Seznam vítězek ženské dvouhry na French Open
| Vítězky ženské dvouhry French Open | |
|---|---|
.jpg) Coupe Suzanne-Lenglen | |
| www.rolandgarros.com | |
| Grand Slam | French Open |
| Místo | Paříž,  Francie |
| Areál | Stade Roland-Garros |
| Organizátor | Francouzská tenisová federace |
| První ročník | 1897 |
| Povrch | štěrk či antuka / venku (1897–1907) antuka / venku (od 1908) |
| Odměna | 2 400 000 EUR (2024) |
| Trofej | Pohár Suzanne Lenglenové |
| Nejvyšší počet titulů | |
| amatérské éry | 5 – Adine Massonová (jen pro členky francouzských klubů) 4 – Helen Willsová Moodyová (bez omezení členství) |
| mezi amatéry v řadě | 4 – Jeanne Mattheyová Suzanne Lenglenová (jen pro členky francouzských klubů) 3 – Helen Willsová Moodyová Hilde Sperlingová (bez omezení členství) |
| otevřené éry | 7 – Chris Evertová |
| otevřené éry v řadě | 3 – Monika Selešová Justine Heninová Iga Świąteková |
| Současná vítězka | |
 Iga Świąteková (POL)(čtvrtý titul) | |
| předávající trofeje: Chris Evertová a Martina Navrátilová | |
Seznam vítězek ženské dvouhry na French Open uvádí přehled šampionek ženské singlové soutěže French Open, turnaje známého také pod názvem Roland Garros, oficiálně francouzsky Les Internationaux de France de Roland Garros.
French Open představuje tenisový Grand Slam, každoročně hraný na přelomu května a června. Ženská dvouhra se poprvé konala roku 1897. Premiérový ročník mužů se odehrál již v roce 1891.[1] V pořadí druhý major sezóny je zařazen mezi Australian Open a Wimbledon. Od roku 1928 probíhá na otevřených antukových dvorcích areálu Stade Roland-Garros v Paříži.[2] V roce 1968 se jako první z grandslamů otevřel profesionálům.
Kvalifikace ženské dvouhry se od roku 2021 účastní sto dvacet osm tenistek. Šestnáct z nich řádně postupuje do hlavní soutěže, která se hraje vyřazovacím systémem na dva vítězné sety. V pavouku je sto dvacet osm hráček s třiceti dvěma nasazenými. Od roku 1973 se hraje sedmibodový tiebreak, (do roku 2021) s výjimkou rozhodující sady.[3] V sezóně 2022 byla zkrácená hra zavedena i do třetí sady za stavu gamů 6–6, ovšem ve formátu supertiebreaku do 10 bodů.
Historie
French Open je druhým ze čtyř Grand Slamů tenisové sezóny, probíhající na přelomu května a června. Vítězkou se v prvních třech letech 1897–1899 stala Francouzka Adine Massonová, která získala celkem pět titulů.
Mezi roky 1915–1919 se v důsledku první světové války turnaj nekonal. V letech 1940–1945 opět neproběhl pro druhou světovou válku. V období 1941–1945 byl ve vichistickém režimu pořádán Tournoi de France.[4] Jeho výsledky nebyly francouzským svazem započítány do oficiálních statistik ani historie grandslamu.[4]
Do roku 1925 byl turnaj uzavřen pouze pro tenisty registrované ve francouzských klubech.[5] V areálu Rolanda Garrose je hrán od sezóny 1928. Pořadatelem je Fédération Française de tennis (FFT, Francouzská tenisová federace).
Vítězce náleží pohár Suzanne Lenglenové (Coupe Suzanne Lenglen), pojmenovaný po francouzské tenisové legendě Suzanne Lenglenové. Šampionka do osobního držení obdrží nepatrně menší stříbrnou repliku vyrobenou firmou Maison Mellerio, sídlící na pařížské ulici Rue de la Paix. Finanční prémie k roku 2021 činila 1 400 000 eur.
V amatérské éře uzavřeného mistrovství jen pro hráčky francouzských klubů dosáhla rekordu pěti tituly Adine Massonová (1897–1899, 1902–1903). Nejvíce – tři trofeje v řadě z tohoto období, vybojovaly Jeanne Mattheyová (1909–1912) a Lenglenová (1920–1923).
Po otevření události i dalším tenistkám v roce 1925 získala stále v amatérské éře nejvyššího počtu čtyř titulů Helen Willsová Moodyová (1928–1930, 1932).[4][3] Od otevřené éry i pro profesionálky, ohraničené rokem 1968, vyhrála nejvícekrát Chris Evertová, jejíž sedm trofejí představuje absolutní rekord (1974–1975, 1979–1980, 1983, 1985–1986). Po třech vítězstvích za sebou si v tomto období připsaly Monika Selešová (1990–1992) a Justine Heninová (2005–2007).[4][3]
Na turnajové vítězství bez ztráty setu v otevřené éře dosáhly Evonne Goolagongová Cawleyová (1971), Billie Jean Kingová (1972), Evertová (1974), Steffi Grafová (1988), Arantxa Sánchezová Vicariová (1994), Heninová (2006, 2007) a Świąteková (2020).
Nejmladší šampionkou se v roce 1990 stala Monika Selešová, když zvítězila v 16 letech a 6 měsících. Jako nejstarší se do statistik naopak zapsala Maďarka Zsuzsi Körmöczyová, která ovládla ročník 1958 ve věku 33 let a 279 dní.[6] V roce 1988 porazila ve finále Steffi Grafová sovětskou hráčku Natašu Zverevovou výsledkem 6–0, 6–0 za 34 minut, čímž dosáhla vůbec nejkratšího finále dvouhry na Grand Slamu v otevřené éře.[7] Navíc v celém průběhu soutěže ztratila jen 20 gamů. Nejníže postavenou šampionkou od zavedení žebříčku WTA v roce 1975 se stala 19letá Polka Iga Świąteková v roce 2020, když jí patřilo 54. místo, po Ostapenkové[8] druhá nenasazená vítězka otevřené éry.[9][10]
Přehled finále
French Championships
| Rok | vítězka[11] | poražená finalistka | výsledek[11] |
|---|---|---|---|
| Championnat de France amateurs international (1897–1924)[p 1] | |||
| 1897 | Adine Massonová (FRA) | P. Girodová (FRA) | 6–3, 6–1 |
| 1898 | Adine Massonová (FRA) | jediná startující (finále nehráno) | |
| 1899 | Adine Massonová (FRA) | jediná startující (finále nehráno) | |
| 1900 | Hélène Prévostová (FRA) | jediná startující (finále nehráno) | |
| 1901 | P. Girodová (FRA) | Lerouxová (FRA) | 6–1, 6–1 |
| 1902 | Adine Massonová (FRA) | P. Girodová (FRA) | 6–0, 6–1 |
| 1903 | Adine Massonová (FRA) | Kate Gillouová (FRA) | 6–0, 6–8, 6–0 |
| 1904 | Kate Gillouová (FRA) | Adine Massonová (FRA) | výsledek neznámý |
| 1905 | Kate Gillouová (FRA) | Yvonne de Pfeffelová (FRA) | 6–0, 11–9 |
| 1906 | Kate Gillou-Fenwicková (FRA) | Mac Veaghová (FRA) | výsledek neznámý |
| 1907 | Comtesse de Kermelová (FRA) | Catherine d'Aliney d'Elva (FRA) | 6–1skreč |
| 1908 | Kate Gillou-Fenwicková (FRA) | A. Peanová (FRA) | 6–2, 6–2 |
| 1909 | Jeanne Mattheyová (FRA) | Abeille Villard Gallayová (FRA) | 10–8, 6–4 |
| 1910 | Jeanne Mattheyová (FRA) | Germaine Régnierová (FRA) | 1–6, 6–1, 9–7 |
| 1911 | Jeanne Mattheyová (FRA) | Marguerite Broquedisová (FRA) | 6–2, 7–5 |
| 1912 | Jeanne Mattheyová (FRA) | Marie Danetová (FRA) | 6–2, 7–5 |
| 1913 | Marguerite Broquedisová (FRA) | Jeanne Mattheyová (FRA) | 6–3, 6–3 |
| 1914 | Marguerite Broquedisová (FRA) | Suzanne Lenglenová (FRA) | 5–7, 6–4, 6–3 |
| 1915 | nehráno[p 2] | ||
| 1916 | |||
| 1917 | |||
| 1918 | |||
| 1919 | |||
| 1920 | Suzanne Lenglenová (FRA) | Marguerite Broquedisová (FRA) | 6–1, 7–5 |
| 1921 | Suzanne Lenglenová (FRA) | Germaine Goldingová (FRA) | bez boje |
| 1922 | Suzanne Lenglenová (FRA) | Germaine Goldingová (FRA) | 6–4, 6–2 |
| 1923 | Suzanne Lenglenová (FRA) | Germaine Goldingová (FRA) | 6–1, 6–4 |
| 1924 | Julie Vlastová (FRA) | Jeanne Vaussardová (FRA) | 6–2, 6–3 |
| Internationaux de France amateurs (1925–1967)[p 3] | |||
| 1925 | Suzanne Lenglenová (FRA) |  Kitty McKane Godfreeová (GBR) | 6–1, 6–2 |
| 1926 | Suzanne Lenglenová (FRA) |  Mary Browneová (USA) | 6–1, 6–0 |
| 1927 |  Kea Boumanová (NED) |  Irene Bowder Peacocková (JAR) | 6–2, 6–4 |
| 1928 | Helen Wills Moodyová (USA) | Eileen Bennett Whittingstallová (GBR) | 6–1, 6–2 |
| 1929 | Helen Wills Moodyová (USA) | Simonne Mathieuová (FRA) | 6–3, 6–4 |
| 1930 | Helen Wills Moodyová (USA) | Helen Jacobsová (USA) | 6–2, 6–1 |
| 1931 |  Cilly Aussemová (GER) | Betty Nuthallová (GBR) | 8–6, 6–1 |
| 1932 | Helen Wills Moodyová (USA) | Simonne Mathieuová (FRA) | 7–5, 6–1 |
| 1933 | Margaret Scriven Vivianová (GBR) | Simonne Mathieuová (FRA) | 6–2, 4–6, 6–4 |
| 1934 | Margaret Scriven Vivianová (GBR) | Helen Jacobsová (USA) | 7–5, 4–6, 6–1 |
| 1935 |  Hilde Sperlingová (GER) | Simonne Mathieuová (FRA) | 6–2, 6–1 |
| 1936 | Hilde Sperlingová (GER) | Simonne Mathieuová (FRA) | 6–3, 6–4 |
| 1937 | Hilde Sperlingová (GER) | Simonne Mathieuová (FRA) | 6–2, 6–4 |
| 1938 | Simonne Mathieuová (FRA) | Nelly Landryová (FRA) | 6–0, 6–3 |
| 1939 | Simonne Mathieuová (FRA) | Jadwiga Jędrzejowská (POL) | 6–3, 8–6 |
| 1940 | nehráno[p 4] | ||
| 1941 |  Alice Weiwersová (LUX)[p 5] | Anne-Marie Seghersová (FRA) | 6–3, 6–0 |
| 1942 | Alice Weiwersová (LUX)[p 5] |  Lolette Payotová (SUI) | 6–4, 6–4 |
| 1943 | Simone Iribarne Lafargueová (FRA)[p 5] | Alice Weiwersová (LUX) | 6–1, 7–5 |
| 1944 | Raymonde Jones Veberová (FRA)[p 5] | Jacqueline Patorniová (FRA) | 6–4, 9–7 |
| 1945 | Lolette Payotová (SUI)[p 5] | Simone Iribarne Lafargueová (FRA) | 6–3, 6–4 |
| 1946 | Margaret Osborne duPontová (USA) | Pauline Betz Addieová (USA) | 1–6, 8–6, 7–5 |
| 1947 | Patricia Canning Toddová (USA) | Doris Hartová (USA) | 6–3, 3–6, 6–4 |
| 1948 | Nelly Landryová (FRA) | Shirley Fry Irvinová (USA) | 6–2, 0–6, 6–0 |
| 1949 | Margaret Osborne duPontová (USA) | Nelly Landryová (FRA) | 7–5, 6–2 |
| 1950 | Doris Hartová (USA) | Patricia Canning Toddová (USA) | 6–4, 4–6, 6–2 |
| 1951 | Shirley Fry Irvinová (USA) | Doris Hartová (USA) | 6–3, 3–6, 6–3 |
| 1952 | Doris Hartová (USA) | Shirley Fry Irvinová (USA) | 6–4, 6–4 |
| 1953 | Maureen Connollyová (USA) | Doris Hartová (USA) | 6–2, 6–4 |
| 1954 | Maureen Connollyová (USA) | Ginette Bucailleová (FRA) | 6–4, 6–1 |
| 1955 | Angela Mortimerová (GBR) | Dorothy Head Knodeová (USA) | 2–6, 7–5, 10–8 |
| 1956 | Althea Gibsonová (USA) | Angela Mortimerová (GBR) | 6–0, 12–10 |
| 1957 | Shirley Bloomer Brasherová (GBR) | Dorothy Head Knodeová (USA) | 6–1, 6–3 |
| 1958 |  Zsuzsa Körmöczyová (HUN) | Shirley Bloomer Brasherová (GBR) | 6–4, 1–6, 6–2 |
| 1959 | Christine Trumanová (GBR) | Zsuzsa Körmöczyová (HUN) | 6–4, 7–5 |
| 1960 | Darlene Hardová (USA) |  Yola Ramírez Ochoaová (MEX) | 6–3, 6–4 |
| 1961 | Ann Haydon Jonesová (GBR) | Yola Ramírez Ochoaová (MEX) | 6–2, 6–1 |
| 1962 |  Margaret Courtová (AUS) | Lesley Turner Bowreyová (AUS) | 6–3, 3–6, 7–5 |
| 1963 | Lesley Turner Bowreyová (AUS) | Ann Haydon Jonesová (GBR) | 2–6, 6–3, 7–5 |
| 1964 | Margaret Courtová (AUS) |  Maria Buenová (BRA) | 5–7, 6–1, 6–2 |
| 1965 | Lesley Turner Bowreyová (AUS) | Margaret Courtová (AUS) | 6–3, 6–4 |
| 1966 | Ann Haydon Jonesová (GBR) | Nancy Richey Gunterová (USA) | 6–3, 6–1 |
| 1967 | Françoise Dürrová (FRA) | Lesley Turner Bowreyová (AUS) | 4–6, 6–3, 6–4 |
French Open
Statistiky
Vícenásobné vítězky
| Tenistka | éra | roky vítězství | ||
|---|---|---|---|---|
| amatérská | open | celkově | ||
| Chris Evertová (USA) | 0 | 7 | 7 | 1974, 1975, 1979, 1980, 1983, 1985, 1986 |
| Suzanne Lenglenová (FRA) | 6 | 0 | 6 | 1920, 1921, 1922, 1923, 1925, 1926 |
 Steffi Grafová (GER)[p 9] | 0 | 6 | 6 | 1987, 1988, 1993, 1995, 1996, 1999 |
| Françoise Massonová (FRA) | 5 | 0 | 5 | 1897, 1898, 1899, 1902, 1903 |
| Margaret Courtová (AUS) | 2 | 3 | 5 | 1962, 1964, 1969, 1970, 1973 |
| Kate Gillouová (FRA) | 4 | 0 | 4 | 1904, 1905, 1906, 1908 |
| Jeanne Mattheyová (FRA) | 4 | 0 | 4 | 1909, 1910, 1911, 1912 |
| Helen Willsová (USA) | 4 | 0 | 4 | 1928, 1929, 1930, 1932 |
 Justine Heninová (BEL) | 0 | 4 | 4 | 2003, 2005, 2006, 2007 |
| Iga Świąteková (POL) | 0 | 4 | 4 | 2020, 2022, 2023, 2024 |
 Hilde Sperlingová (DEN) | 3 | 0 | 3 | 1935, 1936, 1937 |
 Arantxa Sánchezová Vicariová (ESP) | 0 | 3 | 3 | 1989, 1994, 1998 |
 Monika Selešová (YUG) | 0 | 3 | 3 | 1990, 1991, 1992 |
| Serena Williamsová (USA) | 0 | 3 | 3 | 2002, 2013, 2015 |
| Margaret Scriven Vivianová (GBR) | 2 | 0 | 2 | 1933, 1934 |
| Simonne Mathieuová (FRA) | 2 | 0 | 2 | 1938, 1939 |
| Margaret Osborne duPontová (USA) | 2 | 0 | 2 | 1946, 1949 |
| Doris Hartová (USA) | 2 | 0 | 2 | 1950, 1952 |
| Maureen Connollyová (USA) | 2 | 0 | 2 | 1953, 1954 |
| Ann Haydonová-Jonesová (GBR) | 2 | 0 | 2 | 1961, 1966 |
| Lesley Turner Bowreyová (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1963, 1965 |
| Martina Navrátilová (USA) | 0 | 2 | 2 | 1982, 1984 |
 Maria Šarapovová (RUS) | 0 | 2 | 2 | 2012, 2014 |
| kurziva – vítězky před rokem 1925, kdy na turnaji startovaly jen hráčky z francouzských klubů | ||||
Jeļena Ostapenková, 2017
Simona Halepová, 2018
Iga Świąteková, 2023
Vítězky podle státu
| Stát | éra | titul | |||
|---|---|---|---|---|---|
| amatérská | open | celkově | první | poslední | |
| Spojené státy americké | 14 | 15 | 29 | 1928 | 2015 |
| Austrálie | 4 | 5 | 9 | 1962 | 2019 |
| Spojené království | 7 | 1 | 8 | 1933 | 1976 |
| Francie | 6 | 1 | 7 | 1925 | 2000 |
| Německo | 1 | 4 | 5 | 1931 | 1999 |
| Rusko | 0 | 4 | 4 | 2004 | 2014 |
| Jugoslávie[p 10] | 0 | 4 | 4 | 1977 | 1992 |
| Belgie | 0 | 4 | 4 | 2003 | 2007 |
| Polsko | 0 | 4 | 4 | 2020 | 2024 |
| Španělsko | 0 | 4 | 4 | 1989 | 2016 |
| Dánsko | 3 | 0 | 3 | 1935 | 1937 |
 Západní Německo[p 10] | 0 | 2 | 2 | 1987 | 1988 |
 Rumunsko | 0 | 2 | 2 | 1978 | 2018 |
| Nizozemsko | 1 | 0 | 1 | 1927 | 1927 |
| Maďarsko | 1 | 0 | 1 | 1958 | 1958 |
 Československo[p 10] | 0 | 1 | 1 | 1981 | 1981 |
 Chorvatsko | 0 | 1 | 1 | 1997 | 1997 |
 Srbsko | 0 | 1 | 1 | 2008 | 2008 |
 Itálie | 0 | 1 | 1 | 2010 | 2010 |
 Čína | 0 | 1 | 1 | 2011 | 2011 |
 Lotyšsko | 0 | 1 | 1 | 2017 | 2017 |
| Česko | 0 | 1 | 1 | 2021 | 2021 |
Odkazy
Poznámky
- ↑ Turnaj uzavřen pouze pro tenistky registrované ve francouzských tenisových klubech.[5]
- ↑ Nehráno pro první světovou válku.
- ↑ Turnaj zpřístupněn tenistkám, které nebyly členkami francouzských klubů. Až do roku 1967 na něm hrály pouze amatérské hráčky.
- ↑ Nehráno pro druhou světovou válku.
- ↑ a b c d e šedě zvýrazněno období let 1940–1945, kdy se oficiální grandslam nekonal. Mezi roky 1941–1945 byl ve vichistickém režimu pořádán Tournoi de France. Výsledky nebyly započítány do oficiálních statistik grandslamu ani uznány Francouzskou tenisovou federací.[4]
- ↑ Turnaj otevřen profesionálním tenistkám.
- ↑ Evonne Goolagongová se roku 1975 vdala za Rogera Cawleye a posléze používala dvojité příjmení Goolagongová Cawleyová.
- ↑ a b Martina Navrátilová na French Open 1975 reprezentovala rodné Československo. V důsledku žádosti o azyl ve Spojených státech startovala po US Open 1975 již za Spojené státy americké.
- ↑ První dva tituly Grafová vyhrála před znovusjednocením Německa v roce 1990, jako reprezentantka Spolkové republiky Německo
- ↑ a b c šedě zvýrazněn zaniklý stát.
Reference
- ↑ Past Winners and Draws [online]. Fédération Française de tennis [cit. 2009-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-08.
- ↑ Tournament profile – Roland Garros [online]. ATP Tour [cit. 2009-07-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c Event Guide / History / Record Breakers [online]. IBM, Fédération Française de tennis [cit. 2009-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-16.
- ↑ a b c d e Event Guide / History / Past Winners 1891 – 2011 [online]. IBM, Fédération Française de Tennis [cit. 2012-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-20.
- ↑ a b LEWIS, Gabrielle. French Open history. BBC Sport. BBC, 2002-05-23. Dostupné online [cit. 2009-07-01].
- ↑ 10 Things To Know: Serena Vs Muguruza [online]. WTA Tour, Inc., 2016-06-04 [cit. 2016-06-04]. Dostupné online.
- ↑ LYNCH, Steven. A game of two balls, and tennis' shortest finals. ESPN [online]. 2010-05-10 [cit. 2015-06-03]. Dostupné online.
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Ostapenková ve 20 letech slaví premiérový titul a hned na Roland Garros! [online]. Tenisportal.cz, 2017-06-10 [cit. 2017-06-10]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. 19letá Šwiateková bez ztráty setu ovládla French Open a je první polskou vítězkou grandslamu!. TenisPortal.cz [online]. 2020-10-10 [cit. 2020-10-11]. Dostupné online.
- ↑ 'A star is born' - History-making Swiatek lauded after French Open win [online]. WTA Tennis, 2020-10-10 [cit. 2020-10-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c French Open – Women's Singles [online]. www.grandslamhistory.com [cit. 2015-06-04]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
.svg)
.svg)
.svg)
Autor: Fornax, Licence: CC BY-SA 3.0
South African Red Ensign from 1912 until 1951.
.svg)
Flag of Germany with a 3:2 ratio, instead of 3:5. The 3:2 version was used by the German Confederation and the Weimar Republic. See Flags of the World for more information.
.svg)
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
.svg)
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
.svg)
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
.svg)
Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).
_(construction).png)
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0..svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
.jpg)
Autor: Partynia, Licence: CC BY-SA 4.0
Siegerehrung French Open 2023 Dameneinzel mit der Siegerin Iga Świątek
Autor: Fred Romero from Paris, France, Licence: CC BY 2.0
Italian Sara Errani & Russian Maria Sharapova at 2012 French Open.
Autor: Azilko, Licence: CC BY-SA 4.0
Serena Williams won her 20th grandslam singles title at the French Open 2015
Autor: Fornax, Licence: CC BY-SA 3.0
South African Red Ensign from 1912 until 1951.
Autor: Azilko, Licence: CC BY-SA 4.0
Jelena Ostapenko after winning the 2017 French Open
Autor: Azilko88, Licence: CC BY-SA 4.0
Simona Halep won her first grandslam singles title at the Roland Garros 2018