Slingsby Hengist

Hengist
Hengist Mk.I (DG676) ve vleku během zkoušek na základně Airborne Forces Experimental Establishment na letišti Sherburn-in-Elmet v hrabství Yorkshire, duben 1943
Hengist Mk.I (DG676) ve vleku během zkoušek na základně Airborne Forces Experimental Establishment na letišti Sherburn-in-Elmet v hrabství Yorkshire, duben 1943
Určenítransportní kluzák
VýrobceSlingsby Sailplanes
ŠéfkonstruktérJohn Frost
První letleden 1942
Vyřazeno1946
Charaktervyřazen ze služby
UživatelRoyal Air Force
Výroba1942–1944
Vyrobeno kusů18
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slingsby Hengist byl britský transportní kluzák vzniklý u společnosti Slingsby Sailplanes Ltd. Podobně jako další britské vojenské kluzáky druhé světové války nesl jméno válečníka začínající od „H“, v tomto případě mytického jutského nájezdníka Hengista.

Vznik a vývoj

K použití útočných kluzáků byly ozbrojené síly Spojeného království přivedeny úspěšným nasazením tohoto prostředku nacistickým Německem, které v květnu 1940 použilo kluzáky typu DFS 230 k útoku na belgickou pevnost Eben-Emael.[1] Výhodu kluzáků proti padákovému výsadku představovala okamžitá koncentrace vysazených sil, namísto jejich rozptýlení.

Slingsby T.18 Hengist zkonstruoval John „Jack“ Frost. Jednalo se o patnáctimístný kluzák navržený podle požadavků zadaných Air Ministry ve Specification X.25/40 (vydaných na základě operačního požadavku O.R.98), vydaných v únoru 1941 a formulovaných pro případ, že by se nenašel dostatečně výkonný vlečný letoun pro větší typ Airspeed Horsa.[2] Koncem roku 1941 byly objednány čtyři prototypy, z nichž první, sériového čísla DG570, byl zalétán v lednu 1942 ve vleku za bombardérem Armstrong Whitworth Whitley.[3]

Mezi únorem 1943 a březnem 1944 převzalo Royal Air Force (RAF) celkem 14 sériových kusů.

Celodřevěný[4] typ se vyznačoval charakteristickým vzhledem s oblými liniemi profilu trupu a plochými boky. Jedním z osobitých Frostových konstrukčních prvků bylo použití nafukovacího gumového vaku na spodní části trupu v roli ližiny určené pro přistávání,[4] po odhození kolového podvozku užívaného pro vzlety. Sériové exempláře měly zesílený podvozek, a výrobce je označoval jako Mk.III, ale toto označení nebylo RAF užíváno.[3]

Operační historie

Dva kluzáky Hengist Mk.I byly předány cvičné jednotce Glider Pilots' Exercise Unit, zatímco další byly použity u experimentálních jednotek anebo zůstaly ve skladech. Výroba typu byla skončena poté co v rámci programu Lend-Lease započaly dodávky amerického typu Waco Hadrian.[2] Hengist tak zůstal záložním typem, který se nedočkal bojového nasazení, a v roce 1946 byl vyřazen ze služby.[3]

Specifikace (Hengist Mk.I)

Údaje dle[2][5]

Technické údaje

  • Osádka: 2 (pilot a kopilot)[4]
  • Kapacita: 15 plně vyzbrojených vojáků[4]
  • Délka: 17,22 m (56 stop a 6 palců)
  • Rozpětí křídel: 24,38 m (80 stop)
  • Nosná plocha: 72,46 m² (780 čtverečních stop)
  • Štíhlost křídla: 8,2
  • Profil křídla: NACA 2415 (u kořene), NACA 4412 (špice)
  • Prázdná hmotnost: 2 100 kg (4 630 liber)
  • Vzletová hmotnost: 3 788 kg (8 351 liber)

Výkony

  • Pádová rychlost: 77 km/h (42 uzlů, 48 mph) v tahu
  • Rychlost v tahu: 209 km/h (130 mph, 113 uzlů)
  • Klouzavost: 14:1
  • Zatížení křídel: 52,3 kg/m² (10,7 lb na čtvereční stopu)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Slingsby Hengist na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Simons 1996, s. 99.
  2. ↑ a b c Ellison 1971, s. 188.
  3. ↑ a b c Swanborough 1997, s. 89.
  4. ↑ a b c d Mrazek 2011.
  5. ↑ Simons 1996, s. 101.

Literatura

  • BISHOP, Chris. New York: Sterling Publishing Company, Inc, 2002. ISBN 1-58663-762-2. (anglicky) 
  • BROWN, Robert G. On the Edge: Personal Flying Experiences During the Second World War. Renfrew, Ontario, Canada: General Store Publishing House, 1999. Dostupné online. ISBN 978-1-896182-87-2. (anglicky) 
  • ELLISON, Norman, 1971. British Gliders and Sailplanes. London: A & C Black ltd. ISBN 0713611898. (anglicky) 
  • FLINT, Keith. Airborne Armour: Tetrarch, Locust, Hamilcar and the 6th Airborne Armoured Reconnaissance Regiment 1938–1950. Solihul, W. Midlands, UK: Helion & Company Ltd, 2006. ISBN 1-874622-37-X. (anglicky) 
  • LYNCH, Tim. Silent Skies: Gliders At War 1939–1945. Barnsley, UK: Pen & Sword Military, 2008. Dostupné online. ISBN 0-7503-0633-5. (anglicky) 
  • MARCH, Daniel J. British Warplanes of World War II. London: Aerospace Publishing, 1998. Dostupné online. ISBN 1-874023-92-1. (anglicky) 
  • MONDEY, David. The Hamlyn Concise Guide to British Aircraft of World War II. London: Chancellor Press, 2002. ISBN 1-85152-668-4. (anglicky) 
  • MRAZEK, James E, 2011. Airborne Combat: The Glider War/Fighting Gliders of WII. Mechanicsburg, Pennsylvania: Stackpole Books. ISBN 978-0-8117-0808-1. Kapitola The British Glider Effort, s. 321–344. (anglicky) Formát EPUB. 
  • MUNSON, Kenneth. Aircraft of World War II. New York: Doubleday and Company, 1972. ISBN 0-385-07122-1. (anglicky) 
  • OTWAY, T.B.H. The Second World War 1939–1945 Army: Airborne Forces. London: Imperial War Museum, 1990. ISBN 0-901627-57-7. (anglicky) 
  • SIMONS, Martin, 1996. Slingsby Sailplanes. London: Airlife Publishing. Dostupné online. ISBN 1-85310-732-8. (anglicky) 
  • SMITH, Claude. History of the Glider Pilot Regiment. London: Pen & Sword Aviation, 1992. ISBN 1-84415-626-5. (anglicky) 
  • SWANBOROUGH, Gordon, 1997. British Aircraft at War, 1939–1945. East Sussex, UK: HPC Publishing. ISBN 0-9531421-0-8. (anglicky) 
  • THETFORD, Owen. Aircraft of the Royal Air Force since 1918. 7. vyd. London: Putnam & Company, 1979. Dostupné online. ISBN 9780370301860. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

IWM-MH-5123-Hengist.jpg
Slingsby T.18 Hengist Mark I, DG676, on tow while being tested by the Airborne Forces Experimental Establishment based at Sherburn-in-Elmet, Yorkshire, 25 April 1943