Sinus Medii

Sinus Medii.
Poloha zálivu Sinus Medii.

Sinus Medii (česky Záliv středu) je malé měsíční moře, které získalo jméno díky své poloze v průsečíku měsíčního rovníku a nultého poledníku. Viděno ze Země, tento záliv je situován ve středu přivrácené strany Měsíce a je tedy nejblíže Zemi. Z tohoto zálivu je Země vidět v zenitu, ačkoliv se její poloha může mírně měnit vlivem librace. Sinus Medii zabírá plochu cca 52 000 km².[1]

Popis

Na sever od zálivu Sinus Medii se rozkládá Mare Vaporum (Moře par) a západně Mare Insularum (Moře ostrovů). Východní část zálivu je protkána sítí brázd. Nejvýchodněji se táhne 220 km dlouhá Rima Ariadaeus, která pokračuje až k okraji Mare Tranquillitatis. Na severovýchodě se nachází brázda Rima Hyginus a poblíž kráteru Triesnecker leží soustava brázd Rimae Triesnecker. Severní hranice je tvořena pahorkatinou, které dominuje dvojice kráterů Pallas a Murchison. Více severovýchodněji se nachází kráter Ukert. Kráter Chladni leží poblíž Murchisonu.

Další vrchovina se nachází na jižní a jihovýchodní hranici, kde lze najít několik zatopených kráterů. Od západu jsou to postupně Flammarion, Oppolzer, Réaumur a Seeliger. Brázdy Rima Flammarion (80 km) a Rima Oppolzer (110 km) se táhnou poblíž kráterů, po kterých byly pojmenovány. Nedaleko leží kráter Rhaeticus.[2]

V západní části zálivu leží malé krátery Bruce a Blagg. Poblíž západního okraje jsou zatopené krátery Schröter a Sömmering (mezi nimi se táhne 40 km brázda Rima Schröter.[3] Střední selenografické souřadnice zálivu jsou 1,6° S a 1,0° V.[4]

Pojmenování

Anglický astronom William Gilbert byl prvním, kdo záliv pojmenoval Insula Medilunaria (Ostrov ve středu Měsíce).[5] Dnešnímu názvu se více přiblížil nizozemský astronom Michael van Langren, který jej pojmenoval Sinus Medius ve své mapě z roku 1645.[6] Johannes Hevelius užil název Mare Adriaticum (Jadranské moře) ve své mapě z roku 1647.[7] Italský astronom Giovanni Battista Riccioli jej ve své mapě z roku 1651 nazval Sinus Aestuum (Záliv veder).[8]

Expedice

Americká sonda Surveyor 4 dopadla a sonda Surveyor 6 přistála v zálivu Sinus Medii západo-jihozápadně od kráteru Bruce.[9]

Sinus Medii v kultuře

Odkazy

Reference

  1. ↑ RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Triesnecker, s. 92/33. 
  2. ↑ RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Ptolemaius, s. 115/44. 
  3. ↑ RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Cauchy, s. 98/36. 
  4. ↑ Sinus Medii, Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
  5. ↑ Ewen A. Whitaker, Mapping and Naming the Moon (Cambridge University Press, 1999), p.15 (anglicky)
  6. ↑ Ewen A. Whitaker, Mapping and Naming the Moon (Cambridge University Press, 1999), p.41, 200. (anglicky)
  7. ↑ Ewen A. Whitaker, Mapping and Naming the Moon (Cambridge University Press, 1999), p.53, 201. (anglicky)
  8. ↑ Ewen A. Whitaker, Mapping and Naming the Moon (Cambridge University Press, 1999), p.61, 216, 217. (anglicky)
  9. ↑ RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Triesnecker, s. 92/33. 
  10. ↑ HEINLEIN, Robert Anson. Měsíc je drsná milenka. [s.l.]: Banshies, 2006. ISBN 80-86456-26-9. Kapitola Myslící stroj, s. 126. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Moon And Sinus Medii.png
Autor:

Author of original image: Luc Viatour.

Collage by Konokono., Licence: CC BY-SA 3.0
Location of Sinus Medii on the Moon