6 |
1965 | Margaret Courtová Ken Fletcher | Maria Buenová John Newcombe | 6–4, 6–4 |
1966 | Annette Van Zylová Frew McMillan | Ann Haydon-Jonesová Clark Graebner | 1–6, 6–3, 6–2 |
1967 | Billie Jean Kingová Owen Davidson | Ann Haydon-Jonesová Ion Țiriac | 6–3, 6–1 |
French Open
Rok | vítězové | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
Internationaux de France – Ère Open (od 1968)[p 5] | |||
1968 | Françoise Dürrová Jean-Claude Barclay | Billie Jean Kingová Owen Davidson | 6–1, 6–4 |
1969 | Margaret Courtová Marty Riessen | Françoise Dürrová Jean-Claude Barclay | 6–3, 6–2 |
1970 | Billie Jean Kingová Bob Hewitt | Françoise Dürrová Jean-Claude Barclay | 3–6, 6–4, 6–2 |
1971 | Françoise Dürrová Jean-Claude Barclay | Winnie Shawová Toomas Leius | 6–2, 6–4 |
1972 | Evonne Goolagongová Kim Warwick | Françoise Dürrová Jean-Claude Barclay | 6–2, 6–4 |
1973 | Françoise Dürrová Jean-Claude Barclay | Betty Stöveová Patrice Dominguez | 6–1, 6–4 |
1974 | Martina Navrátilová Ivan Molina | Rosie Reyes Darmonová Marcelo Lara | 6–3, 6–3 |
1975 | Fiorella Bonicelliová Thomas Koch | Pam Teeguardenová Jaime Fillol | 6–4, 7–6 |
1976 | Ilana Klossová Kim Warwick | Delina Boshoffová Colin Dowdeswell | 5–7, 7–6, 6–2 |
1977 | Mary Carillová John McEnroe | Florenta Mihaiová Ivan Molina | 7–6, 6–3 |
1978 | Renáta Tomanová Pavel Složil | Virginia Ruziciová Patrice Dominguez | 7–6skreč |
1979 | Wendy Turnbullová Bob Hewitt | Virginia Ruziciová Ion Țiriac | 6–3, 2–6, 6–3 |
1980 | Anne Smithová Billy Martin | Renáta Tomanová Stanislav Birner | 2–6, 6–4, 8–6 |
1981 | Andrea Jaegerová Jimmy Arias | Betty Stöveová Fred McNair | 7–6, 6–4 |
1982 | Wendy Turnbullová John Lloyd | Claudia Monteirová Cassio Motta | 6–2, 7–6(12–10) |
1983 | Barbara Jordanová Eliot Teltscher | Leslie Allenová Charles Strode | 6–2, 6–3 |
1984 | Anne Smithová Dick Stockton | Anne Minterová Laurie Warder | 6–2, 6–4 |
1985 | Martina Navrátilová Heinz Günthardt | Paula Smithová Francisco Gonzalez | 2–6, 6–3, 6–2 |
1986 | Kathy Jordanová Ken Flach | Rosalyn Fairbanková Mark Edmondson | 3–6, 7–6(7–3), 6–3 |
1987 | Pam Shriverová Emilio Sanchez | Lori McNeilová Sherwood Stewart | 6–3, 7–6(7–4) |
1988 | Lori McNeilová Jorge Lozano | Brenda Schultzová Michiel Schapers | 7–5, 6–2 |
1989 | Manon Bollegrafová Tom Nijssen | Arantxa Sánchez Vicariová Horacio de la Pena | 6–3, 6–7(3–7), 6–2 |
1990 | Arantxa Sánchez Vicariová Jorge Lozano | Nicole Provisová Danie Visser | 7–6(7–5), 7–6(10–8) |
1991 | Helena Suková Cyril Suk | Caroline Visová Paul Haarhuis | 3–6, 6–4, 6–1 |
1992 | Arantxa Sánchez Vicariová Mark Woodforde | Lori McNeilová Bryan Shelton | 6–2, 6–3 |
1993 | Jevgenija Maňjukovová Andrej Olchovskij | Elna Reinachová Danie Visser | 6–2, 4–6, 6–4 |
1994 | Kristie Boogertová Menno Oosting | Larisa Neilandová Andrej Olchovskij | 7–5, 3–6, 7–5 |
1995 | Larisa Neilandová Todd Woodbridge | Jill Hetheringtonová John-Laffnie de Jager | 7–6(10–8), 7–6(7–4) |
1996 | Patricia Tarabiniová Javier Frana | Nicole Arendtová Luke Jensen | 6–2, 6–2 |
1997 | Rika Hirakiová Maheš Bhúpatí | Lisa Raymondová Patrick Galbraith | 6–4, 6–1 |
1998 | Venus Williamsová Justin Gimelstob | Serena Williamsová Luis Lobo | 6–4, 6–4 |
1999 | Katarina Srebotniková Piet Norval | Larisa Neilandová Rick Leach | 6–3, 3–6, 6–3 |
2000 | Mariaan de Swardtová David Adams | Rennae Stubbsová Todd Woodbridge | 6–3, 3–6, 6–3 |
2001 | Virginia Ruano Pascualová Tomas Carbonell | Paola Suárezová Jaime Oncins | 7–5, 6–3 |
2002 | Cara Blacková Wayne Black | Jelena Bovinová Mark Knowles | 6–3, 6–3 |
2003 | Lisa Raymondová Mike Bryan | Jelena Lichovcevová Maheš Bhúpatí | 6–3, 6–4 |
2004 | Taťána Golovinová Richard Gasquet | Cara Blacková Wayne Black | 6–3, 6–4 |
2005 | Daniela Hantuchová Fabrice Santoro | Martina Navrátilová Leander Paes | 3–6, 6–3, 6–2 |
2006 | Katarina Srebotniková Nenad Zimonjić | Jelena Lichovcevová Daniel Nestor | 6–3, 6–4 |
2007 | Nathalie Dechyová Andy Ram | Katarina Srebotniková Nenad Zimonjić | 7–5, 6–3 |
2008 | Viktoria Azarenková Bob Bryan | Katarina Srebotniková Nenad Zimonjić | 6–2, 7–6(7–4) |
2009 | Liezel Huberová Bob Bryan | Vania Kingová Marcelo Melo | 5–7, 7–6(7–5), 10–7 |
2010 | Katarina Srebotniková Nenad Zimonjić | Jaroslava Švedovová Julian Knowle | 4–6, 7–6(7–5), 11–9 |
2011 | Casey Dellacquová Scott Lipsky | Katarina Srebotniková Nenad Zimonjić | 7–6(8–6), 4–6, 10–7 |
2012 | Sania Mirzaová Maheš Bhúpatí | Klaudia Jans-Ignaciková Santiago González | 7–6(7–3), 6–1 |
2013 | Lucie Hradecká František Čermák | Kristina Mladenovicová Daniel Nestor | 1–6, 6–4, 10–6 |
2014 | Anna-Lena Grönefeldová Jean-Julien Rojer | Julia Görgesová Nenad Zimonjić | 4–6, 6–2, [10–7] |
2015 | Bethanie Mattek-Sandsová Mike Bryan | Lucie Hradecká Marcin Matkowski | 7–6(7–3), 6–1 |
2016 | Martina Hingisová Leander Paes | Sania Mirzaová Ivan Dodig | 4–6, 6–4, [10–8] |
2017 | Gabriela Dabrowská Rohan Bopanna | Anna-Lena Grönefeldová Robert Farah | 2–6, 6–2, [12–10] |
2018 | Latisha Chan Ivan Dodig | Gabriela Dabrowská Mate Pavić | 6–1, 6–7(5–7), [10–8] |
2019 | Latisha Chan Ivan Dodig | Gabriela Dabrowská Mate Pavić | 6–1, 7–6(7–5) |
2020 | nehráno[p 6] | ||
2021 | Desirae Krawczyková Joe Salisbury | Jelena Vesninová Aslan Karacev | 2–6, 6–4, [10–5] |
2022 | Ena Šibaharaová Wesley Koolhof | Ulrikke Eikeriová Joran Vliegen | 7–6(7–5), 6–2 |
2023 | Miju Katová Tim Pütz | Bianca Andreescuová Michael Venus | 4–6, 6–4, [10–6] |
2024 | Laura Siegemundová Édouard Roger-Vasselin | Desirae Krawczyková Neal Skupski | 6–4, 7–5 |
Statistiky
Vítězové podle státu
Stát | éra | titul[p 7] | |||
---|---|---|---|---|---|
amatérská | open | celkově | první | poslední | |
Francie | 59 | 11 | 70 | 1902 | 2024 |
Spojené státy americké | 15 | 28 | 43 | 1930 | 2021 |
Austrálie | 15 | 9 | 24 | 1933 | 2011 |
Jižní Afrika | 9 | 4 | 13 | 1931 | 2000 |
Spojené království | 9 | 2 | 11 | 1928 | 2021 |
Československo[p 8] | 3 | 5 | 8 | 1948 | 1991 |
Nizozemsko | 0 | 6 | 6 | 1989 | 2022 |
Španělsko | 0 | 5 | 5 | 1987 | 2001 |
Indie | 0 | 4 | 4 | 1997 | 2017 |
Německo | 1 | 3 | 4 | 1930 | 2024 |
Švýcarsko | 2 | 1 | 3 | 1935 | 1985 |
Argentina | 1 | 2 | 3 | 1950 | 1996 |
Mexiko | 1 | 2 | 3 | 1959 | 1990 |
Slovinsko | 0 | 3 | 3 | 1999 | 2010 |
Japonsko | 0 | 3 | 3 | 1997 | 2023 |
Brazílie | 2 | 0 | 2 | 1960 | 1975 |
Rusko | 0 | 2 | 2 | 1993 | 1993 |
Zimbabwe | 0 | 2 | 2 | 2002 | 2002 |
Srbsko | 0 | 2 | 2 | 2006 | 2010 |
Česko | 0 | 2 | 2 | 2013 | 2013 |
Jugoslávie[p 8] | 1 | 0 | 1 | 1938 | 1938 |
Lucembursko | 1 | 0 | 1 | 1941 | 1941 |
Chile | 1 | 0 | 1 | 1956 | 1956 |
Itálie | 1 | 0 | 1 | 1958 | 1958 |
Kanada | 0 | 1 | 1 | 2017 | 2017 |
Čínská Tchaj-pej | 0 | 1 | 1 | 2018 | 2018 |
Kolumbie | 0 | 1 | 1 | 1974 | 1974 |
Chorvatsko | 0 | 1 | 1 | 2018 | 2018 |
Uruguay | 0 | 1 | 1 | 1975 | 1975 |
Lotyšsko | 0 | 1 | 1 | 1995 | 1995 |
Slovensko | 0 | 1 | 1 | 2005 | 2005 |
Izrael | 0 | 1 | 1 | 2007 | 2007 |
Bělorusko | 0 | 1 | 1 | 2008 | 2008 |
Odkazy
Poznámky
- ↑ Turnaj uzavřen pouze pro tenisty registrované ve francouzských tenisových klubech.
- ↑ Nehráno pro první světovou válku.
- ↑ Turnaj zpřístupněn tenistům, kteří nebyli členy francouzských klubů. Až do roku 1967 na něm hráli pouze amatérští hráči.
- ↑ Nehráno pro druhou světovou válku.
- ↑ Turnaj otevřen profesionálním tenistům.
- ↑ Smíšená čtyřhra nehrána pro pandemii covidu-19.
- ↑ Pokud jsou oba členové vítězného páru z jednoho státu, přičítají se státu +2 tituly, v opačném případě +1 titul každému státu dle vítězů
- ↑ a b šedě zvýrazněn zaniklý stát.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of French Open mixed doubles champions na anglické Wikipedii.
- ↑ NGUYEN, Courtney. French Open 2022: Dates, draws, prize money and everything you need to know. Women's Tennis Association [online]. 2022-05-18 [cit. 2022-05-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c RECORD NUMBERS OF TITLES. Roland Garros [online]. [cit. 2022-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-20. (anglicky)
- ↑ Gabriela Dabrowski makes Canadian tennis history at French Open. CBC Sports [online]. 2017-06-08 [cit. 2022-07-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The trophies - Roland-Garros. Roland-Garros Tournament [online]. [cit. 2022-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-06. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of Germany with a 3:2 ratio, instead of 3:5. The 3:2 version was used by the German Confederation and the Weimar Republic. See Flags of the World for more information.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Všeslovanská vlajka shválena na všeslovanské konvenci v Praze v roku 1848
Všeslovanská vlajka shválena na všeslovanské konvenci v Praze v roku 1848
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
Coupe Marcel Bernard, double mixte (2024)
Max Decugis standing near tent. Cropped and colored
French tennis player Suzanne Lenglen at the 1914 World Championships
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.