Sigismund Thalberg

Sigismund Thalberg
Thalberg, Sigismund, Gallica, Nadar.jpg
Základní informace
Narození8. ledna 1812
Ženeva
Úmrtí27. dubna 1871 (ve věku 59 let)
Neapol
Místo pohřbeníNeapol
Žánryopera, klasická hudba a hudební romantismus
Povoláníklavírista a hudební skladatel
Nástrojeklavír
Oceněnírytíř Řádu čestné legie
Řád Dannebrog
Manžel(ka)Francesca Lablache
RodičeFrantišek Josef z Ditrichštejna
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sigismund Thalberg (8. ledna 1812 Ženeva27. dubna 1871 Neapol) byl rakouský klavírní virtuos a hudební skladatel.

Život

Sigismond Thalberg se narodil v Pâquis nedaleko Ženevy. Podle legendy byl nemanželským synem rakouského šlechtice Moritze von Dietrichsteina a baronky Marie Julie Wetzlarové von Plankenstern. Podle křestního listu byli jeho rodiče Joseph Thalberg a Fortunée Stein, kteří pocházeli z Frankfurtu nad Mohanem.[1]

Přibližně v deseti letech přesídlil s matkou do Vídně. Podle vlastních vzpomínek navštívil premiéru Beethovenovy Deváté symfonie 7. května 1824 v divadle Theater am Kärntnertor.[2] Matka která byla výbornou amatérskou klavíristkou byla jeho první učitelkou hudby.

Na jaře roku 1826 studoval Thalberg u Ignaze Moschelesa v Londýně. Podle dopisu, který Moscheles napsal Felixi Mendelssohnu-Bartholdymu, byl v tobě již na takové úrovni, že mu nic nebránilo, aby se stal velkým umělcem[3]. První veřejné vystoupení v Londýně se konalo 17. května 1826[4] a ve Vídni 6. dubna 1827[5] Od té doby ve Vídni pravidelně koncertoval. Jeho repertoár byl převážně klasický.

Na počátku třicátých let studoval Thalberg kontrapunkt u Simona Sechtera. Ozvěny tohoto studia lze nalézt v jeho Fantasii op. 12 na melodie Beliniho opery Norma.

Sigismond Thalberg jako chlapec.

V listopadu 1835 hrál Thalberg poprvé v Paříži na soukromém koncertě pořádaném rakouským velvyslancem. První veřejný sólový recitál v Paříži se konal 16. dubna 1836 [6]. V následujících letech pak s mimořádným úspěchem vystupoval v mnoha koncertních sálech celé Evropy.

22. července 1843 se oženil s Francescou ("Cecchinou"), dcerou Luigi Lablacheho operního basisty z pařížského divadla Théâtre des Italiens.

V letech 1855–1858 navštívil několikrát Spojené státy americké a Brazílii. Během jedné návštěvy uskutečnil více než 320 koncertů v osmdesáti městech USA a dalších 20 koncertů v Kanadě. Kromě toho hrál na nejméně dvaceti výchovných koncertech pro několik tisíc školáků. Kromě sólových koncertů účinkoval i na koncertech komorní hudby s houslistou Henrim Vieuxtempsem. V roce 1858 přijela do USA Thalbergova manželka, neboť jí dostihly zprávy, že Thalberg navázal mimomanželský vztah. 16. dubna 1858 porodila v New Yorku jistá Elena D'Angri dceru, o níž se předpokládalo, že je Thalbergova dcera a jíž dala jméno Zaré Thalberg. V roce 1875 debutovala pod jménem Zaré Thalberg Royal Italian Opera v Londýně sopranistka v roli Zerliny v Mozartově opeře Don Giovanni. Tato zpěvačka se však údajně ve skutečnosti jmenovala Ethel Western a narodila se v Anglii.

Po návratu do Evropy se vzdal koncertního života a usídlil ve vile patřící svému tchánu v Posillipo nedaleko Neapole. Odpočinek přerušil na jaře roku 1862, kdy absolvoval několik koncertů v Paříži a v Londýně. Bylo mu nabídnuto místo na konzervatoři v Neapoli, které však nejprve nemohl přijmout, neboť neměl italské občanství a opakovanou nabídku o rok později odmítl.

Zemřel v Neapoli 27. dubna 1871. Je pohřben v Neapoli na Cimitero Monumentale di Poggioreale. Zůstala po něm rozsáhlá sbírka rukopisů slavných skladatelů včetně J. S. Bacha, Georga Friedricha Händela, Wolfganga Amadea Mozarta, Josepha Haydna, Ludwiga van Beethovena, Franze Schuberta a dalších. Sbírka byla prodána v aukci.

Dílo

Terasa vily v Posillipo

Sigismond Thalberg byl jedním z nejznámějších a nejúspěšnějších skladatelů pro klavír 19. století. Jeho styl ovládl třicátá a čtyřicátá léta evropské hudby a byl často napodobován.[7][8] Jeho dvě opery, Florinda a Cristina di Svezia, však propadly.

Díla s opusovými čísly

  • Fantaisie et Variations sur des differents motifs de l’opéra Euryanthe de C. M. v. Weber, op. 1.
  • Fantaisie et Variations sur un thème ecossais, op. 2.
  • Impromptu sur des thèmes favoris de l’opéra Le Siège de Corinth de Rossini, op. 3.
  • Souvenirs de Vienne, Douze Caprices en form de Valses, op. 4.
  • Hommage à Rossini, Motifs de l’opéra Guillaume Tell variés, op. 5.
  • Grand Concerto pour le piano avec Accompagnement de l’Orchestre, f-Moll, op. 5.
  • Fantaisie pour le Piano-Forte sur des motifs favoris de l’opéra Robert le Diable de Meyerbeer, op. 6.
  • Grand divertissement pour pianoforte et cor (ou violoncelle), avec accompagnement d’orchestre, op. 7.
  • Sechs deutsche Lieder, Erstes Heft, op. 8.
  • Fantaisie sur des motifs de l’opéra La Straniera de Bellini, op. 9.
  • Grande Fantaisie et Variations sur un motif de l’opéra de V. Bellini I Montecchi et Capuleti, op. 10.
  • Sechs deutsche Lieder, Zweites Heft, op. 11.
  • Grande Fantaisie et Variations sur des motifs de l’opéra Norma de Bellini, op. 12.
  • Sechs deutsche Lieder, Drittes Heft, op. 13.
  • Grande Fantaisie et Variations sur deux motifs de l’opéra Don Juan de Mozart, op. 14.
  • Caprice, op. 15.
  • Deux Nocturnes, op. 16.
  • Deux airs russes variés, op. 17.
  • Les Soirées musicales, Divertissement, Composée sur des motifs favoris de Rossini, op. 18.
  • Deuxième caprice, op. 19.
  • Fantaisie sur un motif de l’opéra Les Huguenots de Meyerbeer, op. 20.
  • Trois nocturnes, op. 21.
  • Grande fantaisie, op. 22.
  • Sechs deutsche Lieder, Viertes Heft, „Lieder des Einsiedlers“, op. 23.
  • Sechs deutsche Lieder, mit unterlegtem italienischen Text, Fünftes Heft, op. 24.
  • Sechs deutsche Lieder, mit unterlegtem italienischen Text, Sechstes Heft, op. 25.
  • Douze Etudes, op. 26.
  • God save the King and Rule Britannia, Grande fantaisie, op. 27.
  • Nocturne, op. 28.
  • Sechs deutsche Lieder, mit unterlegtem italienischen Text, Siebentes Heft, op. 29.
  • Sechs deutsche Lieder, mit unterlegtem italienischen Text, Achtes Heft, op. 30.
  • Scherzo, op. 31.
  • Andante, op. 32.
  • Fantaisie sur des thèmes de l’opéra Moïse de G. Rossini, op. 33.
  • Divertissement sur un thème de l’opéra de Jules Benedict „The Gipsy’s Warning“, op. 34.
  • Grande Nocturne, op. 35.
  • La Cadence, Impromptu en forme d’etude, op. 36,1.
  • Nouvelle Étude de Perfection, op. 36,2.
  • Mi manca la voce de l’opéra Moïse de G. Rossini, op. 36,3.
  • La Romanesca, Fameux air de danse du 16.e siècle, transcrit pour piano, op. 36,4.
  • Canzonette italienne, op. 36,5.
  • Romances sans paroles, op. 36,6.
  • Fantaisie sur des motifs de l’opéra Oberon de C.M. de Weber, op. 37.
  • Romance et etude, op. 38.
  • Souvenir de Beethoven, op. 39.
  • Fantaisie sur des motifs de La Donna del Lago, op. 40.
  • Deux Romances sans Paroles, op. 41.
  • Grande Fantaisie sur la Sérénade et le Menuet de Don Juan, op. 42.
  • 2.e Grande Fantaisie sur l’opéra les Huguenots de Meyerbeer, Klavier und Violine, op. 43, (zusammen mit Bériot).
  • Andante final de Lucie de Lammermoor varié, op. 44.
  • Thême et Étude, op. 45
  • Grand Caprice sur des motifs de l’opéra la Sonnambula, op. 46.
  • Grandes Valses brillantes, op. 47.
  • Grand Caprice sur des motifs de l’opéra Charles VI de Halévy, op. 48.
  • Grand Duo sur des motifs de l’opéra de V. Beatrice di Tenda, Klavier und Violine, op. 49, (zusammen mit Heinrich Panofka).
  • Fantaisie sur l’opéra Lucrezia Borgia de Donizetti, op. 50.
  • Grande Fantaisie sur l’opéra Semiramide de Rossini, op. 51.
  • Nocturne, op. 51 bis.
  • Fantaisie sur des motifs de l’opéra La Muette de Portici, op. 52.
  • Grande fantaisie sur Zampa de F. Herold, op. 53.
  • Grand Duo concertant sur La Sémiramide de Rossini, Klavier und Violine, op. 54, (zusammen mit Bériot).
  • Le Départ, Romance variée, (auch als: Le Départ, Fantaisie etude), op. 55.
  • Grande Sonate, op. 56.
  • Décameron, Dix morceaux servant d’École préparatoire à l’Étude de ses grandes Morceaux, op. 57.
  • Grande caprice sur la marche de l’apothéose de Berlioz, op. 58.
  • Marche funèbre variée, op. 59.
  • Barcarolle, op. 60.
  • Mélodies styriennes, Grande fantaisie, op. 61.
  • Valse mélodique, op. 62.
  • Grande fantaisie sur le Barbier de Séville, Opéra de Rossini, op. 63.
  • Les Capricieuses, Valses, op. 64.
  • Tarantella, op. 65.
  • Souvenir de Pest, airs hongroises variés, op. 65.
  • Introduction et variations sur la barcarolle de l’opéra L’Elisire d’amore de Donizetti, op. 66.
  • Grande fantaisie sur des motifs de l’opéra Don Pasquale de Donizetti, op. 67.
  • La fille du régiment, opéra de Donizetti, Fantaisie, op. 68.
  • Trio, Klavier, Violine und Violoncello, op .69.
  • L’art du chant appliqué au piano, op. 70.
  • Ballade de „Preciosa“, Transcription, op. 70a.
  • Grand Duo de „Freischütz“, Transcription, op. 70b.
  • Florinda, Opéra de S. Thalberg, VI Transcriptions, op. 71.
  • Home! Sweet Home!, Air anglais varié, op. 72.
  • The last Rose of Summer, Air irlandais varié, op. 73.
  • Souvenir d’Amerique, Lilly Dale, varié, op. 74.
  • Pensées musicales, Soirées de Pausilippe, Hommage à Rossini, op. 75.
  • Célèbre Ballade, op. 76.
  • Grande fantaisie de concert sur l’opéra Il Trovatore de Verdi, op. 77.
  • La Traviata, Fantaisie pour piano, op. 78.
  • Romance dramatique, op. 79.
  • Trois Mélodies de Fr. Schubert, transcrites pour piano, op. 79.
  • La Napolitana, op. 80.
  • Souvenir de Ballo in Mascera de Verdi, Fantaisie, op. 81.
  • Rigoletto, Souvenir pour le piano, op. 82.

Opery

Odkazy

Reference

  1. Walker, Alan. Franz Liszt: The Virtuoso Years. Alfred A. Knopf. p232
  2. See: Thayer: Beethoven Vol. 5, p.92.
  3. Mendelssohn: Briefe an Moscheles, p.139.
  4. Hominick: Thalberg, p.8.
  5. Deutsch, Otto Erich: Schubert, Die Dokumente seines Lebens, Bärenreiter Kassel etc. 1964, p.421 and p.430.
  6. Quoted after the translation in Hominick: Thalberg, p.9.
  7. See: Suttoni: Piano and Opera, p.207.
  8. See: Hanslick: Geschichte des Konzertwesens in Wien.

Literatura

  • Harold C. Schonberg: Životy velkých skladatelů. 1. vyd. Praha : BB/art, 2006. ISBN 80-7341-905-X. S. 203.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Sigismund Thalberg, terrazzo della casa di Napoli.jpg
Autor: Sergioizzo, Licence: CC BY-SA 4.0
SIGISMUND THALBERG

Pâquis 1812 - Napoli 1871

Nato a Pâquis (Ginevra) l'8 Gennaio del 1812 dichiarato come figlio di Joseph Thalberg e Fortunè Stein, ma di nazionalità austriaca perchè probabilmente figlio naturale del Principe Moritz Dietrichstein e della Baronessa von Wetzlar.

Destinato alla carriera diplomatica nel 1822 fu inviato a Vienna, dove iniziò a studiare, nello stesso tempo, musica con A. Mittag, fagottista dell'Opera, e più tardi con S. Secter e J.N. Hummel.

All'età di 14 anni debuttò con grande successo a Vienna dove, due anni più tardi, gli furono pubblicate le sue prime composizioni. Nel 1830 iniziò tournèes concertistiche in Germania e Inghilterra e nel 1834 fu nominato virtuoso della Camera Imperiale; continuò i suoi studi con Moscheles a Londra, con Pixis e Kalkbrenner a Parigi dove nel 1836 debuttò con il suo Concerto per pianoforte e orchestra in fa minore op.5, ottenendo uno straordinario successo la cui eco lo rese in breve tempo famoso in tutto il mondo.

Dal punto di vista compositivo l'arma vincente di Thalberg furono le fantasie drammatiche su temi d'opera, nelle quali adottò una serie di formule tecniche innovative e rivoluzionarie, che fecero del suo pianismo, nella prima metà dell'Ottocento, l'unico a potersi contrapporre allo strapotere pianistico di Liszt -grande fu infatti la rivalità fra i due grandi pianisti, tanto da suscitare una accesa polemica, fra Berlioz (partigiano di Liszt) e Fètis che ebbe luogo sulle pagine della Gazette Musicale de Paris, polemica che sfociò a Parigi in un pubblico concerto-sfida fra i due contendenti.

Questo celebre incontro-scontro avvenne la mattina del 31 marzo del 1837 nei saloni del palazzo della Principessa Cristina di Belgioioso e, più che stabilire un vinto e un vincitore, sancì in maniera definitiva e inequivocabile la grandezza e le peculiarità di entrambi gli artisti.

Thalberg ebbe grandi riconoscimenti anche dai musicisti a lui coevi: Hanslick, Donizetti, Mendelssohn (che ne ammirava la forza incredibile) e Robert Schumann che, sebbene in genere non ben disposto verso i grandi virtuosi del pianoforte, fece per Thalberg un'eccezione criticando in maniera estremamente positiva, nella sua rivista Neue Zeitschrift für Musik, la Fantasia sulla Norma op.12, il Capriccio op.15, il Notturno op.16, le Variazioni op.17 e lo Scherzo op.31.

Avendo sposato ne 1844 la figlia del basso-baritono napoletano Luigi Lablache, Francesca, nel 1864 si trasferì a Napoli dove, affiancando ad una notevole attività concertistica internazionale un'intensa attività didattica, determinò la nascita della Scuola pianistica napoletana di cui oggi è il riconosciuto caposcuola.

Durante la sua carriera effettuò tournèes in tutta l'Europa, negli Stati Uniti e in America Latina, lasciandosi alle spalle uno stuolo di ammiratori che ancora oggi lo celebrano attraverso la Thalberg Society in America che conta membri in tutto il mondo e con il Centro Studi Internazionale Sigismund Thalberg con sede a Napoli.

" Alla sua morte, avvenuta a Napoli il 27 Aprile del 1871, gli furono tributati onoranze (...)fra le più clamorose tra quante ne abbia mai immaginato il secolo d'oro della retorica funebre, discorsi, componimenti poetici, sontuosa edilizia cemiteriale e il monumento marmoreo nella Villa Comunale di Napoli " (da Il pianoforte a Napoli nell'Ottocento di Vincenzo Vitale).
Thalberg as boy.jpg
Sigismund Thalberg enfant
Thalberg, Sigismund, Gallica, Nadar.jpg
Sigismund Thalberg (1812 - 1871), pianiste et compositeur autrichien.