Sloup Nejsvětější Trojice (Loket)

Sloup Nejsvětější Trojice
v Lokti
Pohled od východu
Pohled od východu
Základní údaje
AutorJohann Karl Stilp většina sochařských prací
Johann Georg Grobisch vrcholové sousoší
Martin Lambacher kamenické práce
Rok vzniku1717–1719
Datum odhalení1719
Umělecký směrbaroko
Kód památky29746/4-684 (PkMISSezObrWD)
Popis
Materiálpískovec, žula
Umístění
UmístěníLoket, T.G. Masaryka
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Sloup Nejsvětější Trojice
v Lokti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sloup Nejsvětější Trojice (rovněž Morový sloup) je barokní sochařské dílo uprostřed historického jádra města Loketokrese SokolovKarlovarském kraji. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

Vznik sloupu se sousoším Nejsvětější Trojice je trochu komplikovaný. Smlouva na vytvoření díla byla uzavřena v listopadu 1716 s chebským sochařem Peterem Antonem Felsnerem. Městská rada se však nakonec rozhodla uspořádat soutěž. Do té se kromě Felsnera přihlásil německý sochař z Waldsassenu Johann Karl Stilp,[pozn. 1] který tehdy pracoval ve službách města Chebu a žlutický sochař Oswald Josef Wenda. Přestože smlouva na stavbu sloupu chybí, z dalších zpráv vyplývá, že zakázku nakonec získal Johann Karl Stilp. Kamenické práce prováděl místní kamenický mistr Martin Lambacher, kterému pomáhal jeho syn Sebastián. Nejspíš po zjištění závad na základě nezávislého posudku Osvalda Josefa Wendy došlo k výměně sochaře. Dne 14. listopadu 1718 byla uzavřena nová smlouva s jáchymovským sochařem Johannem Georgem Grobischem, který vytvořil vrcholové sousoší Nejsvětější Trojice a také městský znak.[4] Důvodem pro výměnu sochaře nebyla však Grobischova sochařská kvalita, spíš se jednalo o ekonomický spor nebo nespolehlivost lhůt či kvalita provedení. Není vyloučeno, že na konečné podobě sloupu spolupracoval i sochař Wenda a jeho podíl se neomezil pouze na dozor nad kvalitou provedeného díla.[5]

Sloup byl dokončen na podzim roku 1719 a slavnostně vysvěcen dne 12. listopadu chebským komendátorem Pelletem. Stilp obdržel za šest soch, tři anděly a drobné plastiky 329 zlatých, Grobisch za vrcholové sousoší 140 zlatých.[6]

V roce 1835 byla provedena renovace sloupu a poté v letech 1873–1875. Další renovace proběhla v roce 1908, kterou prováděl chebský sochař Karl Wilfert. Další komplexní restaurování sloupu se uskutečnilo v roce 1959 a poslední oprava v roce 2001.[4]

Popis

Půdorys architektury sloupu je rozveden do motivu trojúhelníku, který symbolizuje křesťanskou trojjedinost. Okolo sloupu stojí kamenné zábradlí s balustrádami. Trojboký podstavec je ukončen profilovou římsou. Na vystupujících žebrech stojí sochy svatého Václava, svatého Floriána, svatého Jana Křtitele, Panny Marie Immaculaty, svatého Jana Nepomuckého a svatého Šebestiána. Na podstavci stojí trojboký sokl zdobený volutovým křídly podpírající další profilovou římsu. Na ní stojí sochy archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela. Na soklu stojí vysoký trojboký sloup s latinskými texty modliteb. Na vrcholu sloupu se nachází sousoší Nejsvětější Trojice s křížem a hvězdou. Stupně a neprofilové části soklu jsou ze šedé žuly. Profilové prvky soklu, balustráda a sochy jsou z jemnozrnného pískovce.[4]

Fotogalerie

Odkazy

Poznámky

  1. V některých pramenech je uváděn chybně jako Stülp či Stilpl.[2][3]

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2022-01-31]. Identifikátor záznamu 141140 : Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Literatura o osobě Karl Stilp [online]. Katalog der deutschen Nationalbibliothek [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (německy) 
  3. Karl Stilp [online]. encyklopedie.cheb.cz [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. 
  4. a b c PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 496–497. 
  5. ADAMCOVÁ, Kateřina; NEJEDLÝ, Vratislav; SLÍŽKOVÁ, Zuzana; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Karlovarském kraji. Praha: Národní památkový úřad, 2004. 216 s. ISBN 80-86234-53-3. S. 6. 
  6. LINHART, Jiří. Po stopách „černé smrti“. Za morovými sloupy na Karlovarsku [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. 

Literatura

  • ADAMCOVÁ, Kateřina; NEJEDLÝ, Vratislav; SLÍŽKOVÁ, Zuzana; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Karlovarském kraji. Praha: Národní památkový úřad, 2004. 216 s. ISBN 80-86234-53-3. S. 162. 
  • GNIRS, Anton. Topographie der historischen und Kunst-Denkmale. Der politische Bezirk Elbogen. Praha: Verlag der Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften und Künste für die Tschechoslowakische Republik, 1927. 360 s. S. 126–129. (německy) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Red pog.png

Shiny red button/marker widget.

Converted from SVG