Slavoj Kovařík

Slavoj Kovařík
Narození	22. září 1923 Olomouc Československo Československo
Úmrtí	26. června 2003 (ve věku 79 let) Praha Česko Česko
Povolání	malíř, scénograf, sochař, učitel, grafik a fotograf
Ocenění	Cena města Olomouce (2000)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Slavoj Kovařík (22. září 1923 Olomouc – 26. června 2003 Praha) český akademický malíř, grafik, scénograf, básník a pedagog. Ovlivněn kubismem, lettrismem, pop artem. Ve své tvorbě používal techniky tempera, olej, kvaš, asambláž, koláž, dekoláž, grafika.

Život

Studium

• Česká státní reálka v Olomouci (1934 – 1939), profesor kreslení František Smolka
• Baťova škola umění (1939–1941), učili jej Vladimír Hroch a František Lydie Gahura. Jeho spolužáky byli Václav Chad (1923–1945), Miroslav Šimorda (* 1923), Jan Rajlich (* 1920) a přátelil se s Čestmírem Kafkou (1922–1988).
• Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1945–1946), ateliér prof. Emila Filly, kde studoval společně s Alenou Ladovou (1925–1992), Liborem Fárou (1925–1988) a Vladimírem Jarcovjákem (1924–2007).
• v roce 1946 návrat do Olomouce, kde žil a tvořil až do své smrti v roce 2003.

Zaměstnání

• 1941: fotoateliér Jana Fraita, retušér
• 1941–1942: České divadlo v Olomouci, následně Německé divadlo v Olomouci, asistent šéfa výpravy, malíř dekorací
• 1942–1945: pracovní tábor Murfeld nedaleko Štýrského Hradce, totálně nasazený na nucené práce
• 1946–1949: firma Ing. Sazovského a Ing. Goše Malá voda, kreslič
• 1949–1957: urbanistické oddělení Stavoprojektu, Olomouc, konstruktér a návrhář
• 1957–1983: Divadlo Oldřicha Stibora v Olomouci, provozní architekt a scénograf
• 1965–1967: Katedra výtvarné výchovy Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, externí pedagog

Členství ve skupinách

• 1947: Skupina moravských výtvarníků v Olomouci (dříve Skupina olomouckých výtvarníků)
• 1958–1991: registrován při Českém fondu výtvarných umění
• 1958–1965: kandidát Svazu československých výtvarných umělců
• 1958–1963: teoretik Fotoskupiny DOFO (Diametrálně odlišná forma), jejímž byl teoretikem
• 1963–1966: člen tvůrčí skupiny Parabola
• 1965–1971: člen Svazu československých výtvarných umělců
• 1988–1989: kandidát Svazu českých výtvarných umělců
• 1990: Svaz českých výtvarných umělců
• 1990–2003: Unie výtvarných umělců Olomoucka
• 1990–1991: TT klub výtvarných umělců a teoretiků
• 1991–2003: Spolek olomouckých výtvarníků

Potomci

• Dcera:Gabriela Kovaříková
• Syn:Marek Kovařík
• Vnukové:Vlastimil Blaťák,Václav Blaťák,Vojtěch Blaťák,Filip Blaťák
• Pravnoučata:Jindřich Blaťák,Berenika Maggie Blaťáková,Lucie Blaťáková,Marina Ellie Blaťáková,Natálie Blťáková

Dílo

Tvorbu Slavoje Kovaříka ovlivnil jeho profesor, architekt František Lydie Gahura na Baťově škole umění. Koncem 50. let maloval krajiny v geometrizujícím stylu, navazujícím na předválečnou modernu (Lom, 1958). V padesátých letech pracoval jako konstruktér a návrhář v úřadu pro urbanistiku města Olomouce a měl silný citový vztah k architektuře. V době nástupu abstrakce, na počátku 60. let, ho silně ovlivnila díla Vieira da Silvy, ale sám si byl tohoto vlivu vědom a brzy si našel vlastní výraz.

Jako urbanista znal důvěrně plány města i domy z pohledu chodce. V obrazech člení plochu na nepravidelnou pravoúhlou síť, do které promítá úhrn dojmů z nejrůznějších městských prvků. Barevnou kompozici tvoří variace bílé s modrými a hnědými akcenty (Město, 1963). Obrazy z cyklu Město, které vznikaly v rozmezí dvou až tří let, mají svou nezaměnitelnou posloupnost v měnící se barevnosti. Formy se postupně staly hutnějšími a masivní materiální podstatě a patině špinavých zdí odpovídají i tmavší hnědé tóny, zatímco bílé a světlemodré tóny odpovídají oknům, výkladním skříním a odrazům světla (Město VII, 1963).^[1]

V polovině 60. let maloval Kovařík téměř monochromní „informelní“ obrazy, které se svou tmavou barevností blíží spíše tvorbě Antoni Tapiése a nemají předchůdce v české strukturální abstrakci. I zde jde o znázornění nějaké konkrétní představy, zastoupené v ploše geometrickými tvary, náznakem horizontu (Obraz III, 1965)^[2] nebo grafickými znaky (Bez názvu, 1966). Kovařík patří ke generaci Josefa Istlera nebo Václava Boštíka a v 60. letech neměl potřebu teprve hledat v informelu vlastní východiska, ale spíše hledal adekvátní výraz pro vyjádření myšlenek, odpovídajících nárokům klasické moderny. V některých obrazech vytváří nízký reliéf z různých předmětů, překrytých gázou a přemalovaných světlou barvou. Reliéf vystupuje z tmavé strukturální malby na pozadí (Před operací stroje, 1965).

Po cestě do Anglie roku 1966 byl ovlivněn pop-artem a tvořil barevné objekty, tematizující pozitivní vztah člověka k technice, odpovídající stylu R. Rauschenberga nebo J. Dinea (Ptáček, asambláž).^[3]

Kovařík řadu svých starších obrazů v pozdějších letech přemaloval, protože se domnívá, že na každém díle je možno neustále pracovat. Barevný velkoplošný akcent se tak může stát hlavním elementem nového obrazu. Počíná si přitom s monumentální sebejistotou, která vytváří dojem neuvěřitelné duševní síly a je v českém umění jedinečná (Bez názvu, 1966).^[4]

Zastoupení ve sbírkách

• Muzeum umění Olomouc – Muzeum moderního umění
• Galerie výtvarného umění v Ostravě
• Slezské zemské muzeum v Opavě
• Horácká galerie v Novém Městě na Moravě

Výstavy (výběr)

• 1965 Slavoj Kovařík: Obrazy, výstavní síň Dílo, Ostrava
• 1965 Slavoj Kovařík: Města, výstavní síň Dílo, Olomouc
• 1969 Slavoj Kovařík: Obrazy, Oblastní galerie v Olomouci
• 2000 Slavoj Kovařík: Obrazy (retrospektiva), Muzeum umění Olomouc
• 2019 Slavoj Kovařík: Vždy jsem měl rád noci, galerie Václava Chada (zámek), Zlín^[5]
• 2023 Slavoj Kovařík, výstava ke stému výročí narození, Galerie města Olomouce^[6]

Ocenění

V roce 2000 mu byla udělena Cena města Olomouce za celoživotní činnost v oblasti výtvarného umění. ^[7]

Odkazy

Reference

Literatura

• DANĚK, Ladislav. Malíř Slavoj Kovařík (1923–2003). Umělcova volná tvorba v kontextu olomoucké výtvarné scény 50.–80. let 20. století. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2009. Diplomová práce.
• KOVAŘÍK, Slavoj. Vždy jsem měl rád noci. Olomouc: UVUO, 2006.
• Zdenek Primus, Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, KANT Praha 2003, ISBN 80-86217-30-2, Arbor Vitae, ISBN 80-86300-14-5
• DANĚK, Ladislav, KOVAŘÍK, Slavoj, ZATLOUKAL, Pavel. Slavoj Kovařík: Výběr z tvorby 1938-1999. Muzeum umění Olomouc 4.5.-23.7. 2000. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2000.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Slavoj Kovařík na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Slavoj Kovařík
• Slavoj Kovařík v informačním systému abART
• Ukázka tvorby Slavoje Kovaříka