Šošoni
| Šošoni (Shoshone) | |
|---|---|
| Populace | |
| ~ 12 300 příslušníků | |
 Kalifornie | ? |
 Idaho | ? |
 Nevada | ? |
 Utah | ? |
 Wyoming | ? |
| Jazyk(y) | |
| angličtina, šošonština | |
| Náboženství | |
| křesťanství a jiné | |
| Příbuzné národy | |
| Komančové, Bannokové | |
Šošoni, anglicky Shoshone, jsou severoamerický, indiánský, původně kočovnický národ patřící do juto-aztécké jazykové rodiny. Dělí se na tři hlavní skupiny. Severní Šošony, kteří obývali východ dnešního státu Idaho, západ Wyomingu a severovýchod Utahu. Východní Šošony původně žijící ve Wyomingu, severním Coloradu a Montaně, které však války s Šajeny, Lakoty a dalšími indiánskými kmeny donutily přesídlit okolo roku 1750 dále na jihozápad. A západní Šošony obývající centrální Idaho, severozápadní Utah, Nevadu a Kalifornii.[1]
Po roce 1700 byla část Šošonů dalšími kmeny vytlačena na jih až k řece Arkansas. Tuto skupinu, která vynikala v chovu koní, později Evropané znali jako Komanče.[2]
Nejslavnějším Šošonem je nepochybně náčelník Wash-a-kie, který se zasloužil o přežití svého kmene v krizových časech poloviny devatenáctého století. Nejznámější Šošonkou je Sacagawea, která doprovázela Meriwethera Lewise a Williama Clarka na jejich cestě k Tichému oceánu.
Na počátku 21. století žije něco okolo 12 000 Šošonů v rezervacích v Kalifornii, Idahu, Nevadě, Utahu a Wyomingu.
Jméno
Šošoni si mezi sebou ve svém jazyce říkali Newe, což znamená „Lidé z údolí“. Pro indiány z Planin byli známí jako Snake (Hadi). Slovo Šošon, odkazující na druh vysoké trávy z které si tito indiáni často stavěli své příbytky, se pro označování lidu Newe patrně rozšířil po výpravě Lewise a Clarka. Později toto jméno přijali za své i samotní indiáni.[3]
Historie
Předci Šošonů přešli spolu s ostatními indiány do Severní Ameriky v jediné migrační vlně okolo 12–13 tisíc let př. n. l., kdy za doby ledové klesla hladina světového oceánu a mezi Asií a Severní Amerikou se vytvořila tzv. Beringova šíje. Kmeny Šošonů se usadily na úbočích Skalistých hor a v oblasti Velké pánve, kde se živili lovem menší zvěře a sběrem divokých plodů. Východní větev Šošonů se po roce 1500 pokoušela usadit v severozápadní oblasti Velkých planin, avšak neustálé boje s Šajeny a Lakoty je nakonec donutily stáhnout se do hor směrem na jihozápad. Na přelomu 17. a 18. století se pak část Šošonů vydala se na jih od řeky Platta. Španělé tuto odtrhlou šošonskou větev později poznali jako Komanče. S Šošony se na své expedici, která proběhla v letech 1804 až 1806, setkali též cestovatelé Meriwether Lewis a William Clark. Na jejich výpravě k Tichému oceánu jim průvodkyni a tlumočnici dělala Šošonka Sacagawea (Ptačí žena).
Od 50. let 19. století v souvislosti s nově vypuklou vlnou zlaté horečky se na území obývané Šošony začaly hrnout zástupy kolonistů, které indiány zatlačovaly dál na západ.[4] V roce 1845 se populace Šošonů odhadovala na zhruba 4 500. Život indiánů se s přibývajícím proudem bílých kolonistů rychle měnil. Pod vedením náčelníka Wash-a-kie se sjednocené šošonské kmeny spojily s bělochy proti nepřátelským kmenům Černonožců, Šajenů a Siouxů.
Po potyčkách s bělochy v Idahu však došlo 29. ledna 1863 k masakru u Bear River, kde bylo zabito více než 350 Šošonů. Po dalším vyhrocení situace došlo v letech 1864 až 1868 k tzv. Hadí válce, v níž se západní Šošoni spojili s Bannoky proti vládě Spojených států. V roce 1868 byli východní Šošoni usazeni v rezervaci na území kolem řeky Wind River ve Wyomingu. Na stranu svých příbuzných proti vládě USA se Šošoni přidali i v roce 1878 ve válce Bannoků. Na straně armády Spojených států znovu bojovali proti odvěkým nepřátelům Šajenům, Arapahům a Lakotům ve válce v roce 1876. Oblast Velké pánve byla od 70. let pod úplnou kontrolou USA a většina místních indiánů byla donucena se zapojit do námezdné práce či byla závislá na vládě.[5]
V roce 1937 napočítalo Bureau of Indian Affairs 3 650 severních a 1 201 západních Šošonů. V současnosti žije něco přes 12 000 lidí hlásících se k šošonskému etniku. Většina jich žije v rezervacích.
Kultura
Většina příslušníků Šošonů (tedy Severní a Východní) obývala suchou a hornatou oblast Velké pánve a úbočí Skalistých hor. Kvůli neustálému hledání potravy tito indiáni nebudovali stálé vesnice, nýbrž žili kočovným životem v malých roztroušených skupinách. Přístřešky ve svých tábořištích budovali z borovicových větví krytých sušenou trávou nebo kůrou. Mezi složky jejich potravy patřila malá zvěř, oříšky, kořínky, traviny, semínka, v blízkosti řek ryby, ale také hmyz a hadi. Pro nedostatek kožešin z větších zvířat užívali Šošoni z Velké pánve pro zhotovování šatů kůží menší zvěře (králíků, svišťů, ptáků).[6]
Poté, co s příchodem Španělů došlo k znovurozšíření koně po americkém kontinentě, se Šošoni brzy stali jejich výbornými chovateli a do 18. století se velmi rozšířil právě obchod s koňmi.[7] Východní Šošoni, obývající západní okraj Velkých planin, se v kultuře a způsobu života dík koním nejvíce ze všech Šošonů přiblížili prérijním indiánům.[8]
Mezi proslulé řemeslo indiánských kmenů Velké pánve patřilo košíkářství.[9]
Jazyk
Jazyk šošonů se nazývá šošonština. Dnes touto řečí dokáže plynně hovořit jen několik stovek lidí.
Známí Šošoni
- Wash-a-kie
- Sacagawea
Odkazy
Reference
- ↑ LOUKOTKA, Čestmír. Indiáni severoameričtí. Praha: 1931. [dále jen Loukotka (1931)]. Str. 236.
- ↑ Loukotka (1931). Str. 240.
- ↑ http://plainshumanities.unl.edu/encyclopedia/doc/egp.na.105 - heslo Šošoni v Encyklopedii Velkých plání
- ↑ BULLEROVÁ, Laura. Indiáni. : 2003. [dále jen Bullerová (2003)]. Str. 63.
- ↑ ZIMMERMAN, Larry J.. Indiáni Severní Ameriky. Praha: 2003. Str. 51.
- ↑ Bullerová (2003). Str. 60-62.
- ↑ Bullerová (2003). Str. 63.
- ↑ Zimmerman (2003). Str. 51.
- ↑ MURDOCH, David. Severoameričtí Indiáni. Praha: 1997. Str. 40.
Literatura
- LOUKOTKA, Čestmír. Indiáni severoameričtí. Praha: [s.n.], 1931. 251 s.
- MURDOCH, David. Severoameričtí Indiáni. Praha: Fortuna Print, 1997. 63 s. ISBN 80-85873-72-9.
- ZIMMERMAN, Larry J. Indiáni Severní Ameriky. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2003. 184 s. ISBN 80-242-0955-1.
- BULLEROVÁ, Laura. Indiáni. Zasvěcený pohled na kmeny a tradice. [s.l.]: Slovart, 2001. 96 s. ISBN 80-7209-460-2.
Související články
- Indiánské kmeny
- Kolonizace Severní Ameriky
- Lewisova a Clarkova expedice
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šošoni na Wikimedia Commons - Šošoni v Encyklopedii Velkých plání (anglicky)
Média použitá na této stránce
The flag of Utah (2024-present). This is the final design submitted for consideration to be adopted as a new state flag of Utah. The design evokes images of snowy mountains and red rocks to represent the geography of Utah, the beehive represents "Industry" (the state's slogan) and Utah's nickname as "the Beehive State".
A Shoshone encampment in the Wind River Mountains of Wyoming, photographed by W. H. Jackson, 1870. See variation from Smithsonian Institution, National Anthropological Archives [#1668] here: [1]
TITLE: Shoshoni Indians--Skin tepies [sic]
CALL NUMBER: LOT 12337-4 REPRODUCTION NUMBER: LC-USZ62-115466 (b&w film copy neg.) No known restrictions on publication.
NOTES:
No. 2687.
Painting Lewis and Clark on the Lower Columbia (výška: 24 in (60,9 cm); šířka: 28 in (71,1 cm)) by Charles Marion Russell; Opaque and transparent watercolor over graphite underdrawing on paper
Flag of California. This version is designed to accurately depict the standard print of the bear as well as adhere to the official flag code regarding the size, position and proportion of the bear, the colors of the flag, and the position and size of the star.
Flag of the State of Nevada. The flag is described in Nevada Revised Statutes Chapter 235, Sec. 20 as follows: The body of the flag must be of solid cobalt blue. On the field in the upper left quarter thereof must be two sprays of Sagebrush with the stems crossed at the bottom to form a half wreath. Within the sprays must be a five-pointed silver star with one point up. The word “Nevada” must also be inscribed below the star and above the sprays, in a semicircular pattern with the letters spaced apart in equal increments, in the same style of letters as the words “Battle Born.” Above the wreath, and touching the tips thereof, must be a scroll bearing the words “Battle Born.” The scroll and the word “Nevada” must be golden-yellow. The lettering on the scroll must be black-colored sans serif gothic capital letters.
Washakie, a Shoshoni chief holding a catlinite pipe.
