Sixtus Parmský

Sixtus Parmský
Princ Sixtus kolem roku 1930
Úplné jméno	Sixtus Ferdinand Maria Ignác Alfréd Robert
Narození	1. srpna 1886 Zámek Wartegg, kanton Sankt Gallen, Švýcarsko
Úmrtí	14. března 1934 Paříž, Francie
Pohřben	Souvigny
Manželka	Hedvika de la Rochefoucauld
Potomci	Isabela Parmská
Dynastie	Bourbonsko-parmská dynastie
Otec	Robert I. Parmský
Matka	Marie Antonie Portugalská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sixtus Parmský (německy: Sixtus Ferdinand Maria Ignazio Alfred Robert von Bourbon-Parma; 1. srpna 1886, Sankt Gallen – 14. března 1934, Paříž) byl člen borbonsko-parmské dynastie, belgický důstojník v první světové válce a ústřední postavou Sixtovy aféry. Napsal také množství knih.

Původ a mládí

Sixtus se narodil jako nejstarší syn posledního parmského vévody Roberta a jeho druhé manželky infantky Marie Antonie, dcery krále Michala Portugalského. Jeho otec měl z předchozího manželství dvanáct dětí, Sixtus byl čtrnácté z celkových dvaceti čtyř potomků vévody Roberta. Byl šestý syn, proto byl pojmenován Sixtus.

Během válek o sjednocení Itálie přišel Sixtův otec o parmské vévodství, zdědil však po svém bezdětném strýci Jindřichovi, hraběti z Chambord, velké jmění a tak byl Robert i bez vévodství velmi bohatý. Robert vychovával svou velkou rodinu a bydliště střídal ve vile Pianore a na zámku Schwarzau v Dolních Rakousích. Sixtus byl vzděláván ve Stella Matutina, katolické internátní škole pro chlapce provozované jezuity ve Feldkirchu u švýcarských hranic. Po absolvování střední školy studoval práva v Paříži.

Po otcově smrti v roce 1907 největší část rodinného bohatství zdědil Eliáš, jediný zdraví syn ze Sixtových nevlastních sourozenců. V roce 1910 děti první manželky vévody Roberta a děti jeho druhé manželky dosáhly dohody o rozdělení majetku jejich otce. Následujícího roku se Sixtova mladší sestra Zita provdala za arcivévodu Karla, dědice rakousko-uherského trůnu, Sixtova přítele z dětství.

Po vypuknutí první světové války se rodina rozdělila. Přestože jejich předkové vládli v Parmě, měli bratři ještě silnější vazby s Francií a Rakouskem. Protože nebyli přijati do francouzské armády, narukovali bratři Sixtus a Xavier do belgické armády, zatímco jejich bratři Eliáš, Felix a René bojovali na opačné straně, v rakouské armádě.

Sixtova aféra

V roce 1917, když se válka táhla ke čtvrtému roku, Sixtův švagr, císař Karel I., tajně vstoupil do mírových jednání s Francií a využil Sixta jako prostředníka. Císař také požádal o pomoc svého věrného přítele z dětství a pobočníka hraběte Tamáse Erdődyho. Karel zahájil kontakt se Sixtem přes neutrální Švýcarsko. Císařovna Zita napsala dopis, v němž zvala svého bratra do Vídně. Dopis osobně doručila matka Zity a Sixta, která žila v neutrálním Švýcarsku.

Sixtus zahájil rozhovory s francouzskou stranou: Francouzi chtěli získat zpět Alsasko-Lotrinsko, které bylo po prusko-francouzské válce v roce 1870 anektováno Německem; dále bylo požadováno obnovení nezávislosti Belgie a předání Konstantinopole Rusku. Karel v zásadě souhlasil s prvními třemi body a 24. března 1917 napsal Sixtovi dopis, ve kterém dal francouzskému prezidentovi „tajnou a neoficiální zprávu, že použiji všechny prostředky a veškerý svůj osobní vliv“.

Tento pokus o dynastickou diplomacii 20. století nakonec selhal, hlavně kvůli požadavku Itálie postoupit Tyrolsko. Německo také odmítlo vyjednávat o Alsasku-Lotrinsku, a když vidělo na obzoru ruský kolaps, nechtělo válku vzdát. Když v dubnu 1918 prosákly zprávy o předběžných rozhovorech, Sixtův švagr, Karel I. Rakouský, účast popíral, dokud francouzský premiér Georges Clemenceau nezveřejnil dopisy, které podepsal. Rakousko se nyní stalo ještě závislejším na svém německém spojenci a německý císař Vilém II. rakouského císaře ostře pokáral.

Neúspěšný pokus o mírová jednání se stal známým jako Sixtova aféra.

Pozdější život

12. listopadu 1919 se Sixtus oženil s Hedvikou de la Rochefoucauld (1896–1986), dcerou Armanda de La Rochefoucauld, vévody z Doudeauville a z Bisaccie (1870–1963) a jeho manželky, princezny Luisy Radziwiłłové (1877–1942). Hedvičina mladší sestra Marie byla manželkou Henriho-Antoina-Marie de Noailles, 11. knížete z Poix. Sňatek postrádal povolení Sixtova staršího nevlastního bratra Eliáše a byl do roku 1959 považován za nedynastický. V roce 1959 zdědil Eliášovu pozici hlavy rodu jeho syn Robert Hugo Parmský, který uznal sňatky svých strýců Sixta i Xaviera. Sixtus měl s manželkou jednu dceru, princeznu Isabelu (1922–2015), která se 23. června 1943 provdala za svého vzdáleného bratrance hraběte Rogera de la Rochefoucauld. V roce 1966 se rozvedli. Měli spolu pět synů a šest vnoučat.

Saintgermainská smlouva dala Francii právo trvale zabavit majetek těch, kteří během války bojovali v nepřátelských armádách. Protože Sixtův nevlastní bratr Eliáš bojoval v rakouské armádě, francouzská vláda vyvlastnila zámek Chambord, který vlastnila bourbonsko-parmská dynastie. Protože Sixtus s bratrem Xavierem bojovali na straně Dohody, vzali svého bratra Eliáše k soudu a požadovali větší podíl na rodinném dědictví. Tvrdili, že dřívější právní dohoda byla v rozporu s francouzským právem. V roce 1925 francouzský soud potvrdil Sixtův a Xavierův nárok, ale odvolací soud verdikt v roce 1928 zrušil. Francouzský kasační dvůr to potvrdil v roce 1932. Bratři dostali rovný podíl na panství. Francouzská vláda však Chambord nikdy nevrátila a Eliášovi vyplatila náhradu.

Po sňatku s francouzskou šlechtičnou se Sixtus usadil ve Francii. V následujících letech podnikl několik průzkumných výprav do Afriky, napsal řadu knih (včetně biografie své praprababičky Marie Luisy Španělské, vévodkyně z Luccy) a pojednání. Zemřel 14. března 1934 ve věku 47 let v Paříži.

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince Sixtus of Bourbon-Parma na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sixtus Bourbonsko-Parmský na Wikimedia Commons