Slunce, seno, jahody
| Slunce, seno, jahody | |||
|---|---|---|---|
| Země původu |  Československo | ||
| Jazyk | čeština | ||
| Délka | 83 min | ||
| Žánr | filmová komedie | ||
| Scénář | Zdeněk Troška Petr Markov | ||
| Režie | Zdeněk Troška | ||
| Obsazení a filmový štáb | |||
| Hlavní role | Pavel Kikinčuk Broněk Černý Veronika Kánská Petra Pyšová Marie Švecová … více na Wikidatech | ||
| Produkce | Blažej Vráb | ||
| Hudba | Karel Vágner | ||
| Kamera | Josef Hanuš | ||
| Kostýmy | Marie Franková | ||
| Střih | Eva Bobková | ||
| Zvuk | Karel Jaroš | ||
| Výroba a distribuce | |||
| Premiéra | 1. září 1984 (Československo) | ||
| Produkční společnost | Filmové studio Barrandov | ||
| Distribuce | Ústřední půjčovna filmů | ||
| Předchozí a následující díl | |||
| |||
| Slunce, seno, jahody na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Slunce, seno, jahody je česká filmová komedie z roku 1984 režiséra Zdeňka Trošky. Snímek byl natočen a situován do malé jihočeské vesnice Hoštice. Vzhledem k úspěchu filmu vznikla další dvě pokračování, Slunce, seno a pár facek v roce 1989 a Slunce, seno, erotika v roce 1991.
Děj
Všechno začíná v okamžiku, kdy do jihočeské vísky Hoštice přichází student vysoké zemědělské školy Šimon Plánička, aby nastoupil v místním JZD na brigádu. Zároveň chce vyzkoušet v praxi svůj experiment na téma „dojivost krav v závislosti na kultuře prostředí“. Vedení JZD však nechce o žádném prapodivném pokusu ani slyšet. Proto mladík zkusí štěstí u faráře Otíka, u nějž experiment vyjde a farářova kráva podojí až zázračné množství mléka. Do děje vstupuje Blažena, dcera paní Škopkové, u níž je Šimon ubytován. Ta má za úkol zjistit, jak se věci mají. Všechno však komplikuje žárlivost Blaženina kluka Vency, který si myslí, že Blažena čeká dítě se Šimonem a ne s ním. Navíc se po vesnici roznese, že Šimon je synem předsedy krajské zemědělské správy.
Obsazení
| Pavel Kikinčuk | student Šimon Plánička |
| Helena Růžičková | Mařena Škopková |
| Stanislav Tříska | Vladimír Škopek |
| Erna Červená | Babička v posteli na kolečkách |
| Veronika Kánská | Blažena Škopková |
| Broněk Černý | Venca Konopník |
| Luděk Kopřiva | farář Otík |
Návštěvnost
- Od své premiéry v září 1984 až do 31. prosince 1987 vidělo film v českých kinech v rámci 12 885 představení celkem 2 388 723 diváků.[1]
- Od své premiéry v září 1984 až do 1. října 1993, kdy byl vyřazen z distribuce, vidělo film v českých kinech v rámci 21 067 představení celkem 3 352 398 diváků.[2]
Odkazy
Reference
Literatura
- Monografie
- KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film VI. 1981–1993. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 2010. 699 s. ISBN 978-80-7004-141-3.
- BŘEZINA, Václav. Lexikon českého filmu: 2000 filmů 1930–1997. 2. vyd. Praha: Cinema, 1997. 554 s. ISBN 80-85933-13-6.
- Články v periodikách
- REJŽEK, Jan. Troška podruhé – troška zábavy. Film a doba. Praha: Panorama, říjen 1984, roč. 30, čís. 10, s. 580–581. ISSN 0015-1068.
- MELOUNEK, Pavel. Dva snímky Zdeňka Trošky. Zemědělské noviny. 9. srpen 1984, roč. 40, čís. 187, s. 2. ISSN 0139-5777.
- PŘÁDNÁ, Stanislava. Slunce, seno, jahody. Kino. Praha: Panorama, 7. srpen 1984, roč. 39, čís. 16, s. 15. ISSN 0323-0295.
- ČAŇKOVÁ, Markéta. Na co svítilo červencové slunce. Záběr. Praha: Panorama, 17. říjen 1983, roč. 16, čís. 21, s. 3. ISSN 0139-7664.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“