Slabikář

Slabikář z roku 1784

Slabikář^{[p 1]} je učebnice čtení ve vybraném (obvykle mateřském) jazyce určená pro žáky prvních tříd základních škol.

Historie

Alšův slabikář (1898)

Azbuka Ivana Fjodorova (Lvov 1574)

Francouzský slabikář z roku 1861 (Písmeno T)

Pro učení čtení a latině vznikaly ve středověku abecedáře, tabulky s písmeny. První slabikáře v mateřském jazyce vznikaly s rozšířením městských škol v 16. století a obsahovaly abecedu i jednoduché texty ke čtení, základy náboženství, případně i básně. Staré slabikáře patří mezi nejvzácnější tištěné knihy, protože se jich zachovalo velmi málo. V 19. století se začaly tisknout obrázkové slabikáře, kde bylo na každé stránce písmeno a odpovídající obrázek. Začátkem 20. století se užívala jiná, tzv. globální metoda učení čtení, kde se děti učily rozpoznávat celá (jednoduchá) slova. Takovým slabikářem byla Poupata. Na slabikář pak navazovala Čítanka a další učebnice.

Používané české slabikáře a první čítanky

Nejstarší český slabikář je Slabikář Czeský a jiných náboženství počátkové, kterýmžto věcem dítky křesťanské hned z mladosti učeny býti mají, Prostějov, 1547
První státem schválený český slabikář je z roku 1775
Slabikář autorů Adolfa Frumara a Jana Jursy, s ilustracemi Mikoláše Alše, později i s ilustracemi Adolfa Kašpara, 1898
Po roce 1918 se na českých školách vyučovalo podle 26 druhů různých slabikářů. Byly vydávány v češtině, slovenštině, němčině, rusínštině, rumunštině a maďarštině. Existovaly také specializované slabikáře např. pro pomocné školy.
První schválený slabikář používaný v Československé republice po roce 1918 byl Poupata – čítanka malých od autora Josefa Kožíška, s ilustracemi Aloise Mudruňky, poprvé vydaný nakladatelstvím UNIE v roce 1913, později i s ilustracemi Marie Fischerové-Kvěchové, 1923–1948; v reedici vyšel v roce 2007^[1]
Sluníčka, čítanka pro československé školy obecné z roku 1933
Úly
Studánky
Červený slabikář, Václav Junek 1960–1975
Živá abeceda, ilustrátoři Antonín Pospíšil a Václav Junek, 1962–1970
Slabikář ABC, ilustrátor Ota Janeček, 1975–1990, používal se nejen do roku 1990, pro svou jednoduchost byl slabikář oblíben a na mnoha školách končilo je používání až kolem poloviny 90. let.
Po roce 1989 bylo vydáno více slabikářů, např. od básníka Jiřího Žáčka a ilustrátorky Heleny Zmatlíkové, 1992
Romano hangoro, první slabikář romštiny vydaný na území někdejšího Československa, autor slovenský romský básník Dezider Banga (* 1939), 1993 Slovensko-romský slabikář vydala i základní škola Mariánska Dlhá Lúka (autor kolektivní), 2014^[2]
Slabikář (multimediální interaktivní) je určen pro všechny děti od 4 let, slouží jako prevence počátečních problémů se čtením (dyslexie) a psaním (dysgrafie)., autor – výtvarná umělkyně Alena Kupčíková, programoval Michal Klega, namluvil Jiří Lábus, hudba Jan Urban 2010^[3]

Odkazy

Poznámky

↑ Slovo „slabikář“ je tradiční, ale trochu nepřesné označení, protože jde o seznamování s písmem, složeným z písmen, a mohl by se tak nazývat spíše např. *písmenář*.

Reference

↑ webmagazin Rozhledna:Nejkrásnější slabikář
↑ Slovensko-romský slabikář^{[nedostupný zdroj]}
↑ Slabikář DYS

Externí odkazy

Slovníkové heslo slabikář ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu slabikář na Wikimedia Commons

Literatura

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem jsou slabikáře
Ottův slovník naučný nové doby, heslo Slabikář. Sv. 10, str. 1306

Související články

[1] Slovo „slabikář“ je tradiční, ale trochu nepřesné označení, protože jde o seznamování s písmem, složeným z písmen, a mohl by se tak nazývat spíše např. *písmenář*.

[2] webmagazin Rozhledna:Nejkrásnější slabikář

[3] Slovensko-romský slabikář^{[nedostupný zdroj]}

[4] Slabikář DYS

[p 1]

[1]

[2]

[3]

Navigation

Navigace

Tématické portály