Seznam vítězek ženské dvouhry ve Wimbledonu
| Vítězky ženské dvouhry ve Wimbledonu | |
|---|---|
.svg) | |
| www.wimbledon.com | |
| Grand Slam | Wimbledon |
| Místo | Londýn,  Spojené království |
| Areál | AELTC |
| Organizátor | AELTC / LTA |
| První ročník | 1884 |
| Povrch | tráva / venku (1884–) |
| Odměna | 2 350 000 £ (2023) |
| Trofej | Venus Rosewater Dish |
| Nejvyšší počet titulů | |
| amatérské éry | 7 – Dorothea Douglass Chambers (vyzývací finále) 8 – Helen Wills Moodyová (bez vyzývacího finále) |
| mezi amatéry v řadě | 3 – Lottie Dodová Suzanne Lenglenová (vyzývací finále) 4 – Helen Wills Moodyová (bez vyzývacího finále) |
| otevřené éry | 9 – Martina Navrátilová |
| otevřené éry v řadě | 6 – Martina Navrátilová |
| Současná vítězka | |
 Markéta Vondroušová (CZE)(první titul) | |
| předávající trofeje: Catherine, princezna z Walesu | |
Seznam vítězek ženské dvouhry ve Wimbledonu uvádí přehled šampionek ženské singlové soutěže ve Wimbledonu, nejstaršího tenisového turnaje na světě.
Wimbledon představuje tenisový Grand Slam, každoročně hraný na přelomu června a července. Premiérový ročník se odehrál v roce 1877. Ženská dvouhra se na něm poprvé konala roku 1884.[1] Turnaj probíhá na otevřených travnatých dvorcích areálu All England Lawn Tennis and Croquet Club v londýnské části Wimbledon.[2]
Kvalifikace ženské dvouhry se od roku 2019 účastní sto dvacet osm tenistek. Šestnáct z nich řádně postupuje do hlavní soutěže, která se hraje vyřazovacím systémem na dva vítězné sety. V pavouku je sto dvacet osm hráček s třiceti dvěma nasazenými. V roce 1971 byl zaveden tiebreak, jenž se od sezóny 2019 hraje i ve třetí rozhodující sadě. Od roku 2022 má charakter supertiebreaku do 10 bodů.
Historie
Wimbledon je jedním ze čtyř Grand Slamů tenisové sezóny, probíhající poslední červnový a první červencový týden. Od roku 1987 je opět třetím majorem sezóny a od roku 1988 jediným, který se koná na travnatých dvorcích. Mezi lety 1915–1918 a 1940–1945 se nekonal v důsledku dvou světových válek. V roce 2020 byl jako jediný z grandslamů zrušen kvůli pandemii covidu-19.[3]
Od premiérového ročníku 1884 prošla pravidla ženské dvouhry několika změnami. V letech 1886–1921 byl uplatněn systém kvalifikačního turnaje – tzv. All Comers' Singles, do nějž nastupovaly všechny tenistky vyjma obhájkyně titulu,[4] která na závěr sehrála s vítězkou kvalifikace tzv. vyzývací finále (challenge round). V celém turnaji tak nastoupila do jediného zápasu.[4] V případě absence obhájkyně se vyzývací finále nehrálo a trofej připadla vítězce kvalifikační soutěže. Tato varianta nastala jedenáctkrát v letech 1889, 1890, 1891, 1894, 1895, 1898, 1903, 1908, 1909, 1912 a 1913. Systém vyzývacího finále organizátoři opustili v roce 1921 a od následujícího ročníku se z obhájkyň titulu staly řadové účastnice nastupující do prvního kola.[5]
Nasazování bylo zavedeno v roce 1927. Nejníže nasazenou vítězkou se stala Venus Williamsová roku 2007, když vyhrála z pozice turnajové třiadvacítky. Nejkratší známé finále proběhlo v roce 1922. Francouzka Suzanne Lenglenová v něm porazila za 23 minut Mollu Bjurstedtovou Malloryovou výsledkem 6–2 a 6–0.[6]
Od úvodního ročníku se všechny zápasy konají na dva vítězné sety. Mezi roky 1884–1970 byl ve všech sadách praktikován formát nutnosti zisku rozdílu dvou her. V sezóně 1971 byl zaveden standardní tiebreak, v němž hráčka musela získat alespoň sedm míčů při minimálním dvoubodovém rozdílu. V sezónách 1971–1978 byla zkrácená hra uplatňována až za stavu 8–8 na gamy. Od roku 1979 se konala při poměru her 6–6. Do roku 2019 nebyl tiebreak hrán v rozhodujícím setu,[5][7][8] kdy byl zařazen do třetí, rozhodující sady za stavu her 12–12.[9] Se sjednocením ukončení rozhodujících setů na všech grandslamech ze strany ITF byla v roce 2022 za stavu gamů 6–6 implementována zkrácená hra do 10 bodů s dvoubodovým rozdílem.[10][11]
.jpg)
V rané fázi amatérské éry, se systémem vyzývacího finále, vytvořila rekord sedmi tituly Britka Dorothea Douglassová Chambersová. Nejvíce – osm trofejí, si mezi amatérkami po zrušení vyzývacího finále (1922–1967) odvezla Američanka Helen Willsová Moodyová.[12] Po otevření události profesionálkám v roce 1968 získala Martina Navrátilová nejvyšší počet výher. Mezi lety 1978–1990 vybojovala devět trofejí představující absolutní rekord. Z toho šestkrát triumfovala v řadě, což také znamená rekordní zápis celé historie.[12]
Nejmladší šampionkou se v roce 1887 stala Lottie Dodová, když zvítězila ve věku 15 let a 285 dní.[13] Jako nejstarší se do statistik naopak zapsala její krajanka Charlotte Cooperová, která ovládla ročník 1908 ve věku 37 let a 282 dní. V otevřené éře se nejstarší šampionkou stala ve věku 34 let a 288 dní Serena Williamsová, když vyhrála sedmou trofej v roce 2016. Druhou nejstarší je Martina Navrátilová s triumfem z ročníku 1990, jenž vybojovala ve věku 33 let a 263 dní.[14]
Na vítězství bez ztráty setu v otevřené éře dosáhly Chris Evertová (1981), Martina Navrátilová (1983, 1984, 1986, 1990), Lindsay Davenportová (1999), Serena Williamsová (2002, 2010), Venus Williamsová (2008) a Marion Bartoliová (2013). Soutěž juniorek i žen vyhrály Britka Ann Jonesová, Švýcarka Martina Hingisová, Francouzka Amélie Mauresmová a Australanka Ashleigh Bartyová.[15] Levorukými šampionkami se v open éře staly Ann Jonesová, Martina Navrátilová, Petra Kvitová, Angelique Kerberová a Markéta Vondroušová.[16]
Od zavedení žebříčku WTA v roce 1975 se nejníže postavenou finalistkou stala 181. hráčka klasifikace Serena Williamsová v roce 2018 a vítězkou 42. hráčka pořadí Markéta Vondroušová v roce 2023.[17][18] Vondroušová londýnský grandslam ovládla také jako první nenasazená hráčka od zavedení nasazování v roce 1927, když všechny čtyři nenasazené finalistky předtím odešly poraženy, Helen Jacobsová (1938), Angela Mortimerová (1958), Věra Suková (1962) a Billie Jean Moffittová (1963).[19]
Od roku 1886 šampionky získávají umělecky zdobenou mísu Venus Rosewater (Venus Rosewater Dish; oficiálně Ladies' Singles Trophy) o průměru cca 48 centimetrů.[20] S originální trofejí absolvují tradiční kolečko před tribunami centrálního dvorce[21] a od roku 2007 si odvážejí tříčtvrteční repliku (o průměru 33 cm), dříve také s vyrytými jmény všech vítězek. V letech 1949–2006 přijímaly menší repliku o průměru 20 cm. Komise All England Clubu následně schvaluje singlovým šampionkám čestné členství v oddílu.[22]
Přehled finále
| Legenda éry vyzývacího finále (1886–1921) |
|---|
| vítězka kvalifikačního turnaje a vítězka vyzývacího finále |
| obhájkyně trofeje a vítězka vyzývacího finále |
| vítězka kvalifikačního turnaje, vyzývací finále nehráno |
Amatérská éra
Otevřená éra
Statistiky
Vícenásobné vítězky
| Tenistka | éra | roky vítězství[p 6] | ||
|---|---|---|---|---|
| amatérská | open | celkově | ||
 Martina Navrátilová (USA) | 0 | 9 | 9 | 1978, 1979, 1982, 1983, 1984, 1985, 1986, 1987, 1990 |
| Helen Willsová Moodyová (USA) | 8 | 0 | 8 | 1927, 1928, 1929, 1930, 1932, 1933, 1935, 1938 |
| Dorothea Douglass Chambersová (UK) | 7 | 0 | 7 | 1903, 1904, 1906, 1910, 1911, 1913, 1914 |
 Steffi Grafová (GER) | 0 | 7 | 7 | 1988, 1989, 1991, 1992, 1993, 1995, 1996 |
| Serena Williamsová (USA) | 0 | 7 | 7 | 2002, 2003, 2009, 2010, 2012, 2015, 2016 |
| Blanche Bingley Hillyardová (UK) | 6 | 0 | 6 | 1886, 1889, 1894, 1897, 1899, 1900 |
 Suzanne Lenglenová (FRA) | 6 | 0 | 6 | 1919, 1920, 1921, 1922, 1923, 1925 |
| Billie Jean Kingová (USA) | 2 | 4 | 6 | 1966, 1967, 1968, 1972, 1973, 1975 |
| Charlotte Cooper Sterryová (UK) | 5 | 0 | 5 | 1895, 1896, 1898, 1901, 1908 |
| Lottie Dodová (UK) | 5 | 0 | 5 | 1887, 1888, 1891, 1892, 1893 |
| Venus Williamsová (USA) | 0 | 5 | 5 | 2000, 2001, 2005, 2007, 2008 |
| Louise Brough Clappová (USA) | 4 | 0 | 4 | 1948, 1949, 1950, 1955 |
| Maureen Connolly Brinkerová (USA) | 3 | 0 | 3 | 1952, 1953, 1954 |
 Maria Buenová (BRA) | 3 | 0 | 3 | 1959, 1960, 1964 |
 Margaret Courtová (AUS) | 2 | 1 | 3 | 1963, 1965, 1970 |
| Chris Evertová (USA) | 0 | 3 | 3 | 1974, 1976, 1981 |
| Althea Gibsonová (USA) | 2 | 0 | 2 | 1957, 1958 |
| Kathleen McKaneová Godfreeová (UK) | 2 | 0 | 2 | 1924, 1926 |
| May Sutton Bundyová (USA) | 2 | 0 | 2 | 1905, 1907 |
| Maud Watsonová (UK) | 2 | 0 | 2 | 1884, 1885 |
| Evonne Goolagong Cawleyová (AUS) | 0 | 2 | 2 | 1971, 1980 |
| Petra Kvitová (CZE) | 0 | 2 | 2 | 2011, 2014 |
Althea Gibsonová, 1958
Ann Haydonová-Jonesová, 1969
Vítězky podle státu
| Stát | éra | titul | |||
|---|---|---|---|---|---|
| amatérská | open | celkově | první | poslední | |
| Spojené státy americké | 28 | 29 | 57 | 1905 | 2016 |
| Spojené království | 34 | 2 | 36 | 1884 | 1977 |
| Německo[p 5] | 1 | 8 | 9 | 1931 | 2018 |
| Francie | 6 | 2 | 8 | 1919 | 2013 |
| Austrálie | 2 | 4 | 6 | 1963 | 2021 |
| Česko | 0 | 4 | 4 | 1998 | 2023 |
| Brazílie | 3 | 0 | 3 | 1959 | 1964 |
 Španělsko | 0 | 2 | 2 | 1994 | 2017 |
 Švýcarsko | 0 | 1 | 1 | 1997 | 1997 |
 Rusko | 0 | 1 | 1 | 2004 | 2004 |
 Rumunsko | 0 | 1 | 1 | 2019 | 2019 |
 Kazachstán | 0 | 1 | 1 | 2022 | 2022 |
Odkazy
Poznámky
- ↑ „British Isles“ (BRI), Britské ostrovy – zkratka použitá u tenistek reprezentujících Spojené království Velké Británie a Irska (1801–1922); od roku 1922 je použita zkratka „Great Britain“ (GBR) pro Spojené království Velké Británie a Severního Irska.[6][23]
- ↑ Nehráno pro první světovou válku.[12]
- ↑ Nehráno pro druhou světovou válku.[12]
- ↑ Turnaj otevřen profesionálním tenistkám.
- ↑ a b c Steffi Grafová vyhrála dva tituly jako reprezentantka Spolkové republiky Německo (FRG, 1949–1990) před znovusjednocením Německa (GER) v říjnu 1990.
- ↑ Rok psaný kurzivou a podtržený znamená, že vítězka získala titul v roli obhájkyně ve vyzývacím finále (na turnaji odehrála jediný zápas).
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of Wimbledon ladies' singles champions na anglické Wikipedii.
- ↑ About Wimbledon - History: History - 1880s [online]. IBM, All England Lawn Tennis and Croquet Club [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Grass Courts. www.wimbledon.com [online]. [cit. 2022-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-24. (anglicky)
- ↑ Slavný Wimbledon letos nebude. Pořadatelé ho zrušili kvůli koronaviru. Deník.cz [online]. 2020-04-01 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online.
- ↑ a b LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. Kapitola Wimbledon, s. 331–341.
- ↑ a b BARRETT, John. 100 Wimbledon Championships: A Celebration. [s.l.]: Collins Willow, 1986. ISBN 978-0-00-218220-1. (anglicky)
- ↑ a b Wimbledon: Ladies' Singles Finals [online]. Wimbledon [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROBERTS, John. Tennis: Fast, fan friendly - but full of faults [online]. The Independent, 1998-08-05 [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.
- ↑ Breaking with tradition [online]. The Age Company Ltd, 2004-01-25 [cit. 2009-07-27]. Dostupné online.
- ↑ iDNES.cz, ČTK. Ve Wimbledonu skončí tenisové maratony. Za stavu 12:12 přijde tie-break. iDNES.cz [online]. 2018-10-19 [cit. 2022-07-07]. Dostupné online.
- ↑ SHITOLE, Sarthak. Massive rule change to Grand Slams as 10-point tiebreaker to be played at all majors starting from 2022 French Open. FirstSportz [online]. 2022-03-16 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Grandslamové turnaje otestují jednotný tie break do deseti bodů v pátém setu. Sport.cz [online]. 2022-03-16 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Ladies' Singles Finals [online]. IBM, All England Lawn Tennis and Croquet Club [cit. 2010-11-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CRAINE, Anthony G. Martina Hingis [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2015-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Serena Wins Wimbledon & Serena Slam 2 [online]. WTA Tour, Inc., 2015-07-11 [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Barty claims Wimbledon title with three-set defeat of Pliskova [online]. WTA Tennis, 2021-07-10 [cit. 2021-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FITZGERALD, Matt. High five! Marketa Vondrousova becomes fifth lefty to win Wimbledon women's singles title. Tennis.com [online]. 2023-07-15 [cit. 2023-07-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Livesport / Pavel Křiklan. To je neuvěřitelné! Vondroušová ve Wimbledonu porazila i Jabeurovou a je novou grandslamovou šampionkou. TenisPortal.cz [online]. [cit. 2023-07-15]. Dostupné online.
- ↑ HODGKINSON, Mark. The Championships 2023: By the numbers. Wimbledon.com [online]. 2023-07-18 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CEFALÙ, Antonio. Svitolina-Vondrousova nella storia: mai una semifinale a Wimbledon senza teste di serie. La Gazzetta dello Sport [online]. 2023-07-11 [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ About Wimbledon - History: The trophies [online]. IBM, All England Lawn Tennis and Croquet Club [cit. 2022-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-08.
- ↑ Venus Rosewater Dish [online]. The Washington Post, 17-11-2007 [cit. 2009-01-17]. Dostupné online.
- ↑ About Wimbledon - Behind the scenes: The All England Lawn Tennis Club [online]. IBM, All England Lawn Tennis and Croquet Club [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
- ↑ History - Rolls of Honour: Country abbreviations. www.wimbledon.com [online]. IBM, All England Lawn Tennis and Croquet Club [cit. 2022-07-07]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam vítězek ženské dvouhry ve Wimbledonu na oficiální stránce (anglicky)
Média použitá na této stránce
Autor: Azilko, Licence: CC BY-SA 4.0
Serena Williams beat Garbiñe Muguruza 6–4, 6–4 to win her sixth Wimbledon singles trophy, Dish Venus Rosewater.
.svg)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
.svg)
.svg)
Flag of Germany with a 3:2 ratio, instead of 3:5. The 3:2 version was used by the German Confederation and the Weimar Republic. See Flags of the World for more information.
.svg)
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
.svg)
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
.svg)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
.svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Autor: Pavel Lebeda / Česká sportovní, Licence: CC BY-SA 3.0 cz
Česká tenistka Petra Kvitová s mísou Venus Rosewater pro vítězku dvouhry ve Wimbledonu, 2011
Autor: Peter Menzel, Licence: CC BY-SA 2.0
Elena Rybakina
Autor: Flappiefh, Licence: CC BY-SA 3.0
Trophy awarded to the winner of the Women's singles tennis competition at Wimbledon.
Autor: Pistol Pete, Licence: CC BY 2.0
Sharapova holds Venus Rosewater Dish after winning at the Wimbledon 2004
Autor: Peter Menzel, Licence: CC BY-SA 2.0
Elena Rybakina & Catherine, Duchess of Cambridge
Althea Gibson, Wimbledon women's champion, on the cover of El Gráfico for August 29, 1958. Edition 2033.
1969 Press Photo Wimbledon Champion Ann Jones Holding Trophy Ladies Singles