Sklenářka (horní usedlost)

Horní Sklenářka
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Výstavbakonec 18. století
Zánik1. polovina 20. století
Poloha
Adresapůvodní č.p. 23, Praha 3 - Žižkov, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°4′55,26″ s. š., 14°26′52,73″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní Sklenářka je zaniklá usedlost v Praze 3-Žižkově. Stála při severní straně Kubelíkovy ulice u křižovatky s ulicí Krásovou.[1][2]

Historie

Vinice je v místech Sklenářky doložena již v 16. století a existovala zde ještě roku 1794. Na severu sousedila s dolní Sklenářkou, na severovýchodě s Reismonkou a na západě s Výšinkou.[3][4]

Původně byla Sklenářka jediná viniční usedlost. Na Birkhardtově panoramatické vedutě z roku 1757 je "Sklenarzka" vyznačena číslem 14 a sloužila pravděpodobně jako pozice dělostřelecké baterie.[5].

Na počátku 19. století se rozrostla na komplex staveb s centrálním domem zvaným Na Zámečku. Honosný dům měl mansardovou střechu se dvěma plechovými čápy na vrcholu. Na zahradě u domu rostly ořechy, kaštany švestky, jabloně, lípy, javory, duby a další stromy, zdobily ji růžové keře a šeříky.

V seznamu 67 Viničných Hor z roku 1843 je zde uveden zámek s poplužním dvorem.[6] V něm roku 1866 při tažení z bitvy u Hradce Králové nocovalo 40 vojáků a hejtman. Od konce 19. století měla zámeček v majetku rodina Lorencova, která vlastnila také nedalekou Vendelínku.

Začátkem 20. století zahrady zanikly a zůstala pouze hlavní budova a špejchar. Obě stavby byly zbořeny pravděpodobně po roce 1945.

Socha svatého Jana Nepomuckého

Z usedlosti se dochovala pouze socha svatého Jana Nepomuckého. Původně stála na vysoké podezdívce před západním průčelím zámečku po levé straně, později byla umístěna na jeho nádvoří. Údajně tuto sochu měli ve velké úctě huláni a pruští vojíni, kteří byli po bitvě u Hradce Králové na horní Sklenářce v Praze ubytováni.

Kamenná pískovcová socha provedená v životní velikosti byla pravděpodobně zhotovena podle sochy svatého Jana Nepomuckého z Karlova mostu a také mívala podobný podstavec. Ještě roku 1924 se po stranách sochy nacházely dvě části tohoto podstavce s reliéfy a zdobené girlandami - jeden znázorňoval královnu u zpovědi a druhý svržení svatého Jana z mostu.[7]

Socha se nachází ve výklenku ve dvoře v Krásově ulici čp. 1841/4 a je památkově chráněná.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Vinohrady - dříve Weinberge (Winice), CPO evid. č. 3498–1, mapový list č. IV. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
  2. ↑ Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (perspektivní). In: Historický atlas měst: Praha. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 1994. Dostupné online Archivováno 4. 9. 2017 na Wayback Machine..
  3. ↑ Sklenářka. Město Praha. Odbor památkové péče: Žižkov. Obraz: Sklenářka 1830. [cit. 2017-04-14] Dostupné online. (Na kopci zleva horní Sklenářka, Výšinka a Vendelínka, vlevo dole Reismonka. Pohled od severovýchodu.)
  4. ↑ Sklenářka. Město Praha. Odbor památkové péče: Žižkov. Obraz: Sklenářka 1830. [cit. 2017-04-14] Dostupné online. (Zprava horní Sklenářka, Výšinka a Vendelínka. Pohled od jihozápadu.)
  5. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Sbírka vedut, kolorovaná mědirytina A. Birkhardta podle předlohy J.J. Dietzlera, popisky vlevo dole
  6. ↑ JANEČEK, Julius: Město Královské Vinohrady. Praha 1895, s. 10
  7. ↑ Karel Procházka: Památky žižkovské. [Část] 1. Praha: nákl. vlast., 1924. 30 s., 1 l. S. 18-20.
  8. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2009-01-30]. Identifikátor záznamu 765681719 : socha sv. Jana Nepomuckého. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Literatura

  • LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 266 - 267.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“