Sidney Herbert

Sidney Herbert
Sidney Herbert, 1st Baron Herbert of Lea.jpg
Ministr války Spojeného království
Ve funkci:
18. června 1859 – 22. července 1861
PředchůdceJonathan Peel
NástupceGeorge Cornewall Lewis
Ministr kolonií Spojeného království
Ve funkci:
8. února 1855 – 23. února 1855
PředchůdceSir George Grey
Nástupcelord John Russell
Ministr vnitra Spojeného království
Ve funkci:
8. února 1855 – 28. února 1855
PředchůdceHenry Temple, 3. vikomt Palmerston
NástupceSir George Grey
Stranická příslušnost
ČlenstvíKonzervativní strana
Narození16. září 1810
Richmond
Úmrtí2. srpna 1861 (ve věku 50 let)
Wilton House
ChoťElizabeth Herbert, Baroness Herbert of Lea (od 1846)
RodičeGeorge Herbert, 11. hrabě z Pembroke a Jekatěrina Semjonovna Voroncovová
DětiSidney Herbert, 14th Earl of Pembroke
George Herbert, 13th Earl of Pembroke
Gwladys Robinson, Marchioness of Ripon
Lady Elizabeth Maude Herbert
Lady Mary Catherine Herbert
William Reginald Herbert
Michael Henry Herbert
PříbuzníRobert Herbert, 12th Earl of Pembroke, Catherine Murray, Countess of Dunmore[1], Lady Emma Herbert[1], Lady Georgiana Herbert[1], Lady Elizabeth Herbert[1] a Mary Caroline Brudenell-Bruce, Marchioness of Ailesbury[1] (sourozenci)
Reginald Herbert, 15th Earl of Pembroke[1], Lady Beatrix Herbert[2], Muriel Katherine Jex-Blake[2] a George Sidney Herbert[2] (vnoučata)
Alma materOriel College
Harrow School
Profesepolitik
CommonsSidney Herbert, 1st Baron Herbert of Lea
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sidney Herbert 1. baron Herbert of Lea (16. září 1810, Richmond, Anglie – 2. srpna 1861, Wilton House, Anglie) byl britský státník ze starobylého šlechtického rodu Herbertů. Patřil ke konzervativcům a dlouholetým poslancům Dolní sněmovny, zastával funkce ministra války a kolonií. Během krymské války podporoval aktivity Florence Nightingalové, průkopnice ošetřovatelství.

Život

Byl nejmladším synem generála a diplomata 11. hraběte z Pembroke, jeho matkou byla ruská šlechtična Kateřina Voroncovová (1779–1856), dcera ruského diplomata Semjona Voroncova. Vynikl jako řečník již za studií v Oxfordu, kde se seznámil s W. Gladstonem, a i když reprezentovali odlišné politické linie, zůstali celoživotními přáteli.

Socha Sidneye Herberta na Regent Street v Londýně

V roce 1832 byl zvolen do Dolní sněmovny, kde bezmála třicet let zastupoval hrabství Wiltshire. Zde měla rodina statky včetně hlavního rodového sídla Wilton House, které Sidney Herbert spravoval namísto staršího nevlastního bratra 12. hraběte z Pembroke, který trvale žil ve Francii. Krátce po vstupu do parlamentu se dostal k nižším vládním postům, nejprve jako tajemník kontrolního úřadu Východoindické společnosti (1835) a první tajemník admirality (1841–1845). V roce 1845 byl jmenován členem Tajné rady a stal se státním podsekretářem války (1845–1846 a 1852–1855). V roce 1855 byl krátce státním sekretářem vnitra a kolonií[3], svou politickou kariéru zakončil jako státní sekretář váky (1859–1861). Ve svých funkcích byl zodpovědný za britskou účast v krymské válce.

Kvůli vysokému pracovnímu vytížení a špatnému zdravotnímu stavu odstoupil v červenci 1861 z funkce ministra války a s titulem barona Herberta byl povolán do Sněmovny lordů. Zemřel krátce poté následkem Brightovy nemoci.

Rodina

V roce 1846 se oženil s Elizabeth à Court (1822–1911), neteří státníka a diplomata 1. barona z Heytesbury. Proslula jako filantropka, spisovatelka a překladatelka. Spolu měli celkem 7 dětí. Synové George (1850–1895) a Sidney (1853–1913) zdědili postupně hraběcí titul z Pembroke, nejmladší syn Michael Herbert (1857–1903) byl britským velvyslancem v USA. Nejstarší dítě, dcera Mary Catherine (1849–1935) se provdala za rakouského katolického teologa Friedricha von Hügela; další dcera Constance (1859–1917) se poprvé provdala za 4. hraběte z Lonsdale, po ovdovění se jejím druhým manželem stal 2. markýz z Riponu.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f Kindred Britain.
  2. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ Personální obsazení úřadu ministra kolonií na webu British History Online dostupné online

Literatura

  • Ottův slovník naučný, díl 11.; Praha, 1898 (reprint 1998), s. 147 ISBN 80-7203-180-5
  • JENKINS, Roy: Gladstone. Portrét politika viktoriánské Anglie; Praha, 2000; 535 s. ISBN 80-7260-040-0

Externí odkazy

Média použitá na této stránce