Siang Jing

Siang Jing
Narozeníkvěten 1895
Jiangxia District
Úmrtí8. ledna 1941 (ve věku 45 let)
Místo pohřbeníNanking
Povolánípolitik a voják
Politická stranaKomunistická strana Číny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Siang Jing (čínsky pchin-jinem Xiàng Yīng, znaky zjednodušené 项英, tradiční 項英; květen 18988. ledna 1941) byl čínský komunistický politik, od konce 20. let jeden z vůdců Komunistické strany Číny. V první polovině 30. let se podílel na organizaci Čínské sovětské republiky, ve druhé polovině 30. let vedl komunisty a jejich partyzánské oddíly v jihovýchodních provinciích Číny. Padl v boji s kuomintangskými vojsky.

Život

Siang Jing se narodil roku 1898 ve Wu-čchangu v provincii Chu-pej, v rodině zchudlého vzdělance. V desíti letech mu zemřel otec.[1] Od patnácti let pracoval v továrně ve Wu-čchangu, zapojil se do dělnického hnutí,[1] roku 1920 v podniku organizoval stávku. Roku 1922 vstoupil do Komunistické strany Číny,[2] následující rok se účastnil velké stávky pekingských železničářů. Od roku 1923 byl členem ústředního výboru KS Číny. Roku 1925 se podílel na organizaci hnutí 30. května v Šanghaji. Poté se vrátil do Wu-chanu, kde se věnoval práci ve straně a odborech. Od února 1928 byl členem politbyra ÚV KS Číny a jeho stálého výboru.

Na VI. sjezdu strany v Moskvě byl opět zvolen do ÚV a následně politbyra a jeho stálého výboru, přičemž ve vlivu ve straně ustupoval pouze Čou En-lajovi a Li Li-sanovi.[2] Koncem roku 1930 byl přeložen do centrální sovětské oblasti v Ťiang-si, kde od Mao Ce-tunga převzal vedení tamní stranické organizace (jako prozatímní tajemník centrálního byra ÚV, funkci vykonával místo řádného tajemníka byra Čou En-laje, který zůstával v Šanghaji a do Ťiang-si se dostal až koncem roku 1931; současně byl od ledna 1931 předsedou ústřední revoluční vojenské komise). Od jara 1931 se o vedení centrální sovětské oblasti dělil s nově příchozími Žen Pi-š’im, Wang Ťia-siangem a Ku Cuo-linem.[3] V listopadu 1931 byl na I. sjezdu sovětů zvolen místopředsedou ústředního výkonného výboru nově zřízené Čínské sovětské republiky, nejvyššího orgánu státní moci, a místopředsedou rady lidových komisařů (vlády) a lidovým komisařem práce.[4] Faktickým nejvyšším mocenským orgánem v sovětu bylo ústřední byro ÚV KS Číny v jehož čele stál Čou En-laj, který řídil vojenské operace ve štábu vojsk, zatímco Žen Pi-š’ a Siang Jing jako zástupci tajemníka byra v Žuej-ťinu, hlavním městě sovětské oblasti, dohlíželi na stranické i sovětské organizace.[5] I po příchodu zbytku vedení strany začátkem roku 1933 zůstal jedním z vůdčích představitelů strany v oblasti. V lednu 1934 na II. sjezdu sovětů opět obdržel funkci místopředsedy ústředního výkonného výboru sovětské republiky a ve vládě převzal úřad lidového komisaře dělnicko-rolnické inspekce.[6] Na pátém zasedání ÚV v lednu 1934 byl potvrzen v politbyru a opět se stal i členem ústředního sekretariátu (čili stálého výboru) politbyra, nejužšího vedení komunistické strany.

V páté obkličovací kampani v létě roku 1934 byla centrální sovětská oblast postupně dobyta kuomintangskými armádami, většina čínské Rudé armády s většinou stranického vedení odešla na Dlouhý pochod, zatímco Siang Jing zůstal v Ťiang-si jako vůdce komunistů a komunistických vojsk, zanechaných na místě. Poté vedl ilegální komunistické organizace a partyzánské oddíly v Ťiang-si, Fu-ťienu a Kuang-tungu. Po vzniku Druhé jednotné fronty proti japonské agresi koncem roku 1937 byl Siang Jing jmenován tajemníkem jihovýchodního byra ÚV (tj. bylo potvrzeno jeho vedení strany v jihovýchodních provinciích) a zástupcem velitele Nové čtvrté armády, vytvořené z komunistických partyzánských oddílů jihovýchodní a střední Číny.

Zemřel v lednu 1941, když na rozkaz Kuomintangu se měly komunistické oddíly z jihovýchodu Číny přesunout na severní břeh Jang-c’-ťiang. Siang Jing s pochodem na sever otálel, nakonec byla štábní kolona Nové čtvrté armády při přesunu na jihu provincie An-chuej napadena přesilou kuomintangských vojsk a zničena, Siang Jing přitom zahynul.

Reference

  1. a b BENTON, Gregor. Mountain Fires. The Red Army’s Three-Year War in South China, 1934–1938. Berkeley: University of California Press, 1992. ISBN 0-520-04158-5. S. 34–35. (anglicky) 
  2. a b SCHRAM, Stuart R.; HODGES, Nancy. Mao's Road to Power. Revolutionary Writings 1912-1949. Volume IV. The Rise and Fall of the Chinese Soviet Republic 1931–1934. New York: M. E. Sharpe, 1997. ISBN 1-56324-049-1. S. xxxii. (anglicky) [Dále jen Schram]. 
  3. KAMPEN, Thomas. Mao Zedong, Zhou Enlai and the Evolution of the Chinese Communist Leadership. Copenhagen, Denmark: NIAS Press, 2000. ISBN 8787062763. S. 52–53. (anglicky) [Dále jen Kampen (2000)]. 
  4. WALLER, Derek J. The Kiangsi Soviet Republic: Mao and the National Congresses of 1931 and 1934. Berkeley, California: Center for Chinese Studies University of California, 1973. 116 s. Dostupné online. ISBN 0-912966-11-4. S. 42–43. (anglicky) 
  5. YANG, Benjamin. From revolution to politics: Chinese communists on the long march. New York: Routledge, 2021. ISBN 0-8133-7672-6. S. 81. (anglicky) [Dále jen Yang]. 
  6. Waller, s. 102 a 106.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Chinese Communist Party.svg
Flag of the Chinese Communist Party
Xiang Ying.jpg
Xiang Ying (Hsiang Ying) (1898 - 1941)