Slavkov u Brna

Slavkov u Brna
Letecký pohled na centrum Slavkova od jihu
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Slavkov u Brna
Obec s rozšířenou působností	Slavkov u Brna (správní obvod)
Okres	Vyškov
Kraj	Jihomoravský
Historická země	Morava
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°9′12″ s. š., 16°52′35″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	7 169 (2024)[1]
Rozloha	14,95 km²[2]
Katastrální území	Slavkov u Brna
Nadmořská výška	211 m n. m.
PSČ	684 01
Počet domů	1 601 (2021)[3]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	14
Kontakt
Adresa městského úřadu	Palackého nám. 64 684 01 Slavkov u Brna podatelna@meuslavkov.cz
Starosta	Bc. Michal Boudný (ČSSD)
Oficiální web: www.slavkov.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Slavkov u Brna
Další údaje
Kód obce	593583
Kód části obce	412732
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slavkov u Brna (německy Austerlitz^[4]) je město v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji, 20 km východně od Brna na řece Litava. Žije zde přibližně 7 200^[1] obyvatel. Slavkov je známý především bitvou u Slavkova, která se v roce 1805 odehrála několik kilometrů západně od města. Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou, přilehlá oblast Slavkovského bojiště je krajinnou památkovou zónou.^[5] Jedná se o vinařské město ve vinařské oblasti Morava, podoblasti Velkopavlovické (viniční tratě Vinohrady, Písky). Sousedními obcemi sídla jsou Rousínov, Velešovice, Vážany nad Litavou, Hodějice, Nížkovice, Němčany, Křenovice a Holubice. Je členem svazku Mohyla míru - Austerlitz.

Původní jméno obce bylo Novosedlice ("nově osídlená ves"). Toto české jméno bylo přejato do němčiny, v níž řadou postupných hláskových změn (v dokladech např. Nouzelicz, Neusserlicz) vznikla podoba Austerlitz, doložená od počátku 17. století (počáteční N- ztraceno ve spojení jména s předložkou in ("v")). V roce 1361 poprvé doloženo nové české jméno Slavkov, které bylo odvozeno od osobního jména Slavek/Slávek, domácké podoby některého jména zakončeného na -slav.^[6] Židovský název města v jidiš zní אויסטרליץ.

První písemný záznam o městě pochází z roku 1237. Tehdy král Václav I. potvrdil Řádu německých rytířů držbu města Novosedlic a čtyř okolních vsí.^[7] Od krále Václava IV. získalo město pečeť a znak, který je nejstarším dochovaným znakovým privilegiem v Česku.

Na počátku 13. století zde vystavěl Řád německých rytířů baštu, jejíž zbytky lze ještě dnes najít v podzemí slavkovského zámku. Po konfiskaci králem Zikmundem Lucemburským počátkem 15. století se město postupně stalo vlastnictvím mnoha šlechticů. V průběhu doby zde nacházeli útočiště i němečtí novokřtěnci – habáni a vznikla zde i početná židovská komunita.

Před městskými hradbami se vyvinula předměstská zástavba, v novověku měl Slavkov čtyři předměstí. Ves Špitálka, podél cesty do Brna, byla do roku 1850 samostatnou obcí.

V roce 1509 připadlo panství rodu Kouniců, kteří ho pak ovládali po více než 400 let. Nejvýznamnějším vlastníkem Slavkova byl kníže Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794), který v úřadu dvorního kancléře sloužil rakouské císařovně Marii Terezii i dalším třem jejím následníkům. Další významnou postavou v historii panství byl hrabě Václav Robert z Kounic (1848–1913), švagr skladatele Antonína Dvořáka a studentský mecenáš.

Město získalo mezinárodní věhlas v době války třetí koalice roku 1805, kdy se západně mezi Slavkovem a Brnem odehrála strategicky významná bitva, nazývaná bitvou tří císařů, neboť se v ní utkaly armády tří mocností za osobní účasti jejich panovníků: francouzského císaře Napoleona I., rakouského císaře Františka I. a ruského cara Alexandra I. V komnatách slavkovského zámku po bitvě došlo k podpisu francouzsko-rakouského příměří, které bylo o několik týdnů později v Bratislavě stvrzeno prešpurským mírem, jenž válku ukončil. Napoleon také právě na zámku ve Slavkově vydal tzv. slavkovské prohlášení, v jehož důsledku je střetnutí nazýváno bitvou u Slavkova. Stala se prakticky jeho nejslavnějším vítězstvím, využívaným i k propagandistickým účelům. Francie na památku vítězství pojmenovala po bitvě např. železniční stanici v Paříži Gare d'Austerlitz a také přilehlý most Pont d'Austerlitz a nábřeží Quai d'Austerlitz.

Ve městě k počátku roku 2016 žilo celkem 6564 obyvatel. Z nich bylo 3175 mužů a 3389 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 40,9 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy ve městě žilo 6207  lidí. Nejvíce z nich bylo (17,6 %) obyvatel ve věku od 30 do 39  let. Děti do 14 let věku tvořily 14,3 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 7,2 %. Z celkem 5322  občanů města starších 15 let mělo vzdělání 34,4 % střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 13,2 % a bez vzdělání bylo naopak 0,3 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 3174 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 91,7 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 70,6 % patřilo mezi zaměstnance, 3,8 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 45,4 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.^[8] Úhrnem 3109 obyvatel města (což je 50,1 %), se hlásilo k české národnosti. Dále 1482 obyvatel bylo Moravanů a 37 Slováků. Celých 2 550 obyvatel města však svou národnost neuvedlo.^[8]

Vývoj počtu obyvatel za celé město i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k městu či následné odtržení.^[9]

Město je sídlem římskokatolické farnosti Slavkov u Brna. Ta je součástí děkanátu Slavkov, tedy Brněnské diecéze v Moravské provincii. Farním kostelem je kostel Vzkříšení Páně. Po faráři Mgr. Milanu Vavrovi,^[10] který proslul budovatelskými aktivitami, od roku 2023 farnost vede ICLic. Jiří Janoušek. Místní evangelíci spadají pod Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Heršpicích, tvoří tzv. kazatelskou stanici založenou v roce 1911 a scházejí se v malém kostele ve Fügnerově ulici, který byl postaven v letech 1937–1938.^[11] Věřící hlásící se k Církvi československé husitské ve Slavkově tvoří samostatnou náboženskou obec patřící do Brněnské diecéze CČSH a využívají budovu (Husův sbor) na rohu Malinovského a Jiráskovy ulice. V roce 1996 ve Slavkově u Brna vznikla Slavkovská iniciativa smíření – mezinárodní centrum usmíření pořádané pod záštitou Ekumenické rady církví a České biskupské konference.^[12] Aktivity zde vyvíjí rovněž Brněnská komenda Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského, jež byla ve Slavkově u Brna ustanovena v roce 2015.^[13]

Při censu prováděném v roce 2011 se 1 707 obyvatel města (28 %) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 1 238 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 1 028 obyvatel k římskokatolické církvi (17 % ze všech obyvatel města), dále 7 k pravoslavné, 36 k Církvi československé husitské, 44 k českobratrským evangelíkům a 8 ke Svědkům Jehovovým. Úhrnem 1 950 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 2 550 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.^[8]

Město leží na Vlárské dráze, na které se nachází stejnojmenná stanice. Jádro města obchvatem míjí silnice I/50, jež je součástí evropské silnice E50. Ze Slavkova míří i silnice I/54 směrem na Kyjov a silnice II/416 na Pohořelice.

Od 1. července 1980 do 23. listopadu 1990 k městu patřily Vážany nad Litavou.^[14]

V letech 2006 až 2014 byl starostou Ivan Charvát (ODS). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 6. listopadu 2014 byl do této funkce zvolen Michal Boudný (ČSSD). ^[15] Ten byl starostou zvolen opětovně 31. října 2018 a 17. října 2022.

Mezi první organizované sporty ve Slavkově patří fotbal. V roce 1921 byl založen Sportovní klub Slavkov (SK Slavkov).^[16]

• Barokní slavkovský zámek, který má 115 pokojů a impozantní zámecký park ve francouzském i anglickém stylu. Zámek navrhl italský architekt Domenico Martinelli. V Historickém sále zámku bylo po bitvě u Slavkova 6. prosince 1805 podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. V současné době zde lze navštívit dvě prohlídkové trasy, zámecké podzemí nebo expozici Austerlitz – malé město velkých dějin věnovanou bitvě u Slavkova. Od 1. července 2008 je zámek zapsán mezi národní kulturní památky ČR.
• Pozdně renesanční radnice na náměstí, v pozdější klasicistní úpravě., k ní přiléhající budova někdejšího okresního soudu a barokní měšťanský dům čp. 63
• Kostel Vzkříšení Páně (na severní straně náměstí) je ojedinělou církevní stavbou klasicismu, z doby, kdy císař Josef II. naopak mnohé kostely rušil. Vystavěn byl v letech 1786–1789 vídeňským architektem Johannem Ferdinandem Hetzendorfem.
• Kaple sv. Urbana (na kopci Urban severně od města), byla během slavkovské bitvy poškozena a v letech 1858–1861 přestavěna.
• Židovská čtvrť, z níž zůstala zachována pouze synagoga (postavena v roce 1858). Severně za městem je také židovský hřbitov.
• Zbytky středověkých městských hradeb, zejména v ulicích Lidická a Kollárova
• Neorenesanční Redlichova vila zbudovaná ke konci 19. století pro majitele místního cukrovaru.

• František Franc (1897–1942), varhaník, učitel, sbormistr Farní cyrilské jednoty, zakladatel soukromé hudební školy (nynější ZUŠ Fr. France Slavkov u Brna)
• Mirko Hanák (1921–1971), hudební skladatel
• Stanislav Hejduček (1919–2004), operní pěvec, účinkoval v divadlech Košice, Plzeň, Teplice, Ústí nad Labem
• František Hlaváček (1876–1974), politik, slavista a překladatel, legionář, odbojář, politický vězeň
• František Koláček (1851–1913), fyzik, působil na pražské univerzitě
• Jan Koláček (1814–1894),^[17] zasloužilý starosta města
• Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794), kancléř čtyř císařů
• Alois Ličman (1863–1928),^[18] autor vlastivědy slavkovského okresu
• Peregrin Obdržálek (1825–1891), katolický kněz, zakladatel knihoven, také autor náboženských děl, satirických děl, humoristických povídek a básní
• Arnold Pavlík (1902–1962), Prof. MUDr., světově uznávaný ortoped, v r. 1950 vynalezl a sám sestrojil třmeny ("Pavlíkovy třmeny") pro léčení kyčelních kloubů (nitrodřeňový hřeb - patent z r. 1959, Ortopedická klinika Lék. fakulty UP Olomouc)
• Jaromír Sedláček (1885–1945), právník a děkan právnické fakulty Masarykovy univerzity
• Emil Strach (1884–1942), zasloužilý občan města, ochránce přírody, zakladatel Slavkovského okrašlovacího spolku
• František Uhlíř (1883–1926), herec, režisér a divadelní ředitel

Partnerskými městy Slavkova u Brna jsou:^[19]

• Darney, Francie (družební smlouva od r. 1987^[20])
• Horn, Rakousko (od r. 1999,^[19] smlouva o spolupráci 2001^[21])
• Pag, Chorvatsko (memorandum partnerství od r. 2011^[19])
• Sławków, Polsko (od r. 1991, družební smlouva 1999^[22])
• Zeist, Nizozemsko (od r. 1990^[22], partnerská smlouva 1995^[19])

Od srpna 2012^[23] do března 2022 také Možajsk, Rusko.^[24]

• KLENOVSKÝ, Jaroslav [et al.]. Slavkovští Židé = The Jews of Austerlitz. Brno: Židovská obec, 1998. 71 s. ISBN 80-238-3111-9. 
• KUČERA, Jan. Jméno moravského města se mnohokrát změnilo (Slavkov u Brna). Rovnost. Brno: 29. 11. 1997. ISSN 0862-7967. 
• MLATEČEK, Karel. List Františka Palackého pro město Slavkov. In: Vyškovský sborník: sborník Moravského zemského archivu v Brně, Státního okresního archivu ve Vyškově. Vyškov: Státní okresní archiv ve Vyškově, 2002. S. 168–191. [Palackého výklad místního jména Slavkov (Nausedlicz).]
• NEKUDA, Vladimír, ed. Vyškovsko. Vlastivěda moravská. Brno: Musejní spolek Brno, 1965. 494 s. 
• PERNES, Jiří; SÁČEK, Karel; KROPÁČKOVÁ, Lubomíra. Slavkov u Brna – Austerlitz: město nejen se slavnou historií. Slavkov u Brna: BM Typo, 2007. ISBN 978-80-903707-2-2. 
• ŠRÁMEK, Rudolf. Slavkov – Austerlitz. Lidová demokracie. Praha: 26. 11. 1992. 
• ZLÁMAL, Vladislav. Vyškov město a okres. Vyškov: Národohospodářská propagace Československa, 1936. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Slavkov u Brna na Wikimedia Commons
• Slavkov u Brna v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky
• Slavkovsko.cz – regionální portál Slavkovska
• Slavkov u Brna (Austerlitz) v Židovské encyklopedii (anglicky)

	Velešovice	Rousínov	Dražovice
	Křenovice		Němčany
		Slavkov u Brna
	Vážany nad Litavou	Nížkovice	Hodějice