Sklářská píšťala

Foukání skla do formy
Rytiny sklářů ve sklárně z Mandevillově cestopisu

Sklářská píšťala je hlavní pracovní nástroj sklářů sloužící k foukání skla.

Popis

Sklářská píšťala je dutá tyč dlouhá až několik metrů. Na jeden konec nabírá sklář roztavenou sklovinu a z druhé strany do ní fouká, čímž z měkkého roztaveného skla vzniká tzv. baňka. Ta se pak fouká do sklářské formy, nebo se tvaruje sklářským nářadím. Běžné sklářské píšťaly se skládají z návarku (část, kterou se na píšťalu nabírá sklovina), těla píšťaly, izolované části a náustku.

S nejstaršími píšťalami se setkáváme již u Féničanů (asi 1500 – 300 př. n. l.). Jednalo se zřejmě o keramické trubice zhotovené z hlíny.[1] Na českém území jsou to pak úlomky sklářských píšťal pocházející ze 13. století,[2] nejstarší zobrazení pak spadá do 15. století, kdy v Mandevillově cestopisu nacházíme iluminaci skláře s píšťalou.[1][3]

Odkazy

Reference

  1. a b VONDRUŠKA, Vlastimil. Sklářství. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0261-4. Kapitola Ruční techniky výroby skla, s. 46–47. 
  2. Historie a současnost výroby skla [online]. 2005-12-02 [cit. 2009-04-01]. Dostupné online. 
  3. British Library [cit. 2009-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-07. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Glassmaking - Picture book of Sir John Mandeville's Travels (c.1410), f.16 - BL Add MS 24189.jpg
Autor: , Licence: CC0
Miniature of workers, above, mining the pit of Memnon for sand for glassmaking and, below, a glassblower and other craftsmen in a glassmaking workshop.
Стеклодув.jpg
Autor: Витольд Муратов, Licence: CC BY-SA 3.0
Демонстрация работы стеклодува. Музей стекла в Аребруке.