Skandinaviska Aero BHT-1 Beauty

BHT-1 Beauty
BHT-1 Beauty
BHT-1 Beauty
Určenícvičné letadlo
VýrobceSkandinaviska Aero AB
ŠéfkonstruktérErik Bratt, Karl-Erik Hilfing, Björn Törnblom
První let4. prosince 1944
UživatelŠvédsko
Výroba1944
Vyrobeno kusů1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skandinaviska Aero BHT-1 Beauty je švédský jednomístný lehký jednoplošník, který v první polovině 40. let navrhli budoucí inženýři E. Bratt, K. E. Hilfing a B.Törnblom. Letoun byl postaven společností Skandinaviska Aero AB ve Stockholmu.[1]

Vznik a vývoj

Všechno to začalo s několika výpočty a náčrtky na zadní straně jídelního lístku v restauraci. V tomto případě se konkrétně jednalo o večer 7. května 1943 v restauraci Bacci Wapen ve Stockholmu.[2] Do května 1944 byly konstrukční práce dokončeny. Čítaly na 4 000 výkresů a 2 500 výpočtů zatížení, které provedl Törnblom, který jako jediný měl předchozí zkušenosti s návrhem letadel. Navrhl také křídla, výškovky a kormidlo. Hilfing byl zodpovědný za trup a Bratt pracoval na instalaci motoru, vrtule a podvozku.[2]

BHT je zkratka pro iniciály příjmení Erik Bratt, Karl-Erik Hilfing a Björn Törnblom. BHT-1 byl postaven společností Skandinaviska Aero (SAA) v Norrtälje v roce 1944 (když byla v roce 1943 zahájeny práce na stavbě letounu, společnost se ještě nazývala Björkvallsflyg).[3] Tato společnost se stala s třemi letouny Douglas DC-3 první švédskou charterovou leteckou společností.

Letoun BHT-1 (výr. č. 1/1144) s imatrikulací SE-ANX (přidělenou 6. září 1945)[4] byl zalétán 4. prosince 1944.[5] V polovině ledna 1945 se na stockholmském letišti Bromma (IATA: BMA, ICAO: ESSB) uskutečnila prezentace letounu tisku. Po druhé světové válce byl navržen i dvoumístný letoun BHT-2, ale k jeho stavbě nedošlo.[6]

Skandinaviska Aero BHT-1 Beauty (Les Ailes, novembre 1946)

Popis letounu

BHT-1 je dřevěný samonosný dolnoplošný jednoplošník s zatahovacím podvozkem a mechanicky stavitelnou vrtulí. Jednomístný letoun měl uzavřenou kabinu. Křídla obsahují štěrbinové klapky.

Byl poháněn pístovým motorem Walter Mikron o jmenovitém výkonu 60 k (44 kW). Palivové nádrže měly objem 88 l (ve třech nádržích). Ve verzi Plus se „speciální“ rezervou objem vzrostl na 127 l benzínu.

Použití

Letadlo mělo být použito pro tažení terčů pro cvičení švédské letecké, protivzdušné obrany. Během druhé světové války mělo Švédsko silné letectvo, dosahující počtu až 800 strojů, což přispělo k odvrácení hrozby možné invaze do Švédska. Po válce tento „obranný“ účel vymizel a letoun začal být používán jako sportovní, popř. akrobatický letoun. Pokud byl letoun používán pro akrobacii, byla jeho maximální vzletová hmotnost omezena na 365 kg.[3] Když společnost Skandinaviska Aero ukončila činnost, bylo letadlo v červnu 1949 prodáno společnosti AB Airola a potom Duells Aero AB v Göteborgu.[4] Od následujícího roku s ním létal Kurt Klausson na leteckých dnech a podobných akcích.[3]

V létě roku 1950 byl letoun prodán do Norska (imatrikulace LN-JHC přidělená 6. července 1950)[4], kde s ním létal Jan Christie a zúčastnil se s ním v polovině září 1950 závodu Daily Express South Coast Race. V roce 1977 letoun koupil Ingemar Ehrenström, který mu postupně vrátil jeho původní vzhled a švédskou imatrikulaci. Po velké rekonstrukci letěl BHT-1 poprvé 13. prosince 2009.[7]

Poté jej konečně koupil jeho dlouholetý obdivovatel, Kjell W. Ahlberg (1928–2011). Poté se postaral o to, aby zůstal v takovém stavu, aby se mohl účastnit několika letových dnů. Poslední majitel BHT-1 Beauty Kjell W. Ahlberg[8] daroval letadlo ještě před svou smrtí švédské asociaci historie letectví SFF (Swedish Aviation History Association), která jej umístila do švédského leteckého muzea ve Västerås (Västerås Aviation Museum).[5]

Uživatelé

  • ŠvédskoŠvédsko Švédsko (SE-ANX)
    • Skandinaviska Aero AB (1944– 1948)
    • AB Airola, Duells Aero AB Göteborg (1949)
    • Kurt Klausson (1950), Ingemar Ehrenström (1997– 2009), Kjell Ahlberg (2009– 2011)
  • NorskoNorsko Norsko (LN-JHC)
    • Jan Christie (1951– 1977)

Specifikace

Data podle[2][9][10]

Skandinaviska Aero BHT-1 Beauty, skica (Les Ailes, novembre 1946)

Technické údaje

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 6,82 m
  • Délka: 5,80 m
  • Výška: 1,90 m
  • Nosná plocha: 7,00 m2
  • Plošné zatížení: 52 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 240 kg
  • Vzletová hmotnost: 420 kg
  • Pohonná jednotka: 1× pístový, invertní vzduchem chlazený čtyřválcový řadový motor Walter Mikron 4-II
    • maximální, vzletový výkon: 46 kW/62 k při 2800 ot/min
    • jmenovitý, nominální výkon: 44 kW/60 k při 2600 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná se zařízením pro ruční nastavování

Výkony

  • Maximální rychlost: 245 km/h
  • Cestovní rychlost: 210 km/h
  • Přistávací rychlost: 75 km/h
  • Dolet: 1 700 km
  • Dostup: 7 500 m
  • Stoupavost: 5,2 m/s
  • Výkon/hmotnost: 8,18 kg/kW

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Skandinaviska Aero BHT-1 Beauty na anglické Wikipedii.

  1. ↑ BHT-1 „Beauty“ (švédsky) [online]. Västerås: Västerås Flygmuseum [cit. 2020-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-24. 
  2. ↑ a b c Skandinaviska Aero BHT-1 Beauty (anglicky) [online]. all-aero.com [cit. 2020-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-22. 
  3. ↑ a b c BHT-1 SE-ANX - 2 (švédsky) [online]. 2009-10-01 [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Civil Aircraft Register - Sweden [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b TUNARED, Erik. BHT-1 Beauty nu på plats i Aeroseum tack vare insats från GVFS (švédsky) [online]. Göteborg: Göteborgs Veteranflygsällskap, 2014-05-13 [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ Skandinaviska Aero BH-1 Beauty: Labor of Love (anglicky) [online]. elpoderdelasgalaxias.wordpress.com, 2019-01-15 [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ ÅKERBERG, Gunnar. Skönheten i skyn (švédsky) [online]. Stockholm: sffsto.se (Svensk Flyghistorisk Förening), 2009-12-16 [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ SE-ANX [online]. airport-data.com [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ BRIDGMAN, Leonard (1988). Jane's Fighting Aircraft of World War II. New York: Crescent Books. p. 288. ISBN 0-517-67964-7
  10. ↑ BRIDGMAN, Leonard, ed. (1947). Jane's all the World's Aircraft 1947. London: Sampson Low, Marston & Co. p. 166c.

Související články

Literatura

  • TAYLOR, Michael J. H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions. p. 51.
  • SIMPSON, Roderick W. (1995). Airlife's General Aviation. Shrewsbury: Airlife Publishing. p. 404., ISBN 1853105775
  • GUNSTON, Bill. (1993). World Encyclopaedia of Aircraft Manufacturers. Naval Institute Press, p. 336, ISBN 1557509395

Externí odkazy

Média použitá na této stránce