Slavík obecný

Jak číst taxoboxSlavík obecný
alternativní popis obrázku chybí
Slavík obecný
Zpěv slavíka obecného
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďlejskovití (Muscicapidae)
Rodslavík (Luscinia)
Binomické jméno
Luscinia megarhynchos
Brehm, 1831
Rozšíření slavíka obecného
Rozšíření slavíka obecného
      hnízdiště
      zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) je malý druh pěvce z čeledi lejskovitých.

Taxonomie

Rozlišují se 3 poddruhy:

  • L. m. megarhynchos – slavík obecný evropský obývá většinu evropského areálu.
  • L. m. africana – slavík obecný kavkazský se vyskytuje na Blízkém východě a v pohoří Kavkaz
  • L. m. hafizi – slavík obecný středoasijský obývá oblast od východního Íránu na východ až do západního Mongolska.[2]

Popis

  • Délka těla: 15–17 cm,
  • Rozpětí křídel: 23–26 cm.
  • Hmotnost: 16–27,5 g[3]

Slavík je o něco větší než vrabec. Svrchu je hnědý s rezavočerveným kostřecem a ocasem, spodní část těla má šedobéžovou s o něco světlejším hrdlem. Nad okem se táhne nevýrazný světlý proužek. Pohlaví se zbarvením nijak neliší. Od velmi podobného slavíka tmavého jej v terénu mnohdy nelze odlišit; má o něco červenější ocas a spodní část hrdla a hrudi bez zřetelného vlnkování. Liší se hlavně zpěvem.[4]

Zpěv

Zpívá ve dne i v noci obvykle dobře skrytý v husté vegetaci. Má neobyčejně bohatý hlasový fond. Při svém zpěvu střídá flétnové tóny, vydává silný tlukot, hvízdá i kloktá. U podobného zpěvu slavíka tmavého chybí úvodní táhlé hvizdy a hlavně charakteristický tlukot; naopak typické je pro něj závěrečné „srrrrr“.[2][4]

Rozšíření

Druh s evropským typem rozšíření, sahajícím od jihozápadní Evropy a Britských ostrovů po Kazachstán a západní Mongolsko. Malá izolovaná populace žije také v severozápadní Africe.[5] Tažný, zimuje v tropické Africe.

Výskyt v Česku

České republice hnízdí na většině území do 600 m n. m. Po výrazném poklesu početnosti v první polovině 20. století se od 50. let začal opět šířit a osídlovat i oblasti, kde nebyl nikdy předtím zaznamenán (např. Tachovsko, Jindřichobudějovicko nebo Zábřežsko); v roce 2001–2003 byla celková populace odhadnuta na 8000–16 000 párů, což představuje více než 30% nárůst oproti stavům v letech 1985–89. Stoupl také počet obsazených mapovacích kvadrátů, a to ze 41 na 50 %.[2]

Přílet na naše území připadá na dubenkvěten, odlet na srpenzáří.[2]

Biotop

Žije v lesích a hájích s bohatým podrostem, také v zahradách a sadech.[4] Na rozdíl od blízce příbuzného slavíka tmavého se nevyhýbá ani sušším stanovištím, jakými jsou např. pásy zeleně podél různých typů liniových staveb.[2]

Potrava

Živí se zejména hmyzem a pavouky, příležitostně i jinými členovci a drobnými měkkýši. Před odletem na zimoviště jsou v potravě v malé míře zastoupeny také dužnaté bobule. Potravu sbírá většinou na zemi ve krytu vegetace.[2]

Hnízdění

Vejce slavíka obecného

Monogamní druh, hnízdí jednotlivě. Samci se na hnízdiště vrací o něco dříve než samice, ale zpívat začínají až po několika dnech. Hnízdo staví samotná samice dobře skryté na zemi v keřích, a často jej vystýlá suchým dubovým listím. Hnízdí 1x ročně; ve snůšce je 4–5 (2–6) nejčastěji tmavě zelenohnědých, hustě hnědě skvrnitých vajec o velikosti 21,03 × 16,10 mm. Inkubace trvá 12–14 dnů, sedí pouze samice. Mláďata krmí zpočátku samotná samice, která také přebírá potravu přinášenou samcem, později oba rodiče. Hnízdo opouštějí po 11 dnech a vzletnosti dosahují ve věku 14 dnů. Rodina se rozpadá po dalších 10–14 dnech. Pohlavně dospívají ve 2. kalendářním roce.[2] Nejvyšší věk v přírodě je 8 let, v zajetí dokonce 27 let.[3]

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b c d e f g HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
  3. a b BioLib.cz – Luscinia megarhynchos (slavík obecný) [online]. BioLib.cz. Dostupné online. 
  4. a b c SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. 
  5. CEPÁK, Jaroslav, a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6. 

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
LusciniaMegarhynchosIUCN.svg
(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0
Mapa rozšírenia druhu slávik obyčajný Luscinia megarhynchos podľa IUCN verzia 2021.2 (Zostavil: BirdLife International and Handbook of the Birds of the World (2016) 2016.):
legenda: Hniezdiaci, výskyt v letnom období (#00FF00), Nehniezdiaci (#007FFF)
Luscinia megarhynchos, subspecies. Distribution map.png
Autor: Danvasilis, Licence: CC BY-SA 4.0
Luscinia megarhynchos, subspecies. Distribution map
Luscinia megarhynchos MHNT 232 HdB Bouzareah Algérie.jpg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Egg of Common Nightingal. Collection of Henri Heim de Balsac /Jacques Perrin de Brichambaut.
Luscinia megarhynchos - Nachtigall.wav
Autor: MVmath20, Licence: CC BY-SA 4.0
Luscinia megarhynchos - Nachtigall, 13.5.21, 0.04 Uhr, Germany, Schwerin, Ostofer See
Nachtigall Gesang Strauch (cropped).JPG
Autor: Frebeck, Licence: CC BY-SA 3.0
Nachtigall, singend im April, Brutvogel im NSG Bislicher Insel