Silva-Taroucové
Silva-Taroucové (Sylva-Tarouca) | |
---|---|
Země | České království, Moravské markrabství |
Mateřská dynastie | Silva-Tarouca |
Tituly | Hrabata |
Zakladatel | Johann Gómez de Silva |
Větve rodu | Sylva-Tarouca-Unwerth |
Silva-Taroucové [tarukové] (další cizojazyčné varianty jména rodu jsou Silva Tarouca nebo Sylva-Tarouca aj.) jsou starý šlechtický rod pocházející z Portugalska. Jedna z větví rodu nesla jméno Sylva-Tarouca-Unwerth.
Historie
Rod Silva-Tarouca odvozuje svůj původ ze starých šlechtických rodů na Iberském poloostrově, převážně v Portugalsku. Jan Gómez de Silva (1671–1738) byl portugalským vyslancem u císařského dvora ve Vídni. Jeho choť, Joana de Menezes, byla jedinou dědičkou starého portugalského hraběcího rodu Tarouca. Jejich syn Emanuel Silva-Tarouca (1696–1771), sloužil v armádě vynikajícího vojevůdce Evžena Savojského ve válkách proti Turkům. Místo návratu do Portugalska se usídlil v habsburské monarchii, kde sloužil ve státních službách jako císařský tajný rada. Na Moravě v roce 1768 koupil panství Čechy pod Kosířem společně se statky Drahanovice a Krakovec. V roce 1771 z něho zřídil rodinný fideikomis a založil tak rakouskou (moravskou) linii silva-taroucovského rodu.
Později se rod rozdělil do dvou větví. Příslušníci rodu v Česku nežijí, je však velice pravděpodobné, že někteří žijí v cizině.
Osobnosti rodu
- Emanuel Silva-Tarouca (1691–1771), architekt
- František Štěpán Silva-Tarouca (1750–1797), botanik
- František Josef Lothar Silva-Tarouca (1773–1835), nejprve sloužil v armádě, poté se věnoval zvelebování zadlužených panství
- Bedřich Silva-Tarouca (1816–1881) vystudoval filozofii a teologii, působil jako kněz.
- Arnošt Emanuel Silva-Tarouca (1860–1936) vzděláním právník, ale jeho soukromý zájem směřoval k přírodě a krajině, dendrologii a botanice. Od roku 1908 byl prezidentem Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska, jejímž byl spoluzakladatelem a významně ji podporoval. Působil jako poslední rakousko-uherský c.k. ministr orby a výživy v letech (1917–1918).
Erb
Hlavní štít se skládá ze šesti polí, tři z nich vyplňují vlci patřící rodu Osorio, ve zbylých třech se nacházejí pruhy Aragonie. V srdečním štítku vidíme lva z erbu Silvů a prázdné pole rodu Menezesů.
Odkazy
Literatura
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Sylva-Tarouccové, s. 151.
- HOŠEK, Emil. Mé vzpomínky na hraběcí rod Silva–Tarouca. Střední Morava: kulturně historická revue, 1998, č. 6, s. 98-103.
- ŠTĚPÁNEK, Pavel. Josef Mánes e os Silva Tarouca. In Ibero-Americana Pragensia, 1997, roč. XXXI, s. 159–176.
- VALÁŠKOVÁ, Jana. Čechy pod Kosířem – historie rodu Silva Tarouca. In Průhonice dříve a nyní. Hrdějovice: Agentura Bonus, 2005, s. 49-59.
Související články
- Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů
- Palác Sylva-Taroucca v Praze v ulici Na příkopě
- Průhonice (zámek)
- Zámecký park Průhonice
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Silva-Taroucové na Wikimedia Commons
- Genealogie: Manuel Teles da Silva, duque de Silva
- Rod Silva-Tarouca
- Obec Průhonice: historie
Média použitá na této stránce
Erb rodu Silva-Tarouca
Autor: Petr1888, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Dragovit, sources: Moravská orlice s klenotem.jpg (the eagle delivered from), Licence: CC BY-SA 4.0
Heraldická vlajka Moravského markrabství a moravských markrabat.
Autor: Lehotsky, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: