Skloňování

Skloňování (deklinace) je jmenná flexe, tedy ohýbání slovních druhů, jako jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, členy apod. Je obdobou časování sloves.

Skloňování spočívá v obměnách tvarů slovní jednotky (lexému), aniž by přitom došlo ke změně jejího základního významu. Děje se tak obvykle pomocí afixů, nejčastěji koncovek, anebo obměnami kořenů slov.

Skloňování vedle dalších gramatických prostředků (slovosled, předložky aj.) slouží k vyjadřování syntaktických vazeb mezi jednotlivými větnými členy.

Skloňování umožňuje vyjádřit různé mluvnické kategorie, jako např. pád, číslo, rod, způsob.

Nejvíce se uplatňuje u flektivních (např. slovanské vč. češtiny, latina) a aglutinačních jazyků (např. maďarština). Nejméně (či vůbec) se uplatňuje v analytických (izolačních) jazycích, jako je např. angličtina či francouzština.

Mluvnické kategorie

Mluvnické kategorie se v různých jazycích dají vyjádřit v různé míře. V některých jazycích mohou chybět úplně.

Pád

Kategorie pádu vyjadřuje různé funkce jména ve větách (výpovědích), jako je např. podmět, předmět, určení původce, vlastníka, místa, směru apod. V analytických jazycích tyto funkce nahrazují pomocná slova jako předložky či záložky, příslovce apod., např. angl. to Peter, čes. Petrovi.

V syntetických jazycích tyto prostředky obvykle existují současně, určitá předložka/záložka se pojí jen s určitým pádem. Pojí-li se předložka s více pády, vyjadřuje se tím různý význam jako např. směr a místo. Viz české na stůl a na stole.

Číslo

Číslo je kategorie mající vztah k počtu. Nejčastěji vyjadřuje opozici jeden x více, tedy jednotné (singulár) a množné číslo (plurál). Toto rozlišení mají obvykle i jazyky s omezeným skloňováním, viz např. anglické day – days (den – dny), man – men (muž – muži).

Méně často tato kategorie vyjadřuje i jiný počet. Číslo dvojné (duál), např. ve slovinštině, vyjadřuje počet 2. Pozůstatky duálu ve skloňování najdeme i češtině (dva, oba, ruce, nohy, oči, uši). Melanéské jazyky znají i číslo trojné (triál) či čtverné (kvadrál). Neurčitý počet, málo (vs. mnoho), vyjadřuje paukál (např. v arabštině u některých podstatných jmen).

Rod

Jmenný rod je kategorie, která různou měrou souvisí s povahou pojmenovaných skutečností a ovlivňuje skloňování. Může mít vztah k pohlaví (rod mužský – maskulinum, ženský – femininum, střední – neutrum), životnosti (životný – animatum, neživotný – inanimatum), rozlišovat osoby a neosoby aj.

Mluvnický rod však nemusí být v přímé souvislosti se skutečnou povahou věci. V češtině u živých bytostí obvykle odpovídá jejich pohlaví (např. muž, žena), neživé věci však mohou být rodu středního (město), mužského (hrad) i ženského (škola). Mužský rod se dle přirozené povahy dále dělí na životný (staří muži) a neživotný (staré hrady).

V románských jazycích obvykle neexistuje rod střední, v některých germánských jazycích (např. švédštině a dánštině) mužský a ženský rod splynuly do rodu společného.

Obdobou rodu ve svahilštině jsou jmenné kategorie, kterých je celkem 22 a závisejí na povaze pojmenovávané skutečnosti (lidé, zvířata, věci, stromy, abstraktní pojmenování aj.).

O kategorii rodu hovoříme, pokud ovlivňuje přiřazení jména ke vzoru skloňování, případně se projeví v mluvnické shodě adjektivního přívlastku s podstatným jménem. Aglutinační jazyky (maďarština, finština) kategorii rodu většinou neznají. Angličtina rod mluvnicky také nerozlišuje, projeví se pouze u osobních a přivlastňovacích zájmen 3. osoby singuláru (he – on, she – ona, it – ono), která zastupují podstatná jména podle jejich přirozeného rodu

Příklad skloňování

Následující příklad uvádí skloňování spojení přídavného a podstatného jména v různých rodech v češtině.

ČísloPádPádová otázkaRod mužský
životný
Rod mužský
neživotný
Rod ženskýRod střední
Jednotné1.Nominativkdo? co?mladý mužmladý státmladá ženamladé zvíře
2.Genitivkoho? čeho?mladého mužemladého státumladé ženymladého zvířete
3.Dativkomu? čemu?mladému mužimladému státumladé ženěmladému zvířeti
4.Akuzativkoho? co?mladého mužemladý státmladou ženumladé zvíře
5.Vokativoslovenímladý muži!mladý státe!mladá ženo!mladé zvíře!
6.Lokál(o) kom? (o) čem?mladém mužimladém státěmladé ženěmladém zvířeti
7.Instrumentálkým? čím?mladým mužemmladým státemmladou ženoumladým zvířetem
Množné1.Nominativkdo? co?mladí mužimladé státymladé ženymladá zvířata
2.Genitivkoho? čeho?mladých mužůmladých státůmladých ženmladých zvířat
3.Dativkomu? čemu?mladým mužůmmladým státůmmladým ženámmladým zvířatům
4.Akuzativkoho? co?mladé mužemladé státymladé ženymladá zvířata
5.Vokativoslovenímladí muži!mladé státy!mladé ženy!mladá zvířata!
6.Lokál(o) kom? (o) čem?mladých mužíchmladých státechmladých ženáchmladých zvířatech
7.Instrumentálkým? čím?mladými mužimladými státymladými ženamimladými zvířaty

Reference

  • Čermák F. Jazyk a jazykověda. Karolinum. Praha 2004, s. 126–131. ISBN 80-246-0154-0.

Související články

Externí odkazy

  • Slovníkové heslo skloňování ve Wikislovníku
  • Skloňování v různých jazycích on-line