Slivenec

Slivenec
Lokalita
Městská část	Praha-Slivenec
Správní obvod	Praha 5
Obvod	Praha 5
Obec	Praha
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°1′11″ s. š., 14°21′25″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	3 536 (2021)[1]
PSČ	154 00
Počet domů	1 051 (2024)[2]
Počet ZSJ	6
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Slivenec
Další údaje
Kód části obce	150592
Kód k. ú.	750590
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slivenec (německy Sliwenetz) je městská čtvrť a katastrální území Prahy. Je zde evidováno 51 ulic, 970 adres a žijí zde asi 3 tisíce obyvatel. K Praze byl připojen roku 1974. Je jádrem samosprávné městské části Praha-Slivenec, ke které patří ještě Holyně.

Již od středověku se nedaleko těží růžový vápenec zvaný slivenecký mramor. V centru Slivence se kolem náměstíčka nachází kostel Všech svatých a Křižovnický dvůr.

Nejstaršími archeologické nálezy ve Slivenci jsou paleolitické pazourky, kostrový hrob šňůrové keramiky z pozdní doby kamenné či úlomky keramiky knovízské kultury. Z hradištní kultury pocházejí záušnice, kostrový hrob a nádobka ze slovanského hrobu.^[3]

V roce 1253 získali Slivenec křižovníci s červenou hvězdou, a to darem od krále Václava I. V roce 1257 Přemysl Otakar II. stvrdil kostel ve Slivenci špitálu sv. Františka. V roce 1361 Křížovníci koupili nedaleký mlýn na Vrutickém potoce. Od 14. století zde začali křížovníci budovat lomy na červený mramor, který byl využit na stavbu mnoha pražských kostelů a paláců. Za husitských válek byl Slivenec křižovníkům konfiskován, ale v první pol. 16. století se opět objevuje v jejich záznamech.^[3]

Dle Tereziánského katastru čítá Slivenec k r. 1714 osmnáct usedlostí. Ve třetí čtvrtině 17 století zde vybudovali křížovníci velkostatek. Za první světové války byli i ze Slivence odvedeni rekruti. Na památku těch, kteří padli, byl ve postaven pomníček, který se nachází na návsi v blízkosti školy. Po vzniku Československa probíhala za první republiky elektrifikace obce.^[4] Za druhé světové války několikrát vysílala ze Slivence ilegální radiostanice Sparta I, a to z domku Jiřího Pilmajera, člena jinonické odbojová skupiny organizace Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD)^[5]. Koncem války prošla Slivencem německá armáda a na obec útočily jednotky SS, které byly nakonec vytlačeny vlasovci. Válečný hrob s ostatky padlých vojáků ruské osvobozenecké armády se dodnes nachází na sliveneckém hřbitově.

V roce 1947 byl velkostatek křižovníků znárodněn a změněn na státní statek. V roce 1958 byla část katastrálního území Slivence sloučena s Radotínem, a to kvůli výstavbě cementárny. V roce 1974 byl Slivenec společně s Holyní připojen k hlavnímu městu Praze. V roce 1983 byla část Slivence nazývaná Pražská čtvrť či Nový Slivenec zahrnující kolonii rodinných domů a přilehlé pozemky připojena k Hlubočepům.^[4]

Bývalý statek JZD byl v roce 2014 stržen. Na území místní části se stavějí i nové domy. V roce 2015 prošla náves celkovou rekonstrukcí. V posledních letech proběhla plynofikace celé obce a dokončuje se také kanalizace. Každé 3 měsíce vychází časopis městské části Slivenecký mramor.^[6] V září roku 2019 byl otevřen Park Granátová - o dva roky později se umístil na 3. místě v soutěži Park roku.^[7]

Slivenecký kostel Všech svatých je raně gotická stavba z konce 13. století s přistavěnou předsíní z roku 1693. V roce 1886 byla vestavěna kruchta a roku 1901 byl kostel opraven podle návrhu A. Barvitia. Na obdélnou loď s věží navazuje trojboce zakončený presbytář s žebrovou křížovou klenbou. V presbytáři se zachovalo prosté gotické sedile a sanktuárium. V lodi jsou lomená okna s kopiemi původních vitráží ze 14. století (originály jsou v Uměleckoprůmyslovém muzeu); v českých zemích jsou téměř unikátní.^[8]

Ves Slivenec věnoval král Václav I. listinou ze 6. dubna 1253 řádu křižovníků s červenou hvězdou, s čímž byla spojena povinnost řádu pečovat o opravy Juditina mostu.^[9] Bývalý majetek křižovnického řádu zablokovaný pro restituce tvoří 7 % rozlohy městské části Praha-Slivenec, dalšími 3 hektary přesahuje do městské části Praha 5. Je ve správě Pozemkového fondu, většinou jde o ornou půdu. Zemědělský dvůr užíval za socialismu státní statek, poté ho měla od Pozemkového fondu pronajatý soukromá zemědělská firma Pražská agrární společnost s.r.o. Dvůr chátrá, správce ani nájemce do něj dlouhodobě neinvestovali, teprve po medializaci tohoto stavu starostkou začal Pozemkový fond vyměňovat střechu, aniž by vyměnil zpuchřelé trámy. Městská část dlouhodobě usilovala o navrácení zdejšího majetku řádu křižovníků.^[10] Objekt je z větší části nevyužíván, část slouží k bydlení, část jako veřejná jídelna.^[11] V červenci 2015 byl statek spolu s pozemky vrácen řádu Křižovníků s červenou hvězdou, který jej pomalu opravuje.^[12][13] V roce 2024 proběhla rozsáhlá rekonstrukce fasády.

V lomu nad samotou Cikánka se těží vápenec různých červených odstínů, tzv. slivenecký mramor. Nejstarší známou dochovanou pražskou památkou z červeného mramoru, pravděpodobně sliveneckého, jsou některé desky na hrobech 14 biskupů v chóru chrámu sv. Víta, které nechal v roce 1374 položit Beneš Krabice z Veitmile, a pravděpodobně ze Slivence pochází i mramor řady dalších náhrobků ze 14. a 15. století, například svatojiřské abatyše v křížové chodbě Svatojiřského kláštera na Pražském hradě. V 16. století a v období renesance se stal hojně a všestranně využívaným a žádaným kamenem, největším objektem byla Krocínova kašna v Praze na Staroměstském náměstí o výše 6 metrů a stejném průměru.

Nejstarší písemná zmínka o těžbě mramoru ve Slivenci je z roku 1515. Křižovníci své lomy pronajímali různým kameníkům a firmám. 23. října 1923 křižovníci lom prodali firmě Spojené pražské továrny na stavivo, a.s., které jej měla v nájmu již od roku 1895 (původně pod jménem Barta & Tichý). Roku 1946 byl lom znárodněn, poté privatizován.^[9] Na místě historického lomu se nachází přírodní památka Cikánka II.

Mezi Slivencem a Holyní prochází páteřní výpadovka, ulice K Barrandovu, která je radiálním napaječem Pražského okruhu. Přímo přes Slivenec vede stará silnice od Barrandova do Lochkova a Radotína, z  níž ve Slivenci a v Lochkově odbočují silnice do Velké Chuchle. Na sever vede ze Slivence silnice do Holyně, na severozápad do Ořecha.

Do Slivence po léta jezdily městské autobusové linky 246, 247 a 248 ze Smíchova. Od 2. září 2006 byla od Stodůlek a Řeporyj přes Slivenec na Barrandov prodloužena v pracovních dnech linka 230, čímž vytvořila zcela nové spojení MHD, později byl provoz v tomto úseku omezen jen na dopravní špičky. V současnosti jezdí tímto směrem linka 130. V rámci rozsáhlých změn 1. září 2012 byly dosavadní linky 246 a 247 nahrazeny prodloužením linky 120, která jezdí nyní ze Smíchova (Na Knížecí) do Lochkova, část spojů jezdí až do Radotína. Linka 248, která jezdila přes Slivenec do Holyně, byla nahrazena změněnou linkou 230, která začala zajíždět místo linky 248 do Holyně a místo linky 120 do Klukovic a na barrandovské straně byla prodloužena z Chaplinova náměstí k filmovým ateliérům.

Dne 13. října 2023 sem byla prodloužená tramvajová trať ze sídliště Barrandov.

Na fotbalovém hřišti ve Slivenci se točilo utkání ve fotbale v Kameňáku. V areálu Křižovnického dvora se točil film Utrpení mladého Boháčka. V části zvané "Habeš" se točily scény z filmu Obecná škola, byla zde postavena celá budova školy podle vzoru školy na Bohdalci.

• 
  Náves s kostelem
• 
  Náves s rybníkem
• 
  Náves s domy u rybníka
• 
  Kostel Všech svatých
• 

  (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
  Křižovnický dvůr (2014)
• 
  Křižovnický dvůr po rekonstrukci fasády (2025)
• 
  Křižovnický dvůr, pohled z ulice Ke Smíchovu (2025)
• 
  Budova základní a mateřské školy ve Slivenci
• 
  Pomník padlým

• Holyně
• Lochkov
• Barrandov
• Velká Chuchle

• E. Poche a kol., Umělecké památky Čech III. Praha 1980.
• ŠUBERT, František Adolf. Čechy. Ilustrace Karel Liebscher. Svazek 3. Praha: Otto, [po r. 1880]. Dostupné online. Kapitola Slivenec, s. 426-427. 
• HANSL, František. Smíchovsko a Zbraslavsko : společnou prací učitelstva. Smíchov: vl.n., 1899. Dostupné online. Kapitola Slivenec, s. 349-355. 
• BRONCOVÁ, Dagmar a kol. Kniha o Slivenci a Holyni. Praha: Milpo Media, 2009. ISBN 978-80-87040-17-1.

• Barrandien

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Slivenec na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa Slivenec na webu ČÚZK
• Archivní mapy na webu ČÚZK [cit. 2021-03-05]