Simušir

Simušir
Симушир (rusky)
Ostrov na satelitním snímku NASA
Simušir
Souostroví	Kurilské ostrovy
Stát	Rusko Rusko
• oblast	Sachalinská oblast
• rajón	Kurilský rajón
Topografie
Rozloha	320 km²
Zeměpisné souřadnice	46°58′ s. š., 152° v. d.
Délka	60 km
Šířka	13 km
Nejvyšší vrchol	Milna (1539 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel	0 (2020)
Hustota zalidnění	0 obyv./km²
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simušir (rusky Симушир,^[1] japonsky 新知島) je neobydlený vulkanický ostrov uprostřed řetězce Kurilských ostrovů v Ochotském moři na severozápadě Tichého oceánu. Dříve byl nazýván Marikan^[2] (Мариканъ).

Historie

V dobách prvních kontaktů s Evropany obývali ostrov Ainuové. Na mapě z období Edo datované roku 1644 je vyznačen jako feudální držba klanu Macumae. Šógunát Tokugawa vlastnictví klanu Macumae v roce 1715 potvrdil. Ruský průzkumník Gerasim Grigorjevič Izmajlov byl na začátku 70. let 18. století na ostrově vysazen. Celý rok se živil „hřebenatkami, trávou a kořínky“. Svrchovanost nejprve smlouvou ze Šimody přešla na Rusko, posléze byla navrácena Petrohradskou smlouvou spolu s dalšími Kurilskými ostrovy Japonsku. Administrativně byl ostrov spravován z Hokkaidó jako součástí podprefektury Nemuro. Osadníci se živili rybolovem a chovem polární lišky a sobů. Za druhé světové války byli obyvatelé evakuováni na domácí ostrovy a na ostrově rozmístěna vojenská posádka. Po výsadku na Kurily se bez boje vzdala Rudé armádě. V dobách Sovětského svazu užívalo Broutonovu zátoku^[3] Sovětské námořnictvo jako tajnou ponorkovou základnu, mezi lety 1987 a 1994, zde žilo okolo tří tisíc lidí. Pozůstatky základny jsou na satelitních snímcích jasně zřetelné.^[4]

Ostrov není obydlen, administrativně je součástí Sachalinské oblasti Ruské federace.

Klima

Mocný proud Ojašio na západě aleutské níže přináší chladné a velmi vlhké subarktické podnebí (Dfc podle Köppenovy klasifikace podnebí), které se přibližuje polárnímu podnebí (ET). V těchto mírných zeměpisných šířkách je neobvyklé, v nízko položených oblastech lze takové klima očekávat o 20 stupňů či 2 200 kilometrů výše na sever. Na rozdíl od typického subarktického nebo polárního podnebí jsou však zimy jen mírné a půda zde není trvale zmrzlá, neboť průměrná roční teplota je kolem 2,8 °C a nikdy neklesla pod −22,2 °C. Extrémní větry v zimě dosahují v průměru až 43 km/h a pocitovou teplotu snižují. Léta jsou mírná, ale mimořádně oblačná, s mlhami, které se v létě vyskytují v šesti sedminách dne. Délka slunečního svitu nedosahuje v roce ani 1 100 hodin, což je srovnatelné s Reykjavíkem nebo extrémně mlhavou Sečuánskou pánví.

Fauna

Ze savců se na ostrově žije lachtan Stellerův (Eumetopias jubatus), kalan (Enhydra lutris),^[5] tuleň kroužkovaný (Pusa hispida). Kalani však nenacházejí dostatek potravy a jejich populace klesá.^[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Simushir na anglické Wikipedii a Симушир na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Simušir na Wikimedia Commons