Skandinávský poloostrov
| Skandinávský poloostrov | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Norsko Švédsko Finsko |
| Souřadnice | 63° s. š., 14° v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Skandinávský poloostrov (norsky Den skandinaviske halvøy, švédsky Skandinaviska halvön, finsky Skandinavian niemimaa, dánsky Skandinaviske halvø, rusky Скандинавский полуостров / Skandinavskij poluostrov) je velký poloostrov v severní Evropě. Má rozlohu asi 750 000 km² a je omýván z jihovýchodu Baltským mořem, z jihozápadu Severním mořem, ze severozápadu Norským mořem a ze severu Barentsovým mořem. Na severovýchodě je asi 480 km širokou šíjí mezi Botnickým zálivem a Kjøfjordem (výběžek Varangerfjordu) spojen se zbytkem evropské pevniny. Technicky je součástí ještě většího poloostrova, tzv. Fennoskandinávie, která zahrnuje i finsko-karelský pevninský most a poloostrov Kola. Od roku 2000 je na jižním konci propojen s dánským ostrovem Sjælland dálničním mostem přes Öresund, má tak přímé silniční spojení s Evropou z obou stran.
Skandinávský poloostrov je politicky rozdělen mezi Švédsko (celé kromě ostrovů), Norsko (také téměř celé) a Finsko (severozápadní okraj). Nelze jej zaměňovat s pojmem Skandinávie, který vedle poloostrova zahrnuje také Dánsko a v širším pojetí i Finsko a Island.
Geografie
Jde o největší poloostrov Evropy (pokud nepočítáme Fennoskandinávii). Je dlouhý asi 1 870 km a široký 370 až 800 km. Jeho nejsevernější bod, mys Kinnaroden (71° 8′ 2″ s. š.), je zároveň nejsevernějším místem evropské pevniny. Nejzápadnější je mys Vardetangen (4° 56′ 43″ v. d.) severně od Bergenu, nejjižnější Smygehuk (55° 20′ 13″ s. š.) ve Skánii a nejvýchodnější Kibergsneset (31° 03′ 52″ v. d.) na poloostrově Varanger.
Pobřeží je v detailu velmi členité, s množstvím zátok, ostrůvků a na západě až severu zbrázděné mnoha hlubokými fjordy, dlouhými desítky až stovky kilometrů (nejdelší Sognefjord 205 km). Významnými ostrovy při pobřeží jsou Öland nebo Lofoty.
Povrch tvoří převážně zarovnaná hornatina, celým poloostrovem se táhne Skandinávské pohoří, s nejvyšší horou Galdhøpiggen (2 469 m). Severozápadní (norská) strana je příkřejší a členitější, jihovýchodní (švédská) je pozvolnější, zde se nachází i rozsáhlé pahorkatiny a nížiny.
Říční síť je zde díky vlhkému klimatu velmi hustá, na norské straně jsou řeky krátké a prudké, což využívá řada hydroelektráren. Nejdelším říčním systémem je Klar–Vänern–Göta (povodí 50 229 km²), další velké řeky jsou Torne (620 km, 40 157 km²), Dal (520 km, povodí 28 954 km²) nebo Ume (470 km, povodí 26 815 km²). Nachází se zde také množství jezer, vesměs průtočných, největší jsou Vänern a Vättern.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Skandinávský poloostrov na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Skandinávský poloostrov ve Wikislovníku
Média použitá na této stránce
Finská vlajka
Scandinavia from space in winter.
The Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer (MODIS) instrument aboard NASA’s Terra satellite captured the above image of the Scandinavian Peninsula on February 19, 2003.
With a landscape largely shaped by glaciers over the last ice age, the Scandinavian Peninsula is as picturesque in the winter as it is cold. Along the left side of the peninsula, one can see the jagged inlets, known as fjords, lining Norway’s coast. Many of these fjords are well over 2,000 feet (610 meters) deep and were carved out by extremely heavy, thick glaciers that formed during the last ice age. The glaciers ran off the mountains and scoured troughs into Norway’s coastline with depths that reached well below sea level. When the glaciers melted, the seawater rushed into these deep troughs to form the fjords. The deepest fjord on Norway’s coast, known as Sogn Fjord, lies in southwest Norway and is 4,291 feet (1,308 m) deep.