Slovenská demokratická a kresťanská únia – Demokratická strana

Slovenská demokratická a křesťanská unie – Demokratická strana
Slovenská demokratická a kresťanská únia – Demokratická strana
Logo
ZkratkaSDKÚ-DS
Datum založení18. února 2000
1. místopředsedaJozef Sobčák
LídrBranislav Rybárik
ZakladatelMikuláš Dzurinda
SídloZámocká 4771/22
811 08 Bratislava
PředchůdceSlovenská demokratická koalícia
Ideologieliberální konzervatismus
křesťanská demokracie
pro-evropanismus
Politická pozicestředopravice
Počet členů4 (2022)
Barvy
     modrá
Volební výsledek0,02 % (NR SR 2023)
Oficiální webwww.sdkuds.sk
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slovenská demokratická a kresťanská únia – Demokratická strana (zkratka SDKÚ-DS, česky Slovenská demokratická a křesťanská unie – Demokratická strana) je slovenská mimoparlamentní politická strana. V letech 20002006 a 20102012 byla vládní stranou, v čele jejích koaličních vlád se postupně vystřídali Mikuláš Dzurinda a Iveta Radičová.

Historie

Strana vznikla pod původním názvem Slovenská demokratická a křesťanská unie v roce 2000. Založil ji Mikuláš Dzurinda (který byl jejím předsedou až do roku 2012). Strana vznikla poté, co Dzurinda spolu s některými ministry tehdejší vlády odmítl vystoupit z účelově vytvořené volební strany Slovenská demokratická koalícia (SDK) a vrátit se podle původní dohody do stran, které ji předtím vytvořily. Spolu s Mikulášem Dzurindou vstoupilo do SDKÚ více politiků z SDK – část členů byla původně z KDH (Mikuláš Dzurinda), část z bývalé (Eduard Kukan) a část z bývalé DS (Ivan Mikloš). Strana byla zaregistrována na Ministerstvu vnitra SR 18. února 2000. V srpnu 2000 se strana sloučila s Demokratickou unii.

SDKÚ konstatovala, že se nemíní etablovat v současném parlamentu, zavazuje se však podporovat vládu a převzít odpovědnost za činnost sedmi členů kabinetu za SDKÚ. V nadcházejících parlamentních volbách chce získat tolik hlasů, aby mohla vést jednání o sestavení vlády. Krátce před parlamentními volbami v roce 2002 SDKÚ nečekaně uzavřela dohodu o spolupráci s Demokratickou stranou. V parlamentních volbách v roce 2002 SDKÚ získala 15,09% hlasů a 28 mandátů, skončila na druhém místě a spolu s SMK, KDH a ANO vytvořila vládu a společně tak tato koalice začala politiku reforem.

Volební období 2002–2006

8. října 2002 podepsali koaliční smlouvu předseda SDKÚ Mikuláš Dzurinda, předseda SMK Béla Bugár, předseda KDH Pavol Hrušovský a předseda ANO Pavol Rusko a 16. října jmenoval prezident Rudolf Schuster novou vládu pod vedením staronového premiéra Mikuláše Dzurindy. Strana byla součástí koalice, která prosadila zásadní ekonomické reformy. Strana získala ministerstvo obrany, financí, dopravy, sociálních věcí a rodiny a ministerstvo zahraničí. Ve vztahu k vývoji ve straně byl podstatný pozdější rozpor premiéra s Ivanem Šimkem a kauza "skupinka". 8. prosince 2003 vystoupila z strany platforma kolem Ivana Šimka (celkem sedm poslanců včetně Zuzany Martinákové). Tato skupina poslanců později založila stranu Svobodné fórum. Do klubu později přibyl Jozef Banas (původně ANO).

V roce 2004 strana prohrála souboj o prezidentské křeslo když Eduard Kukan nepostoupil do druhého kola. V červnu 2004 strana získala nejvíce hlasů v prvních volbách do Evropského parlamentu na Slovensku. 22. května 2004 delegáti kongresu SDKÚ v Bratislavě zvolili za nové místopředsedy strany Pavla Kuboviče, Pavla Prokopoviče a Juraje Lišku. Vedle uvedené trojice ve funkcích zůstali Ivan Mikloš, Eduard Kukan a Milan Hort. Od 21. ledna 2006 se strana sloučila s menší Demokratickou stranou a používá tak dnešní název SDKÚ-DS. Na začátku února 2006 z vládní koalice odešlo KDH po sporu s SDKÚ. Na Slovensku se následně konaly předčasné volby.

Strana se ve volebním období výrazně přičinila o úspěchy v zahraniční politice – vstup do Severoatlantické aliance a Evropské unie v roce 2004.

Volební období 2006–2010

V parlamentních volbách v roce 2006 strana získala 18,35% a 31 mandátů, skončila na druhém místě a přešla do opozice. Nejvíce preferenčních hlasů získala Iveta Radičová (205 538) následovaná Ivanem Miklošem (199 801) a Mikulášem Dzurindou (165 729)[1].

V září 2008 SDKÚ vypracovala dokument Slovensko má na víc – program SDKÚ-DS jako programovou alternativu vlády Roberta Fica.

V roce 2009 strana prohrála souboj o prezidentské křeslo, jelikož její kandidátka Iveta Radičová prohrála ve druhém kole s Ivanem Gašparovičem. V červnu 2009 strana získala 16,98% a 2 mandáty v druhých volbách do Evropského parlamentu na Slovensku.

V únoru 2010, po zveřejnění kauzy financování strany, se vzdal Mikuláš Dzurinda postu volebního lídra a v primárních volbách následně vyhrála (v souboji s Ivanem Miklošem) Iveta Radičová.

Volební období 2010–2012

Vítězem voleb v roce 2010 se stala dosavadní vládní strana SMER - sociálna demokracia se ziskem 34,8 %, parlamentní většinou však disponovali středopravé strany Slovenská demokratická a kresťanská únia – Demokratická strana (15,4 %), Sloboda a Solidarita (12,1 %), Kresťanskodemokratické hnutie (8,5 %) a Most-Híd (8,1 %). Dohromady tak disponovali 79 mandáty a mohli vytvořit koaliční vládu v čele s Ivetou Radičovou z SDKÚ-DS.

Volební období 2012–2016

Vítězem voleb v roce 2012 se opět stal SMER - sociálna demokracia, tentokrát již se ziskem 44,41 % a mohl tak disponovat parlamentní většinou bez přizvání další strany do koalice. SDKÚ-DS získala pouze 6,09 %, a přesunula se tak do opozice.

V letech 2016–2023

Vítězem voleb v roce 2016 se znovu stal SMER - sociálna demokracia Roberta Fica, ovšem s podstatně nižším ziskem než v předchozích letech – 28,8%. SDKÚ-DS získala pouze 0,26 %, a nedostala se tak ani do parlamentu.

Volební období 2023–2027

V parlamentních volbách v roce 2023 strana získala 0,02 % hlasů a skončila poslední.[2] Volebním lídrem strany byl Branislav Rybárik.[3]

Vedení strany

Předseda strany

1. místopředseda strany

  • 20162020Milan Roman
  • 2020 – současnost – Jozef Sobčák

Volební lídr

Historie

Po odchodu Ivana Šimka a Zuzany Martinákové byli na kongrese v roce 2004 do vedení jmenováni místopředsedové Pavol Kubovič, Pavol Prokopovič, Juraj Liška, Ivan Mikloš, Eduard Kukan a Milan Hort.[4]

Na kongresu v roce 2006 zvolili delegáti do vedení strany za předsedu Mikuláše Dzurindu a na pozice místopředsedů Eduarda Kukana, Ivana Mikloše, Milana Horta, Ivetu Radičovou a Pavla Kuboviče.[4]

V květnu 2012 bylo zvoleno nové vedení, předsedou strany se stal hejtman Bratislavského kraje Pavol Frešo.[5]

Současné vedení

Od července 2016 stranu vede 1. místopředseda, nejprve Milan Roman, od listopadu 2020 Jozef Sobčák.[6]

Volební výsledky

Volební výsledky z voleb do Národní rady SR a Evropského parlamentu, ve kterých se zúčastnila strana SDKÚ, respektive SDKÚ-DS.

Parlamentní volby

VolbyPočet
hlasů
Hlasy
v %
Počet
mandátů
Parlamentní
postavení
2002433 95315,09 %28koalice s SMK, KDH a ANO
2006422 81518,35 %31opozice
2010390 04215,42 %28koalice s SaS, KDH a Most-Híd
2012155 7446,09 %11opozice
20166 9380,260mimo parlament
20237710,020mimo parlament

Evropské volby

VolbyPočet
hlasů
Hlasy
v %
Počet
mandátů
Parlamentní
postavení
2004119 95417,09 %3účast ve frakci EPP-ED
2009140 42616,98 %2účast ve frakci EPP-ED

Volební preference

Volební preference strany v procentech podle Statistického úřadu SR. Tučně vyznačené preference znamenají překročení hranice 5% potřebné na vstup do parlamentu.

RokIIIIIIIVVVIVIIVIIIIXXXIXII
2004......9,38,79,59,48,110,1
20059,110,812,08,29,49,69,810,67,49,68,28,8
200611,111,111,59,711,412,715,213,011,811,112,811,8
200710,710,513,611,012,014,111,310,012,214,515,613,5
200814,712,514,715,114,213,39,712,811,813,613,711,7
200912,812,912,515,517,815,813,914,313,414,412,411,5
201015,211,314,313,414,012,114,715,216,018,018,215,3
201116,915,216,517,112,213,412,617,512,812,211,310,2
20128,36,15,13,36,96,57,08,18,37,97,68,4

Členská základna

Podle oficiálních údajů[7] měla strana k 31. prosinci 2007 7 274 členů. O 10 let později měla strana již pod 200 členů. V roce 2022 již strana měla pouze 4 členy.[8]

Odkazy

Reference

  1. Výsledky preferenčního hlasování
  2. Hlasy pre politické subjekty - NRSR 2023. www.volbysr.sk [online]. [cit. 2023-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-14. 
  3. Branislav Rybárik. infovolby.sk [online]. [cit. 2023-10-02]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. a b sme.sk [online]. Dostupné online. 
  5. Aktuálně.cz [online]. Economia. Dostupné online. 
  6. Register politických strán a politických hnutí. ives.minv.sk [online]. [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. 
  7. Výroční zpráva za rok 2007
  8. Výroční zpráva za rok 2022

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce