Sikorsky SH-60 Seahawk
| Sikorski SH-60 / HH-60 / MH-60 Seahawk | |
|---|---|
_conduct_a_helicopter_in-flight_refueling_drill_with_an_MH-60R_Sea_Hawk_on_the_ship%e2%80%99s_flight_deck_in_the_Persian_Gulf.jpg) Vrtulník MH-60R Romeo amerického námořnictva | |
| Určení | víceúčelový námořní vrtulník |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | Sikorsky Aircraft Corporation Mitsubishi Heavy Industries |
| První let | 12. prosince 1979 |
| Zařazeno | 1983 |
| Uživatel | US Navy Japonské námořní síly sebeobrany Australské královské námořnictvo Thajské královské námořnictvo a další |
| Výroba | 1983–dosud |
| Vyrobeno kusů | 338 (SH-60B/S-70B Seahawk) 76 (SH-60F Oceanhawk) 42 (HH-60H Rescue Hawk) 154 (MH-60S Knighthawk) 332 (MH-60R Romeo) |
| Vyvinuto z typu | Sikorsky UH-60 Black Hawk |
| Varianty | Sikorsky HH-60 Jayhawk |
| Další vývoj | Piasecki X-49 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sikorsky SH-60 Seahawk je rodina amerických dvoumotorových středně těžkých vrtulníků, jejichž hlavním uživatelem je námořnictvo Spojených států amerických. Jedná se o pro námořní službu upravený derivát armádního vrtulníku UH-60 Black Hawk, patřící do širší rodiny vrtulníků Sikorsky S-70. Základní verze je primárně protiponorková a protilodní, další jsou využívány například pro letecké zásobování, záchranné operace nebo likvidaci min.
Základní variantou jsou roku 1984 zavedené protiponorkové vrtulníky SH-60B Seahawk (exportní verze je označena S-70B Seahawk), na základě kterých vznikly další specializované varianty: palubní protiponorkový vrtulník SH-60F Oceanhawk, bojový záchranný vrtulník HH-60H Rescue Hawk a záchranný vrtulník pro pobřežní stráž HH-60J Jayhawk. Po roce 2000 americké námořnictvo zahájilo přechod na novou generaci vrtulníků rodiny SH-60, kterou představuje víceúčelový vrtulník MH-60S Knighthawk a protiponorkový vrtulník MH-60R Romeo.[1] Nejnovější verze MH-60R je považována za vůbec nejvýkonnější protiponorkový vrtulník.[2] Vrtulníky rodiny SH-60 byly exportovány do 13 států. Jejich nejvýznamnějším zahraničním uživatelem je Japonsko, které je staví licenčně.
Historie
Protiponorkové vrtulníky SH-60B Seahawk byly vyvinuty jako platformy pro vedení protiponorkového a protilodního boje. Byly součástí systému LAMPS Mk.III (Light Airborne Multi-Purpose System), který nahradil starší systém LAMPS Mk.I s vrtulníky SH-2 Seasprite. Vyvinuty byly na základě armádních vrtulníků UH-60 Blackhawk. Mezi hlavní změny patřily silnější motory, zvětšená zásoba paliva, schopnost doplňování paliva za letu, automatické sklápění hlavního rotoru a ocasního pylonu, rotorová brzda, zjednodušený podvozek, posuvné dveře kabiny či prvky proti potopení při přistání na hladině. První prototyp YSH-60 vzlétl 12. prosince 1979. Prototypy byly celkem tři. První sériový vrtulník vzlétl roku 1983.[3] Do služby byly zavedeny roku 1983.[1] Vrtulníky SH-60B primárně operují z křižníků, torpédoborců a fregat.[4]
Dalším vývojem vznikla řada odvozených a modernizovaných variant tohoto stroje. Palubní varianta SH-60F Oceanhawk určená pro ochranu bojových skupin letadlových lodí. Místo systému LAMPS.III dostala jiné vybavení. Např. ponorný sonar Bendix ASQ-13F. První sériový vrtulník SH-60F vzlétl roku 1988. Další verze tohoto vrtulníku byla vyvinuta pro americkou pobřežní stráž. Vrtulníky HH-60J Jayhawk byly zavedeny roku 1992.[3]
V průběhu 90. let byl zahájen vývoj nové generace vrtulníků rodiny SH-60, konkrétně modelů MH-60S Knighthawk a MH-60R Romeo, kterými americké námořnictvo nahradilo první generaci těchto vrtulníků.[1] Víceúčelový vrtulník MH-60S Knighthawk byl vyvíjen od roku 1997 jako náhrada vrtulníků CH-46D Sea Knight (vyřazeny 2004). Původně měl sloužit především pro zásobování, čemuž odpovídalo původní označení CH-60S. Během vývoje však byly schopnosti vrtulníků významně rozšířeny (likvidace hladinových cílů a palebná podpora, bojové záchranné mise, likvidace min), takže bylo jejich označení změněno. Prototyp vzlétl v lednu 2000. Typ MH-60S byl zaveden v únoru 2002 a v srpnu 2002 byla zahájena jeho sériová výroba. Do ledna 2011 americké námořnictvo převzalo 154 vrtulníků MH-60S. Jako bojové záchranné vrtulníky od roku 2007 nahradily starší verzi HH-60H Rescue Hawk.[5]
Verze MH-60R Romeo byla vyvinuta jako náhrada starších verzí SH-60B a SH-60F. Prototyp verze MH-60R poprvé vzlétl v červenci 2001. Do amerického námořnictva byl zaveden v srpnu 2005.[6] Počátečních bojových schopností dosáhl roku 2006.[1] V rámci tzv. nízkosériové počáteční výroby LRIP (Low Rate Initial Production) byly nejprve na standard MH-60R přestavovány starší vrtulníky SH-60B. První kusy z novovýroby byly dodány v srpnu 2005 a plná sériová výroba vrtulníku byla zahájena v srpnu 2006. První námořní nasazení vrtulník absolvoval v letech 2008–2009.[6]
Dne 12. května 2021 proběhl první let prototypu japonské protiponorkové verze SH-60L, vyvinuté společností Mitsubishi Heavy Industries (MHI). Vrtulník je vylepšenou verzí protiponorkového vrtulníku SH-60K. Dne 3. ledna 2024 japonské ministerstvo obrany informovalo o úspěšném dokončení vývoje SH-60L.[7]
Konstrukce
Vrtulník SH-60B má možnost doplňovat palivo za letu. Je vybaven vyhledávacím radarem, zařízením ESM v přídi, pylonem pro detektor magnetických anomálií (MAD), závěsníkem pro akustické bóje a dalšími technickými zařízeními. Výzbroj nebo přídavné nádrže mohou být podvěšeny pad dva pylony. Může nést například protiponorková torpéda Mk.46 a Mk.50, protilodní střely AGM-119 Penguin, nebo kulomety. Pohání jej dva turbohřídelové motory General Electric T700-GE-401C, každý o výkonu 1425 kW. Má čtyřlistý hlavní rotor a čtyřlistý vyrovnávací rotor.[8]
Verze MH-60R má moderní skleněný kokpit Lockheed Martin se čtyřmi velkoplošnými multifunkčními displeji (obdobně je vybavena rovněž verze MH-60S).[2] Vybavení mimo jiné zahrnuje senzorový systém Raytheon AN/AAS-44 (včetně hlavice FLIR s laserovým značkovačem), multifunkční radar Telephonics AN/APS-147, sonar Raytheon AN/AQS-22 ALFS (Airborne active low frequency sonar) a datalink AN/SRQ-4 Hawklink. Paleta výzbroje byla rozšířena o protiponorková torpéda Mk.54 a řízené střely AGM-114 Hellfire.[9]
Verze
%2c_an_aircrew_member_exits_an_SH-60F_Sea_Hawk_helicopter.jpg)
Základní verze:
- SH-60B Seahawk – Základní protiponorková verze s radarem APS-124. Operuje z válečných lodí.[4]
- SH-60F Oceanhawk – Palubní protiponorkový vrtulník upravený pro nasazení v rámci bojových skupin letadlových lodí.[8]
- HH-60J Jayhawk – Záchranný vrtulník provozovaný americkou pobřežní stráží.
- HH-60H Rescue Hawk – Bojový záchranný vrtulník pro operace z pevniny i lodí.[8]
- SH-60J – Japonská protiponorková verze. Modernizovaná verze SH-60B Seahawk společnosti MHI byla stavěna v Japonsku.
- SH-60K – Japonská protiponorková verze. Modernizovaná verze japonských SH-60J s výkonnějšími motory a modernější avionikou společnosti MHI byla stavěna v Japonsku.[8]
- SH-60L – Japonská protiponorková verze. Pokročilá verze SH-60K společnosti MHI byla stavěna v Japonsku.
- MH-60R Romeo – Druhá generace protiponorkového vrtulníku.
- MH-60S Knighthawk – Víceúčelový vrtulník (zásobování, bojové záchranné mise, likvidace min).
- MH-60T Jayhawk – Modernizované vrtulníky HH-60J pro pobřežní stráž.
Exportní verze:
- S-70B Seahawk – Exportní verze SH-60B.[8]
- S-70B-1 Seahawk – Vrtulníky pro Španělsko.
- S-70B-2 Seahawk – Vrtulníky pro Austrálii.
- S-70B-3 Seahawk – Vrtulníky pro Japonsko.
- S-70B-6 Aegean Hawk – Vrtulníky pro Řecko.
- S-70B-7 Seahawk – Vrtulníky pro Thajsko.
- S-70B-28 Seahawk – Vrtulníky pro Turecko.
- S-70C(M) Thunderhawk – Vrtulníky série pro Čínskou republiku.
Uživatelé
.jpg)
.jpg)
.jpg)
- Australské královské námořnictvo – Původně získalo 16 kusů verze S-70B-2 Seahawk, které byly vyřazeny roku 2017. V letech 2013–2016 bylo dodáno 24 vrtulníků MH-60R.[10] Roku 2022 objednáno dalších 12 MH-60R.[11]
- Brazilské námořnictvo – V letech 2009–2013 postupně objednáno 8 vrtulníků S-70B.[8]
- Dánské královské letectvo – Získalo devět vrtulníků MH-60R. Dodávky začaly roku 2016.[2]
- Indické námořnictvo – Roku 2020 objednáno 21 protiponorkových vrtulníků MH-60R. Dodány budou do roku 2024.[9]
- Japonské námořní síly sebeobrany – Získalo 103 vrtulníků SH-60J a 73 vrtulníků SH-60K.[8] V rozpočtových letech 2023–2024 objednáno 12 vrtulníků SH-60L.[7]
- Námořnictvo Korejské republiky – MH-60R byl vybrán v programu Marine Operational Helicopter Batch 2, v rámci kterého má být objednáno 12 vrtulníků. Neuspěly typy AW159 Wildcat a NH90 NFH.[12]
- Norské námořnictvo – Objednáno šest MH-60R. Dodány mají být do roku 2027.[13]
- Řecké námořnictvo – Získalo 10 vrtulníků S-70B-6.[8] Roku 2020 objednány čtyři kusy verze MH-60R.[14]
- Saúdské královské námořnictvo – Roku 2015 objednáno 10 kusů MH-60R.[6]
- Singapurské letectvo – Získalo 8 vrtulníků S-70B.[8]
- Španělské námořnictvo – V letech 1988–2001 získalo 12 vrtulníků S-70B.[8] Později zakoupilo 8 americkým námořnictvem vyřazených MH-60F. Roku 2023 objednáno 8 vrtulníků MH-60R.[15]
- Thajské královské námořnictvo – Získalo 6 vrtulníků S-70B a dva vrtulníky MH-60S.[8][5]
- Námořnictvo Čínské republiky – Získalo 20 vrtulníků S-70C(M)1 či S-70C(M)2.[8]
- Turecké námořnictvo – Získalo 7 vrtulníků S-70B.[8]
- Americké námořnictvo – Jako hlavní uživatel typu odebralo 181 vrtulníků verze SH-60B, 76 kusů SH-60F, 42 kusů HH-60H, 154 kusů MH-60S a 289 kusů MH-60R.[9]
Specifikace (SH-60B)
Citováno dle:[8]
Technické údaje
- Osádka: 4
- Délka trupu: 15,26 m
- Délka s rotorem: 19,76 m
- Výška: 5,18 m
- Průměr rotoru: 16,36 m
- Průměr vyrovnávacího rotoru: 3,35 m
- Hmotnost prázdného vrtulníku: 6191 kg
- Max. vzletová hmotnost: 9926 kg
- Pohonná jednotka: 2× turbohřídelový motor General Electric T700-GE-401C
- Výkon motoru: 1425 kW (3400 shp)
Výkony
- Maximální rychlost: 272 km/h
- Počáteční stoupavost: 3,55 m/s
- Dolet: 592 km
- Dostup: 5790 m
Výzbroj
- 2× protiponorkové torpédo Mk.46 nebo Mk.50 ALT
- Protilodní střely AGM-119 Penguin
- Kulomety M60, M240, nebo GAU-17/A ráže 7,62 mm či GAU-16/A ráže 12,7 mm
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d MH-60 Sea Hawk Helicopter [online]. US Navy [cit. 2020-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-03. (anglicky)
- ↑ a b c MH-60R Romeo Seahawk technical review world’s most advanced maritime helicopter [online]. Navyrecognition.com [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b WÁGNER, Jirka. Sikorsky SH-60B Seahawk [online]. Military.cz [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SH-60 Sea Hawk [online]. Military.com [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MH-60S Knighthawk (Seahawk) Multimission Naval Helicopter [online]. Naval-technology.com [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c MH-60R Seahawk Multimission Naval Helicopter [online]. Airforce-technology.com [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Japan successfully completes development of SH-60L ASW helicopter [online]. Navyrecognition.com, rev. 2024-01-03 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n SH-60B Seahawk Multimission Naval Helicopter [online]. Airforce-technology.com [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c 21 MH-60R Seahawk Maritime Helicopters on Order for the Indian Navy [online]. Navalnews.com, rev. 2020-05-15 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sikorsky MH-60R Seahawk [online]. Navy.gov.au [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Australian Navy to receive 12 additional MH-60R helicopters [online]. Navaltoday.com, rev. 2022-09-21 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ South Korea Selects MH-60R Helicopter for ROK Navy [online]. Navalnews.com [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lockheed Martin to produce six MH-60R Seahawk helicopters for Norway [online]. Navaltoday.com, rev. 2023-10-27 [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lockheed Martin to produce four MH-60R naval helicopters for Greece [online]. Navyrecognition.com [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lockheed Martin to provide eight MH-60R Seahawk helicopters for Spanish Navy [online]. Navaltoday.com, rev. 2023-10-16 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sikorsky SH-60 Seahawk na Wikimedia Commons - MH-60R [online]. Lockheed Martin [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Autor: FOX 52, Licence: CC BY-SA 4.0
SH-60 orthographical image
070317-N-6729W-444 PHILIPPINE SEA (March 17, 2007) - An SH-60J Seahawk assigned to the Japan Maritime Self Defense Force (JMSDF) ship JS Haruna (DDH 141) makes a landing aboard the guided missile destroyer USS Russell (DDG 59). Russell is part of the USS Ronald Reagan Carrier Strike Group and is participating in a three-day passing exercise with JMSDF ships. U.S. Navy photo by Gas Turbine System Technician (Mechanical) Fireman Derek Webster (RELEASED)
ATLANTIC OCEAN (March 8, 2010) Aboard the guided-missile cruiser USS Bunker Hill (CG 52), an aircrew member exits an SH-60F Sea Hawk helicopter, assigned to the Red Lions‚ of Helicopter Anti-submarine Squadron (HS) 15, during a passenger transfer with the aircraft carrier USS Carl Vinson (CVN 70). Bunker Hill and Carl Vinson are participating in Southern Seas 2010, a U.S. Southern Command-directed operation that provides U.S. and international forces the opportunity to operate in a multi-national environment. (U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist 2nd Class Daniel Barker/Released)
U.S. Navy sailors aboard USS STOCKDALE (DDG 106) conduct a helicopter in-flight refueling drill
MH-60S Knight Hawk helicopters take-off after dropping Pacific Partnership 2011 members at the Zumalai medical civic action project site during the Timor-Leste phase of Pacific Partnership 2011 in Dili, Timor-Leste, June 17, 2011.
An MH-60R Seahawk assigned to the "Raptors" of Helicopter Maritime Strike Squadron (HSM) 71 fires the first of four live Hellfire missiles fired by aircraft assigned to a deployable squadron. The first MH-60R squadron aircraft is replacing the SH-60B and SH-60F aircraft to combine the capabilities of the two aircraft and has the capability to deploy the AGM-114 series Hellfire missile laser-guided precision air-to-surface missile.
A Navy HH-60H Seahawk hovers over the Pacific Ocean as it prepares to put two swimmers attached to an Explosive Ordnance Disposal detachment in the water to detonate a simulated mine during a training exercise on March 8, 2005. EOD technicians routinely train to locate and disarm various explosive devices. The Seahawk is attached to Helicopter Anti- submarine Squadron 14 of Naval Air Station Atsugi, Japan. The EOD technicians and the Seahawk are operating from the aircraft carrier USS Kitty Hawk (CV 63).
SH-60B Seahawk helicopter and SH-60F Seahawk prepare to land on the flight deck of USS Kitty Hawk (CV 63) assigned to Helicopter Anti-Submarine Squadron Light Five One (HSL-51), foreground, and an SH-60F Seahawk, assigned to Helicopter Anti-submarine Squadron Fourteen (HS-14), prepare to land on the flight deck of USS Kitty Hawk (CV 63). Kitty Hawk and embarked Carrier Air Wing Five (CVW-5) are currently conducting operations in the Western Pacific Ocean.
Petty Officer 2nd Class Ryan Pierce, an aviation survival technician at Coast Guard Sector San Diego, guides an MH-60 Jayhawk helicopter crew while hanging from the helicopter during a search and rescue demonstration in Glorietta Bay, in Coronado, Calif., July 4, 2015. During the demonstration, Pierce and the Jayhawk crew simulated various rescue techniques during search and rescue cases. (U.S. Coast Guard photo by Petty Officer 1st Class Rob Simpson)
Autor: Jerry Gunner, Licence: CC BY 2.0
Sikorsky S 70B-6 Aegean Hawk