Sklon ke spotřebě

Sklon ke spotřebě rozdělujeme na průměrný sklon ke spotřebě a mezní sklon ke spotřebě. Mezní sklon ke spotřebě (marginal propensity to consume – MPC) je definován jako dodatečný přírůstek spotřeby způsobený jednotkovou změnou disponibilního důchodu. Průměrný sklon ke spotřebě (average propensity to consume – APC) je definován jako podíl spotřeby a disponibilního důchodu. Autorem konceptu sklonu ke spotřebě je John Maynard Keynes.

Autor konceptu sklonu ke spotřebě John Maynard Keynes

Matematické pozadí

Mezní sklon ke spotřebě

Mezní sklon ke spotřebě lze exaktně vyjádřit jako ${\displaystyle MPC={\frac {\Delta C}{\Delta Y_{D}}}}$, kde ${\displaystyle C}$ označuje spotřebu a ${\displaystyle Y_{D}}$ označuje disponibilní důchod. Platí ${\displaystyle MPC\in (0,1)}$.

Průměrný sklon ke spotřebě

Průměrný sklon ke spotřebě lze exaktně definovat jako ${\displaystyle APC={\frac {C}{Y_{D}}}}$, kde ${\displaystyle C}$ označuje spotřebu a ${\displaystyle Y_{D}}$ označuje disponibilní důchod.

Mezní sklon ke spotřebě a multiplikátor

Vztah mezi MPC a multiplikátorem

Mezní sklon ke spotřebě

V ekonomice je velikost multiplikátoru závislá na sklonu ke spotřebě. Multiplikátor totiž roste s rostoucí hodnotou sklonu ke spotřebě. Vztah mezi velikostí multiplikátoru a velikostí mezního sklonu ke spotřebě budeme ilustrovat na příkladu dvousektorové ekonomiky, kdy se v ekonomice nalézají pouze dva subjekty – domácnosti a firmy. Začneme se vztahem ${\displaystyle \Delta Y=\Delta C+\Delta I}$, kdy je změna důchodu způsobena pouze změnou spotřeby a změnou investic. Nyní označíme ${\displaystyle c:=MPC}$ a pokračujeme v úpravě. Dostáváme vztah ${\displaystyle \Delta Y=c\Delta Y+\Delta I}$, po kterém přejdeme k finálnímu tvaru ${\displaystyle \alpha ={\frac {\Delta Y}{\Delta I}}={\frac {1}{1+c}}}$.

Mezní sklon k úsporám

Analogické odvození by následovalo, pokud bychom použili mezní sklon k úsporám (marginal propensity to save), pro který platí reciproký vztah ${\displaystyle MPS={\frac {1}{MPC}}}$. Multiplikátor ${\displaystyle \alpha }$ klesá s rostoucí hodnotou mezního sklonu k úsporám. Platí ${\displaystyle MPS\in (0,1)}$.

Interpretace

Pokud je hodnota multiplikátoru jednotková, tedy pokud platí ${\displaystyle \alpha =1}$, pak to znamená, že celý přírůstek důchodu je uspořen a nic není spotřebováno. Platí tedy ${\displaystyle MPC=0}$ a ${\displaystyle MPS=1}$. Pokud hodnota multiplikátoru roste nade všechny meze, pak tento stav implikuje fakt, že celý přírůstek důchodu je spotřebován a žádná jeho část není uspořena. Platí tedy ${\displaystyle MPC=1}$ a ${\displaystyle MPS=0}$. Oba zmíněné scénáře jsou spíše teoretického a hypotetického rázu nežli pozorovaná reality. Hodnoty multiplikátoru se tedy pohybují mezi jedničkou a nekonečnem.

Literatura

• Cahlík, T., Hlaváček, M. a Seidler, J. (2010). Makroekonomie. (1. vyd.). Praha: Karolinum. ISBN 978-80-2461-906-4.
• Holman, R. (2010). Makroekonomie. (2. vyd.). Praha: Nakladatelství C. H. Beck. ISBN 978-80-7179-861-3.

Související články

• John Maynard Keynes
• Spotřeba
• Kvantitativní teorie peněz