Shenyang J-6

Shenyang J-6
Shenyang J-6
Určení	proudový stíhací letoun
Původ	Čína
Výrobce	Shenyang Aircraft Corporation
První let	30. září 1959
Zařazeno	1963
Vyřazeno	2010 (PLAAF)[1]
Uživatel	Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády Letectvo Korejské lidové armády Bangladéšské letectvo
Výroba	1958–1986
Vyvinuto z typu	MiG-19
Varianty	JJ-6
Další vývoj	Nanchang Q-5
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Shenyang J-6 (čínsky: 歼-6; označení pro export F-6; v kódu NATO: Farmer) vznikl jako čínská licenční výroba sovětského jednomístného stíhacího letounu 2. generace MiG-19.^[2][3][4] Letoun vyráběla společnost Shenyang Aircraft Corporation (SAC) v letech 1958^[5] až do roku 1986.^[6] Nedostatečná kontrola kvality při výrobě draků a motoru vedla k odmítnutí první série čínským letectvem.^[7] Ke snížené kvalitě výroby také mohlo přispět stažení sovětských odborníků.^[8] Do služby začal být zařazován až roku 1963.^[7] Čína později vyvinula dvoumístnou cvičnou variantu letounu, která nesla označení JJ-6. Na základě letounu J-6 vyvinula Čína bitevní letoun Nanchang Q-5 v kódu NATO Fantan pro útoky na pozemní cíle a přímou leteckou podporu.^[4]

Roku 2013 se objevily zprávy, které naznačovaly, že PLAAF nechalo upravit staré stíhací letouny J-6 na bezpilotní letouny.^[1][9] Z hlediska letecké techniky se nejedná o nic nového. Zkušenosti s přestavbou na bezpilotní letouny má například americké letectvo, které takto upravené letouny používalo a používá jako létající terče.^[10] Spekuluje se, že letouny mají posloužit jako návnada, která by posloužila k detekci a následnému potlačení protivzdušné obrany. Případně mají posloužit k jejímu zahlcení.^[1][11]

• J-6 (Type 59, Dongfeng-102, Product 47, F-6) – byl ekvivalentem MiG-19S
• J-6A – varianta pro operace za každého počasí^[12]
• J-6B (Type 59B) – ekvivalent MiG-19PM Farmer-D, výškový záchytný stíhač^[3], letoun pro vybojování vzdušné převahy, denní stíhací letoun.^[13]
• J-6C (F-6C) – denní stíhací letoun s trojicí 30mm kanónů Type 30-1
• J-6I – prototyp jednomístné verze s pevným kuželem ve vstupu^[14]
• J-6II – prototyp jednomístné verze s pohyblivým kuželem ve vstupu vzduchu^[14]
• J-6III – pokročilá verze s čínským radarem v dělicí přepážce vstupu vzduchu^[14]
• Shenyang/Tianjin JJ-6 (Product 48 a FT-6) – Dvoumístný cvičný letoun čínské konstrukce, prodloužený o 84 cm (33,1 palce) pro umístění druhého sedadla, vyzbrojený jedním 30mm kanónem. Do roku 1986 bylo vyrobeno 634 ks této dvoumístné verze.^[12]
• JZ-6 (FR-6) – průzkumný stíhací letoun, určen pro taktický průzkum ^[12]
• Shenyang/Tianjin Testbed JJ-6 – letová zkušebna pro zkoušky katapultovacího sedadla
• Xian BW-1 – letová zkušebna
• Guizhou J-6A – letoun se schopností nést střely vzduch-vzduch PL-2, modernizace J-6A
• J-6W – bezpilotní varianta

Technické údaje ^[15]

• Posádka: 1 pilot
• Rozpětí: 9,2 m (30,18 ft)
• Délka: 14,9 m (48,88 ft) verze s pitotovou trubicí
  12,54 m (41,14 ft)verze bez pitotovy trubice
• Výška: 3,885 m (12,75 ft)
• Nosná plocha: 25,16 m²
• Prázdná hmotnost: 5 700 kg
• Max. vzletová hmotnost : 10 000 kg
• Pohonná jednotka: 2 × proudový motor Wopen WP-6A o tahu 36,78 kN

Výkony

• Maximální rychlost: 1 540 km/h (Mach 1,3)
• Cestovní rychlost: 950 km/h
• Dolet: 1 380 km
• Dostup: 15 800 m
  17 900 m s přídavným spalováním
• Stoupavost: 180 m/s

Výzbroj

• 3 × 30 mm letecký kanón NR-30 (70 nábojů pro každou zbraň v křídle, 55 nábojů pro kanón v trupu)
• Až 250 kg neřízených bomb nebo raketových modulů, případně rakety PL-2/PL-5 (čínské verze sovětských střel vzduch-vzduch K-13 (NATO AA-2 ‚Atoll‘) na 4 závěsnících pod křídlem

• – Albánské vzdušné síly – Mezi lety 1965 až 1971 bylo dodáno více než 70 ks letounů F-6. V roce 2002 byly zachované letouny nabídnuty v aukci.^[16]
• – Bangladéšské letectvo získalo část renovovaných letounů od Pákistánu. Všechny již byly vyřazeny.^[17]
• – Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (PLAAF) a Námořní letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (PLANAF) roku 2010 byl letoun J-6 oficiálně vyřazen z výzbroje. Od roku 2013 je známo, že probíhá jejich konverze na bezpilotní letouny. V roce 2019 bylo ve výzbroji 14 letounů JJ-6.^[18]
• – Egyptské vojenské letectvo 40× F-6C, 50 FT-6 část byla modernizována pro nesení raket vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder s IR naváděním.^[19]
• – Íránské vojenské letectvo 18 letounů v roce 2009 ^[2][20]
• – Irácké letectvo^[2]
• – Kambodžské královské letectvo^[2]
• – Myanmarské letectvo mělo v roce 2019 ve výzbroji 1 letoun F-6^[18]
• – Pákistánské letectvo bylo největším zahraničním uživatelem letounu F-6.^[21] Jednomístné letouny byly vyřazeny v roce 2002. Část dvoumístných FT-6zůstala i poté ve službě.^[22] Roku 2019 mělo pákistánské letectvo k dispozici 9 letounů FT-6. ^[18]
• – Letectvo Korejské lidové armády^[2] mělo v roce 2019 ve výzbroji 97 letounů F-6. ^[18]
• – Somálské letectvo^[2]
• – Súdánské letectvo 8 letounů v roce 2019^[20][18]
• – Tanzanské letectvo roku 2019 mělo ve výzbroji 3 letouny F-6^[18]
• – Letectvo Vietnamské lidové osvobozenecké armády^[2]
• – Letectvo Zambie^[2] mělo v roce 2019 ve výzbroji 8 letounů F-6^[18]
• – Zimbabwské letectvo^[2] přišlo roku 2001 o 3 z 5 letounů, které letěly do Konga na pohřeb prezidenta Laurenta Kabily.^[23]

• SKAARUP, Harold A. Canadian MiG flights. Bloomington, IN: iUniverse, 2008. 168 s. ISBN 9780595520718. (anglicky) 
• COOPER, Tom; PETER WEINERT, Petr; LEPKO, Mark; HINZ, Fabian. African MiGs : MiGs and Sukhois in service in Sub-Saharan Africa. Houston, Texas: Harpia Publishing L.L.C, 2011. 256 s. ISBN 978-0-9825539-8-5. 

• Dassault Super Mystère
• North American F-100 Super Sabre

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Shenyang J-6 na Wikimedia Commons
• Shenyang J-6 na serveru Valka.cz