Seznam vítězek ženské dvouhry na Australian Open
| Vítězky ženské dvouhry na Australian Open | |
|---|---|
.svg) Daphne Akhurst Memorial Cup | |
| ausopen.com | |
| Grand Slam | Australian Open |
| Místo | Melbourne,  Austrálie |
| Areál | Melbourne Park |
| Organizátor | Tennis Australia / ITF |
| Povrch | tráva / venku (1922–1987) tvrdý / venku (1988–) |
| Odměna | 3 150 000 AU$ (2024) |
| Trofej | Daphne Akhurst Memorial Cup |
| Nejvyšší počet titulů | |
| amatérské éry | 7 – Margaret Courtová |
| mezi amatéry v řadě | 7 – Margaret Courtová |
| otevřené éry | 7 – Serena Williamsová |
| otevřené éry v řadě | 3 – Margaret Courtová Evonne Goolagongová Steffi Grafová Martina Hingisová Monika Selešová |
| Současná vítězka | |
| Aryna Sabalenková (druhý titul) | |
| předávající trofeje: Evonne Goolagongová | |
Seznam vítězek ženské dvouhry na Australian Open uvádí přehled šampionek ženské singlové soutěže na tenisovém turnaji Australian Open.[1]
Australian Open je tenisový Grand Slam, každoročně hraný ve druhé polovině ledna jako úvodní část čtyřdílné grandslamové kategorie. Do roku 1987 probíhal na trávě. S přesunem z Kooyong Lawn Tennis Clubu do Melbourne Parku se začal odehrávat na tvrdém povrchu. Australský grandslam byl založen v roce 1905. Premiérový ročník ženské dvouhry se uskutečnil roku 1922 spolu se zahájením soutěží ženské a smíšené čtyřhry.
Nejvyšší počet jedenácti titulů vyhrála Australanka Margaret Courtová, z toho čtyři v rámci open éry od roku 1969. Rekordních sedm trofejí v otevřené éře vybojovala Američanka Serena Williamsová. Ziskem prvního ze tří titulů v roce 1997 se Švýcarka Martina Hingisová stala v 16 letech a 117 dnech věku nejmladším vítězem v historii dvouhry grandslamu bez rozdílu pohlaví.
Historie
Australian Open se v minulosti odehrával napříč australským kontinentem, když se dějišty staly Perth, Brisbane, Adelaide, Sydney a Melbourne. Místa konání se velmi často střídala, než v roce 1972 grandslam trvale zakotvil v melbournském Kooyong Lawn Tennis Clubu. Odtud se roku 1988 přestěhoval do nově postaveného Flinders Parku, později přejmenovaného na Melbourne Park.[2]
Opakovaně se měnilo také datum konání turnaje. Z lednového termínu byl v roce 1971 přesunut na březen pro vyhovění požadavkům vlastníků okruhu World Championship Tennis (WCT) a americké tenisové ligy (National Tennis League), kteří před březnem neumožnili smluvně vázaným hráčům startovat v Austrálii.[3] Již od následujícího ročníku 1972 však turnaj začínal opět v prosinci předcházejícího roku, aby se vyhnul zákazu Mezinárodní tenisové federace (ILTF) ke startu hráčů z okruhu WCT na turnajích ILTF v první polovině roku. Spor dvou okruhů byl zažehnán a od sezóny 1973 připadla turnajům ILTF v kalendáři druhá polovina roku. Snaha přimět k účasti více předních tenistů a tím zvýšit atraktivitu vedla po lednu 1977 k posunuti konání o několik dní dříve, aby turnaj končil již v prosinci a rozhodovalo se na něm o kalendářním grandslamu. Proto byly roku 1977 odehrány dva ročníky. Již v roce 1978 se však termín vrátil na přelom Nového roku i v důsledku neochoty tenistů hrát přímo během Vánoc.[4] V roce 1985 padlo rozhodnutí k trvalému přesunu do druhé poloviny ledna, což způsobilo, že se ročník 1986 již neodehrál a turnaj v novém termínu následoval v lednu 1987.[5][6]
Od počátku ženské dvouhry v roce 1922 měla soutěž charakter vyřazovacího formátu a zápasy probíhaly na dva vítězné sety. V roce 1971 byl do dvou úvodních setů zaveden 7bodový tiebreak. V závěrečné sadě o vítězce dále rozhodoval rozdíl dvou gemů. Výjimkou se stalo období 1980–1982, v němž byla zkrácená hra uplatněna i ve třetím setu.[7] V sezóně 2019 byl do závěrečné sady zaveden 10bodový supertiebreak.[8]
V letech 1922–1987 se hrálo na trávě. Přesun do Flinders Parku v roce 1988 znamenal přechod na tvrdý povrch.[2][9][10] Žádná z hráček nevyhrála soutěž na trávě a zároveň i tvrdém povrchu. Pouze Serena Williamsová triumfovala na dvou typech tvrdého povrchu. První tři trofeje získala na původním Rebound Ace a další čtyři na Plexicushionu, jenž byl v areálu položen mezi lety 2008–2019. V roce 2020 byl instalován povrch GreenSet.[11]
Vítězka získává pohár Daphne Akhurst Memorial Cup (Pamětní pohár Daphne Akhurstové), pojmenovaný po pětinásobné australské šampionce Daphne Akhurstové z úvodní dekády soutěže. Poprvé byl vítězce předán v roce 1934. Tenistka do vlastnictví obdrží zmenšenou repliku.[12] Odměna šampionky v roce 2010 činila 2 100 tisíc australských dolarů,[13] roku 2020 dosáhla již částky 4 120 tisíc australských dolarů.[14]
Nejvyšší celkový počet jedenácti titulů vyhrála Australanka Margaret Courtová, z toho rekordních sedm v amatérské éře a čtyři v rámci open éry od roku 1969. Mezi lety 1960–1966 získala jako jediná šampionka sedm titulů v řadě.[15] Rekordních sedm trofejí v otevřené éře vybojovala Američanka Serena Williamsová.[15] Třikrát za sebou v tomto období vyhrály Margaret Courtová (1969–1971), Evonne Goolagongová (1974–1976), Steffi Grafová (1988–1990), Monika Selešová (1991–1993) a Martina Hingisová (1997–1999).[15]
Nejmladší šampionkou se roku 1997 v 16 letech a 117 dnech věku stala Švýcarka Martina Hingisová, čímž vytvořila historický rekord nejmladšího vítěze grandslamové dvouhry.[16][17] Již na Australian Open 1995 se stala ve věku 14 let a 3 měsíců nejmladším tenistou, jenž vyhrál singlový zápas na Grand Slamu.[18] Naopak nejstarší držitelkou trofeje byla v 35 letech a 8 měsících Australanka Thelma Longová při zisku poháru roku 1954.[19]
V závěru finále 1965 skrečovala duel s Margaret Smithovou Brazilka Maria Buenová pro silné křeče v dolních končetinách a bolest levého kolena, která se v průběhu turnaje zvyšovala.[20][21] Následující ročník 1966 Smithová vyhrála sedmý titul bez odehraného finále, když Američanka Nancy Richeyová po semifinálovém vítězství nad 18letou Melvilleovou nebyla schopna nastoupit pro zraněné levé koleno.[21] V sezóně 1967 již Richeyová finále vyhrála nad Australankou Lesley Turnerovou. Na Australian Open 2006 získala trofej Francouzka Amélie Mauresmová poté, co její tři soupeřky skrečovaly utkání. Nejdříve ve třetím kole Michaëlla Krajiceková pro přehřátí, v rozhodující sadě semifinále pak druhá nasazená Kim Clijstersová pro výron hlezna a ve druhém setu finále Justine Henin-Hardenneová pro žaludeční křeče.[22]
Přehled finále
| Amatérská éra (1922–1968) | |||
|---|---|---|---|
| Rok | vítězka | poražená finalistka | výsledek |
| 1922 | Margaret Molesworthová (AUS) | Esna Boydová (AUS) | 6–3, 10–8 |
| 1923 | Margaret Molesworthová (AUS) | Esna Boydová (AUS) | 6–1, 7–5 |
| 1924 | Sylvia Lance Harperová (AUS) | Esna Boydová (AUS) | 6–3, 3–6, 8–6 |
| 1925 | Daphne Akhurstová (AUS) | Esna Boydová (AUS) | 1–6, 8–6, 6–4 |
| 1926 | Daphne Akhurstová (AUS) | Esna Boydová (AUS) | 6–1, 6–3 |
| 1927 | Esna Boydová (AUS) | Sylvia Lance Harperová (AUS) | 10–8, 2–6, 7–5 |
| 1928 | Daphne Akhurstová (AUS) | Esna Boydová (AUS) | 7–5, 6–2 |
| 1929 | Daphne Akhurstová (AUS) | Louise Bickertonová (AUS) | 6–1, 5–7, 6–2 |
| 1930 | Daphne Akhurstová (AUS) | Sylvia Lance Harperová (AUS) | 10–8, 2–6, 7–5 |
| 1931 | Coral McInnes Buttsworthová (AUS) | Marjorie Cox Crawfordová (AUS) | 1–6, 6–3, 6–4 |
| 1932 | Coral McInnes Buttsworthová (AUS) | Kathrine Le Mesurierová (AUS) | 9–7, 6–4 |
| 1933 | Joan Hartiganová (AUS) | Coral McInnes Buttsworthová (AUS) | 6–4, 6–3 |
| 1934 | Joan Hartiganová (AUS) | Margaret Molesworthová (AUS) | 6–1, 6–4 |
| 1935 |  Dorothy Round Littleová (GBR) | Nancy Lyleová (GBR) | 6–1, 1–6, 6–3 |
| 1936 | Joan Hartiganová (AUS) | Nancye Wynneová (AUS) | 6–4, 6–4 |
| 1937 | Nancye Wynneová (AUS) | Emily Hood Westacottová (AUS) | 6–3, 5–7, 6–4 |
| 1938 |  Dorothy Bundyová (USA) | Dorothy Stevensonová (AUS) | 6–3, 6–2 |
| 1939 | Emily Hood Westacottová (AUS) | Nell Hallová Hopmanová (AUS) | 6–1, 6–2 |
| 1940 | Nancye Wynneová (AUS) | Thelma Longová (AUS) | 5–7, 6–4, 6–0 |
| 1941 | nehráno[p 1] | ||
| 1942 | |||
| 1943 | |||
| 1944 | |||
| 1945 | |||
| 1946 | Nancye Wynneová (AUS) | Joyce Fitchová (AUS) | 6–4, 6–4 |
| 1947 | Nancye Wynneová (AUS) | Nell Hallová Hopmanová (AUS) | 6–3, 6–2 |
| 1948 | Nancye Wynneová (AUS) | Marie Toomeyová (AUS) | 6–3, 6–1 |
| 1949 | Doris Hartová (USA) | Nancye Wynneová (AUS) | 6–3, 6–4 |
| 1950 | Louise Broughová (USA) | Doris Hartová (USA) | 6–4, 3–6, 6–4 |
| 1951 | Nancye Wynneová (AUS) | Thelma Longová (AUS) | 6–1, 7–5 |
| 1952 | Thelma Longová (AUS) | Helen Angwinová (AUS) | 6–2, 6–3 |
| 1953 | Maureen Connollyová (USA) | Julia Sampsonová (USA) | 6–3, 6–2 |
| 1954 | Thelma Longová (AUS) | Jenny Staleyová (AUS) | 6–3, 6–4 |
| 1955 | Beryl Penroseová (AUS) | Thelma Longová (AUS) | 6–4, 6–3 |
| 1956 | Mary Carterová (AUS) | Thelma Longová (AUS) | 3–6, 6–2, 9–7 |
| 1957 | Shirley Fryová (USA) | Althea Gibsonová (USA) | 6–3, 6–4 |
| 1958 | Angela Mortimerová (GBR) | Lorraine Coghlanová (AUS) | 6–3, 6–4 |
| 1959 | Mary Carterová (AUS) |  Renee Schuurmanová (JAR) | 6–2, 6–3 |
| 1960 | Margaret Smithová (AUS) | Jan Lehaneová (AUS) | 7–5, 6–2 |
| 1961 | Margaret Smithová (AUS) | Jan Lehaneová (AUS) | 6–1, 6–4 |
| 1962 | Margaret Smithová (AUS) | Jan Lehaneová (AUS) | 6–0, 6–2 |
| 1963 | Margaret Smithová (AUS) | Jan Lehaneová (AUS) | 6–2, 6–2 |
| 1964 | Margaret Smithová (AUS) | Lesley Turnerová (AUS) | 6–3, 6–2 |
| 1965 | Margaret Smithová (AUS) |  Maria Buenová (BRA) | 5–7, 6–4, 5–2skreč |
| 1966 | Margaret Smithová (AUS) | Nancy Richeyová (USA) | bez boje |
| 1967 | Nancy Richeyová (USA) | Lesley Turnerová (AUS) | 6–1, 6–4 |
| 1968 | Billie Jean Kingová (USA) | Margaret Smithová (AUS) | 6–1, 6–2 |
| Otevřená éra (od 1969)[p 2] | |||
| Rok | vítězka | poražená finalistka | výsledek |
| 1969 | Margaret Smith Courtová (AUS) | Billie Jean Kingová (USA) | 6–4, 6–1 |
| 1970 | Margaret Smith Courtová (AUS) | Kerry Melvilleová (AUS) | 6–1, 6–3 |
| 1971 | Margaret Smith Courtová (AUS) | Evonne Goolagongová (AUS) | 2–6, 7–6(7–0), 7–5 |
| 1972 | Virginia Wadeová (GBR) | Evonne Goolagongová (AUS) | 6–4, 6–4 |
| 1973 | Margaret Smith Courtová (AUS) | Evonne Goolagongová (AUS) | 6–4, 7–5 |
| 1974 | Evonne Goolagongová (AUS) | Chris Evertová (AUS) | 7–6(7–5), 4–6, 6–0 |
| 1975 | Evonne Goolagongová (AUS) |  Martina Navrátilová (TCH) | 6–3, 6–2 |
| 1976 | Evonne Goolagongová (AUS) | Renáta Tomanová (TCH) | 6–2, 6–2 |
| 1977(I)[p 3] | Kerry Ann Reidová (AUS) | Dianne Balestratová (AUS) | 7–5, 6–2 |
| 1977(XII)[p 3] | Evonne Goolagongová (AUS) | Helen Gourlay Cawleyová (AUS) | 6–3, 6–0 |
| 1978 | Chris O'Neilová (AUS) | Betsy Nagelsenová (USA) | 6–3, 7–6(7–3) |
| 1979 | Barbara Jordanová (USA) | Sharon Walshová (USA) | 6–3, 6–3 |
| 1980 | Hana Mandlíková (TCH) | Wendy Turnbullová (AUS) | 6–0, 7–5 |
| 1981 | Martina Navrátilová (USA) | Chris Evertová (USA) | 6–7(7–4), 6–4, 7–5 |
| 1982 | Chris Evertová (USA) | Martina Navrátilová (USA) | 6–3, 2–6, 6–3 |
| 1983 | Martina Navrátilová (USA) | Kathy Jordanová (USA) | 6–2, 7–6(7–5) |
| 1984 | Chris Evertová (USA) | Helena Suková (TCH) | 6–7(4–7), 6–1, 6–3 |
| 1985 | Martina Navrátilová (USA) | Chris Evertová (USA) | 6–2, 4–6, 6–2 |
| 1986 | nehráno[p 4] | ||
| 1987 | Hana Mandlíková (TCH) | Martina Navrátilová (USA) | 7–5, 7–6(7–1) |
| 1988 |  Steffi Grafová (FRG) | Chris Evertová (USA) | 6–1, 7–6(7–3) |
| 1989 | Steffi Grafová (FRG) | Helena Suková (TCH) | 6–4, 6–4 |
| 1990 | Steffi Grafová (FRG) | Mary Joe Fernandezová (USA) | 6–3, 6–4 |
| 1991 |  Monika Selešová (YUG) | Jana Novotná (TCH) | 5–7, 6–3, 6–1 |
| 1992 | Monika Selešová (YUG) | Mary Joe Fernandezová (USA) | 6–2, 6–3 |
| 1993 | Monika Selešová (YUG) |  Steffi Grafová (GER) | 4–6, 6–3, 6–2 |
| 1994 | Steffi Grafová (GER) |  Arantxa Sánchez Vicariová (ESP) | 6–0, 6–2 |
| 1995 |  Mary Pierceová (FRA) | Arantxa Sánchez Vicariová (ESP) | 6–3, 6–2 |
| 1996 | Monika Selešová (USA) | Anke Huberová (GER) | 6–4, 6–1 |
| 1997 |  Martina Hingisová (SUI) | Mary Pierceová (FRA) | 6–2, 6–2 |
| 1998 | Martina Hingisová (SUI) | Conchita Martínezová (ESP) | 6–3, 6–3 |
| 1999 | Martina Hingisová (SUI) | Amélie Mauresmová (FRA) | 6–2, 6–3 |
| 2000 | Lindsay Davenportová (USA) | Martina Hingisová (SUI) | 6–1, 7–5 |
| 2001 | Jennifer Capriatiová (USA) | Martina Hingisová (SUI) | 6–4, 6–3 |
| 2002 | Jennifer Capriatiová (USA) | Martina Hingisová (SUI) | 4–6, 7–6(9–7), 6–2 |
| 2003 | Serena Williamsová (USA) | Venus Williamsová (USA) | 7–6(7–4), 3–6, 6–4 |
| 2004 |  Justine Henin-Hardenneová (BEL) | Kim Clijstersová (BEL) | 6–3, 4–6, 6–3 |
| 2005 | Serena Williamsová (USA) | Lindsay Davenportová (USA) | 2–6, 6–3, 6–0 |
| 2006 | Amélie Mauresmová (FRA) | Justine Henin-Hardenneová (BEL) | 6–1, 2–0skreč |
| 2007 | Serena Williamsová (USA) |  Maria Šarapovová (RUS) | 6–1, 6–2 |
| 2008 | Maria Šarapovová (RUS) |  Ana Ivanovićová (SRB) | 7–5, 6–3 |
| 2009 | Serena Williamsová (USA) | Dinara Safinová (RUS) | 6–0, 6–3 |
| 2010 | Serena Williamsová (USA) | Justine Heninová (BEL) | 6–3, 3–6, 6–2 |
| 2011 | Kim Clijstersová (BEL) |  Li Na (CHN) | 3–6, 6–3, 6–3 |
| 2012 |  Viktoria Azarenková (BLR) | Maria Šarapovová (RUS) | 6–3, 6–0 |
| 2013 | Viktoria Azarenková (BLR) | Li Na (CHN) | 4–6, 6–4, 6–3 |
| 2014 | Li Na (CHN) |  Dominika Cibulková (SVK) | 7–6(7–3), 6–0 |
| 2015 | Serena Williamsová (USA) | Maria Šarapovová (RUS) | 6–3, 7–6(7–5) |
| 2016 | Angelique Kerberová (GER) | Serena Williamsová (USA) | 6–4, 3–6, 6–4 |
| 2017 | Serena Williamsová (USA) | Venus Williamsová (USA) | 6–4, 6–4 |
| 2018 |  Caroline Wozniacká (DEN) |  Simona Halepová (ROU) | 7–6(7–2), 3–6, 6–4 |
| 2019 |  Naomi Ósakaová (JPN) | Petra Kvitová (CZE) | 7–6(7–2), 5–7, 6–4 |
| 2020 | Sofia Keninová (USA) | Garbiñe Muguruzaová (ESP) | 4–6, 6–2, 6–2 |
| 2021 | Naomi Ósakaová (JPN) | Jennifer Bradyová (USA) | 6–4, 6–3 |
| 2022 | Ashleigh Bartyová (AUS) | Danielle Collinsová (USA) | 6–3, 7–6(7–2) |
| 2023 | [p 5]Aryna Sabalenková |  Jelena Rybakinová (KAZ) | 4–6, 6–3, 6–4 |
| 2024 | [p 5]Aryna Sabalenková | Čeng Čchin-wen (CHN) | 6–3, 6–2 |
Statistiky
Vícenásobné vítězky
| Poř. | tenistka | tituly | ||
|---|---|---|---|---|
| první | poslední | celkem | ||
| 1. | Margaret Courtová (AUS) | 1960 | 1973 | 11 |
| 2. | Serena Williamsová (USA) | 2003 | 2017 | 7 |
| 3. | Nancye Wynneová (AUS) | 1937 | 1951 | 6 |
| 4. | Daphne Akhurstová (AUS) | 1925 | 1930 | 5 |
| 5. | Steffi Grafová (GER) | 1988 | 1994 | 4 |
| / Monika Selešová (YUG/USA) | 1991 | 1996 | 4 | |
| Evonne Goolagongová (AUS) | 1974 | 1977 | 4 | |
| 8. | Joan Hartiganová (AUS) | 1933 | 1936 | 3 |
| Martina Navrátilová (USA) | 1981 | 1985 | 3 | |
| Martina Hingisová (SUI) | 1997 | 1999 | 3 | |
| 11. | Margaret Molesworthová (AUS) | 1922 | 1923 | 2 |
| Coral McInnes Buttsworth (AUS) | 1931 | 1932 | 2 | |
| Thelma Longová (AUS) | 1952 | 1954 | 2 | |
| Mary Carterová (AUS) | 1956 | 1959 | 2 | |
| Chris Evertová (USA) | 1982 | 1984 | 2 | |
| Jennifer Capriatiová (USA) | 2001 | 2002 | 2 | |
| Viktoria Azarenková (BLR) | 2012 | 2013 | 2 | |
| Naomi Ósakaová (JPN) | 2019 | 2021 | 2 | |
| [p 5]Aryna Sabalenková | 2023 | 2024 | 2 | |
Tituly podle států
| Poř. | stát | tituly | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| první | poslední | celkem | ||||
| 1. | Austrálie | Margaret Molesworthová | 1922 | Ashleigh Bartyová | 2022 | 44 |
| 2. | USA | Dorothy Bundyová | 1938 | Sofia Keninová | 2020 | 25 |
| 3. | Německo | Steffi Grafová | 1988 | Angelique Kerberová | 2016 | 5 |
| 4. | Švýcarsko | Martina Hingisová | 1997 | Martina Hingisová | 1999 | 3 |
| Spojené království | Dorothy Round Littleová | 1935 | Virginia Wadeová | 1972 | 3 | |
| Jugoslávie | Monika Selešová | 1991 | Monika Selešová | 1993 | 3 | |
| 7. | Československo | Hana Mandlíková | 1980 | Hana Mandlíková | 1987 | 2 |
| Francie | Mary Pierceová | 1995 | Amélie Mauresmová | 2006 | 2 | |
| Belgie | Justine Henin-Hardenneová | 2004 | Kim Clijstersová | 2011 | 2 | |
| Bělorusko[p 6] | Viktoria Azarenková | 2012 | Viktoria Azarenková | 2013 | 2 | |
| Japonsko | Naomi Ósakaová | 2019 | Naomi Ósakaová | 2021 | 2 | |
| 12. | Rusko | Maria Šarapovová | 2008 | — | 1 | |
| Čína | Li Na | 2014 | — | 1 | ||
| Dánsko | Caroline Wozniacká | 2018 | — | 1 | ||
Nejvíce titulů v řadě
| Poř. | tenistka | tituly | ||
|---|---|---|---|---|
| první | poslední | celkem | ||
| 1. | Margaret Courtová (AUS) | 1960 | 1966 | 7 |
| 2. | Nancye Wynneová (AUS) | 1940 | 1948 | 4 |
| 3. | Daphne Akhurstová (AUS) | 1928 | 1930 | 3 |
| Margaret Courtová (AUS) | 1969 | 1971 | 3 | |
| Evonne Goolagongová (AUS) | 1974 | 1976 | 3 | |
| Steffi Grafová (GER) | 1988 | 1990 | 3 | |
| Monika Selešová (YUG) | 1991 | 1993 | 3 | |
| Martina Hingisová (SUI) | 1997 | 1999 | 3 | |
Odkazy
Poznámky
- ↑ Nehráno pro druhou světovou válku.[15]
- ↑ Turnaj otevřen profesionálním tenistům.
- ↑ a b V roce 1977 proběhly dva ročníky Australian Open v důsledku termínové změny v kalendáři okruhu. Poprvé se grandslam konal v lednu a podruhé v prosinci 1977.[4]
- ↑ Nehráno pro přeložení grandslamu z prosince na leden. Odehrán tak byl Australian Open 1985 na přelomu listopadu a prosince a následně až lednový Australian Open 1987.[5][23]
- ↑ a b c V důsledku invaze Ruska na Ukrajinu na konci února 2022 řídící organizace tenisu ATP, WTA a ITF s grandslamy 1. března 2022 rozhodly, že ruští a běloruští tenisté mohli dále na okruzích startovat, ale do odvolání nikoli pod vlajkami Ruska a Běloruska; včetně roku 2023.[24]
- ↑ Tituly Aryny Sabalenkové z let 2023 a 2024 nebyly Bělorusku nezapočítány pro neutralizovaný start ruských a běloruských tenistů v ročníku.
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků List of Australian Open women's singles champions na anglické Wikipedii a Mistrzynie Australian Open w grze pojedynczej na polské Wikipedii.
- ↑ COLLINS, Bud. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. [New York]: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 372–374. (anglicky)
- ↑ a b FOENANDER, Tristan. History of the Australian Open – the Grand Slam of Asia/Pacific [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-25. (anglicky)
- ↑ National Library of Australia. Dunlop offers $125,000 for tennis open.. The Canberra Times. 7-04-1970, s. 20. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b 1977 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10. (anglicky)
- ↑ a b 1986 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10. (anglicky)
- ↑ Australian Open – History – Year-by-year [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-03. (anglicky)
- ↑ Roddick survives 83-game epic [online]. 2003-01-22 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Australian Open: Final-set tie-breaks to be used in 2019 [online]. 21-12-2018. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SCHLINK, Leo. Plexicushion replaces Rebound Ace at Australian Open [online]. 2008-01-14 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BEVAN, Chris. On-court blues for Aussie tennis? [online]. BBC Sport, 2008-01-11 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ILANBEY, Sumeyya. New courts rolled out ahead of major tennis tournaments [online]. The Age, 2019-07-26 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JONES, Cathy. Daphne Akhurst Australian Tennis Champion [online]. Strathfield Scene, March 2006 [cit. 2010-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-05. (anglicky)
- ↑ Australian Open – Prize Money [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-29. (anglicky)
- ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Preview: Australian Open ženy. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-17 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Grand Slam Tournaments – Australian Open [online]. United States Tennis Association [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky)
- ↑ 1997 | The youngest Grand Slam winner [online]. MELBOURNE, Australia: Tennis Australia [cit. 2020-02-09]. Dostupné online.
- ↑ KAPETANAKIS, Arthur. 50 for 50: Martina Hingis, 1997 women's singles champion [online]. United, 2018-04-17 [cit. 2020-02-09]. Dostupné online.
- ↑ CRAINE, Anthony G. Martina Hingis [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2015-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Thelma (Coyne) Long. Hall of Fame [online]. Tennis Australia, 2003-02-09 [cit. 2017-11-30]. Dostupné online.
- ↑ More triumph and darkness [online]. Maria Esther Bueno [/www.mariabueno.org] [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Miss Richey Gains Australian Net Final, Then Withdraws Because of Injury; MISS SMITH TAKES TITLE BY DEFAULT Miss Richey's Knee Injury Forces Her Out After Victory in Semi-Finals. S. 48. www.nytimes.com [online]. The New York Times, 1966-01-31 [cit. 2020-02-11]. S. 48. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Associated Press. Henin-Hardenne retires; Mauresmo wins first Slam. ESPN.com [online]. 2006-01-28 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Australian Open – History – Year-by-year [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-03. (anglicky)
- ↑ Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2023-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-01. (anglicky)
Externí odkazy
- Vítězky ženské dvouhry na Australian Open na oficiálním webu
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information..svg)
.svg)
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
.svg)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
.svg)
.svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0..svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Autor: Tourism Victoria from Australia, Licence: CC BY 2.0
Reigning 2014 champion Li Na holds Daphne Akhurst Memorial Cup at the Australian Open 2015
Autor: Tourism Victoria from Australia, Licence: CC BY 2.0
Serena Williams at the Australian Open 2015
Autor: Leovilok, Licence: CC BY-SA 4.0
The Daphne Akhurst Memorial Cup, the trophy awarded to the winner of the Women's Singles competition at the Australian Open.