Slon pralesní
 Slon pralesní | |
|---|---|
 Slon pralesní | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 kriticky ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | chobotnatci (Proboscidea) |
| Čeleď | slonovití (Elephantidae) |
| Rod | slon (Loxodonta) |
| Binomické jméno | |
| Loxodonta cyclotis (Matschie, 1900) | |
 (c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0 Rozšíření slona pralesního celoroční výskyt předpokládaný celoroční výskyt pravděpodobně vyhynul sestaveno na základě: IUCN SSC African Elephant Specialist Group 2021 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slon pralesní (Loxodonta cyclotis) je malý druh slona žijícího v tropickém pralese západní Afriky. Dříve byl považován za poddruh slona afrického (Loxodonta africana) jako slon africký pralesní (Loxodonta africana cyclotis), ale analýza DNA, provedená původně ke sledování slonoviny z nelegálního lovu, ukázala, že se jedná o samostatný druh.
Charakteristické znaky
Slon pralesní je menší než slon africký, v kohoutku dosahuje 2,2 - 2,5 m, a váží 2,7 - 4 t. Má tmavší kůži, delší dolní čelist, zaoblenější uši a chobot více osrstěný. Na hrudních končetinách je pět nehtů, na pánevních čtyři, stejně jako u slona indického. Kly jsou žluté nebo nahnědlé, rovnoběžné a směřují dolů. Tyto tvarové adaptace umožňují slonovi pralesnímu dobře se pohybovat v husté vegetaci. Slonovina těchto slonů je tvrdá a má narůžovělý odstín. Dožívá se až 65 let a umírá, jakmile se mu zcela obrousí jeho jediné stoličky a přestane tak být schopen přijímat potravu.[2]
Podle současných výzkumů se slon africký a slon pralesní začali vyvíjet odděleně už před 2,63 milióny let, dnes se spolu oba druhy nekříží.
Navzdory některým neoficiálním tvrzením se sloni (včetně slonů pralesních) patrně nedokážou pohybovat rychlostí kolem 40 km/h. Přímá pozorování a počítačové modely ukázaly, že maximální rychlost těchto obřích chobotnatců činí asi 5,3 až 7 m/s (19 až 25 km/h).[3]
Trpasličí sloni
Součástí tohoto druhu jsou pravděpodobně také jedinci označovaní dříve jako Loxodonta pumilio. Dle studie publikované v roce 2003, která srovnávala mitochondriální DNA různých druhů slonů, jde o pouhou morfologickou variantu slona pralesního bez jakékoli taxonomické hodnoty. Současná věda proto od rozeznávání druhu L. pumilio upustila.[4][5]
Historie
V roce 1906 popsal Theophil Noack (1840–1918) malého, asi 120 cm vysokého slona, jehož věk byl odhadnut na 6 let. Označil jej za poddruh slona afrického jako Elephas africanus pumilio. Slon byl přivezen do Evropy v roce 1905 z tehdejšího Francouzského Konga. Následně byl pro řadu odlišností překlasifikován na samostatný druh.[6]
Genetika
.jpg)
Dle studie publikované v roce 2003 by se trpasličím slonům neměla přikládat taxonomická hodnota. Tým odborníků z Muséum national d'histoire naturelle provedl srovnání vzorků genetického materiálu slona indického (Elephas maximus), slona afrického (Loxodonta africana) a slona pralesního (Loxodonta cyclotis) se vzorky připisovanými trpasličím slonům. Výsledný kladogram sestavený na základě podobnosti mitochondriálních genomů potvrzuje současné představy o příbuznosti tří uznávaných druhů, přičemž vzorky pocházející od trpasličích slonů nevytváří klad, ale příslušejí nezávisle na sobě k druhu slon pralesní (Loxodonta cyclotis).
Autoři doporučují upustit od označení Loxodonta pumilio a nahlížet na trpasličí slony jako na součást druhu slon pralesní (Loxodonta cyclotis). Morfologickou variabilitu uvnitř druhu L. cyclotis (nejde-li o nedospělé jedince) je třeba považovat za důsledek izolace jednotlivých populací druhu v neprostupném lesním prostředí a přizpůsobení se lokálním podmínkám.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04]
- ↑ JIROUŠ, Michal. Slon pralesní, národní park Loango, Gabon. www.photonature.cz [online]. 2014-02-16 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online.
- ↑ SOCHA, Vladimír. Jak rychlý je ve skutečnosti slon. OSEL.cz [online]. 17. června 2021. Dostupné online. (česky)
- ↑ Internetová encyklopedie savců: Proboscidea-Chobotnatci [online]. [cit. 2020-02-16]. Dostupné online.
- ↑ a b Status of the so-called African pygmy elephant (Loxodonta pumilio (Noack 1906)): phylogeny of cytochrome b and mitochondrial control region sequences. Comptes Rendus Biologies. 2003-07-01, roč. 326, čís. 7, s. 687–697. Dostupné online [cit. 2020-09-05]. ISSN 1631-0691. DOI 10.1016/S1631-0691(03)00158-6. (anglicky)
- ↑ Dwarf form of the African elephant (anglicky). The Annals and Magazine of Natural History. 1906, s. 501–503. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu slon pralesní na Wikimedia Commons - Galerie slon pralesní na Wikimedia Commons
Taxon Loxodonta cyclotis ve Wikidruzích- Afrika Online Existují v Africe dva druhy slona afrického?
- Elephant facts and information database Loxodonta cyclotis (anglicky)
- Blue Planet Biomes African Forest Elephant (anglicky)
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Thomas Breuer, Licence: CC BY 2.5
Forest elephants (Loxodonta cyclotis) in the swamp Mbeli Bai, Nouabalé-Ndoki National Park, Congo. Despite a near universal ban on trade in ivory, poaching is placing the African Forest Elephant — distinct from the Savannah Elephant — in serious jeopardy.
(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0
Mapa rozšírenia druhu slon pralesný (Loxodonta cyclotis) podľa IUCN verzia 2021.1 (zostavil: IUCN SSC African Elephant Specialist Group 2021):
legenda: Celoročný výskyt (#008000), Predpokladaný celoročný výskyt (#AAFFAA), Pravdepodobne vyhynutý (#FF8080)
Autor: VIGNA christian, Licence: CC BY-SA 4.0
African forest elephant (Loxodonta cyclotis)