Sklípkoši

Jak číst taxoboxSklípkoši
alternativní popis obrázku chybí
Heptathela higoensis
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenklepítkatci (Chelicerata)
Třídapavoukovci (Arachnida)
Řádpavouci (Araneae)
Podřádsklípkoši (Mesothelae)
Pocock, 1892
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sklípkoši (Mesothelae) jsou primitivní podřád pavouků.

Systematika a evoluce

Za popisnou autoritu sklípkošů je považován britský přírodovědec Reginald Innes Pocock, jenž na základě výzkumu rodu Liphistius již roku 1892 navrhl rozdělení pavouků na taxony Mesothelae a Opisthothelae (zahrnuje sklípkany, odb. Mygalomorphae; a dvouplicné pavouky, odb. Araneomorphae).[1] Tuto podobu systému podporují i molekulárně-fylogenetické analýzy; sklípkoši představují sesterskou skupinu vůči všem ostatním pavoukům.[2]

Sklípkoši zahrnují žijící čeleď sklípkošovití (Liphistiidae), alternativně však může být rozlišována i čeleď Heptathelidae. Čeleď Liphistiidae v takovém případě vystupuje jako monotypická, zahrnuje pouze jediný rod Liphistius.[3] World Spider Catalog se k roku 2024 kloní používat čeleď Liphistiidae v širším smyslu, jež v takovém případě zahrnuje následujících osm rodů:[4]

  • Ganthela Xu & Kuntner, 2015;
  • Heptathela Kishida, 1923;
  • Liphistius Schiødte, 1849;
  • Luthela Xu & Li, 2022;
  • Qiongthela Xu & Kuntner, 2015;
  • Ryuthela Haupt, 1983;
  • Songthela Ono, 2000;
  • Vinathela Ono, 2000.

Fosilní nálezy pavouků interpretované jako pozůstatky sklípkošů sahají až do karbonu (čeledi Arthrolycosidae, Palaeothelidae, Arthromygalidae), přičemž několik prvohorních nálezů poskytla i naleziště na Rakovnicku. Bohaté jsou však i pozdější nálezy v barmském jantaru datované do křídy (čeledi Eomesothelidae, Burmathelidae, Cretaceothelidae, Arthromygalidae).[5]

Popis

Sklípkoš Qiongthela bawang

Sklípkoši dosahují celkové velikosti těla asi 10 až 30 mm.[6] Jde o středně velké až velké pavouky, přičemž hlavová část hlavohrudi je vyvýšena nad hrudní částí.[7] Sklípkoši představují nejstarobylejší žijící pavouky, stavbou těla se stále relativně podobají svým prvohorním předkům.[8] Významným primitivním znakem sklípkošů je zřetelně článkovaný zadeček, což je znak nepozorovaný u ostatních pavouků. Svrchní část zadečku překrývá jedenáct destiček neboli tergitů. Spodní strana zadečku původně zahrnovala shodný počet břišních destiček (sternitů), na jejich existenci stále upomíná přítomnost několika příčných rýh.[9]

Primitivní je rovněž podoba snovacích bradavek, jež se nacházejí uprostřed břišní strany zadečku. U ostatních pavouků došlo k úplné redukci zadečkových článků mezi snovacími bradavkami a řitním otvorem, snovací bradavky se tak u nich posunuly až na konec pohyblivého zadečku.[9] Sklípkoši jsou zároveň jedinými pavouky, u nichž se objevuje původní počet čtyř párů snovacích bradavek – přední střední pár, přední postranní pár, zadní střední pár a zadní postranní pár. Přední střední bradavky byly u pokročilejších linií pavouků ztraceny, u dvouplicných pavouků vůči nim představuje homologii snovací políčko neboli kribelum (slouží k produkci ultrajemných vláken, tzv. kribelového vlášení, ovšem několikrát došlo k jeho ztrátě), případně útvar zvaný kolulus. Někteří sklípkoši rovněž vykazují odvozenější vzor snovacích bradavek, včetně redukce inkriminovaného předního středního páru, jenž v takovém případě nabývá podoby nefunkčních knoflíkovitých výrůstků.[10][11] Vnitřní snovací bradavky mohou být nepárové.[9] Postranní snovací bradavky sklípkošů jsou tvořeny několika články, střední snovací bradavky jsou nesegmentované.[7]

Sklípkoši zachovávají dva páry plicních vaků, zatímco u dvouplicných pavouků bývá jeden jejich pár přeměněn na vzdušnice.[8] U některých zástupců sklípkošů také zůstává patrná segmentace nervové soustavy.[12] Z dalších primitivních znaků této skupiny lze jmenovat přítomnost plagiognátních chelicer (tj. hroty drápků nesměřují proti sobě), dvou párů koxálních žláz na kráčivých končetinách či primitivní stavbu kopulačních orgánů.[9]

Výskyt a chování

Sklípkoš Liphistius malayanus

Sklípkoši se vyskytují ve východní a jihovýchodní Asii, vyjma pevninských oblastí i na přidružených ostrovech (Sumatra, Okinawa, Rjúkjú aj.).[7] Všichni sklípkoši představují predátory. Budují si zemní nory s padacími vchody, do jejichž ústí mohou vést paprsčitá signální vlákna, a loví živočichy, kteří se přiblíží k ústí nory příliš blízko.[6][8] Tvrdilo se, že sklípkoši postrádají jedové žlázy, studie z roku 2010 však tyto hypotézy prokazatelně vyvrátila.[13]

Během rozmnožování samec přistupuje k samici zepředu a ta následně nadzdvihne tělo, aby mohl samec zavést do jejího genitálního otvoru svá makadla (slouží jako druhotný kopulační orgán). Tato rozmnožovací pozice je u pavouků považována za primitivní.[14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ POCOCK, R.I. XXXVIII.—Liphistius and its bearing upon the classification of spiders. Annals and Magazine of Natural History. 1892-10, roč. 10, čís. 58, s. 306–314. Dostupné online [cit. 2024-10-05]. ISSN 0374-5481. doi:10.1080/00222939208677416. (anglicky) 
  2. ↑ WHEELER, Ward C.; CODDINGTON, Jonathan A.; CROWLEY, Louise M. The spider tree of life: phylogeny of Araneae based on target‐gene analyses from an extensive taxon sampling. Cladistics. 2017-12, roč. 33, čís. 6, s. 574–616. Dostupné online [cit. 2024-10-05]. ISSN 0748-3007. doi:10.1111/cla.12182. (anglicky) 
  3. ↑ Heptathelidae. World Spider Catalog [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ Family: Liphistiidae Thorell, 1869. World Spider Catalog [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ DUNLOP, J. A.; PENNEY, D.; JEKEL, D. A summary list of fossil spiders and their relatives [online]. World Spider Catalog, Natural History Museum Bern, rev. 2023-01-04 [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b BRUSCA, R. C.; MOORE, Wendy; GIRIBET, G, 2023. Invertebrates. 4. vyd. New York: Oxford University Press. ISBN 9780197554418. S. 815. (anglicky) 
  7. ↑ a b c JOCQUÉ, R.; DIPPENAAR-SCHOEMAN, A. Spider Families of the World. ARC-PPRI, Tervuren, Belgium: Musée royal de l'Afrique centrale, 2007. S. 156–157. (anglicky) 
  8. ↑ a b c KŮRKA, Antonín; ŘEZÁČ, Milan; MACEK, Rudolf; DOLANSKÝ, Jan. Pavouci České republiky. Praha: Academia, 2015, dotisk 2019. S. 84. 
  9. ↑ a b c d BUCHAR, J.; KŮRKA, A. Naši pavouci. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0331-2. S. 47–48. 
  10. ↑ Kůrka, Řezáč, Macek & Dolanský 2015, s. 16.
  11. ↑ Brusca, Moore & Giribet 2023, s. 819.
  12. ↑ Brusca, Moore & Giribet 2023, s. 835.
  13. ↑ FOELIX, Rainer; ERB, Bruno. Mesothelae have venom glands. Journal of Arachnology. 2010-12, roč. 38, čís. 3, s. 596–598. Dostupné online [cit. 2024-10-05]. ISSN 0161-8202. doi:10.1636/B10-30.1. (anglicky) 
  14. ↑ FOELIX, R. F. Biology of Spiders. 3. vyd. New York: Oxford University Press, 2011. S. 246–247. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Liphistius malayanus 44930086.jpg
Autor: thibaudaronson, Licence: CC BY-SA 4.0
Malayan Black Trapdoor Spider (Liphistius malayanus)
Heptathela higoensis.jpg
Autor: Marshal Hedin, Licence: CC BY-SA 2.0
Heptathela higoensis (F Liphistiidae, Mesothelae) Kumamoto Pref, Kyushu, Japan; species ID tentative, based on geographic location
Qiongthela bawang (10.3897-zookeys.714.19858) Figure 1 (cropped).jpg
Autor: Xu X, Liu F, Kuntner M, Li D (2017) Four new species of the primitively segmented spider genus Qiongthela from Hainan island, China (Mesothelae, Liphistiidae). ZooKeys 714: 1-11. https://doi.org/10.3897/zookeys.714.19858, Licence: CC BY 4.0
Figure 1; Qiongthela bawang sp. n. Female (XUX-2012-097).