Slezský barevnohlávek

Slezský barevnohlávek
Základní informace
Země původuČeskoČesko Česko
Využitíextenzivní užitkový chov
okrasný chov
Stupeň prošlechtěníušlechtilé plemeno
Směr užitkovostimasné plemeno
Tělesná charakteristika
Hmotnost450 - 500 g[1]
Tělesný rámecstřední
Klasifikace a standard
Plemenná skupinaUžitkoví holubi

Slezský barevnohlávek je plemeno holuba domácího pocházející ze Slezska. Je to létavý holub polního typu s vynikající užitkovostí v extenzivních chovech. V seznamu plemen EE a v českém vzorníku plemen náleží mezi užitkové holuby, neboli holuby tvaru, a to pod číslem 0064. Někdy je řazen též mezi holuby barevné.[2]

Oblastí původu slezského barevnohlávka je zejména Opavsko,[3] odkud se barevnohlávek nejprve rozšířil do celého Slezska a pak do dalších oblastí.[4] Plemeno se rozpadá do několika národních rázů: V Česku a na Slovensku se slezský barevnohlávek chová s opeřenými běháky, tzv. punčoškami, v Německu se chovají především barevnohlávci bezrousí.[4] Němečtí nebo polští barevnohlávci mohou být i chocholatí.[2][3] V Německu byl vyšlechtěn i rousný barevnohlávek, německý rousný typ se liší též zbarvením, tmavá barva krku pokračuje až na vole a dosahuje k přednímu okraji hřebenu hrudní kosti.[3] U bezrousých německých barevnohlávků se zase dává přednost ptákům s tmavýma očima.[2]

Slezský barevnohlávek, jak je chován na českém území, je středně velký holub polního typu, proporcemi připomíná divokého holuba skalního. Hlava je zakulacená s výrazným čelem, bez chocholky, linie hlavy tvořená čelem, temenemtýlem tvoří ladně vypjatou křivku. Zobák je poměrně slabý, s nevýrazným ozobím. Barva duhovky u modrého a černého barevného rázu je červená, u červených a žlutých žlutočervená, oči jsou velké a výrazné. Krk je středně dlouhý a plynule přechází v přiměřeně dlouhý, svalnatý, lehce nazad skloněný trup, hruď je široká a dobře vyklenutá, křídla silná, vpředu lehce odstávající od těla. Ocas je nesený v linii hřbetu. Nohy jsou středně vysoké. Slezský barevnohlávek českých zemí je tzv. punčoškatý, celé běháky jsou porostlé krátkým peřím, které sahá až k prstům nebo až na vnější prst.

Barevnohlávek získal jméno podle typické kresby: základní barva je bílá, hlava a ocas jsou barevné. Zbarvení hlavy sahá do zátylí, odkud pokračuje přes strany krku na hrdlo v asi 1 cm široký barevný obojek. Ten vpředu zabírá asi 1/3 krku. Na ocase jsou barevná rýdovací pera, horní ocasní krovky, část peří kostřece a celý podocasní klín. Barevné plochy by měly být sytě zbarvené a přechody mezi barevným a bílým peřím ostré. Plemeno se chová ve čtyřech barevných varietách: modré, černé, červené a žluté.

Barevnohlávek je skvělým ptákem do volných užitkových chovů: je nenáročný, otužilý, létavý a velmi ostražitý, takže odolává dravcům.[3] Dále je tento holub vynikající a náruživý polař, který si spoustu potravy umí obstarat sám a v průběhu roku mu stačí jen přikrmování.[4] Samozřejmostí je dobrá plodnost a k výhodám patří také převážně bílá barva opeření, která usnadňuje kuchyňské zpracování.[3]

Odkazy

Reference

  1. Vážení slezského barevnohlávka v návaznosti na jeho chovatelské cíle a záměry [online]. Klub chovatelů holubů slezských plemen, 27.3.2012 [cit. 2013-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  2. a b c PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Barevnohlávek, s. 114. 
  3. a b c d e BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. Kapitola VII Plemena holubů, s. 108–111. 
  4. a b c TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 52-54 s. Kapitola Barevní holubi, s. 81–83. 

Literatura

  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. 
  • TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. 
  • BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“