Sláva Vorlová

Sláva Vorlová
Sláva Vorlová (časopis Vlasta, 1952)
Základní informace
Rodné jméno	Miroslava Johnová
Jinak zvaná	„Mira Kord“
Narození	15. března 1894 Náchod Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. srpna 1973 (ve věku 79 let) Praha Československo Československo
Žánry	opera
Povolání	klavíristka, hudební skladatelka, pedagožka, hudební pedagožka a dirigentka
Nástroje	klavír
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sláva Vorlová, rozená Miroslava Johnová, pseudonym Mira Kord (15. března 1894 Náchod – 24. srpna 1973 Praha) byla česká hudební skladatelka, jenž patří mezi nejoriginálnější české hudební skladatele 20. století.

Pocházela z hudební rodiny, její otec Rudolf John byl kapelníkem v Náchodě, její matka Emilie Johnová byla zpěvačka a klavíristka.

Nejprve studovala zpěv u Rosy Papierové na Hudební akademii ve Vídni, v roce 1915 přesídlila do Prahy kde soukromě studovala hru na klavír u Václava Štěpána a kompozici u Vítězslava Nováka. Vykonala státní zkoušky ze zpěvu a klavíru a stala se v Náchodě učitelkou hudby. V roce 1919 se provdala za podnikatele Rudolfa Vorla (1891-1945) a posléze 15 let pracovala v jeho firmě „Vorel, továrna na dámské klobouky, Praha“.^[1][2]

V roce 1933 se vrátila ke komponování a složila smyčcový kvartet Beskydy. Další rok pokračovala ve studiu skladby na mistrovských kurzech u Jaroslava Řídkého na Pražské konzervatoři a soukromě studovala hru na klavír u Františka Maxiána. Od roku 1930 manželé bydleli ve vilové čtvrti na Barrandově ve Skalní 8.^[3] Zde se scházeli hudebníci například z Ondříčkova kvarteta, Jaroslav Řídký, Alois Hába, František Maxián, Jan Panenka, Josef Páleníček nebo Miloš Sádlo. Další přátelé (Antonín Seeman, Karel Sušický, Jiří a Eugen Podubecký) tvořili dohromady „Barrandovské kvarteto“.^[4]

Dne 8. května 1945 se stala svědkem popravy svého manžela nacistickým komandem SS^[5], což byl pro ni osobně velmi traumatizující zážitek.

V roce 1948 začala spolupracovat s básníkem a libretistou V. H. Roklanem (což byl pseudonym Vladimíra Hlocha), který se stal jejím dalším životním partnerem.

Zemřela na rakovinu v Praze v roce 1973.^[6][7]

V roce 1959 byla oceněna vyznamenáním Za vynikající práci. V roce 1971 byl v Náchodě založen Komorní orchestr Slávy Vorlové.

Její dílo zahrnuje hudbu vokální, orchestrální, komorní, operní a písňovou (včetně písní jazzových).

Libreta vesměs V. H. Roklan.

• Zlaté ptáče op. 27 (1950)
• Rozmarýnka op. 30 (podle Vítězslava Hálka, 1953)
• Náchodská kasace op. 37 (podle Aloise Jiráska, 1955)
• Dva světy op. 45 (1958)
• Hajníkova žena op. 38 (podle Pavla Országha Hviezdoslava, 1956)

• Maličká země op. 7 (1942)
• Zpěvy Gondwany op. 19 (1949)
• My, lidé 20. století (1959)

• Fantazie pro violoncello a orchestr, op. 6 (1940)
• Symfonie pro velký orchestr, op. 18 (1948); věnováno Janu Masarykovi
• Tango cantabile op. 23 (se zpěvem)
• Božena Němcová op. 24, (orchestrální suita, 1952)
• Symfonická předehra FOK op. 25 (1951)
• Pastorální koncert pro hoboj s orchestrem op. 28 (1952)
• Tři české tance op. 29 (1953)
• Koncert a-moll pro trubku op. 31 (1953)
• Doudlebské tance op. 36 (1954)
• Memento. Experiment symphonic. op. 43 (1957
• Slovácký koncert (Slovak Concerto) pro violu a orchestr, op. 35 (1954)
• Koncert d-moll pro klarinet op. 41 (1956)
• Koncert pro flétnu a orchestr op. 48 (1959)
• Durynské tance op. 44 (1957)
• Koncert pro basový klarinet a smyčcový orchestr, op. 50 (1961)
• Kybernetické studie op. 56 (1961)
• Dvojkoncert pro hoboj a harfu s orchestrem op. 59 (1963)
• Bhukhar (Horečkoví ptáci) pro symfonický orchestr (1965)

• Beskydy, smyčcový kvartet (1933)
• Thema con variazioni op. 3 (1938)
• Smyčcový kvartet č. 2 op. 5 (1939)
• 5 bagatel pro violoncello a klavír op. 15 (1947)
• Melodické variace op. 22 (smyčcový kvartet, 1950)
• Nonet F-dur op. 20 (1940)
• Fantasie na lidovou píseň z XV. století pro sólové housle op. 33 (1953)
• Pantumy pro harfu solo op. 47 (1959)
• Sonáta lyrica a tre pro housle, violu a kytaru, Op. 62 (1964)

• Tři písně op. 2 (1935)
• Tři písně op. 4 (1939)
• Stesk op. 13 (1946)
• Tři písně op. 14 (1947)
• O lásce op. 17 (1947)
• Srdce cikánovo op. 52 (1961)
• Cikánovy písně op. 53 (1961)
• Abeceda op. 91 (pro dva hlasy a klavír )

• Bílá oblaka (White Clouds), cyklus písní pro ženský pěvecký sbor a orchestr op. 8 (1942–43)
• The dear little moon op. 39 (podle Karla Hynka Máchy, 1956)
• The gift of song op. 40 (1956)
• Imanence op. 88 – vydáno na gramofonové desce firmou Supraphon

• Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
• V. H. Roklan: Konfese S. Vorlové (1973)
• Cohen: International Encyclopedia of Women Composers (New York 1981, 2/1987)
• Jindřich Roubíček: 40 let Komorního orchestru Slávy Vorlové. Náchodský zpravodaj, prosinec 2011
• KOVÁŘOVÁ, Lucie. Sláva Vorlová (1894–1973): život a tvorba skladatelky se zaměřením na Koncert pro basklarinet a smyčce, op. 50 [online]. Brno, 2019 [cit. 2019-04-12]. Dostupné z: <https://is.muni.cz/th/chcns />. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Martin Flašar.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sláva Vorlová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sláva Vorlová(česky)
• Oficiální webová stránka skladatelky. Životopis, kompletní dílo, bibliografie, nahrávky, atd.(anglicky)
• Životopis Archivováno 19. 4. 2016 na Wayback Machine.
• Český hudební slovník: Sláva Vorlová Archivováno 22. 7. 2020 na Wayback Machine.