Skoltská sámština

Skoltská sámština
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Finsko, Rusko (v mapě č. 6)
Počet mluvčích	asi 420 (2001)[1]
Klasifikace	Uralské jazyky Ugrofinské jazyky Finsko-permské jazyky Finsko-volžské jazyky Finsko-laponské jazyky Sámské Východosámské
Písmo	Latinka
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	není úředním
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	sms (B) sms (T)
ISO 639-3	sms
Ethnologue	SMS
Wikipedie
testovací verze
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skoltská sámština (sääʹmǩiõll^[2]) je sámský jazyk z ugrofinské větve uralské jazykové rodiny. Mluví jí zhruba 400 lidí na severu Finska a asi jen 20 v Rusku.^[1] Kdysi se vyskytovala i na severu Norska v oblasti Neiden.

Abeceda a pravopis

Pravopis byl vytvořen v roce 1973. Abeceda se skládá z 36 písmen:^[3]

Kromě těchto písmen se v cizích slovech používají i písmena q, w, x a ö. Znak ʹ vyznačuje palatalizaci, pokud stojí za souhláskou.

Klasifikace

Skoltská sámština patří do východní skupiny sámských jazyků společně se sámštinou inarijskou, akkalskou, kildinskou a terskou.

Dialekty skoltské sámštiny

Skoltská sámština zahrnuje dva hlavní dialekty:

1. severní
2. jižní^[4]

Severní dialekty skoltské sámštiny

Do skupiny severních dialektů skoltské sámštiny patří dialekty:

• neidenský: oblast města Neiden v Norsku (zaniklý)
• paatsjokiský: vesnice Paaččjokk (Paatsjoki), Peäccam (Petsamonkylä) a Mueʹtǩǩ (Muotka) v bývalé oblasti Petsamo, jejichž mluvčí po 2.světové válce odešli do Nellimu ve Finsku.

Rozdíly mezi těmito dvěma dialekty lze spatřit v nominativu plurálu u podstatných jmen, který je v neidenském dialektu vyjádřen zakončením na -k, př. kuelek 'ryba', v paatsjokiském dialektu toto zakončení chybí, př.kueʹl.^[5]

Jižní dialekty skoltské sámštiny

Jižní skupina zahrnuje dialekty:

• suõʹnnʼjelský: oblast kolem jižního Petsamo, nyní v Sevettijärvi ve Finsku
• njuõʹttjäuʹrrský: kolem jezera Notozero a jižní oblast bývalých vesnic Njuõʹttjäuʹrr (Nuortijärvi - Notozero) a Sââʹrvesjäu'rr (Hirvasjärvi - Girvasozero)

Njuõʹttjäuʹrrské nářečí používá středovou souhlásku d, zatímco suõʹnnʼjelské používá frikatívu đ: suõʹnnʼjelský dialekt vueʹđđed^[6] 'spát' oproti njuõʹttjäuʹrrskému vueʹdded, sââʹrvesjäu'rrskému vueʹdde; suõʹnnʼjelský dialekt ǩiđđ 'jaro' oproti njuõʹttjäuʹrrskému kidd.^[5]

Hlásky

Samohlásky

Samohlásky se ve skoltské sámštině vyslovují s jinou intonací. Ta je dvojí: vysoká a nízká. Vysoké samohlásky mají své nízké protějšky.

Intonace je často významotvorná. Příklad: kåʹsse 'kašlou' (přít.čas, 3.os.mn.č.) - koʹsse 'kašlali' (min.čas, 3.os.mn.č.); eʹtte 'objevují' (přít.čas, 3.os.mn.č.) - iʹtte 'objevovali' (min.čas, 3.os.mn.č.)^[7]

Diftongy

Ve skoltské sámštině existuje 8 základních diftongů iõ, iâ, eâ, eä, uõ, uä, uâ, uå. U diftongů taktéž dochází k palatalizaci. Ta se projevuje ve výslovnosti zejména u diftongů, jejichž druhou složkou je zadní nebo středová samohláska. Pokud je tedy druhá složka diftongu zadní nebo středová samohláska /â/, mají tyto diftongy svůj palatalizační protějšek zaznamenán v ortografii, př. /uå/ /uâ/ /iâ/ /eâ/ - /ueʹ/ /ueʹ/ /ieʹ/ /eäʹ/. Jestliže je však druhou složkou středová samohláska /ō/, nejsou tyto tvary zaznamenány v ortografii, a jejich palatalizovaný protějšek vypadá dokonce velmi odlišně, př./iō/, /uō/ - /iiʹ/, /uiʹ/.

Tvarosloví

Jména

Do kategorie jmen ve skoltské sámtštině se řadí jména podstatná a přídavná, která jsou rozdělena do 12 deklinačních typů.

Skloňování

Skoltská sámština užívá 9 pádů: nominativ, akuzativ, genitiv, illativ, lokativ, komitativ, abesiv, essiv a partitiv. Koncovky těchto pádů se připojují ke kmeni, který je v silném či slabém stupni. Právě příslušnost k jedné z 12 deklinačních typů určuje, v jakém pádě použít slabý a silný stupeň.

Koncovky pádů

^[8]

1. a 2. deklinační typ.

1. typ

K tomuto typu patří většina skoltských jmen, především jednoslabičných. Nepatří sem slova převzatá a odvozená. Kmen jména patřící do 1. typu je v nominativu singuláru vždy v silném stupni. V silném stupni jsou také illativ, essiv a partitiv jednotného čísla. Ostatní pády, včetně pádů plurálu, jsou ve slabém stupni. Tvary essivu a partitivu neexistují pro množné číslo. Př. võõr krev.

^[9]

2. typ

Také do druhého typu patří zejména jednoslabičná jména, avšak tvar kmene v nominativu singuláru je ve slabém stupni. Kmeny v ostatních pádech jsou v silném stupni. Př. maadd dno.

^[10]

Zájmena

Osobní zájmena

Osobních zájmen ve skoltské sámštině existuje 9, kromě tvarů jednotného a množného čísla se u zájmen zachovaly i tvary duálu (na rozdíl od sloves, kde duál zanikl).

^[11]

Osobní zájmena se skloňují. Zájmena v jednotném čísle se skloňují ve všech 9 pádech, zájmena v množném čísle nemají tvar pro essiv a partitiv a duál nezná partitiv.

^[12]

Ukazovací zájmena

tät ten, täk ti
tõt tamten, tõk tamti
tut tamten, tuk tamti
Významy ukazovacích zájmen jsou shodné s finštinou. Ve skoltšině tät odpovídá finskému tämä a používá se k poukázání na věc, která je v bezprostřední blízkosti mluvčího, tõt odpovídjící finskému tuo označuje věc vzdálenou, avšak viditelnou, a tut odpovídá finskému se, které se používá, pokud se hovoří o věci vzdálené. Použití tut je častější také při běžné mluvě, kdy označuje věc, která už byla dříve zmíněna. ^[13]

Neurčitá zájmena

Neurčitá zájmena jsou vyjádřena pomocí sufixů -ne a -a. mii-ne něco
ǩii-ne někdo
kuäbbaž-ne kdokoliv, kterýkoli
ǩii-a každý, všichni
kuäbbaž-a každý ^[11]

Záporná zájmena

Záporná zájmena se tvoří pomocí částice ni, který stojí samostatně před vztažným zájmenem.
ni mii nic
ni ǩii nikdo
ni kuäbbaž ani jeden ^[14]

Vztažná zájmena

mii co
ǩii kdo
Ve skoltské sámštině se používá univerzální vztažné zájmeno kååʹtt, které lze skloňovat v pádě i čísle a zastupuje vztažná zájmena kdo, co, který. Pokud například toto vztažné zájmeno stojí ve větě v nominativu, má roli subjektu; pokud je v akuzativu, zastává roli přímého objektu. ^[15]

Tázací zájmena

mii? - mõõk co? (sg. - pl.)
ǩii? - ǩeäk kdo? (sg. - pl.)
kuäbbaž? který (ze dvou)?
Tázací zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména. ^[16]

Číslovky

Základní číslovky

1 õhtt
2 kueʹhtt
3 kolmm
4 nellj
5 vitt
6 kutt
7 čiččâm
8 kääuʹc
9 ååuʹc
10 lååi
100 čueʹđ
1000 dahat/doohhat
^[17]

Řadové číslovky

1. vuõssâmõs
2. nuʹbb
3. kuälmad
4. neelljad
5. viiđad
6. kuuđad
7. čiiččad
8. kääucad
9. ååuʹc
10. låågad
^[17]

Sloveso

Slovesa se ve skoltské sámštině časují ve 4 osobách (první, druhá, třetí a čtvrtá-neurčitá osoba), v čísle (jednotné a množné), v čase (přítomný, minulý, předpřítomný a předminulý) a ve čtyřech způsobech (indikativ, potenciál, kondicionál a imperativ). Na rozdíl od ostatních sámských jazyků se ve skoltské sámštině nevyskytují duálové slovesné koncovky.^[18]

Slovesné třídy

Slovesa jsou rozdělena do 4 typů, a to podle tvaru kmene. K těmto kmenům se poté přidávají koncovky mluvnických kategorií. Kmen může být zakončen na konsonant (konsonantický kmen) nebo na vokál (vokalický kmen), který se dále dělí na silný a slabý.

^[19]

Přítomný čas

Příklad koncovek pro přítomný čas u slovesa patřící k 1. slovesnému typu kuullâd slyšet.

[*1] 3. os. sg. u sloves 1. typu nemá specifickou koncovku. U sloves 2. a 3. typu dochází k vložení epentetického -a- uvnitř kmene, např. mainsted říct mainst- → mainast
^[20]

Minulý čas

^[20]

Předpřítomný a předminulý čas

Předpřítomný čas ve skoltštině se tvoří perifrasticky s pomocným slovesem leeʹd (být) v minulém čase. Na pomocném slovese se vyjadřuje osoba a číslo. U obou časů se významové sloveso vyskytuje ve formě minulého participia.
Předpřítomný čas vyžaduje pomocné sloveso leeʹd v přítomném čase.^[21]

Způsob

Ve skoltské sámštině existují čtyři způsoby: indikativ, potenciál, kondicionál a imperativ.

Potenciál

^[20]

Kondicionál

^[20]

Imperativ

[*2] Koncovky 2. os. sg. se různí podle slovesné třídy. ^[20]

Příslovce

Ve skoltské sámštině existují 2 typy příslovcí:

• otevřený typ odvozených příslovcí
• uzavřený typ příslovcí

Otevřený typ odvozených příslovcí

Tato příslovce jsou odvozena od přídavných a také podstatných jmen. Příslovce odvozená od jmen náležících k 1. typu končí na sufix ‑^ld, příslovce odvozená od ostatních typů končí na sufix ‑ânji. Odvozená příslovce nejčastěji vyjadřují způsob.

^[22]

Uzavřený typ

Skupina uzavřených příslovcí vyjadřuje většinou místo a čas.

Příslovce času

Příslovce času se vyskytují nejčastěji na začátku věty.
ââʹn teď
eiʹdde právě teď
juʹn už
sõrgg brzy
teʹl potom
tuâl-aa dávno
eʹpet znovu
pâi vždy
täujja často
jåhtta včera
täʹbbe dnes
jâđđa zítra
^[23]

• Příslovce označující část dne

tueʹlää ráno
peivva přes den
kõskkpeeiʹv v poledne
jeäʹǩǩespeeiʹv odpoledne
jeäʹǩǩää večer
kõskkekka o půlnoci
ekka v noci
^[24]

• Příslovce označující roční období

ǩeässa v létě
čâhčča na podzim
tälvva v zimě
ǩeâđđa na jaře^[25]

Místní příslovce

tääiʹb ~ tääiʹben tady/odtud
tiiʹǩ tady (kam?)
toʹb ~ toʹben tam/odtud
tok tam (kam?)
^[25]

• Příslovce oznařující světové strany

tâʹvven na/ze severu
tââvas na sever
saujâst na jihu
sauʹjje na jih
nuõrttjest na východě
nuõrttja na východ
viõsttrest na západě
viõsttra na západ

• Příslovce označující místo

čiʹǯsbeäʹlnn nalevo
čiʹǯsbeälla doleva
vuäʹljsbeäʹlnn napravo
vuäʹljsbeälla doprava
ooudbeäʹlnn naproti
mââibeäʹlnn za
pââibeäʹlnn nad
vuâlbeäʹlnn pod^[26]

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu skoltská sámština na Wikimedia Commons

Reference