Sidur
Sidur, hebrejsky סידור, (plurál sidurim, סידורים) doslova „pořádek“ nebo „uspořádání“, označuje v aškenázském prostředí židovskou modlitební knihu pro všední dny a eventuálně šabat, která má modlitby uspořádané ve stanoveném pořádku.
Původně Aškenázové nazývali modlitební knihu výrazem machzor (מחזור, od חזר - vracet se, opakovat), tedy kniha opakujících se modliteb. Sidurem byla nazývaná modlitební kniha pro svátky. Zhruba ve 12. století z neznámého důvodu došlo k tomu, že se názvy modlitebních knih prohodily a modlitební knihy začaly být nazývány tak, jak jsou nazývány dnes.
Historie siduru
Současná židovská liturgie má svůj původ v obětní bohoslužbě, jak byla definována v Bibli a později rozpracována v období 1. a 2. jeruzalémského Chrámu. Jádro původní bohoslužby tvořila kromě samotné oběti i čtení z Tóry a zpěvy oslavných hymnů – žalmů. V období Mišny a Talmudu se začínají objevovat ustálené modlitby – ty jsou tvořeny především biblickými pasážemi: Šema (Dt 6,4–9), Kněžské požehnání (Nu 6,24–26), Desatero. Zároveň byla již v té době známa modlitba osmnácti požehnání Šmone esre (Amida). V traktátu Mišny Brachot jsou dále podrobněji rozebírány způsoby recitace Šema, modlitby Amida, Birkat ha-mazon, časy, kdy se která modlitba má říkat i různá další požehnání – obsahuje tedy základní informace o modlitbách pro všední dny.
První známá modlitební kniha se jmenuje Seder Rav Amram Gaon z 9. stol., kde jsou příslušné modlitby zapsány podle četnosti používání. Tento systém byl přejat a dále rozvíjen nejprve v Babylónii, později v oblastech Středomoří a dále i ve střední a západní Evropě. Uspořádání modliteb a jejich podoba se lišila region od regionu - každá oblast měla vytvořený svůj specifický minhag respektive modlitební ritus, nazývaný nusach. První modlitební knihou, vzniklou v aškenázském světě a všeobecně přijímanou jako vzor aškenázských sidurů, byl Machzor Vitry z 11. století, pojmenovaný podle místa svého vzniku, městečka Vitry v severní Francii, který sestavil Simcha ben Šmu'el.
Obsah siduru
Některé sidury obsahují pouze modlitby pro všední dny, jiné pro všední dny a šabat, společně s biblickými pasážemi, které jsou součástí synagogálního veřejného čtení z Tóry. Řada sidurů má dnes modlitby pro všední dny, šabat i poutní svátky. Takový sidur je někdy nazýván sidur šalem (kompletní, úplný sidur).
Modlitby pro svátky jako Roš ha-šana a Jom kipur mají většinou kvůli své délce (běžné modlitby obsahují navíc i přidané verše a dále obsahují řadu svátečních pijutů) a vážnosti samostatný machzor. Svůj machzor mívají rovněž poutní svátky, někdy je možné setkat se i s machzory pro Historické svátky.
Rozdílné rity
Původně existovaly pravděpodobně dva modlitební rity – palestinský, užívaný Židy v Erec Jisra’el, a babylónský, používaný Židy v Babylónii. Tyto rozdíly přetrvaly a odráží se v dnes existujících ritech. Dnešní liturgické rity v judaismu se dělí na ritus aškenázský, sefardský a chasidský.
- Aškenázský ritus (nosach aškenaz)
- Ritus pravděpodobně pochází z palestinského, který si s sebou přinesli židovští emigranti do Evropy. Vyvíjet se začal ve Francii, ke konečné krystalizaci pak došlo v Německu kol. 14. století, odtud také jeho název (Německo bylo mezi středověkými Židy nazýváno Aškenaz). Od 16. století se dělí na ritus západní („aškenaz“) a východní („polin“)
- Sefardský ritus (minhag sfardim, též minhag portugesi, portugalský minhag)
- Vychází z ritu babylónského. Původně byl nejednotný a rozdělený na řadu menších minhagů a nosachů („Katalonija“, „Aragon“ aj.). Po vyhnání židů ze Španělska se v 16. století sefardští židé usazovali ve středomoří a díky své kulturní převaze a podobosti ritů přizpůsobili ritus místních židů španělskému. V téže době se začal vytvářet jednotný sefardský ritus, známý dnes jako minhag/nosach sfardim. Ritus se následně rozšířil až do orientálních zemí (Irák, Írán). Vliv na ritus měl také kabalista Jicchak Lurja.
- Sfarad (nezaměňovat se sfardim)
- Ritus některých aškenázských komunit ve střední a východní Evropě, zejména chasidských. Vznikl pod vlivem Jicchaka Lurji a kombinuje texty sefardského ritu s aškenázskými zvyklostmi a melodiemi.
Nejznámější sidury
Hebrejské
- Seder avodat Jisra’el: ed. Seligmann Baer. Dosud považovaný za standardní verzi aškenázského siduru.
- Sidur Rinat Jisra’el, Hoca'at Morešet, Bnej Brak, Izrael (hebrejsky), vysoce oceňovaná edice tradičního siduru.
- Sidur Tfilat kol pe (hebrejsky).
Bilingvní sidury
- Tfilat ješarim: ed. Seligmann Baer. Starší vydání siduru Seder avodat Jisra’el (hebrejsko-německy)
- Sfat emet (v aškenázské výslovnosti Sfas emes). Seder avodat Jisra’el a Sfat emet jsou podle místa vydání nazývané též „Rödelheim“ (hebrejsko-německy).
- Sidur ha-šalem (zvaný též „Birnbaum Sidur“). Ed. Philip Birnbaum. The Hebrew Publishing Company (hebrejsko-anglicky).
- The Metsudah Siddur: A New Linear Prayer Book Ziontalis (hebrejsko-anglicky).
- The Artscroll Siddur, Mesorah Publications (jeden z nejpopulárnějších sidurů, v současnosti v množství jazykových mutací a verzích).
- Koren Sacks Siddur, Koren Publishers Jerusalem (hebrejsko-anglicky).
- Siddur Sim Shalom, Ed. Jules Harlow. 1985 (používaný v konzervativním judaismu); též Siddur Sim Shalom for Shabbat and Festivals a Siddur Sim Shalom for Weekdays, 2003.
- Siddur Lev Chadash, Union of Liberal and Progressive Synagogues, 1995 (používaný v progresivním judaismu).
- Mishkan T'filah [Tabernacle of Prayer]: A Reform Siddur, 2007 (používaný v současném reformním judaismu).
České sidury
Tradiční sidury
- Tfilot Jisra'el – Modlitby Israelitúw. Přeložil Hynek Kraus, Vídeň 1874.
- Maarche-Lew: Modlitby Israelitův. Přeložil August Stein. Poprvé vydán v Praze r. 1884, rozšířené vydání jako Tehilat El, 1899 a 1918.
- Sidur Sichat Jicchak (Modlitby Israelitův). Přeložil Moritz (Mořic) Kraus, vychází z hebrejsko-německého siduru S. I. Kaempfa. Česko-hebrejský sidur vydávaný v letech 1903, 1923, 1933, 1937. V roce 1981 reprintován v USA pro potřeby židovských obcí v tehdejším Československu.
- České modlitby při veřejné bohoslužby v synagoze spolku Or-tomid v Praze. Přeložil Moritz Kraus, pouze česky, bez hebrejského textu, 1888, 2. vyd. 1899.
- Sidur Adir ba-marom. Modlitební kniha pro všední dny, šabat a svátky. Přeložil Jiří Blažek. Česko-hebrejské vydání siduru s komentářem, vydán v letech 2008 (1. vydání) a 2009 (2. doplněné vydání).
- Zichron David Jisra'el. Přeložil Jiří Blažek. Jedná se vlastně o opravené a doplněné třetí vydání siduru Adir ba-marom pod novým názvem. Vyšel v roce 2016.
Reformní modlitební knihy
- Hegjon lev. Uspořádání modliteb progresivního směru pro šabat, svátky a všední dny, 2008. Česko-hebrejská modlitební kniha používaná v některých českých reformních komunitách.
Odkazy
Související články
Bibliografie
- BLAŽEK, Jiří; HOLUBOVÁ, Markéta. Sidur Adir ba-marom. Modlitební kniha pro všední dny, šabat a svátky s paralelním českým překladem a komentářem. Praha: Nakladatelství Bergman Tomáš, 2008. 676 s. ISBN 978-80-904207-0-0.
- KUČERA, Tomáš; REITSCHLÄGER, Jan David. Sidur: Uspořádání modliteb progresivního směru pro šabat, svátky a všední dny. Praha: Bejt Simcha, 2008. 108 s. ISBN 978-80-254-2103-1.
- NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4. Hesla Sidur, Machzor.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sidur na Wikimedia Commons 
Dílo Sichat Jicchak ve Wikizdrojích
Média použitá na této stránce
(Keywords: Rabbi Yisroel ben Eliezar, Baal Shem Tov) Photograph of the Baal Shem Tov's handwritten siddur (prayer book) with his students' names in the margins to help him remember them in his prayers. The siddur is in the collection of Agudas Chabad Library, archive #1994. The book is open to the Amidah or Shemone Esreh prayer, with blessings Yeshuah through Modim visible.