Slatina (rybník, Dubeč)
Slatina | |
---|---|
(c) Art Jarka, CC BY-SA 3.0 Pohled z jižního břehu (2020) | |
Poloha | |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko |
Obec | Praha |
Obvod | Praha 10 |
Katastrální území | Dubeč |
Zeměpisné souřadnice | 50°4′9″ s. š., 14°34′24″ v. d. |
Rozměry | |
Rozloha | 8,76 ha |
Délka | 0,4 km |
Šířka | 250 m |
Objem | 70 330 m3 |
Parametry – hráz | |
Hráz | sypaná |
Délka | 153 m |
Výška | 4,5 m |
Ostatní | |
Typ | retenční nádrž |
Přítok vody | Hostavický potok |
Odtok vody | Hostavický potok |
Přístupná | ano |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Retenční nádrž Slatina, někdy i rybník Slatina, je vodní plocha v Praze mezi Štěrboholy a Dubčí, vybudovaná v letech 1980 až 1985 v souvislosti s výstavbou průmyslové zóny v Dolních Měcholupech. Byla určena zejména k zachycování nárazových srážek v povodí Hostavického potoka a slouží i jako rybářský revír obhospodařovaný Českým rybářským svazem. Stala se jednou z přírodního hlediska nejcennějších vodních ploch v Praze.[1] Lokalita nesla název Slatina již před vznikem rybníka, což je patrné na mapách stabilního katastru z roku 1849.[2]
Popis a zajímavosti
Slatina je průtočná nádrž, kterou napájí Hostavický potok přitékající z jihozápadu. Na severní straně má nádrž 4,5 m vysokou zemní hráz, díky které je schopná v případě povodně pojmout přes 170 000 m3 vody, která by zatopila plochu téměř 11 ha. V polovině přes 150 m dlouhé hráze je umístěn vodohospodářský objekt, ve kterém je výpustná i přelivná část a manipulační zařízení.
Po roce 1990 byl prostor mezi původní hrází a poměrně frekventovanou komunikací vedoucí kolem severního břehu zavezen a osazen lesními dřevinami. Původní koryto Hostavického potoka bylo rovněž zasypáno a bylo vytvořeno nové, přirozeněji vyhlížející meandrující koryto, které se těsně před nádrží rozlévá do malého mokřadu. Podél potoka a louky na východní straně nádrže byly vysazeny dubové aleje. V jižní a západní části Slatiny byly vyhloubeny zálivy, které jednak zvětšily retenční objem nádrže, jednak svými pozvolně se svažujícími břehy přirozenějším způsobem propojily vodní plochu s pobřežním prostředím.
Popsané úpravy výrazně zvýšily ekologickou a krajinotvornou hodnotu celé lokality. Rozsáhlé rákosiny spolu s porosty orobinců na východní a severovýchodní straně jsou přirozeným hnízdištěm vodních ptáků (při průzkumu v 2013 tu bylo zjištěno 29 hnízdících druhů – kromě obvyklých labutí a divokých kachen např. lžičák pestrý, čejka chocholatá nebo potápka roháč). Litorální porosty jsou i nocovištěm vlaštovek nebo břehulí a pro mnoho druhů ptáků také známou tahovou zastávkou.[3]
Z obojživelníků se tu vyskytuje skokan zelený, ropucha obecná i zelená a kuňka obecná, v litorálu také čolek obecný. V okolí nádrže bylo zjištěno mnoho druhů motýlů, zejména okáčů a baboček.
V letním období je možné nádrž využívat i ke koupání, nejlepší vstup do vody je u hráze. Kolem nádrže vede cyklostezka. V blízkosti je také malé letiště pro letecké modeláře. Lov ryb je povolen pouze na levém břehu, mezi hrází a zaústěním Hostavického potoka.[4]
Galerie
- (c) Art Jarka, CC BY-SA 3.0Pobřežní rákos obecný, kachna divoká (břeh) a lyska černá (ve vodě)
- (c) Art Jarka, CC BY-SA 3.0Lidé odpočívající na břehu
- (c) Art Jarka, CC BY-SA 3.0Zaústění Hostavického potoka do rybníka
Odkazy
Reference
- ↑ RN Slatina | Pražská příroda. www.praha-priroda.cz [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online.
- ↑ Dvě Prahy. www.dveprahy.cz [online]. [cit. 2020-06-07]. Stabilní katastr 1842. Dostupné online.
- ↑ Česká společnost ornitologická [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online.
- ↑ Koupani.cz - Rybník Slatina Dubeč Praha. Koupání.cz [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-04.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Slatina na Wikimedia Commons
- Pracovní skupina pro ochranu Slatiny
- Rybářské revíry: Rokytka, rybník Slatina
- Daniel Hrčka: SLATINA – návrh přírodní památky (podrobný biologický popis lokality včetně seznamu nalezených druhů)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Art Jarka, CC BY-SA 3.0
Retenční nádrž Slatina v Praze-Dubči. Česká republika.
(c) Art Jarka, CC BY-SA 3.0
Retenční nádrž Slatina v Praze-Dubči. Česká republika.
(c) Art Jarka, CC BY-SA 3.0
Retenční nádrž Slatina v Praze-Dubči. Česká republika.
(c) Art Jarka, CC BY-SA 3.0
Retenční nádrž Slatina v Praze-Dubči. Česká republika.