Skylab
| Skylab | |
|---|---|
| |
| Základní informace | |
| COSPAR | 1973-027A |
| Volací znak | Skylab |
| Stálá posádka | 3 |
| Start | 14. května 1973 |
| Kosmodrom | LC-39Kennedyho vesmírné střediskoEastern Test Range |
| Nosná raketa | Saturn V |
| Provozovatel | NASA |
| Datum zániku | 11. července 1979 |
| Hmotnost | 77 088 kg |
| Délka | ~30 metrů |
| Šířka | 6,7 metru |
| Obytný objem | 283 m³ |
| Perigeum | 434 km |
| Apogeum | 442 km |
| Sklon dráhy | 50° |
| Doba oběhu | 93,4 minut |
| Oběhů za den | 15,4 |
| Dnů na oběžné dráze | 2249 dnů |
| Dnů s posádkou | 171 dnů |
| Konfigurace | |
 | |
| Nákres stanice Skylab s připojenou lodí Apollo. | |
Skylab (nebeská laboratoř) byla americká orbitální kosmická stanice, která kroužila 6 let kolem Země. V letech 1973–1979 na ní pracovaly tři trojčlenné posádky, vesměs občané USA. Délkou pobytu (28, 59 a 84 dní) vytvořili kosmonautické světové rekordy, překonané po čtyřech letech (1978) posádkou sovětského Sojuzu 26.
Záměr
Původně měl na úspěšný program Apollo navazovat rozsáhlý program Apollo Applications. Byl však vládou a kongresem USA seškrtán rozpočet NASA a projekt předčasně zrušen. Bylo rozhodnuto o redukci plánů, postavit a provozovat orbitální stanici Země.[1]
Původně se počítalo s tím, že Skylab bude vynesen na oběžnou dráhu raketou Saturn 1B. Vzhledem k její omezené nosnosti se tedy plánovalo, že stanice bude vynesena na oběžnou dráhu v neobyvatelném stavu a že bude dokončena teprve tam. Po zastavení programu Apollo však NASA měla k dispozici nosič Saturn V o podstatně vyšší nosnosti. Projekt byl proto pozměněn a orbitální stanice byla vynesena na oběžnou dráhu v obyvatelném stavu.
Údaje o stanici
Jako základ stanice byl využit upravený modul S-IVB, který byl normálně montován buď jako 2. stupeň nosiče Saturn 1B nebo jako 3. stupeň nosiče Saturn 5. Hmotnost stanice byla 77 088 kg, průměr až 6,7 metru, délka i s připojenou dopravní lodí 36,1 metru. Byla tedy několikanásobně větší, než předchozí sovětské stanice Saljut. V spodním patře byla vědecká laboratoř a dvě obytné místnosti, z toho ložnice byla členěna na tři kóje. Dále zde byla toaleta. V horním patře byly skladovací prostory. Mimo těchto prostor byly na stanici další prostory s nádržemi, spojovací adaptér pro obslužné lodě s kosmonauty, na výklopné konstrukci sluneční dalekohled. Zásobování energií obstarávaly sluneční panely.[2]
Plnění programu
Vynesení stanice Skylab na oběžnou dráhu je označováno jako let Skylab 1. Odstartoval 14. května 1973 z Mysu Canaveral dvoustupňovou modifikací nosiče Saturn 5. Na první pohled vlastně na startovní rampě stála normální trojstupňová raketa známá z letů programu Apollo, která však tentokrát nenesla servisní a velitelský modul a v jejím třetím stupni byla místo motorů a nádrží s palivem vestavěna orbitální kosmická stanice.
Po vynesení se na stanici projevila řada závad, takže byly pochybnosti, zda bude stanice obyvatelná. Například se plně neotevřely sluneční panely, nadměrně stoupala vnitřní teplota.[3] Program prvního letu ke stanici proto zahrnoval z velké části opravy vzniklých závad, bránících provozu stanice.
K orbitální stanici pak byly vyslány tři pilotované lety
- Skylab 2: 25. května – 22. června 1973, posádka Charles Conrad Jr, Paul Weitz a Joseph P. Kerwin
- Skylab 3: 28. července – 25. září 1973, posádka Alan L. Bean, Jack R. Lousma, Owen K. Garriott
- Skylab 4: 16. listopadu 1973 – 8. února 1974, posádka Gerald P. Carr, William Pogue, Edward G. Gibson
Pro všechny tyto tři pilotované lety byl použit nosič Saturn 1B, který na oběžnou dráhu vynesl kosmickou loď, tvořenou velitelským a servisním modulem používaným v programu Apollo. Ta se na oběžné dráze spojila s orbitální stanicí Skylab.
Zánik
Kosmická stanice Skylab částečně shořela v atmosféře. Navedena byla do oblasti Tichého oceánu. Části stanice ale v atmosféře nezanikly a dopadly na zemský povrch. 11. července 1979 v 16:37:00 UTC dopadly trosky poblíž australského města Perthu na západě Austrálie. Městská rada následně poslala americké agentuře NASA pokutu za znečišťování veřejného prostranství, načež do města telefonoval osobně americký prezident Jimmy Carter, který se za dopad tělesa jménem USA omluvil.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Americké kosmické lety, s. 339.
- ↑ Encyklopedie kosmonautiky, str. 340
- ↑ TOUFAR, Pavel; BALOUS, Miroslav. Cesty ke hvězdám. Praha: Albatros, 1976. 13-767-76. Kapitola Skylab, s. 321–322.
- ↑ Farmář našel na pastvinách pravděpodobně kus kosmické rakety [online]. [cit. 2008-03-30]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Skylab na Wikimedia Commons - Galerie Skylab na Wikimedia Commons
- Na webu Space
- Web NASA Archivováno 21. 3. 2010 na Wayback Machine.
- http://space.skyrocket.de/index_frame.htm?http://space.skyrocket.de/doc_sdat/skylab.htm
Média použitá na této stránce
This is the official emblem for the National Aeronautics and Space Administration's (NASA) Skylab Program.
- The emblem depicts the United States Skylab space station cluster in Earth orbit with the sun in the background. Skylab will evaluate systems and techniques designed to gather information on Earth resources and environmental problems. Solar telescopes will increase man's knowledge of our sun and the multitude of solar influences on Earth environment. Medical experiments will increase knowledge of man himself and his relationship to his earthly environment and adaptability to spaceflight. Additionally, Skylab will experiment with industrial processes which may be enhanced by the unique weightless, vacuum environment of orbital spaceflight. The 100-ton laboratory complex Skylab space station is composed of the Command/Service Module (CSM), Orbital Workshop (OW), Apollo Telescope Mount (ATM), Multiple Docking Adapter (MDA), and Airlock Module (AM).
This image is an artist's concept of the Skylab in orbit with callouts of its major components. In an early effort to extend the use of Apollo for further applications, NASA established the Apollo Applications Program (AAP) in August of 1965. The AAP was to include long-duration Earth orbital missions during which astronauts would carry out scientific, technological, and engineering experiments in space by utilizing modified Saturn launch vehicles and the Apollo spacecraft. Established in 1970, the Skylab Program was the forerunner of the AAP. The goals of the Skylab were to enrich our scientific knowledge of the Earth, the Sun, the stars, and cosmic space; to study the effects of weightlessness on living organisms, including man; to study the effects of the processing and manufacturing of materials utilizing the absence of gravity; and to conduct Earth resource observations. The Skylab also conducted 19 selected experiments submitted by high school students. Skylab's 3 different 3-man crews spent up to 84 days in Earth orbit. The Marshall Space Flight Center (MSFC) had responsibility for developing and integrating most of the major components of the Skylab: the Orbital Workshop (OWS), Airlock Module (AM), Multiple Docking Adapter (MDA), Apollo Telescope Mount (ATM), Payload Shroud (PS), and most of the experiments. MSFC was also responsible for providing the Saturn IB launch vehicles for three Apollo spacecraft and crews and a Saturn V launch vehicle for the Skylab.
An overhead view of the Skylab Orbital Workshop in Earth orbit as photographed from the Skylab 4 Command and Service Modules (CSM) during the final fly-around by the CSM before returning home. The space station is contrasted against the pale blue Earth.
Skylab General Mission-Patch
Apollo Applications wet workshop proposal, derived from an S-IVB upper stage. Note the rocket engine at right. (NASA) This concept later turned into the Skylab space station.