Sixtův dům
Sixtův dům | |
---|---|
fasáda do Celetné ulice (stav z roku 2012) | |
Účel stavby | |
obytný a obchodní dům | |
Základní informace | |
Sloh | gotický, renesanční barokní |
Výstavba | 2. polovina 12. století |
Přestavba | 1607–1612, 1736, 2022– |
Další majitelé | Sixt z Ottersdorfu Marek Joaninelli |
Pojmenováno po | Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu |
Poloha | |
Adresa | Celetná ulice, Kamzíková čp. 553/I, 110 00 Praha 1-Staré Město, Česko |
Ulice | Celetná a Kamzíková |
Souřadnice | 50°5′12,7″ s. š., 14°25′21,07″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 38637/1-299 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sixtův dům, také Donínský dům, je původem středověký průchodní dům čp. 553/I v Kamzíkové ulici 2, s hlavní fasádou do Celetné ulice v Praze na Starém Městě. Byl přestavěn v renesanci a v baroku a nazván po svém významném majiteli, humanistovi Sixtovi z Ottersdorfu. Dům je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie a architektura
Archeologickým a stavebně historickým průzkumem je kamenný dům na této parcele při Celetné ulici doložen od 12. do první poloviny 13. století. V polovině 13. století již byly domy Starého Města obehnány hradbami.
Tři prostory středověkého sklepa Sixtova domu jsou rozsáhlé, vyzděné z opukového kvádříkového zdiva. V té době patřil mezi paláce. Původní přízemí domu se nárůstem mnoha vrstev odpadu po staletích stalo suterénem. Ve dvoře domu archeologický průzkum zdokumentoval přesně nedatovatelný kostrový hrob náležející k pohřebišti z 10. století.[2]
Gotický dům má dvě stavební fáze, starší ze 13. století a mladší z období vrcholné gotiky. Je doložitelný písemnými smlouvami ve staroměstských městských knihách. Prvními spolumajiteli domu čp. 553/I zapsanými jménem byli protonotář Johannes z Wylburgu, Rudolf z Mühlhausenu a Hanuš Lvův z Dubé, kteří prodali svůj věčný plat z tohoto domu Albertu komorníkovi.[3]
Prvním slavným majitelem domu byl Jindřich Lefl z Lažan a z Bechyně, vratislavský hejtman[4] a ochránce Mistra Jana Husa. Název domu Donínský se objevil po roce 1470 díky dědictví bratří Ješka a Bořivoje, purkrabího z Donína.[5] Za nich byl před rokem 1523 rozšířen o dvorní křídla a získal tak současnou dispozici.
Roku 1560 získal dům směnou Sixt z Ottersdorfu. K jeho stavební podobě ovšem nepřispěl, zemřel roku 1583. Teprve jeho syn Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu, pražský defensor a rada apelačního soudu, dal zděděný dům v letech 1607–1612 přestavět. Za účast ve stavovském povstání měl být popraven, dostal sice milost, ale majetek včetně domu mu byl zkonfiskován. Dům získal Filip Fabricius z Rosenfeldu.
Další přestavbu sešlého domu podnikl před rokem 1736 baron Marek de Joaninelli. Dal upravit barokní fasádu. V nadpraží středního okna prvního patra byla vytvořena kartuše s domovním znamením Panny Marie s Ježíškem. Byl upraven vstupní portál z Celetné ulice. Roku 1736 dal Joaninelli na atiku umístit čtyři sochy habsburských císařů, které z pískovce vytesal Antonín Braun. Sochy musely být po vzniku Československa sneseny jako zakázané symboly habsburské moci. Originál sochy Karla VI. byl přenesen do Lapidária Národního muzea, další se na atiku vrátily po zrušení zákona o zákazu habsburských symbolů. Po roce 1965 byly pravděpodobně nahrazeny kopiemi.
Roku 1796 získal dům kožešník Carl Marx, po němž jsou na fasádě kartuše s iniciálami jeho jména CM. Zadní fasáda a dvorní křídlo byly upraveny asi roku 1802, po roce 1945 pak proběhly další nevhodné stavební úpravy pro obchodní a hostinské účely.[6]
Současnost
Od roku 2004 se řešil kontroverzní projekt hotelu Ritz-Carlton U Sixtů, jímž má být propojen Sixtův dům s pěti sousedními domy do Kamzíkové ulice ve velký hotelový komplex. Projekt byl přes námitky památkářů[7] a protesty Klubu Za starou Prahu[8] v roce 2020 schválen. Vystěhované objekty mezitím chátrají. Realizaci stavby pozdrželo také období epidemie covidu. Rozsáhlá přestavba byl zahájena v roce 2022 a má být ukončena v roce 2025.
Odkazy
Reference
- ↑ Památkový katalog NPÚ
- ↑ Vlček, 1996, s. 370-371
- ↑ Teige 1910, s. 519
- ↑ Teige 1910, s. 519-520
- ↑ Teige 1910, s. 521
- ↑ Vlček 1996, s. 371
- ↑ Pražský deník, informace z 17.4.2018
- ↑ Vyjádření Klubu Za Starou Prahu z roku 2013
Literatura
- TEIGE, Josef: Základy starého místopisu pražského, Staré Město I., Praha 1910, s. 519-532.
- VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha: Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, s. 370-372.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sixtův dům na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Sixtův dům čp. 553/I od východu, stav únor 2024
Autor: JiriMatejicek, Licence: CC BY-SA 3.0
Praha - Staré Město, Celetná 2, obrázek Panny Marie
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Sixtův dům čp. 553/I, Celetná 2, levý portálv únoru 2024
Autor: Michal Kmínek, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Antonín Braun (1709-1742), Licence: CC BY-SA 4.0
Antonín Braun - Karel VI., Praha, atika Sixtova Domu v Celetné ul., pískovec