Siard Ivan Klement
| Jeho Excelence Siard Ivan Klement OPraem. | |
|---|---|
| Církev | římskokatolická |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 2. února 1968 |
| Biskupské svěcení | 15. března 1973 světitel Felix Maria Davídek |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady | farář farnosti ve Staré Říši (1990-1997) |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 15. prosince 1931 |
| Místo narození |  Brno |
| Datum úmrtí | 19. března 1997 (ve věku 65 let) |
| Místo úmrtí | Stará Říše |
| Místo pohřbení | Nová Říše |
| Národnost | česká |
| Povolání | kněz |
| Ovlivněn | Felix Davídek |
| Ovlivnil | Josef Javora, Jiří Krpálek |
| Známý díky | Skrytá církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Siard Ivan Klement OPraem. (15. prosince 1931, Brno – 19. března 1997, Stará Říše) byl kněz brněnské diecéze, člen řádu premonstrátů. Byl perzekvován komunistickým režimem, patřil mezi významné představitele skryté církve. Biskupem Felixem M. Davídkem byl v roce 1973 vysvěcen na biskupa. V letech 1990–1997 byl farářem farnosti ve Staré Říši.
Životopis
Vyrůstal v Brně-Židenicích (spolu s třemi bratry, v roce 1940 mu zemřel tatínek). Po druhé světové válce studoval na různých středních školách (převážně v Brně), maturoval v roce 1952. V polovině 50. let se dostal do kontaktu s členy řádů premonstrátů. Řeholní formace probíhala mj. na faře v Brně-Zábrdovicích, Židenicích nebo v přírodě u Obřan.[1] Obláčku měl 28. září 1957. Jednoduché sliby skládal až po více než dvou letech (28. března 1960). On sám byl v roce 1958 kvůli životu řeholní komunity předvolán na Státní bezpečnost k podání vysvětlení. Stejně tak byl předvolán v roce 1960, tentokráte kvůli tajnému studiu u spolubratra Bronislava Svobody. Slavné sliby pak složil v roce 1963. Po tajném studiu u P. Bronislava Svobody (1956–1964) navázal prostřednictvím spolubratra Mariána Kabelky kontakt s Felixem Davídkem, svým pozdějším světitelem. Na kněze jím byl vysvěcen 2. února 1968 v Brně. Po studiích u P. Felixe Davídka (1965–1973) byl 15. března 1973 vysvěcen na biskupa. [2]
S Felixem Davídkem udržoval bližší vztah i nadále. Shromáždil všechny dokumenty a sepsal jeho vzpomínky na P. Bohuslava Buriana, který zemřel v pověsti svatosti ve věznici na Mírově v roce 1960.[3] Patřil mezi nejbližší Davídkovy spolupracovníky a staral se o něj v posledních měsících jeho života. Pracoval jako technik v podniku Zbrojovka Brno (do srpna 1990). V tomto roce byl ustanoven farářem ve farnosti Stará Říše, kde působil až do konce života.
Odkazy
Reference
- ↑ RADIM ŠTĚPÁN HORKÝ. SKRYTÁ ČINNOST PREMONSTRÁTŮ V BRNĚ V 50. LETECH XX. STOLETÍ [online]. TEOLOGIA MŁODYCH [cit. 2020-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-22.
- ↑ NOVÁK, Jiří. Klášter premonstrátů v Nové Říši a život jeho členů v letech 1948–1968. Praha, 2017. diplomová práce. UNIVERZITA KARLOVA KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra církevních dějin a patrologie. Vedoucí práce doc. PhDr. Petr Kubín, Ph.D., Th.D.. Dostupné online.
- ↑ NEDOROSTEK, Miroslav. „Moravská“ skrytá církev. Praha, 2016. 523 s. dizertační práce. UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Prof. PaedDr. Mgr. Miroslav Vaněk, Ph.D .. s. 433. Dostupné online.
Literatura
- Fiala, Petr, Hanuš, Jiří: Teologie konvergence, integrace a svobody. Teologický sborník 4/1997, 57-74.
- Fiala, Petr, Hanuš, Jiří: Koinótés: Felix M. Davídek a skrytá církev. Brno, CDK, 1994. Přepracované a rozšířené vydání Skrytá církev: Felix M. Davídek a společenství Koinótés. CDK, Brno 1999; ISBN 80-85959-39-9
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“