Simone Bolelli
Simone Bolelli | |
---|---|
Simone Bolelli, 2018 | |
Stát | Itálie[1] |
Datum narození | 8. října 1985 (38 let)[1] |
Místo narození | Bologna, Itálie[1] |
Bydliště | Monte Carlo, Monako[1] |
Výška | 183 cm[1] |
Hmotnost | 83 kg[1] |
Profesionál od | 2003[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
Výdělek | 6 808 741 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 123–165 |
Tituly | 0 ATP, 12 challengerů, 2 Futures |
Nejvyšší umístění | 36. místo (23. února 2009) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2008, 2009, 2015, 2016) |
French Open | 3. kolo (2008, 2015) |
Wimbledon | 3. kolo (2008, 2011, 2014) |
US Open | 2. kolo (2007, 2014) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2008) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 275–212 |
Tituly | 12 ATP, 4 challengery, 3 Futures |
Nejvyšší umístění | 8. místo (17. srpna 2015) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítěz (2015) |
French Open | finále (2024) |
Wimbledon | semifinále (2021) |
US Open | semifinále (2011) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | základní skupina (2015) |
Olympijské hry | 1. kolo (2008) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2023) |
Hopman Cup | základní skupina (2009) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 15. června 2024
Simone Bolelli (* 8. října 1985 Bologna) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvanáct titulů ve čtyřhře včetně Australian Open 2015, na němž triumfoval s krajanem Fabiem Fogninim. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtrnáct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP pro dvouhru byl nejvýše klasifikován v únoru 2009 na 36. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2015 na 8. místě. Trénovali ho Umberto Rianna a Giancarlo Petrazzuolo.[1]
V grandslamové dvouhře se nejdále probojoval do třetího kola pařížského French Open v letech 2008 a 2015 a travnatého Wimbledonu v letech 2008, 2011 a 2014. Ve vítězném finále čtyřhry Croatia Open Umag 2022 s krajanem Fogninim odvrátili šest mečbolů v řadě, když po ztrátě první sady otočili v tiebreaku druhé poměr míčů 0:6. Celkově v utkání čelili osmi mečbolům.[3]
V italském daviscupovém týmu debutoval v roce 2007 utkáním zóny Evropy a Afriky proti Izraeli, v němž ve třech setech nestačil na Noama Okuna. V sérii pak nastoupil ještě k poslední dvouhře, v níž přehrál po dvou sadách Dudiho Selu. Itálie prohrála 2:3 na zápasy. V ročníku 2023 se stal členem vítězného týmu, v němž Italové podruhé vybojovali „salátovou mísu“. Do září 2024 v soutěži nastoupil k třiceti jedna mezistátním utkáním s bilancí 7–9 ve dvouhře a 16–11 ve čtyřhře.[4]
Osobní život
Narodil se v Bologni do rodiny zubaře Daniela a účetní Stefanie Bolelliových. Má starší sestru Simonu, která pracuje jako bankovní vedoucí. Tenis začal hrát v sedmi letech. Nejraději hraje na kurtech s tvrdým povrchem a za preferovaný úder uvedl forhend. Mezi oblíbené turnaje zařadil Croatia Open, Rome Masters a Monte-Carlo Masters. Dne 5. srpna 2009 se oženil s Ximenou Fleitasovou.[1]
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 3 (1–2)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 2015 | Australian Open | tvrdý | Fabio Fognini | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | 6–4, 6–4 |
Finalista | 2024 | Australian Open | tvrdý | Andrea Vavassori | Rohan Bopanna Matthew Ebden | 6–7(0–7), 5–7 |
Finalista | 2024 | French Open | antuka | Andrea Vavassori | Marcelo Arévalo Mate Pavić | 5–7, 3–6 |
Finále na okruhu ATP Tour
|
|
Dvouhra: 1 (0–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 4. května 2008 | Mnichov, Německo | antuka | Fernando González | 6–7(4–7), 7–6(7–4), 3–6 |
Čtyřhra: 28 (12–16)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 1. května 2011 | Mnichov, Německo | antuka | Horacio Zeballos | Andreas Beck Christopher Kas | 7–6(7–3), 6–4 |
Vítěz | 2. | 30. července 2011 | Umag, Chorvatsko | antuka | Fabio Fognini | Marin Čilić Lovro Zovko | 6–3, 5–7, [10–7] |
Finalista | 1. | 20. října 2012 | Moskva, Rusko | tvrdý (h) | Daniele Bracciali | František Čermák Michal Mertiňák | 5–7, 3–6 |
Vítěz | 3. | 24. února 2013 | Buenos Aires, Argentina | antuka | Fabio Fognini | Nicholas Monroe Simon Stadler | 6–3, 6–2 |
Finalista | 2. | 2. března 2013 | Acapulco, Mexiko | antuka | Fabio Fognini | Łukasz Kubot David Marrero | 5–7, 2–6 |
Vítěz | 4. | 31. ledna 2015 | Australian Open, Melbourne, Austrálie | tvrdý | Fabio Fognini | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | 6–4, 6–4 |
Finalista | 3. | 22. března 2015 | Indian Wells, Spojené státy | tvrdý | Fabio Fognini | Jack Sock Vasek Pospisil | 6–4, 6–7(3–7), [10–7] |
Finalista | 4. | 19. dubna 2015 | Monte Carlo, Monako | antuka | Fabio Fognini | Bob Bryan Mike Bryan | 6–7(3–7), 1–6 |
Finalista | 5. | 18. října 2015 | Šanghaj, Čína | tvrdý | Fabio Fognini | Raven Klaasen Marcelo Melo | 3–6, 3–6 |
Vítěz | 5. | únor 2016 | Dubaj, Spojené arabské emiráty | tvrdý | Andreas Seppi | Feliciano López Marc López | 6–2, 3–6, [14–12] |
Finalista | 6. | 22. července 2018 | Båstad, Švédsko | antuka | Fabio Fognini | Julio Peralta Horacio Zeballos | 3–6, 4–6 |
Finalista | 7. | září 2019 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Matteo Berrettini | Divij Šaran Igor Zelenay | 3–6, 6–3, [8–10] |
Finalista | 8. | říjen 2019 | Moskva, Rusko (2) | tvrdý (h) | Andrés Molteni | Marcelo Demoliner Matwé Middelkoop | 1–6, 2–6 |
Vítěz | 6. | březen 2021 | Santiago, Chile | antuka | Máximo González | Federico Delbonis Jaume Munar | 7–6(7–4), 6–4 |
Finalista | 9. | duben 2021 | Sardegna, Itálie | antuka | Andrés Molteni | Lorenzo Sonego Andrea Vavassori | 3–6, 4–6 |
Finalista | 10. | květen 2021 | Ženeva, Švýcarsko | antuka | Máximo González | John Peers Michael Venus | 2–6, 5–7 |
Vítěz | 7. | květen 2021 | Parma, Itálie | antuka | Máximo González | Oliver Marach Ajsám Kúreší | 6–3, 6–3 |
Vítěz | 8. | červen 2021 | Mallorca, Španělsko | tráva | Máximo González | Novak Djoković Carlos Gómez-Herrera | bez boje |
Finalista | 11. | leden 2022 | Sydney, Austrálie | tvrdý | Fabio Fognini | Filip Polášek John Peers | 5–7, 5–7 |
Vítěz | 9. | únor 2022 | Rio de Janeiro, Brazílie | antuka | Fabio Fognini | Jamie Murray Bruno Soares | 7–5, 6–7(2–7), [10–6] |
Finalista | 12. | červenec 2022 | Båstad, Švédsko | antuka | Fabio Fognini | Rafael Matos David Vega Hernández | 4–6, 6–3, [11–13] |
Vítěz | 10. | červenec 2022 | Umag, Chorvatsko | antuka | Fabio Fognini | Lloyd Glasspool Harri Heliövaara | 5–7, 7–6(8–6), [10–7] |
Vítěz | 11. | únor 2023 | Buenos Aires, Argentina (2) | antuka | Fabio Fognini | Nicolás Barrientos Ariel Behar | 6–2, 6–4 |
Finalista | 13. | červen 2023 | Halle, Německo | tráva | Andrea Vavassori | Marcelo Melo John Peers | 6–7(3–7), 6–3, [6–10] |
Finalista | 14. | červenec 2023 | Umag, Chorvatsko | antuka | Andrea Vavassori | Blaž Rola Nino Serdarušić | 6–4, 6–7(2–7), [13–15] |
Finalista | 15. | leden 2024 | Australian Open, Melbourne, Austrálie | tvrdý | Andrea Vavassori | Rohan Bopanna Matthew Ebden | 6–7(0–7), 5–7 |
Vítěz | 12. | únor 2024 | Buenos Aires, Argentina | antuka | Andrea Vavassori | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 6–2, 7–6(8–6) |
Finalista | 16. | červen 2024 | French Open, Paříž, Francie | antuka | Andrea Vavassori | Marcelo Arévalo Mate Pavić | 5–7, 3–6 |
Finále soutěží družstev: 1 (1–0)
Výsledek | č. | datum a místo konání | spoluhráči | soupeři | skóre |
---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | Davis Cup 2023 26. listopadu 2023 Málaga, Španělsko tvrdý (hala), Martin Carpena Arena | Jannik Sinner Lorenzo Musetti Matteo Arnaldi Lorenzo Sonego | Austrálie | 2–0 |
Alex de Minaur Jordan Thompson Alexei Popyrin Max Purcell Matthew Ebden |
Postavení na konečném žebříčku ATP
Dvouhra
Rok | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 |
Pořadí | 1220. | ▲ 637. | ▲ 268. | ▲ 249. | ▲ 128. | ▲ 67. | ▲ 41. | ▼ 93. | ▼ 107. | ▼ 134. | ▲ 83. | ▼ 244. | ▲ 55. | ▼ 58. | ▼ 461. | ▲ 172. | ▲ 146. | ▼ 333. | ▼ 506. | ▼ 896. | — | — |
Čtyřhra
Rok | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 |
Pořadí | 773. | ▲ 471. | ▼ 521. | ▼ 603. | ▲ 170. | ▼ 419. | ▲ 114. | ▲ 68. | ▼ 167. | ▲ 39. | ▼ 278. | ▲ 55. | ▼ 143. | ▲ 13. | ▼ 123. | ▼ 171. | ▲ 98. | ▲ 80. | ▲ 68. | ▲ 25. | ▲ 21. | ▼ 55. |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simone Bolelli na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i Simone Bolelli na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 15. června 2024
- ↑ Simone Bolelli na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 15. června 2024
- ↑ Simone Bolelli & Fabio Fognini Save 8 Match Points To Win Umag Title In 'Craziest Match'. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-07-31 [cit. 2022-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-01. (anglicky)
- ↑ Simone Bolelli na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 28. února 2024
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Simone Bolelli na Wikimedia Commons
- Simone Bolelli na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Simone Bolelli na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Simone Bolelli na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Simone Bolelli na X (dříve Twitteru)
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Finská vlajka
Autor: Carine06 from UK, Licence: CC BY-SA 2.0
Wimbledon qualifying, Roehampton, June 2018