Sighetu Marmației
| Sighetu Marmației Сигету-Мармацией | |
|---|---|
 | |
 znak .svg) vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°55′51″ s. š., 23°53′41″ v. d. |
| Nadmořská výška | 274 m n. m. |
| Stát |  Rumunsko |
  Sighetu Marmației | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 111 km² |
| Počet obyvatel | 32 793 (2021)[1] |
| Hustota zalidnění | 295,4 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Vasile Moldovan (od 2020) |
| PSČ | 435500 |
| Označení vozidel | MM |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sighetu Marmației (česky Marmarošská Sihoť,[2] ukrajinsky Сигіт-Мармароський, maďarsky Máramarossziget) je pohraniční město v rumunském Maramureši, na levém břehu Tisy, jež zde tvoří hranici se Zakarpatskou Ukrajinou. V roce 2011 zde žilo přes 37 600 obyvatel a bylo tak druhým největším městem Marmarošské župy.
Historie
V uherské době bylo město po staletí střediskem Marmarošské župy. V meziválečné době ležela Sihoť již v Rumunsku na hranici s Československem a vedla tudy peážní trať spojující okolí podkarpatského Rachova se zbytkem republiky. Dnes sem zajíždějí pouze vlaky z rumunského vnitrozemí.
Při sčítání lidu v roce 1910 žilo ve městě 21 370 obyvatel, z nichž 82,1 % hovořilo maďarsky, 9,5 % rumunsky, 5,9 % německy a 32 obyvatel rusínsky. Dle náboženství bylo 37,3 % židů, 27,4 % řeckokatolíků a 22,9 % římskokatolíků.
V roce 1937 zde žilo 23 691 obyvatel, z toho asi 1 000 Rusínů, 6 500 Maďarů, 5 000 Rumunů a 11 000 Židů.[2]
Období 2. světové války
Během 2. světové války bylo město součástí Maďarska. Bylo zde zřízeno ghetto pro Židy z části severního Sedmihradska (celkem zde bylo v polovině května 1944 internováno cca 18800 osob). V 2. polovině května 1944 proběhla deportace těchto osob v 6 transportech do koncentračního tábora v Osvětimi,[3] včetně zdejšího rodáka Elieho Wiesela.
Období po 2. světové válce
V 50. a 60. letech 20. století zde byla věznice pro významné politické vězně. Dnes je v bývalé věznici muzeum a památník obětem komunismu. Nejznámější vězeň byl rumunský premiér z let 1928–1933 Iuliu Maniu, který zde roku 1953 zemřel.
V lednu 2007 byl za účasti prezidentů Traiana Băsescu a Viktora Juščenka po mnoha letech otevřen hraniční most přes Tisu do ukrajinské Solotviny.[4]
Obyvatelstvo
Z obyvatel města se 82 % hlásí k rumunské národnosti, 13 % k maďarské, 2,3 % k ukrajinské a 1,5 % k romské.
Pamětihodnosti
.JPG)
- Památník obětem komunismu a muzeum
- Skanzen vesnické architektury Maramureše. V roce 1981 zde byl otevřen skanzen s více než 30 dřevěnými domy z 12.–19. století a dřevěný kostel z 16. století z vesnice Onceşti.
- Muzeum židovské kultury v rodném domě Elie Wiesela
- Maramurešské etnografické muzeum
- Muzeum archeologie, historie a přírodních věd v budově bývalého kláštera z roku 1730
- Kalvínský kostel, gotická a neogotická stavba ze 14. století, nejstarší budova ve městě
- Římskokatolický kostel Svatého Karla Boromejského, barokní stavba z let 1730–1807
- Pravoslavný kostel Povýšení svatého Kříže z let 1791–1807
- Sefardská synagoga postavena z let 1900–1904. Je jedinou synagogou ve městě, která se dochovala.
- Židovský hřbitov, je zde kolem 3 000, včetně zakladatelů chasidské dynastie Teitelbaum. Je zde i tzv. Mýdlový pomník obsahující dvě části naplněné mýdlem vyrobeném v Osvětimi
- Hřbitov, kde bylo v 50. letech 20. století pohřbeno do anonymních hrobů kolem 50 bývalých rumunských prominentů, kteří byli zabiti v zdejším vězení.
- Palác kultury z let 1912–1913 postavený jako středověký hrad
- Tis červený, 350 let starý strom
Osobnosti
- Monica Iagărová (* 1973), atletka
- Amos Manor (1918–2007), ředitel izraelské bezpečnostní služby Šin Bet
- Joel Teitelbaum (1887–1979), rabín, zakladatel chasidské dynastie Satmar
- Moše Teitelbaum (1914–2006), rabín, hlava dynastie Satmar
- Elie Wiesel (1928–2016), židovský spisovatel, filozof a politický aktivista
Partnerská města
Odkazy
Reference
- ↑ rumunské sčítání lidu v roce 2021. Dostupné online.
- ↑ a b LÁZŇOVSKÝ, Bohuslav; KLÍMA, Stanislav. Průvodce po Československé republice, Země Slovenská a Podkarpatskoruská. 4. vyd. Praha: Orbis, 1937. 755 s. S. 706.
- ↑ Ghetto of Satu Mare (Satu Mare County) · Ghettos and Concentration Camps · The Virtual Museum of the Holocaust in Northern Transylvania. holocausttransilvania.ro [online]. [cit. 2024-01-02]. Dostupné online.
- ↑ BBC Romanian – Președinții Băsescu și Iușcenko deschid podul peste Tisa
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sighetu Marmației na Wikimedia Commons - (česky) Sighetu Marmației - info o městě včetně fotografií
Média použitá na této stránce
Autor: Bejan Neculai, Licence: CC BY-SA 3.0 ro
Biserica reformata de astazi a fost finalizata in anul 1892, iar ultimele modificari ale turnului au fost aduse in anul 1931.
Turnul bisericii, cea mai veche constructie din Sighet, mai pastreaza si astazi 15 m din vechea structura. Pe acesta se pot observa: portalul de intrare, in arc ogival cu trei nervuri; o fereastra bifora deasupra intrarii, tot in arc frant si o rozeta, deasupra ultimei, cu decoratii gotice si ea. Toate aceste elemente, avand ancadramentul sculptat din piatra, acoperite astazi de zugraveala alba, ar putea data din a doua jumatate a secolului al XIV-lea.
Biserica a fost modificata si reconstruita de mai multe ori datorita actiunilor umane, naturale sau doar noilor tendinte stilistice ale vremii.The coat of arms of Sighet.
Park im Zentrum von Sighet
(c) Țetcu Mircea Rareș, CC BY-SA 3.0
Muzeul satului maramureșean din Sighetu-Marmației
Autor: Victor Sasu, Licence: CC BY-SA 3.0 ro
Centrul istoric al orașului Sighetu Marmației - Palatul Culturii ASTRA