Seznam vládců Moravy

Seznam vládců Moravy zahrnuje chronologický výčet moravských knížat, markrabat a zemských prezidentů, případně představitelů vyšších celků, jejichž součástí Morava byla. Seznam obsahuje všechny známé panovníky od roku 623, předchozí vládci jsou uvedeni na stránce Seznam germánských vládců na území Česka a Slovenska. Pro podrobné informace viz také článek Dějiny Moravy.

Na počátku dějin vystupuje Morava jako samostatné Moravské knížectví začleněné mezi lety 623 až 658 do Sámova kmenového svazu, prvním známým knížetem je roku 830 Mojmír I., který dal jméno dynastii Mojmírovců vládnoucí na Moravě s krátkou přestávkou až maďarských nájezdů roku 906.

Poté nastává tzv. temné období, ze kterého existuje pouze minimum informací o politických poměrech na Moravě. Záznamy byzantského císaře Konstantina VII. Porfyrogennetose však ukazují, že Moravské knížectví existovalo i tehdy, ať už byli jeho panovníci podřízeni Maďarům, či nikoli. Každopádně v první polovině 11. století se Morava ocitla postupně pod nadvládou Českého knížectví a Polska. Roku 1029 ji však dobývá český kníže Oldřich a uděluje ji svému synu Břetislavovi I., který ji následně rozdělí mezi své syny do tří údělů. Ačkoli je tím Morava po dalších asi 150 let rozdělena do tří celků, vystupuje v evropské politice vždy jako jednotný celek, poměry na Moravě navíc často ovlivňoval český kníže.

Postavení Moravy výrazně upevnil roku 1182 Konrád II. Ota, který znovu sjednotil úděly a pro centrálního moravského vládce získal markraběcí titul. Markrabství moravské se stalo po boku Čech součástí Svaté říše římské. Sesterské postavení Čech a Moravy upevnil ve 14. století římský císař, český král a moravský markrabě Karel zavedením soustátí zemí koruny české, i přesto měly zpočátku Čechy a Morava stále odlišné panovníky. V období habsburské nadvlády se země koruny české ocitly pod správou z Vídně, rakouští panovníci si však stále ponechávali tituly českého krále a moravského markraběte.

Moravské markrabství zaniklo roku 1918, kdy se Morava stala jednou ze zemí nově vzniklého Československa. Až do roku 1948 měla Morava v jeho rámci vlastní představitele v čele se zemským prezidentem. Komunistická diktatura zemské zřízení zrušila a moc ve státě se centralizovala do Prahy. Protiústavní zrušení zemí nebylo obnoveno ani po sametové revoluci.^[1]

Sámovo knížectví (623–658)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
–	Sámo		623–658	Franský kupec, vládce slovanského kmenového svazu, tzv. Sámovy říše. Sjednotil pod svou vládou středoevropské slovanské národy a státy včetně již existujícího Moravského knížectví. Po jeho smrti se svaz rozpadnul, Moravské knížectví však existovalo pravděpodobně nadále, jeho panovníky však neznáme až do roku 830, kdy se objevuje Mojmír I.

Velkomoravská říše (830–906)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Mojmírovci	Mojmír I.		830?–846	Prvním historicky známý moravský vládce, zakladatel dynastie Mojmírovců.
	Rostislav		846–870	Synovec Mojmíra I.. V roce 846, pravděpodobně po Mojmírově smrti, byl na velkomoravský stolec dosazen Ludvíkem Němcem, panovníkem východofranské říše.
	Svatopluk I.		870–871	Svatopluk krátce na trůně, před uvězněním.

Panonská marka (871–872)

Velkomoravská říše (872–906)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Mojmírovci	Slavomír		872–873	Proti Vilémovi a Engilšalkovi vzniklo vojenské povstání, které vedl kněz Slavomír, Svatoplukův příbuzný. Slavomír se stal na čas knížetem. Karloman poslal své vojsko na Moravu v čele se Svatoplukem, který se ale dal na Moravskou stranu a vojsko Franků porazil.[2]
	Svatopluk I.		873–894	Synovec Rostislava. Pátý a nejvýznamnější panovník Velkomoravské říše, v některých historických pramenech označován za krále.
	Mojmír II.		894–906	Syn Svatopluka I. Po roce 906 o Mojmírovi II. historické prameny mlčí, předpokládá se tedy, že zemřel právě toho roku.
	Mojmír II. + Svatopluk II.		???–906	Svatopluk II. na krátký čas bratrovým spoluvládcem. Po vyvrácení Velké Moravy Maďary roku 906 načas mizí téměř veškeré písemné zprávy o Moravě. Žádný domácí pramen není znám a cizí historici si v bouřlivých zvratech doby mocensky nevýznamné Moravy nevšímali. Některé prameny však zachované jsou a dle nich je možné, že se na Moravě zachovala i státní i církevní organizace.[3] V období následujících několika desetiletí (asi 906–955) Morava zřejmě tvořila nárazníkové území mezi Čechami a kočovnými Maďary, ovládané patrně několika místními vládci, o nichž však nic nevíme. Vládce Moravy byl zmíněn jenom jednou (nebyl jmenovaný), a to ve spisu Konstantina VII. Porfyrogenntéta O ceremoniích byzantského dvora.

České knížectví (955–1003)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Boleslav I.		955–972	Po polovině 10. století došlo k vzestupu přemyslovských Čech a jejich expanzi na východ. Boleslav I. dobyl část území Moravy, konkrétně Olomoucko, které se stává na čas součástí Čech.
	Boleslav II.		972–999
	Boleslav III.		999–1002

Polské knížectví (1003–1025)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Piastovci	Boleslav Chrabrý		1003–1025	Asi v roce 1002 obsadily Moravu polské vojenské posádky Boleslava Chrabrého, Moravané pak v následujících dekádách vojensky Chrabrého podporovali v jeho válkách s Říší.

Polské království (1025–1029)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Piastovci	Boleslav Chrabrý		1025	v roce 1025 dostává Boleslav Chrabrý královský titul
	Měšek II. Lambert		1025–1029	Pokračuje v polské správě Moravy. Roku 1029 je Morava dobyta českým knížetem Oldřichem a jeho syn Břetislav ji dostává do správy jako samostatný moravský kníže.

Moravské údělné knížectví (1029–1054)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Břetislav I.		1029–1033	V roce dobytí Moravy mu jeho otec Oldřich svěřil její správu. Roku 1033 uprchl před otcem do ciziny, zřejmě protože na knížecím stolci podporoval strýce Jaromíra.
	Oldřich I.		1033–1034	Přímá vláda českého knížete.
	Břetislav I.		1034–1049	Moravský kníže Břetislav se stal i českým knížetem, Moravu si ponechal ve své moci. Na konci svého života určil, že nejstarší z jeho potomků bude vládnout z Prahy celé zemi (tzv. seniorát) a mladší synové získají území na Moravě. Morava tak byla rozdělena na brněnský a olomoucký úděl; z brněnského se později vydělil úděl znojemský.
	Spytihněv II.		1049–1054	Ujímá se vlády na pět let před rozdělením Moravy.

Moravská údělná knížectví (1054–1182)

Brněnské údělné knížectví (1054–1182)^[4]

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Konrád I.		1054–1056	Syn Břetislava I. Spytihněv II. ho povolal ke dvoru a zrušil úděly.
	Spytihněv II.		1056–1061	Vládne jako český kníže.
	Konrád I. Brněnský		1061–1092	Podruhé. Český kníže Vratislav II. vrátil bratrům úděly.
	Oldřich Brněnský		1092–1099	Syn Konráda I. Uprchl před Břetislavem II.
	Bořivoj II.		1099–1100	Bratr Břetislava II., ten ho pověřil správou Moravy. Budoucí kníže.
	Oldřich Brněnský		1100–1113	Podruhé
	Vladislav I.		1113–1115	Vládne jako český kníže.
	Soběslav I.		1115–1123	Syn krále Vratislava II., budoucí český kníže.
	Ota II. Olomoucký		1123–1125	Také kníže olomouckého údělu. Nárokoval si český knížecí stolec, ale zemřel v bitvě u Chlumce.
	Vratislav Brněnský		1125–1129	Syn Oldřicha Brněnského
	Soběslav I.		1129–1130	Vládne jako český kníže.
	Vratislav Brněnský		1130–1156	Podruhé.
	Konrád II. Znojemský		1156–1161	Také znojemský údělník.
	Vladislav II.		1161–1172	Vládne jako český kníže.
	Bedřich		1172–1173	Také český kníže.
	Václav II.		1173–1179	Také český kníže.
	Konrád II. Ota		1179–1182	Také kníže znojemského údělu a český kníže.

Olomoucké údělné knížectví (1054–1182)^[5]

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Vratislav II.		1054–1056	Syn Břetislava I. Z údělu utekl před starším bratrem Spytihněvem II.
	Spytihněv I.		1056–1057	Vládne jako český kníže.
	Vratislav II.		1057–1061	Podruhé. Roku 1061 se po Spytihněvově smrti stal českým knížetem jako Vratislav II.
	Ota I. Olomoucký		1061–1087	Syn Břetislava I.
	Boleslav		1087–1091	Král Vratislav II. svěří olomoucký úděl svému synovi Boleslavovi. Práva Otových potomků naopak bránil Konrád I. Brněnský.
	Svatopluk I. + Ota II. Olomoucký		1091–1107	Synové Oty I. Olomouckého, zpočátku za ně vládla jejich matka Eufémie Uherská.
	Ota II. Olomoucký		1107–1110	Pokračuje bez bratra.
	Vladislav I.		1110–1113	Vládne jako český kníže
	Ota II. Olomoucký		1113–1126	Podruhé. Nárokoval si český knížecí stolec, ale zemřel v bitvě u Chlumce.
	Václav Jindřich Olomoucký		1126–1130	Syn Svatopluka Olomouckého
	Soběslav I.		1130–1135	Vládne jako český kníže.
	Lupolt Olomoucký		1135–1137	Syn knížete Bořivoje II.
	Vladislav Olomoucký		1137–1140	Syn Soběslava I. Otec mu svěřil Olomoucko, chtěl tak potvrdit úmysl udělat Vladislava svým nástupcem v Praze.
	Ota III. Dětleb		1140–1160	Syn Oty II. Olomouckého
	Vladislav II.		1160–1162	Vládne jako český kníže.
	Bedřich		1162–1173	Syn Vladislava II., kníže Čech.
	Oldřich		1173–1177	Syn Soběslava I. Pomohl bratrovi Soběslavovi II. na knížecí stolec a ten mu svěřil Olomoucko.
	Václav II.		1177–1179	Syn Soběslava I., budoucí kníže. Od bratra Soběslava II. získal olomoucký úděl a později i brněnský. V roce 1179 utekl před knížetem Bedřichem.
	Přemysl Otakar I.		1179–1182	Také český kníže a král.

Znojemské údělné knížectví (1054–1182)^[5]

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Konrád I. Brněnský		1054–1055	Také brněnský kníže.
	Ota I. Olomoucký		1055–1056	Syn knížete Břetislava I.
	Spytihněv I.		1056–1061	Vládne jako český kníže.
	Konrád I. Brněnský		1061–1092	Syn knížete Břetislava I.
	Litold Znojemský		1092–1099	Syn Konráda I. Brněnského, rozdělení údělu mezi Konrádovy syny.
	Bořivoj II.		1099–1101	Bratr Břetislava II., ten ho pověřil správou Moravy. Budoucí kníže.
	Litold Znojemský		1101–1112	Podruhé.
	Oldřich Brněnský		1112–1113	Litoldův bratr, po jehož smrti úděl zdědil, ale přežil ho jen o rok.
	Soběslav I.		1113–1123	Syn krále Vratislava II., bratr Vladislava I., pozdější kníže.
	Konrád II. Znojemský		1123–1128	Syn Litolda Znojemského, v letech 1128–1134 vězněn knížetem Soběslavem.
	Soběslav I.		1128–1134	Vládne jako kníže Čech.
	Konrád II. Znojemský		1134–1161	Syn Litolda Znojemského, v letech 1128–1134 vězněn knížetem Soběslavem.
	Konrád II. Ota		1161–1182	Syn Konráda II., 1182–1189 markrabě.

Moravské markrabství (1182–1189)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Konrád II. Ota		1182–1189	První markrabě, od roku 1189 český kníže.

Moravská údělná knížectví (1189–1192)

Brněnské údělné knížectví (1189–1192)

Olomoucké údělné knížectví (1189–1192)

Znojemské údělné knížectví (1189–1192)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Konrád II. Ota		1189–1192	Syn Konráda II., 1182–1189 markrabě.

Moravské markrabství (1192–1194)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Vladislav Jindřich		1192–1194	Bratr krále Přemysla Otakara I.

Moravská údělná knížectví (1194–1197)

Brněnské údělné knížectví (1194–1197)

Olomoucké údělné knížectví (1194–1197)

Znojemské údělné knížectví (1194–1197)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Jindřich Břetislav		1194–1197

Moravské markrabství (1197–1918)

Dynastie	Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Přemyslovci	Vladislav Jindřich		1197–1222	Bratr krále Přemysl Otakar I.
	Vladislav		1222–1227	Syn krále Přemysla Otakara I.
	Přemysl		1227–1239	Nejmladší syn krále Přemysla Otakara I.
	Vladislav		1239–1247	Prvorozený syn krále Václava I., krátce také rakouský vévoda.
	Přemysl Otakar II.		1253–1278	Druhorozený syn krále Václava I., po smrti bratra převzal jeho úděl. Od roku 1251 rakouský vévoda, od roku 1253 český král. Po nástupu Přemysla Otakara II. na trůn byli čeští králové vládci Moravy, ponechávali si titul markraběte. Po jeho smrti v bitvě na Moravském poli na několik let Moravu ovládl Rudolf I. Habsburský.
Habsburkové	Rudolf I. Habsburský		1278–1283	Zabral na pět let Moravu, roku 1283 ji uděluje svému zeti Václavovi.
Přemyslovci	Václav II.		1283–1305	Syn Přemysla II., šestý český král (korunován 1297). Také polský král (korunován roku 1300). Pro syna získal i uherský trůn.
	Václav III.		1305–1306	Syn Václava II., sedmý český král. V letech 1301–1304 byl uherským králem jako Ladislav V. Jeho smrtí skončilo více než 400 let vlády Přemyslovců v Čechách.
Menhardovci	Jindřich Korutanský		1306	Manžel Anny Přemyslovny, sestry Václava III. Měsíc po jeho volbě za krále se ale objevila vojska Rudolfa, syna římského krále Albrechta I., a Jindřich s Annou uprchli.
Habsburkové	Rudolf Habsburský		1306–1307	Syn Albrechta I. Habsburského. Dokázal si získal podporu části panstva sliby (i úplatky), ale zemřel při obléhání hradu jednoho z rebelujících pánů, Bavora III. ze Strakonic.
Menhardovci	Jindřich Korutanský		1307–1310	Podruhé na trůně. Jindřich nebyl schopný panovník a část panstva požádala o pomoc římského krále Jindřicha VII. – jeho syn Jan se měl oženit s Eliškou Přemyslovnou.
Lucemburkové	Jan Lucemburský		1310–1333	Syn Jindřicha VII. V Janovi se protnuly tři nástupnické principy: uznala jej česká šlechta, otec mu udělil Čechy v léno a oženil se s dědičkou českých zemí Eliškou Přemyslovnou. Jan nezískal k zemi vztah, přesto rozšířil území království. Jan Lucemburský udělil vládu na Moravě svému synovi Karlovi, čímž ukončil dlouholeté splynutí titulu moravského markraběte s osobou českého krále.
	Karel IV.		1333–1349	Budoucí Karel IV. Prvorozený syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Udělením titulu markraběte otec legitimizoval jeho postavení v království.
	Jan Jindřich		1349–1375	Mladší bratr Karla IV., v roce 1349 mu Karel udělil v léno Moravu.
	Jan Soběslav Lucemburský + Prokop Lucemburský + Jošt Moravský		1375–1380	Prokop stejně jako jeho bratr Jan Soběslav složili slib lenní poslušnosti nejstaršímu bratrovi Joštovi a podrželi si tak markraběcí titul i majetek.
	Prokop Lucemburský + Jošt Moravský		1380–1405	Po úmrtí Jana Soběslava, vládne Jošt pouze s bratrem Prokopem.
	Jošt Moravský		1405–1411	Po smrti Prokopa vládne Jošt sám. Také v čele Svaté říše římské.
	Václav IV.		1411–1419	Syn Karla IV., český král. Moravským markrabětem se stal po smrti Jošta. Jeho moravská vláda se omezila víceméně na jmenování úředníků, za Václavovy vlády se na Moravě začalo šířit z Čech husitství.
	Zikmund Lucemburský		1419–1423	Syn Karla IV., mladší Václavův bratr a dědic.
Habsburkové	Albrecht II. Habsburský		1423–1439	Zikmundův zeť. Jeho tchán mu udělil Moravu v léno. Po jeho smrti se stal i jeho dědicem. V období husitských válek byl titul markraběte (stejně jako českého krále) často předmětem rozporů, po smrti Albrechta nastává v Čechách a na Moravě čtrnáctileté interregnum (bezvládí).
	Ladislav Pohrobek		1453–1457	Syn Albrechta II., po období interregna uznán českým králem.
Páni z Kunštátu a Poděbrad	Jiří z Poděbrad		1458–1469	Vládne jako český král.
Hunyadyové	Matyáš Korvín		1469–1490	Uherský král. Postavil se do čela křížové výpravy proti Jiřímu z Poděbrad. Byl poražen a zajat u Vilémova roku 1469 a slíbil konec války. Místo toho se však nechal v Olomouci zvolit českou katolickou šlechtou a městy protikrálem - a po Jiříkově smrti a nerozhodných bojích s Vladislavem Jagellonským se nakonec stal vládcem vedlejších zemí Koruny české (a titulárním č. králem).
Jagellonci	Vladislav Jagellonský		1490–1516	Syn Kazimíra IV., český král od roku 1471, resp. 1478. Vladislava ovšem Morava uznala za panovníka až po smrti Matyáše Korvína v roce 1490. Od roku 1490 také uherský král. Po dlouho let se vlády opět ujímají čeští králové.
	Ludvík Jagellonský		1516–1526	Syn Vladislava Jagellonského. Otec ho nechal korunovat již roku 1508 za uherského krále a o rok později za krále českého. Zemřel v bitvě u Moháče, čímž vymřela česko-uherská větev rodu.
Habsburkové	Ferdinand I. Habsburský		1526–1564	Vnuk císaře Maxmiliána I., manžel Anny, sestry Ludvíka Jagellonského. Také římskoněmecký císař a uherský král. Nebral ovšem do úvahy tradice samostatnosti českého státu a Uherska.
	Maxmilián II. Habsburský		1564–1576	Syn Ferdinanda I. Také římskoněmecký císař a uherský král.
	Rudolf II.		1576–1608	Syn Maxmiliána II, římskoněmecký císař, český a uherský král.
	Matyáš Habsburský		1608–1619	Syn Maxmiliána II, římskoněmecký císař, český a uherský král. V roce 1608 Matyáš za slib náboženské a politické svobody získal podporu stavů a převzal tak vládu nad Rakouskem, Uhrami a Moravou; českým králem byl od roku 1611. Poté vládli Moravě vždy čeští králové.
	Ferdinand II. Štýrský		1619	Matyášův bratranec. Jeho bratranec neměl potomky, a tak byl Ferdinand ještě za jeho života v roce 1617 korunován českým králem.
Wittelsbachové	Fridrich Falcký		1619–1620	Falcký kurfiřt, který projevoval sympatie k českým protestantským stavům. Zvolen králem byl ale až v době, kdy bylo stavovské povstání v defenzivě.
Habsburkové	Ferdinand II. Štýrský		1620–1637	Vrátil Čechy a Moravu do vlastnictví Habsburků. Potlačil české stavovské povstání.
	Ferdinand III. Habsburský		1637–1657	Syn Ferdinanda II. Také císař římský a král uherský. Pokračoval v českých zemích v rekatolizaci a posilování absolutistické moci, ovšem už mírnějšími prostředky.
	Leopold I.		1657–1705	Syn Ferdinanda III. Také římskoněmecký císař a uherský král.
	Josef I. Habsburský		1705–1711	Syn Leopolda I. Již v dětských letech byl korunován uherským (v roce 1687) a římskoněmeckým králem (r. 1690). Českým králem Josef ovšem korunován nebyl.
	Karel VI.		1711–1740	Syn Leopolda I. Také římský císař a uherský král. Snažil se pragmatickou sankcí zajistit dědictví nejstarší dceři Marii Terezii.
	Marie Terezie		1740–1780	Dcera Karla VI. Jediná vládnoucí česká královna. Také královna uherská. O dědictví musela bojovat s Karlem VII. (kurfiřtem bavorským), roku 1743 se nechala korunovat českou královnou.
Habsburko-lotrinkové	Josef II.		1780–1790	Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král, reformátor.
	Leopold II.		1790–1792	Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král. Na rozdíl od bratra se nechal českým králem korunovat.
	František I. Rakouský		1792–1835	Syn Leopolda II. Také uherský král, římský císař (do 1806), poté rakouský císař (od 1804).
	Ferdinand I. Dobrotivý		1835–1848	Syn Františka I. Také rakouský císař a uherský král. V roce 1848 byl odstaven od českého trůnu a abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I. Poslední korunovaný český král.
	František Josef I.		1848–1916	Synovec Ferdinanda V. Také rakouský císař a uherský král. Českým zemím vládl více než 60 let, králem českým se ale korunovat nedal (ztroskotaly i myšlenky na trialistickou monarchii).
	Karel I.		1916–1918	Rakouský císař Karel I., král uherský jako Karel IV. a král český Karel III. (králem českým se korunovat nedal). Rakousko-Uhersko se mu už zachránit nepodařilo, ačkoliv nabídl federaci. Po jeho smrti zaniká Moravské markrabství a Morava se stává součástí Československa jako samosprávná Země Moravská.

Země Moravská (1918–1928)^[6]

Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Jan Černý		1918–1928	Jan Černý se stal moravským zemským prezidentem samosprávné Země Moravské v rámci nově vzniklého Československa. Kromě vlády na Moravě byl Jan Černý také několikanásobným Ministrem Vnitra ČSR a několikanásobným Předsedou vlády ČSR.

Země Moravskoslezská (1928–1948)^[6]

Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Jan Černý		1928–1939	V roce 1928 se země Moravská a země Slezská spojily do země Moravskoslezské a Jan Černý byl opět zvolen zemským prezidentem.
Jaroslav Caha		1939–1941	Jaroslav Caha chvíli sloužil jako prezident země Moravskoslezské za Československa již bez Sudetů, ale většinu své funkce vykonal za Protektorátu Čechy a Morava
Jaroslav Mezník		1941	Jaroslav Mezník se stal 2. zemským prezidentem země Moravskoslezské za Protektorátu Čechy a Morava. Však 7. listopadu 1941 byl Gestapem zatčen a o 7 dní později zemřel.
Karl Schwabe		1941–1945	JUDr. Karl Schwabe byl Moravskoslezský zemský viceprezident, kterým se stal již v roce 1939. K moci se dostal až po zatčení Jaroslava Mezníka. V roce 1946 byl Karl Schwabe popraven.
František Loubal		1945–1946	Spisovatel, publicista a historik. Předseda ZNV.
František Píšek		1946–1948.	Předseda ZNV.
Karel Svitavský		1948	Předseda ZNV. Poslední představitel Moravy v jejích dějinách. V následujících letech Morava administrativně zaniká a je přímo podřízena vládě s prezidentem Československa a následně České republiky. Karel Svitavský se stal následně předsedou KNV v Brně.

Československá republika (1948–1960)

Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Klement Gottwald	(c) Bundesarchiv, Bild 183-R90009 / CC-BY-SA 3.0	1948–1953[7]	První komunistický prezident. Komunisté po nástupu k moci roku 1948 zrušili zemské zřízení a Morava přestala jako svrchovaný administrativní celek existovat. Následně byl zaveden systém krajů, které jejichž hranice se nekopírovaly s někdejší česko-moravskou hranicí.
Antonín Zápotocký		1953–1957[7]
Antonín Novotný		1957–1960[7]

Československá socialistická republika (1960–1990)

Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Antonín Novotný		1960–1968
Ludvík Svoboda		1968–1975	Za jeho vlády bylo prosazeno federativní postavení českých zemí a Slovenska v rámci republiky. Morava však nadále zůstala součástí České republiky.
Gustáv Husák		1975–1989
Václav Havel		1989–1990

Česká a Slovenská Federativní Republika (1990–1993)

Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Václav Havel		1990–1993

Česká republika (1993–dosud)

Jméno	Portrét	Vláda	Poznámky
Václav Havel		1993–2003
Václav Klaus		2003–2013
Miloš Zeman		2013–2023
Petr Pavel		2023–dosud

Reference

Související články

• Dějiny Moravy
• Seznam představitelů českého státu

Externí odkazy

• Moravští markrabí