Sindhština

Sindhština (سنڌي / सिन्धी / ਸਿੰਧੀ / Sindhī)
Rozšíření	Pákistán, Indie, menšiny v Hongkongu, Ománu, na Filipínách, v Singapuru, Spojených arabských emirátech, Velké Británii, USA a Afghánistánu
Počet mluvčích	54,3 milionu
Klasifikace	Indoevropské jazyky Indoíránské jazyky Indoárijské jazyky Severozápadní Sindhština
Písmo	Arabské písmo, Dévanágarí, Khúdábádí a další
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	Pákistán, Indie (na státní úrovni)
Kódy
ISO 639-1	sd
ISO 639-2	snd (B) snd (T)
ISO 639-3	snd
Ethnologue	snd
Wikipedie
sd.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sindhština (arabské písmo: سنڌي, dévanágarí: सिन्धी, khúdábádí: ਸਿੰਧੀ, Sindhī) je jazyk pocházející z pákistánské provincie Sind. V Pákistánu ji ovládá přibližně 41 milionů mluvčích, v Indii pak dalších 12 milionů. Po urdštině je sindhština v Pákistánu nejrozšířenějším jazykem, v těchto dvou jazycích jsou také vydávány občanské průkazy. Status úředního jazyka má v Pákistánu a v Indii na státní úrovni. Přestože sindhština jednoznačně patří do skupiny indoárijských jazyků, je patrný silný vliv drávidských jazyků.

Většina pákistánských mluvčí je soustředěna v provincii Sind. Zbývající mluvčí najdeme v Indii a v sindhských komunitách po celém světě. K rozšíření jazyka došlo po osamostatnění Pákistánu od Indie v roce 1947, kdy Sind opustili hinduisté. S přijetím islámu většinou obyvatel Sindu se pro zápis začalo používat arabské písmo.^[1] Po vyhlášení nezávislosti Pákistánu i Indie na Spojeném království představila indická vláda pro zápis sindhštiny písmo dévanágarí. To je dnes používáno hlavně sindhskými hinduisty.

Jako první jazyk je sindhština vyučována na školách v Sindu, jako druhý pak v Balúčistánu. Mnoho vzdělávacích zařízení řízených sindhskou komunitou v Indii, hlavně ve státě Maháráštra, vyučuje sindhštinu buď jako předmět, nebo ji používá přímo jako vyučovací jazyk.^[2] Sindhština má velice bohatou slovní zásobu, proto si ji oblíbilo mnoho spisovatelů a najdeme tedy spoustu literárních děl psaných v tomto jazyce.

Dialekty sindhštiny jsou používány na jihu provincie Paňdžáb a v provinciích Balúčistán a Chajbar Paštúnchwá. V Indii jsou rozšířeny ve státech Gudžarát a Rádžasthán.

Abu-Rayhan Biruni v knize Mal al-Hind a další arabští a perští cestovatelé, kteří Sind navštívili, potvrzují, že sindhština v této oblasti převládala i před příchodem islámu. Dále se zmiňují o široké slovní zásobě a různých písmech, která byla používána pro její zápis. Ve 12. století byl do sindhštiny poprvé přeložen Korán, a to ve verších. Byl to vůbec první překlad Koránu na světě. Mezi 14. a 18. stoletím se sindhština stává populární jako jazyk spisovatelů a básníků.

• Keeyen aahyo? – Jak se máš? (používáno jako pozdrav)
• Ma theek aahiyan. – Velmi dobře.
• Meherbani. – Děkuji.
• Meherbani karay. – Prosím. (prosba)
• Ha – Ano
• Nain – Ne
• Kee ahyo / khiya haye? – Jak se máš?
• Maa teekh ahyaan. – Mám se dobře.
• Allah wahi. – Na shledanou. (rozloučení muslimů)
• Teekhaih. – Na shledanou. (rozloučení hinduistů)
• Teenjho naalo cha aahaye? – Jak se jmenuješ?
• Meenhjo naalo ______ aahaye. – Jmenuji se _____.
• Hik – Jedna
• Ba – Dva
• Tay – Tři
• Maa Sindh jo aahya / Maa Sindh maa ahyaa. – Pocházím ze Sindu.
• Maa musulman / hindhu aahya – Jsem muslim / hinduista.
• Maa Sindhi aahya. – Jsem Sindh.
• Assin Sindhi aahyoo. – Jsme Sindhové.
• Allah Wahi. – Bůh Ti žehnej.

Sindhština rozlišuje poměrně velký počet fonémů. 46 různých souhlásek se kombinuje ještě s dalšími 16 samohláskami. Všechny plozivy, afrikáty a nasály, dále retroflexní verberanta a laterální aproximanta mají své protějšky tvořené přídechem. Sindhština také zahrnuje čtyři oddělené implozivy.

Samohlásky mohou být dlouhé /i e æ ɑ ɔ o u/ a krátké /ɪ̆ ʊ̆ ɐ̆/. (/æ ɑ ɐ̆/ jsou v tabulce přepisovány jako /ɛ a ə/.) Souhlásky, které následují po krátké samohlásce, se prodlužují: [pɐ̆tˑo] (list) vs. [pɑto] (nošený).

V Pákistánu se sindhština zapisuje variantou perské abecedy, která se vyvinula z písma arabského. Používat se začala pod britskou nadvládou v 19. století. Sindhská varianta celkem obsahuje 52 písmen. Perskou abecedu obohatila o do té doby nepoužívané spřežky a dalších 18 nových písmen, ڄ ,ٺ ,ٽ ,ٿ ,ڀ ,ٻ ,ڙ ,ڍ ,ڊ ,ڏ ,ڌ ,ڇ ,ڃ ,ڦ ,ڻ ,ڱ ,ڳ ,ڪ, aby popsala různé fonémy sindhštiny a dalších indoárijských jazyků. Některá písmena, která v perštině či arabštině představují odlišné fonémy, jsou v sindhské variantě homofony.

V Indii je naopak používáno písmo dévanágarí. Sindhskou variantu představila v roce 1948 vláda Indie, nikdy se však nedočkala úplného přijetí a dnes se používá po boku s arabským písmem. Čárka pod písmenem značí implozivní souhlásku. Tečka zvaná nukta tvoří nové souhlásky.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sindhi language na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu sindhština na Wikimedia Commons

• Sindh Review - Webová stránka v sindhštině
• SindhiLanguage.com - Anglický portál o sindhštině
• Daily Sindh Hyderabad - Deník v sindhštině