Sluka svraskalá

Sluka svraskalá
	Sluka svraskalá
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi);
Oddělení	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota);
Třída	stopkovýtrusé (Basidiomycetes);
Podtřída	houby rouškaté (Agaricomycetidae);
Řád	pečárkotvaré (Agaricales);
Čeleď	pavučincovité (Cortinariaceae);
Rod	pavučinec (Cortinarius);
Binomické jméno
	Cortinarius caperatus; (Pers.) Fr. (1838)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sluka svraskalá (Cortinarius caperatus) je dobrá jedlá houba z čeledi pavučincovité vyskytující se v Evropě, Severní Americe a Asii.^[2] Jako mykorhizní druh roste od července do října v jehličnatých lesích, zejména v borových či smrkových, od nížin až vysoko do hor, vždy však na kyselých půdách, často v borůvčí. V České republice jde o jednu z tržních hub.

Má tence masitý klobouk, který je v mládí polokulovitý, později plošší, 4 až 10 cm široký. V mládí je bělavě až lehce namodrale ojíněný, pak žlutý až okrový, za sucha podélně svraskalý a na okraji rozpukaný, jinak hladký. Dužina je bělavá, nemění se. Lupeny jsou dosti řídké a úzké. Zprvu jsou bledé, později světle hlínově až hnědě okrové. Výtrusný prach je skořicově hnědý. Výtrusy jsou mandlového tvaru, bradavčité, hrubé o rozměrech 11–14 x 7–9 µm.^[3]

Třeň je válcovitý, hladký, asi 5 až 12 cm dlouhý a 1 až 2 cm široký, bělavý, nahoře s blanitým prstenem s dvojitým ostřím, naspodu s nezřetelnými zbytky pochvy.

Sluka svraskalá má houbovou chuť a slabě příjemně kořeněnou vůni. Dá se upotřebit k jídlu ve všech úpravách a hodí se i k sušení. Mladé plodnice se podobají některým nejedlým pavučincům, například pavučinci kozlímu či kafrovému, které mají nepříjemný zápach.

Bývala řazena do rodu sluka (Rozites), genetické studie v roce 2002 ukázaly příslušnost rodu sluka do rodu pavučinec.

Synonyma

(podle www.biolib.cz)

Agaricus caperatus Pers. 1796
Dryophila caperata (Pers.) Quél. 1886
Pholiota caperata (Pers.) Fr.
Togaria caperata (Pers.) W.G. Sm. 1908
Rozites caperata (Pers. ex Fr.) P. Karst.
Rozites caperatus (Pers.) P. Karst.

Druh původně popsal v roce 1796 mykolog Christiaan Hendrik Persoon jako Agaricus caperatus. V roce 1821 jej nejprve Elias Magnus Fries přeřadil do rodu pavučinec (Cortinarius).^[4]

V roce 1887 zařadil druh Pier Andrea Saccardo do rodu Pholiota. V roce 1879 jej finský mykolog Petter Adolf Karsten přesunul do rodu Rozites, pojmenovaném po Ernstu Rozem (Rozites caperata (Pers. ex Fr.) P. Karst.) Genetické studie z roku 2002 potvdily Friesův předpoklad, že rod sluka patří do velkého rodu pavučinec.^[4]

Význam

Sluka svraskalá je dobrá a chutná jedlá houba. Vzhledem k tomu, že může být zaměněna s některými pavučinci, nezkušení houbaři by ji sbírat spíše neměli.

Po černobylské jaderné havárii je sluka považována za jednu z nejvíce kontaminovaných hub radioaktivním cesiem (Cs 137). Také v sobě hromadí toxické kadmium až do obsahu 20 mg v kilogramu čerstvé dužniny. Kromě toho obsahuje tepelně labilní lektiny, které sráží červené krvinky krevní skupiny A.^[5]

Spodní strana plodnice s lupeny a prstenem
Plodnice v různých stadiích vývoje
Typické místo výskytu sluky svraskalé, smrkový les s borůvčím (Švédsko)

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-09]
↑ Josef Breitenbach, Fred Kränzlin: Blätterpilze 3. Teil. In: Pilze der Schweiz. Band 5. Mykologia, Luzern 2000, ISBN 3-85604-050-1.
↑ Rose Marie Dähncke. 1200 Pilze, in Farbfotos. Augsburg: Weltbild liz. AT-Verlag, 2009. ISBN 978-3-8289-3082-7.
↑ ^a ^b Ursula Peintner, Egon Horak, Meinhard M. Moser, Rytas Vilgalys. Phylogeny of Rozites, Cuphocybe and Rapacea inferred from ITS and LSU rDNA sequences In: Mycologia. [s.l.]: [s.n.], 2002. [PDF; 599 KB Dostupné online]. S. 620–629. (anglicky)
↑ Jürgen Guthmann, Christoph Hahn, Rainer Reichel: Taschenlexikon der Pilze Deutschlands. Ein kompetenter Begleiter zu den wichtigsten Arten. 1. Auflage. Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2011, ISBN 978-3-494-01449-4.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu sluka svraskalá na Wikimedia Commons

[655f0e871c5e2e11563d3ce646e5ad5081a0cd8a-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-09]

[Breitenbach2000-2] Josef Breitenbach, Fred Kränzlin: Blätterpilze 3. Teil. In: Pilze der Schweiz. Band 5. Mykologia, Luzern 2000, ISBN 3-85604-050-1.

[3] Rose Marie Dähncke. 1200 Pilze, in Farbfotos. Augsburg: Weltbild liz. AT-Verlag, 2009. ISBN 978-3-8289-3082-7.

[Peintner2002-4] Ursula Peintner, Egon Horak, Meinhard M. Moser, Rytas Vilgalys. Phylogeny of Rozites, Cuphocybe and Rapacea inferred from ITS and LSU rDNA sequences In: Mycologia. [s.l.]: [s.n.], 2002. [PDF; 599 KB Dostupné online]. S. 620–629. (anglicky)

[5] Jürgen Guthmann, Christoph Hahn, Rainer Reichel: Taschenlexikon der Pilze Deutschlands. Ein kompetenter Begleiter zu den wichtigsten Arten. 1. Auflage. Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2011, ISBN 978-3-494-01449-4.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Identifikátory taxonu
Cortinarius caperatus	Wikidata: Q669036 Wikidruhy: Cortinarius caperatus BioLib: 60728 NDOP: 76990 Fungorum: 201073 GBIF: 2529415 iNaturalist: 125364 IRMNG: 10388957 IUCN: 122090482 MycoBank: 201073 NBN: NHMSYS0001479212 NCBI: 75324
Agaricus caperatus	Wikidata: Q57272326 GBIF: 2529419 MycoBank: 145537

Navigation

Navigace

Tématické portály